VYBERTE SI REGION

Jsme herci, ne recitátoři, říká Marta Mikšová

Nové Město na Moravě - Poprvé se na prknech, která znamenají svět, představí nové uskupení novoměstských ochotníků, kteří se začali scházet v loňském roce. Před místní publikum vystoupí s divadelní hrou, inspirovanou knihou Karla Poláčka, Bylo nás pět.

27.3.2015
SDÍLEJ:

Marta Mikšová (na snímku) stíhá hned několik činností najednou. Kromě toho, že divadelní hru režíruje, je i spoluautorkou scénáře. A rozhodně si nenechá ujít ani sebemenší hereckou příležitost. Foto: Deník/Helena Zelená Křížová

„Jmenujeme se Ochotníci z Novoměstska a máme před sebou už jen pár posledních zkoušek. První představení se bude konat v sobotu 11. dubna v 18 hodin v Novém Městě na Moravě v kulturním domě," prozradila principálka, režisérka i herečka v jedné osobě Marta Mikešová.

Vedete divadelní spolek v Novém Městě, ale nejste z Nového Města. Odkud jste?

Jsem z Bystřice nad Pernštejnem, tam bydlím. A divadlo jsem hrála už v Rozsochách, s tamním divadelním spolkem. A teď režíruji a hraji divadlo v Novém Městě na Moravě.

S režírováním stíháte i hraní?

To bych si nenechala ujít. Ovšem je pravda, že jsem si úmyslně zvolila roli, která je malá a nenáročná jak textově, tak výstupy. Těch výstupů tam není tolik, ale je to role, která mi sedí. Bylo by mi moc líto, kdybych nehrála aspoň nějaký malý štěk, protože kdo jednou zažil potlesk publika, nechce jinak. (smích)

V Novém Městě na Moravě se ochotnické divadlo delší dobu nehrálo. Vy jste byla iniciátorkou založení souboru Ochotníci z Novoměstska?

Jiří Janíček, který je ve spolku s námi, mě trochu překvapil, když mi řekl, že to není tak dlouho, co se v Novém Městě divadlo hrálo. Ale všechno začalo tak, že když jsme hráli s mým partnerem Petrem Smékalem v Rozsochách, tak jsem si jednou posteskla, že bych chtěla vést něco taky sama. A jeho napadlo, že v Novém Městě se divadlo nehraje. A tak šel za ředitelkou Novoměstských kulturních zařízení Veronikou Teplou a spolu s ní domluvil, že ve Městě ochotnické divadlo bude. Takže on to vlastně zařídil.

Iniciátorem byl tedy váš partner, ale jak jste se do vedení dostala vy?

On je vynikající herec a hrozně rád hraje. Takže se vlastně i rád zřekl takových těch pro něj nezáživných zákulisních a vedoucího záležitostí. Hraje hlavní roli a v podstatě nesleze z jeviště, což mu strašně vyhovuje.

Jak jste sháněli herce?

Dali jsme si na začátku září do místního zpravodaje inzerát s tím, že se právě zakládá divadelní spolek a kdo má zájem, ať se přijde podívat. A samozřejmě přidalo se k nám i pár našich kamarádů. Ale většinou jsou to lidi z venku a úžasné je, že u spousty z nich jde o jejich prvotinu. Nikdy dříve nehráli nebo hráli kdysi a vrací se k tomu po desítkách let. Všem bych jim chtěla moc poděkovat, protože jsou neskutečně zodpovědní. Až to bude jejich šestá nebo sedmá sezona, tak zjistí, že některé věci se dají trošku ošulit, že se to dá obejít. Kdyby jim to ale vydrželo, bylo by to skvělé.

Kolik vás je?

Dvacet jedna. Je to jako v každém divadelním spolku, jedna, dvě osoby hrají hlavní role a ostatní jsou takový ten neméně důležitý kompars. To je ale všude.

Hrajete hru Bylo nás pět. Držíte se přesně toho, co Karel Poláček napsal?

Vůbec ne. Jsme ochotníci. Pustili jsme se do toho po hlavě a s plným nasazením. Nejprve se nám dostal do ruky scénář od pana Pešky, který režíruje divadlo v Ořechově u Brna. On vycházel z Poláčka, ale už tam něco chybělo. A bylo to poměrně krátké představení. Takže my jsme vzali jeho scénář, knížku Karla Poláčka a hodně jsme to doplnili a přepsali.

