Většina z nich funguje již několik let, ale žádná z nich nevznikla už na konci padesátých let minulého století. Výjimkou je pouze Leškovanka. Dechová kapela, která pochází z Leškovic na Habersku. Ta si prošla od padesátých let obrovským vývojem a v současné době ji tvoří zcela nový a mladí hráči. Jejich spojkou do minulosti je pouze mladý kapelník Karel Hroch, vnuk dnes již bývalého bubeníka Jana Radila. Mladého kapelníka v rozhovoru také doplňuje umělecký vedoucí Pavel Málek, který je zároveň učitelem na Základní umělecké škole v Chotěboři.

Nemohu se nezeptat: Je vůbec možné, aby v dnešní době vedli dechovou kapelu tak mladí lidé?
Karel Hroch (KH): Osobně v tom problém nevidím. Naopak si myslím, že je to velká výsada. Většina dechových kapel má sice starší hráče, ale rozhodně i naše generace má co nabídnout. Kapela si prošla velkým vývojem, a bohužel z dřívějších hráčů a zakladatelů již nikdo nežije. Z toho důvodu jsem převzal otěže já a snažíme se kapelu znovu obnovit.
Pavel Málek (PM): Přesně tak. V současné době má kapela třináct členů a dva hráče na hostování. Většina z nich si prošla výukou na Základní umělecké škole v Chotěboři, kde zároveň i učím hru na dechové žesťové nástroje, tedy trubku, lesní roh a zobcovou flétnu.

Jaký je tedy průměrný věk hráčů v Leškovance?
KH: Nejmladším hráčům je okolo patnácti let a nejstaršímu členovi je okolo čtyřiceti. Většina lidí pochází z okolí Chotěboře. Samozřejmě i nadále rádi přijmeme nové talenty, kteří by se rádi v naší kapele realizovali.

Prozradíte mi historii Leškovanky? Představuji si, že hrát v padesátých letech je zcela něco jiného než v dnešní době…
KH: Samozřejmě historii Leškovanky znám velmi dobře. Můj dědeček mi toho hodně vyprávěl, a dokonce jsem s původní Leškovankou objel i pár koncertů, ale to jsem byl ještě dítě. Jinak Leškovanka vznikla velmi spontánně a hlavním smyslem byla především chuť si zahrát a být spolu. Tvořili ji muzikanti samouci, většinou přímo z Leškovic či okolních obcí. Kapela hrála více než čtyřicet let téměř ve stejném složení.

Hezké. Předpokládám, že ji lidé znali široko daleko…
KH: Rozhodně. Nebylo svatby, oslav, zábav, pomlázek či plesů, kde by Leškovanka nebyla známá či snad dokonce že by ji přímo nepozvali. Kapela dokonce jezdila na koncerty hned dvěma auty a tím byli i pověstní. Byla to stará zetka s plátěnou střechou a jen o málo mladší renault bývalého kapelníka Jirky Plešingera.

To by mě zajímalo, zda na koncertech pili alkohol…
KH: Na alkohol se zřejmě moc nehledělo, ale co vím, nikdy se jim žádná vážná nehoda nepřihodila, i když děda mi říkal, že o veselé příhody rozhodně nebyla nouze. Škoda, že se je nepodařilo včas zaznamenat. Jak šel čas, odcházeli i jednotliví členové kapely, až zůstali jen dva. Kapelník Jirka Plešinger a můj děda, bubeník Jan Radil.

V kolika letech jste začal hrát?
KH: Myslím si, že mi bylo okolo šesti let. Bývalý kapelník společně s mým dědou hráli každou neděli v místní hospůdce na harmoniku a buben. Přitom vzpomínali na staré časy a občas mě tak vzali mezi sebe. Takže před půl rokem se zrodil nápad, že bychom mohli kapelu znovu obnovit.

Jak to probíhalo?
PM: Karel již dlouhou dobu hrál v Dechovém orchestru mladých při Základní umělecké škole v Chotěboři. Společně jsme oslovili několik mladých lidí, kteří rovněž hráli v dechovém orchestru. Zkrátka, myšlenka znovu obnovit Leškovanku se povedla a na samém počátku nás bylo osm členů.
KH: Postupně se začali přidávat další členové a scházeli jsme se na pravidelné zkoušky, sháněli noty, a především se učili nové písničky. Po mnoha zkouškách jsme začali znovu hrát.

Jak probíhají zkoušky a koncerty Leškovanky dnes?
PM: Scházíme se každých čtrnáct dní, přičemž hrajeme pouze čistě dechovou hudbu. V našem repertoáru jsou především domácí písně.
KH: Myslím si, že lidé ocení, že hrajeme pouze dechovku. Většina kapel na Havlíčkobrodsku hraje například i taneční hudbu či to různě kombinuje. My se naopak držíme tradice a svojí hudbou chceme oslovit posluchače všech věkových skupin.

Jak na vás koukám, myslím si, že dechová hudba jen tak nevymře…
PM: Myslím si, že dnešní doba moc nepřeje nejen muzice, ale i dalším kulturním odvětvím. Lidé dnes za hudbu nechtějí tolik utrácet. Myslí si, že hudba a obecně umění je zdarma. Na druhou stranu, když se podíváme na Moravu, tam je skoro v každé vesnici nějaká dechová kapela, a většina z nich se dokonce bez problémů hraním i uživí.

Co si myslíte o televizní stanici Šlágr? Pomohla nějak české dechové hudbě?
KH: Myslím si, že televizní stanice Šlágr má jak pozitivní, tak i negativní stránky. Přispěla k velké popularitě a všeobecné informovanosti lidí o dechové hudbě. Na druhou stranu, když se podíváme na tuto stanici z druhého pohledu, jde o neuvěřitelnou mediální masáž a obrovský kšeft. Kvalita některých kapel, které tam vystupují, je na pováženou a mnohokrát jde o takzvané samohrajky. Většina kapel tam totiž vystupuje na playback a každý si tam může natočit vlastní CD.

Předpokládám tedy, že o vystupování v TV Šlágr asi nemáte zájem, že?
PM: Nemáme, i když si uvědomujeme, že by nám to mohlo přinést nové posluchače. Ale za jakou cenu? Raději budeme získávat posluchače tady na Vysočině a hrát lidem pro radost.

Máte za sebou již hodně odehraných akcí v novém složení?
KH: Zatím moc ne. Jak jste sám řekl, složení kapely je nové a velké koncerty a akce nás teprve čekají. Jsme rádi za jakoukoliv akci, kam nás lidé pozvou, a zatím jsme žádnou zábavu ani neodmítli. Rozhodně budeme rádi za nové příležitosti.
PM: Chtěli bychom se více dostat do povědomí všech lidí. Jsme kapela mladých hráčů, kteří mají chuť a energii bavit ostatní. Naším mottem je to, že hrajeme srdcem, a muzika je součástí našeho života. Lidé, kteří mají rádi muziku, to jistě ocení.

Rozumím. Je nějaká nejbližší akce, kde vás lidé mohou slyšet?
KH: Nejbližší koncert budeme mít v doma, tedy v Leškovicích. Lidé si nás mohou přijít poslechnout 30. května od 17 hodin na návsi u rybníka. Myslím si, že akce bude rozhodně stát za to.

Prozradíte nějaké plány do budoucnosti?
PM: Rozhodně chceme co nejvíce hrát, zkoušet a získávat nové a velmi potřebné zkušenosti. V plánu máme i natočit vlastní CD.
KH: Pokud by se lidé chtěli o nás dozvědět více informací či nás kontaktovat, mohou navštívit naše webové stránky na adrese www.dh-leskovanka.webnode.cz nebo i zavolat na telefonní číslo 723 384 213 a můžeme se domluvit například i na individuální akci podle vlastních požadavků. Rádi vyjdeme komukoliv vstříc.

Složení Leškovanky
Pavel Málek – umělecký vedoucí, první křídlovka, Ondřej Nepovím – první křídlovka, obligátka, Vlastislav Fejfar – druhá křídlovka, Karel Hroch – kapelník, tenor, Pavel Kletečka – baryton, Lukáš Kopecký – klarinet, Jan Pikla – klarinet, Miloš Musílek – baskytara, Rostislav Bárta – první doprovodná trubka, Dominik Zikl – druhá doprovodná trubka, František Pavlas – trombon, Jiří Pavlas – bicí
Hosté:
Libor Zdeněk – baryton, Jaroslav Sorejz – klarinet, Pavel Fiala – bas, Martin Hospodka – mistr zvuku