„Stále se mi ještě někdy v noci zdá, že mně telefonuje, anebo na mě někde čeká venku. Pak jsem strašně ráda, když se vzbudím a vidím, že to byl jenom sen. Je to obrovská úleva, že jsme od něho konečně pryč," říká týraná Marcela.

Její příběh začal jako tisíce dalších. Mladá rozvádějící se žena s malými dětmi byla ráda, že se v její blízkosti objevil muž, který jí chtěl pomoci. Jak s domem, na kterém byl dluh na hypotéce a jenž potřebovala prodat, aby se dostala z finančních potíží, tak i se vším ostatním. Nejdříve nic nenaznačovalo, že se z ochotného přítele stane agresivní tyran. Po nějakém čase spolu začali sdílet společnou domácnost v Marcelině domku, což do osudného dne, kdy Petr Marcelu v jednom ze svých záchvatů vzteku téměř uškrtil, vydrželo rok.

„Ty poslední měsíce jsem už jen přemýšlela, jak z toho s dětmi utéct. Dlouho jsem věřila a doufala, že se změní, že všechno zase bude v pořádku, ale dnes už vím, že to byla chyba. Živila jsem ho, protože nechtěl pracovat, vymýšlel si různé zdravotní problémy, jen aby si nemusel hledat práci, a hlídal mě na každém kroku. Nechtěl mě třeba pouštět do práce, abych mu prý nechodila za jinými, a když jsem uvízla v autě v koloně a nepřijela domů včas, strašně vyváděl, protože mi to nevěřil," popsala Marcela.

S rodiči, ač bydleli ve stejné vesnici, se kvůli příteli rozhádali. Petr Marcele i dětem s nimi zakázal jakýkoliv kontakt.

Jinak bylo hned zle. Následovaly výčitky nadávky a k facce nebylo daleko. Nálady agresivního muže začaly odnášet i děti.

Marceliny kamarádky sice tušily, že u ní doma asi všechno v pořádku není, ale nechtěly se do jejího osobního života vměšovat, případně její problémy tím ještě zhoršovat. Žena je raději nevyhledávala, aby doma nezavdala příčinu k dalším střetům s druhem. Děti také nikde nic neřekly, bály se. Stejně to nebylo nic platné, týrání psychickému i fyzickému to nezabránilo.

„Vyhrožoval mi, že na mě zavolá sociálku a zařídí, aby mi odebrali děti, jestli si někomu budu stěžovat," dodala žena.

Agrese muže vůči ní i dětem se podle soudní obžaloby stupňovala. To je popsáno i v soudním spise.

Muž děti bil za každou maličkost a často i úplně bezdůvodně po hlavě a tahal je za vlasy takovou silou, že jim je vytrhával. Jednu z dívek tloukl pěstí do hlavy s odůvodněním, že neumí jíst, jí pomalu, je špinavá či má mastné ruce, které jí nejméně dvacetkrát denně kontroloval. Opakovaně ji také shazoval z postele, když spala.

Další dvě děvčátka bil do hlavy s tím, že přinesly ze školy špatnou známku nebo že špatně udělaly domácí úkoly. Chlapec byl výpraskem trestán i za to, že mu při jídle upadl drobek.

Matka, která se své děti snažila bránit, byla vítaným objektem, na kterém si muž vybíjel svoje záchvaty vzteku. „Myslela jsem si, že mě tehdy naposledy opravdu uškrtí, takže jakmile povolil, na nic jsem nečekala, popadla děti a utekla s nimi z domu ven," vylíčila Marcela, která se vzápětí obrátila o pomoc ke svým rodičům. Její druh zdemoloval zařízení domku, ničil věci, rozbil ženě i počítač…

„Bála jsem se, že mě rodiče odmítnou, a byla jsem rozhodnutá, že když to udělají, požádám bývalého manžela, aby si vzal k sobě děti, než si něco najdu a budu se zase schopná o ně postarat. Naštěstí se nás mí rodiče ujali, za což jsem jim vděčná. Přítel sliboval všechno možné, jen když se vrátím, ale když viděl, že je to k ničemu, demonstrativně spolykal nějaké prášky a vzápětí to s prohlášením, že je to kvůli mně zatelefonoval mým příbuzným, kteří mu přivolali sanitku," vzpomíná Marcela.

Kromě rodičů jí v těžkých chvílích rovněž pomohli zaměstnanci charity i „sociálka" a nakonec ji u soudu podpořil i bývalý manžel. A také kamarádky.

„Bez kamarádek bych to trestní oznámení asi nepodala. A ani bych o tom všem nechtěla takhle mluvit. Jenže takových žen, které se nechají týrat, protože stále věří, že se jejich partner změní, je určitě více. Chtěla bych je varovat, aby to nenechaly zajít tak daleko jako já. Dnes říkám, že jakmile padne jediná facka, tak rychle pryč, protože situace se bude jenom zhoršovat," je v důsledku svých nezáviděníhodných zkušeností přesvědčena Marcela.

A dál? Ze všeho nejdříve si chce mladá žena najít trvalé zaměstnání, protože zatím jenom brigádničí, kde se dá, pobírá sociální příspěvek a alimenty na děti, z nichž dvě nejmladší v září nastoupí do školy.

„Práce je základ. Absolvovala jsem už dříve několik rekvalifikací, snad se mi podaří najít nějaké místo. Něco už mám rozjednané, tak doufám, že to vyjde. Moc bych chtěla dětem všechny ty útrapy vynahradit. A jsem strašně šťastná, když teď vidím, že jsou znovu veselé, přibraly na váze, jsou prostě v klidu a je nám spolu dobře," dodala s klidem v hlase Marcela.

Poznámka redakce: Skutečné jméno ženy bylo pro zachování co možná největší míry její anonymity změněno. Neuvádíme proto ani místo bydliště, ale ani celé jméno bývalého přítele ženy. Tyto údaje jsou redakci známy.