Říkáte my, kdo vlastně s vámi na přepisu scénáře spolupracoval?

Můj přítel Petr Smékal. Denně jsme nad tím vysedávali skoro do půlnoci. Z práce jsme si posílali e-maily s myšlenkami, které nás napadaly. Jsme partneři v tom nejlepším slova smyslu, jeden druhého doplňujeme a podporujeme. Jeden něco řekl a druhý to rozvinul a do čtrnácti dnů byl scénář na světě.

Už kompletně hotový nebo bylo potřeba ještě něco doplnit?

No, je pravda, že některé věci se ještě dolaďovaly za pochodu. Až se začalo hrát, tak jsme prostě zjistili, že něco nepůjde a musí se to ze scénáře vyhodit a naopak něco že je potřeba okořenit a přidat. Ale takové ty základní, stěžejní věci, které pan Peška ve scénáři neměl, jsme do něj doplnili.

Co například?

Třeba takové ty známé hlášky, které znají lidé ze stejnojmenného televizního seriálu. Některé jsme tam dodali, říkali jsme si, že by bylo škoda je vynechat. A pak taky jiné věci. Je to takový návrat k původní knížce.

V každém hereckém spolku se najde někdo, kdo strašně rád improvizuje a druhé herce škádlí. Máte tam také někoho takového?

Určitě ano, skoro bych řekla, že jsem to já. (smích) Ale vážně. Je to tím, že když se člověk tu roli učí, tak jede striktně podle scénáře, nahrává druhým a někdy to ještě i pořád čte. Kdežto když už to člověk umí natolik, že už nemusí přemýšlet, co má dál říkat, tak má pocit, že to musí víc odehrát, víc do toho dát, že si to musí více užít. Začnou se objevovat emoce, pauzy a vtípky a začne se těžce improvizovat. Ale spíš je to dané tím, že se člověk opravdu už tolik nedrží scénáře, role se mu dostává takzvaně pod kůži.

Nevadí vám, jako režisérce, improvizace?

Ne. Proto jsme herci. Nejsme recitátoři daného textu. Každý herec musí do své role dát něco ze sebe. Nesmí bezduše odříkat to, co je napsáno ve scénáři.

Zanedlouho vás čeká premiéra, co přijde pak?

Pak bude ještě pět neméně kvalitních představení, možná naopak. A hlavně bych chtěla upozornit na derniéru, která bude 25. dubna, taky v sobotu v 18 hodin. Ta by mohla být ještě mnohem lepší, než premiéra, protože herci už budou staří „kozáci" a většinou už na derniéře mají sklony dělat si naschvály. Dopředu si připravují, co tam přidají. Všem bych doporučila, aby nejdříve zhlédli takové to „normální" představení a pak aby si to přišli užít ještě na derniéru. Budou mít pocit, že vidí dvě naprosto různá divadla, která mají stejný pouze název.

Užijí si vaše představení pouze diváci v Novém Městě nebo s ním pojedete i jinam?

S tím je trochu problém. Šest představení odehrajeme v novoměstském kulturním domě a já jsem velký optimista a věřím, že je naplníme. Že nebude plno pouze na premiéře, ale že si diváci udělají na nás čas i jindy. Pokud jde o hostování, pak se nám za toho půl roku, co zkoušíme, nashromáždila velká spousta kulis a rekvizit. Ale i tak se chystáme do Rozsoch, kam jsme byli pozváni. A slíbili jsme, že odehrajeme i jednu benefici pro hospicové hnutí. Obojí ale ještě není úplně definitivní.

Vy, pokud vím, nelákáte lidi na představení pouze klasickými pozvánkami a plakáty, ale také prostřednictvím videa.

Video jsme zveřejnili na facebooku, stačí si najít Ochotníky z Novoměstska. Původně jsme si mysleli, že stihneme natočit tak tři, čtyři videa, ale asi se nám to už nepovede. Takže máme jen jedno. Chtěli jsme v něm představit jednotlivé herce v jejich rolích, ale tak, abychom o připravovaném divadelním představení neprozradili příliš. V samotném představení je totiž spousta překvapení a neočekávaných scén, které jsme nechtěli hned odkrýt. Takže je to spíš jen taková menší ochutnávka toho, co diváky, kteří se na nás přijdou podívat, vlastně čeká.

Autor: Redakce

27.3.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies