VYBERTE SI REGION

Člověk musí mít rád lidi a nesmí chtít volno

Krucemburk – Víte o tom, že na Vysočině je moře? No vážně.

29.8.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie
Kateřina Zavadilová se kromě provozování kempu věnuje také překladatelské činnosti. Vystudovala doktorské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v zimních měsících překládá filmy pro český dabing a k otitulkování.

Kateřina Zavadilová se kromě provozování kempu věnuje také překladatelské činnosti. Vystudovala doktorské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v zimních měsících překládá filmy pro český dabing a k otitulkování.Foto: Archiv Kateřiny Zavadilové

Dokonce sousedí s rybníkem Řeka a podle dobových záznamů se v rybníku koupal i Tomáš Garrigue Masaryk ještě předtím, než byl zvolen prezidentem. Kemp Moře u rybníka Řeka u Krucemburku v havlíčkobrodském okrese provozuje již osmou sezonu Kateřina Zavadilová. Ta se každoročně na celé léto, tedy od května do září, přesune z Prahy do kempu a kompletně zajišťuje jeho chod. Podle ní musí člověk mít rád lidi a musí je chtít obsluhovat. Naopak v tu dobu nesmí chtít prázdniny a volno.

Jak jste se sem dostala? Vždy jste chtěla provozovat kemp?
Byla to naprostá náhoda. Studovala jsem zcela něco jiného a chtěla jsem i dělat něco jiného, ale můj otec provozoval v jižních Čechách vodácké tábořiště. Společně s manželem jsme mu pomáhali a zaskakovali tam. Než jsme se nadáli, už jsme tam zaskakovali deset let. (usmívá se) Díky tomu jsme načerpali mnoho zkušeností a ve snaze rozšířit pole našeho podnikání jsme začali hledat něco hodně podobného.

Takže jste z jižních Čech odešla na Vysočinu?
No, původně v plánu bylo to, že o tenhle kemp se budeme starat společně s manželem. Na druhou stranu jsme i nadále chtěli pokračovat s prací v kempu v jižních Čechách, který leží kousek od Českého Krumlova. Nejdříve jsme zkoušeli oba dva působit střídavě na obou místech najednou, poté jsme byli nuceni se střídat – prostě nešlo nechat provozovnu ani na pár dnů bez dozoru – a nakonec to dopadlo tak, že já převzala patronát nad Mořem a on zůstal v jižních Čechách.

Teda, to asi musí být náročné…
Když chcete něco dokázat, musíte tomu i něco obětovat. U nás za oběť padl letní rodinný život. Máme tři děti. Na druhou stranu jsme spolu celou zimu v Praze.

Rozumím tomu správně, že přes zimu je to tady zavřené?
Ano, sezona funguje někdy od května do konce září. Vždy samozřejmě záleží i na počasí. Koncem dubna většinou přijedeme a vše připravujeme na novou sezonu. Celý objekt každoročně potřebuje generální úklid a mnoho oprav. Následně podle rezervací již najíždí hosté a prakticky celé léto se nezastavíme. Každý víkend máme nějakou kulturní akci, koncert, představení pro děti, soutěž a různé zábavy.

Když už o tom mluvíte, popište váš kemp. Jak je velký?
Návštěvníkům Moře u rybníka Řeka nabízíme hned několik možností, jak se u nás ubytovat. Každý má totiž jiné představy o tom, jak chce prožít svou dovolenou. Takže nabízíme například sportovně-spartánskou dovolenou, tedy ubytování pod širým nebem, ve stanu či v autě nebo karavanu. Dále tady máme romanticko-sportovní dovolenou aneb ubytování v dřevěných kajutách v těsné blízkosti u pláže. Ze dveří každé kajuty je nádherný výhled na rybník a na kryté terase před kajutami je velmi příjemné posezení. Jako poslední možnost je tu pohodlná dovolená, tedy ubytování ve zděném domu v klasických pokojích.

Podle toho bych řekl, že si u vás vybere každý…
Rozhodně. Samozřejmě je nám jasné, že neprovozujeme pětihvězdičkový hotel s luxusním vybavením. Lidé k nám nejezdí kvůli komfortu a nečekají žádné zázraky. Řekla bych, že se k nám hosté vrací kvůli atmosféře, pak taky kvůli přijatelným cenám a snad i domácí kuchyni, určitě kvůli krásám okolí a pohodě, která zde takřka trvale vládne.

Nedá mi to, abych se nezeptal. Proč jste pro kemp zvolili pojmenování právě Moře?
Jak nejsem odsud, tak jsem se hrozně divila, jak se rybník může jmenovat Řeka. Vzápětí mi okamžitě naskočila asociace: rybník – řeka – moře. Je to logické, ne? Z toho důvodu jsem kemp pojmenovala Moře u rybníka Řeka. Navíc tu začátkem léta a na podzim opravdu hodně fouká vítr a na rybníku je hotové vlnobití. Skutečnost je taková, že rybník napájí řeka Doubrava, která pramení v lesích nad námi – snad proto to jméno Řeka.

Zajímalo by mě, jak vypadá váš normální den v kempu během sezony…
Normální den asi neexistuje. (směje se) Jsem všude a vlastně nejsem nikde. Je třeba zajistit nákupy, objednávky, naplánovat celý den, obstarat kuchyni, vyřídit záležitosti zákazníků, vyřešit spoustu maličkostí, co nesnesou odkladu, vyřizovat telefonáty a pak ještě musím zvládnout administrativu a sem tam vypomůžu i s obsluhováním v restauraci, což jsem vlastně vždycky dělala ze všeho nejraději.

Tedy, vypadá to, že doopravdy děláte naprosto všechno. Máte nějaké zaměstnance?
Samozřejmě, jinak by to nešlo. Ale kvůli sezonnímu provozu mám pouze brigádníky, nemohu si dovolit zaměstnat někoho celoročně. Brigádníci jsou rozděleni do čtyř čet, máme úklidovou, kuchyňskou, barovou a údržbářskou četu. Každá četa má určitý počet lidí a své přidělené úkoly. Já mezi nimi různě přeskakuji, dělám, co je potřeba, a k tomu rozdávám rady na všechny strany. (smích)

To musí být pořádný zápřah. Věřím tomu, že v zimě především odpočíváte…
To máte pravdu. Vždy, když to tady na konci září zavřu, tak se všichni přestěhujeme do panelákového bytu v Praze. Člověk by řekl, že tady u vody je příroda a klid a že v Praze je šrumec. Já to mám však zcela obráceně. Vždy se na měsíc zavřu v bytě, snažím se nevylézat ven mezi lidi a užívám si klidu a pohody. (směje se)

V zimě jen odpočíváte, nebo máte i nějakou práci…
S manželem se mimo jiné živíme i překladatelskou činností – asi nejčastěji překládáme filmy pro český dabing a k otitulkování.

Prozradíte mi nějaké filmy, které máte takříkajíc na svědomí?
Překládali jsme například větší část filmů od známého španělského režiséra Pedra Almódovara, ale to už je jen opravdová třešinka na dortu, protože tak kvalitních filmů ze španělsky mluvících oblastí není mnoho. A my si samozřejmě nemůžeme filmy vybírat – vždy zavolá nějaká agentura, že potřebují udělat něco konkrétního – takže jsme též překládali stovky dílů k televizním seriálům, bláznivé filmy pro mládež, různé horory – prostě věci, na které bych se osobně nikdy nedívala. (smích)

Smekám klobouk. Almódovara mám osobně velmi rád, především filmy Mluv s ní a Kůže, kterou nosím. Překlad takových snímků musí být náročný, ne?
Vystudovala jsem španělštinu a portugalštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, dlouho jsem pracovala ve španělsko-jazyčném prostředí, takže náročné to není. Práce je to rozhodně pěkná a na rozdíl od provozování kempu jen sedím a myslím hlavou.

Jak probíhá takový překlad filmu? Zavolá vám agentura a co se děje potom?
Tak nejprve se vždy s daným filmem musím seznámit. Takže se na něj podívám, abych pochopila děj, poznala herce a celkový styl a žánr filmu. Následně již začínám překládat, to se řídím hlavně scénářem a pak překlad kontroluji s obrazem. Ono to není jen o samotném překladu. Musím vždy dané věty a slova naformulovat do češtiny tak, aby i seděly do mimik, gest a hovoru. Nejde, aby protagonista ve filmu hovořil a v českém dabingu otevíral pusu naprázdno. Doslova tak záleží na jednotlivých písmenech. Někdy tak vidím jednu scénu třeba i desetkrát. Pak je třeba ještě pro kontrolu film zhlédnout znovu a doplnit časomíry k replikám – to jsou vlastně značky pro úpravce, herce či zvukaře. Takže daný film vidím minimálně třikrát.

Je vidět, že to máte pestré. Ještě se vrátím ke kempu. Jaké s ním máte plány do budoucna?
Žádné velké plány nemám, celé rekreační středisko mám pouze v pronájmu, a tak tady jednoho dne skončím a přijde někdo jiný. Vzhledem k majetkové situaci nechce nikdo do oprav objektu nic investovat a já jako nájemce už vůbec ne. Takže každý rok pouze udělám nejnutnější opravy a uvidíme, kam se celá situace posune. Je to velká škoda, ten areál má totiž svoji historickou hodnotu. Byl postaven již kolem roku 1935.

Vždycky tady bylo nějaké středisko volného času?
Dle vyprávění místních největší slávu kemp zažil v osmdesátých a devadesátých letech. Vyprávěli mi, že tady byla hlava na hlavě, nebylo místo ani pro stany a na vše se stály dlouhé fronty. Scházeli se zde trempové a bylo to vyhlášené místo nočních radovánek. Když jsem objekt ale přebírala já, fungovala zde již jen zanedbaná hospoda a žádné davy lidí zde rozhodně nebyly. (smích)

Ale jak vidím, tak o lidi asi teď nouzi nemáte. Je to tak, nebo se mýlím?
Slávy z devadesátých let už nedosáhneme, ale stěžovat si taky nemůžu. Již teď máme třeba objednávky a rezervace na příští rok. Lidé se sem rádi vracejí a v hlavní sezoně tu máme plno. Navíc se u nás konají i nejrůznější srazy – nejdelší tradici má asi sraz motocyklů Jawa, dále sraz lidových vozítek či setkání pejskařů. Hojně je též využívána možnost uspořádání firemních soustředění, školních akcí, dětských táborů, a dokonce i oslav svateb a narozenin. Každý víkend během prázdnin pořádáme nějakou tu kulturní akci, vždy se snažím, aby si na své přišly děti i dospělí.

O zábavu máte postaráno…
Rozhodně. Samozřejmě, že bez pomoci všech brigádníků bych něco podobného nezvládla, protože není v silách jednoho člověka něco takového ukočírovat. Z mnoha brigádníků se stali naši dobří přátelé. To, že mám možnost seznámit se s řadou neuvěřitelně zajímavých lidí, a nejen mezi pracovníky, ale i mezi zákazníky a hosty, považuji za jedno z největších přínosů téhle práce – koneckonců je to asi hlavní důvod, proč mě to všechno baví a proč to dělám. Každopádně mám své hosty a stálé zákazníky opravdu moc ráda a chci jim hrozně moc poděkovat za jejich přízeň, podporu a mnohá povzbudivá slova – bez něčeho takového bych v tomto oboru pokračovat nemohla.

Autor: Filip Brož

29.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies