VYBERTE SI REGION

Kamarád: Základní hodnotou je pro mne lidská svoboda a víra v sílu jedince

Přibyslav – Od posledních komunálních voleb vede město Přibyslav starosta Martin Kamarád (ODS). V práci na radnici není žádným nováčkem.

23.5.2015
SDÍLEJ:

V čele města Přibyslavi stojí Martin Kamarád. Foto: Ivo Havlík

Před čtyřmi lety zastával už funkci místostarosty.

Pane starosto, jak jste se dostal do politiky?
Mám trochu pocit, že politika je mou nedílnou součástí. Snad to bude částečně tím, že mne Sametová revoluce zastihla ve věku čtrnácti let a celou jsem ji intenzivně vnímal. Ale už před tím, jako dítě, mne zajímalo, proč se některé stanice poslouchají jen doma a o tom, co říkají, se nemluví, proč jsou některé vtipy zakázané, proč o tom táboře, na který jedu, nesmím mluvit se spolužáky. Asi ve mně politika byla od počátku a zkrátka jsem se tak narodil.

Proč zrovna ODS?
Určitě nelžu, když řeknu, že základní hodnotou je pro mne lidská svoboda a víra v sílu jedince, respektive víra v jedinečnost každého z nás. Každý z nás má sice jiné startovní podmínky, ale přesto máme štěstí ve svých rukách, hlavách a srdcích. To zásadní, co rozhodlo, proč ODS, byli lidé v přibyslavské ODS. Mám určitý odpor k „dokonalosti", která je v dnešní době masově servírována. ODS v Přibyslavi, když jsem do ní vstupoval, a doufám, že tomu je i dnes, sdružovala spektrum lidí, kteří nebyli opiti vlastní dokonalostí. Přistupovali ke světu i politice prakticky, optimisticky a s nadhledem, nejen nad věcí samotnou, ale i nad vlastní nedokonalostí. Což mne, který jsem neměl nikdy bůhvíjaké sebevědomí, přitahovalo.

Jak dlouho se v politice pohybujete?
Své první komunální volby jsem absolvoval v roce 1998, po nich jsem začal působit v poradních orgánech města, od roku 2002 jsem byl zastupitelem. Takže v komunální politice jsem sedmnáctý rok. To je bezmála polovina života.

Před nástupem do úřadu jste prošel i jinými profesemi. Jak vás to obohatilo?
Tuto etapu považuji za zásadní pro výkon mé veřejné funkce. Byl to soubor mnoha šťastných událostí. Od roku 1990 do roku 1994 jsem studoval na střední lesnické škole a v zásadě z důvodů nedostatku finančních prostředků, ale i vzdálenosti, jsem tyto roky o víkendech trávil v Krkonoších a Orlických horách. Přivydělával jsem si zalesňováním, pálením klestí a dalšími manuálními pracemi v lese. To mne naučilo, jak tvrdá, ale důležitá je manuální práce.

Takže tolik potřebná škola života, která bohužel dnes některým členům státní správy a mnoha politikům chybí?
Určitě. Po roce 1994 jsem byl na civilní službě. Pak už jsem nastoupil u Lesního družstva obcí jako technik na ústředí, kde jsem se nejprve pohyboval okolo agendy navracení majetků, jistý čas jsem tam fakturoval, dělal správu pozemků, agendu spojenou s lesní hospodářskou evidencí, agendu BOZP a mnoho dalších věcí, které bylo třeba dělat. To pro mne byla největší škola. Dodnes, když potkávám členy nejrůznějších mládežnických politických organizací (napříč politickým spektrem), tak jim doporučuji, ať se nehrnou do nejrůznějších míst ve státní správě, ale ať si utvoří pohled z druhé strany. Řekněme pět až deset let práce ve výrobním sektoru dá člověku určitý odstup od bezbřehého idealismu, ať již napravo, či nalevo.

Na postu starosty působíte jen pár měsíců. Existuje něco, co považujete za osobní úspěch?
V politice má úspěch vždycky mnoho otců, za neúspěch může ten, který je v čele. Dotáhli jsme do konce stavbu základní školy, v běhu je soutěž na rekonstrukci ulic Na Vyhlídce a Filipova a mnoho dalších malých investic v místních částech. Máme splnitelný plán pro následující období. Všechno to jsou věci, na nichž má zásluhu mnoho dalších lidí. Myslím, že si nečiním nárok na nějaké osobní zásluhy.

V minulosti jste na radnici působil jako místostarosta. Co je horší? Místostarosta, od kterého se čeká, že bude vyřizovat i záležitosti méně populární, ale nebude první na ráně, nebo být prvním mužem na radnici, který je vidět a na jehož hlavu logicky směřuje nejvíc problémů?
To záleží na konkrétní situaci. Výhody i úskalí obou postů jste poměrně výstižně popsala v samotné otázce. Myslím si, že to má každý jinak nastaveno, každopádně tlak, který je vyvíjen na každého, kdo se v podobné pozici ocitne, je pro mnohé lidi nepředstavitelný. Já osobně se lépe srovnávám s tou pozicí, ve které jsem dnes. Za důležité, aby člověk obstál v jakékoliv veřejné funkci, považuji dvě věci – neustálý kontakt s lidmi a vědomí, že dnes je člověk starostou, zítra může být úplně něčím jiným.

V době kdy jste působil jako místostarosta, vedl radnici Jan Štefáček. Jak jste spolu vycházeli? V čem jste se shodli a v čem naopak nikoliv?
Teď po mne chcete asi více, než by se slušelo odhalit ze zákulisí radnice. Řeknu to takto: Nejdůležitější shoda panovala na tom, že by městu neprospělo ventilovat jakékoliv rozpory navenek. Teď nemyslím mít a vyjadřovat čas od času jiný názor na věc, ale zneužívat veřejný prostor ke konfliktu. Myslím, že jsme to dokázali po ty čtyři roky nedělat. Co se týče druhé otázky, bylo by asi malicherné vyjmenovávat věci, na něž jsme měli jiný názor. Zásadní rozdíl možná mezi námi dvěma je ve způsobu prosazování určitých myšlenek a rozhodnutí. Jan Štefáček je muž s buldočí povahou, který je schopen použít k prosazení svého názoru řekněme velmi tvrdé prostředky, já dávám přednost tomu vyložit karty na stůl s klady i zápory a nechat příslušné orgány rozhodnout. Mám prostě víru, že to rozhodnutí bude správné.

Ta otázka na pracovní shody nebyla samoúčelná. Překvapilo vás, že si bývalý starosta založil vlastní web, kde kroky radnice kritizuje? Nebo jste to čekal?
Ne že bych to čekal, ale nijak zvlášť mne to nepřekvapilo. Je to především jeho vizitka. V tomto směru mi ho přijde trochu líto.

Na veřejnosti působíte vždy vyrovnaným dojmem. Existuje vůbec něco, co vás rozčílí?
Největší talent mne rozčílit má můj nejstarší syn, ale máte pravdu, že jeden čas mi i manželka vytýkala, že se s ní nechci hádat. Mám takový vnitřní pocit, že většina „zásadních" sporů je vedena o malichernosti a důležité věci proplouvají mezi prsty. Takže se snažím v politice nerozčilovat, ale pochopit stanoviska druhého, byť s ním nadále třeba nesouhlasím.

Každý starosta vstupuje do úřadu s určitou vizí, jak by měla radnice fungovat. Jaká byla ta vaše? Daří se jí naplňovat?
Zrovna nedávno jsem slyšel zajímavou věc. Většina lidí, když míří na úřad, už podvědomě trpí stresem, protože předpokládá další komplikace, podmínky, povinnosti. Ten pocit umocňuje neosobní prostředí, řada předpisů a zákonů, jež nás regulují víc a víc. Často následně toto umocňuje i přístup nás, kteří na úřadech jsme. Úřad se pak stává místem konfliktů, či místem, kam jsou konflikty uměle přesouvány. Byl bych proto rád, kdybychom dokázali toto prostředí, i přes sloupce paragrafů a formulářů, zlidštit.

A další vize?
Druhou vizí je, aby Přibyslav byla místem, kde se lidé nebojí být úspěšní (a to v jakémkoliv oboru), dát lidem pro to prostor a podmínky. Běžný občan by o městě měl vědět co nejméně. Tím nemyslím nezajímat se, ale řešit co nejméně překážek, které může klást tato instituce do cesty. Což zahrnuje celou škálu věcí, počínaje péčí o školky, školy, péčí o sociální a zdravotní oblast, likvidaci odpadů (pokud možno placenou z daní a ne z poplatků), veřejný prostor i dění. Víte, dokončili jsme ambiciózní projekt rekonstrukce školy, ve svém rozsahu asi ojedinělý na Vysočině. Mám z něj stejně velkou radost jako z úžasné kavárny, která zde nedávno vznikla, z antikvariátu, z květinky, šikovného řezníka či zelináře. S každým, kdo něco takového dovede, naše město roste a roste každý jeho obyvatel. Protože ví, že je možné si naplňovat sny a tužby. Možná je to malá vize, ale tím zásadním pro mne je nestát těmto skvělým lidem v cestě. Bohužel mám pocit, že celkově se to nejen poslední roky našim institucím nedaří.

Jaké jsou vaše priority do budoucích let vašeho volebního období? Co by se v Přibyslavi mělo změnit?
Postupné dokončení rekonstrukcí ulic v Přibyslavi a příprava těchto projektů v místních částech. Příprava sítí pro další výstavbu v lokalitě pod Osivou, zabránění těžbě uranu (případné zmírnění jejích důsledků), rekultivace skládky a její rozšíření, zlepšení dostupnosti ukládání bioodpadů. Nechceme Přibyslav změnit, chceme udělat další krůček dopředu.

Máte v tomto směru nějaké konkrétní ohlasy od občanů? Co by si přáli změnit? Co jim chybí? Můžete to splnit?
Když mluvím s občany, určitě tu panuje silná obava z možně těžby uranu. Podle reakcí, které mám, odhaduji, že těžbu podporuje zhruba 10 % občanů, 90 % je proti. Jestli těžbě dovedeme zabránit, dnes nevím, budeme bojovat.

Co je na práci starosty tou příjemnou povinností?
Určitě oddávání. Mám rád dobrou přípravu na svatební obřad. Vítám, když si mohu dát se snoubenci třeba i krátkou schůzku. Člověk má možnost být součástí jednoho z nejdůležitějších okamžiků v životech dvou lidí. Jsem rád, když já i snoubenci věnujeme tomuto okamžiku patřičnou pozornost. Pak má každý obřad svůj výjimečný nádech. Je hezké, když může být právě tím okamžikem, na který manželé vzpomínají.

Máte při své velké pracovní vytíženosti čas i na nějaké záliby?
Určitá forma relaxace je nutná. Máme doma 4 děti, tak se většinou, pokud neřeším pracovní záležitosti, vše točí okolo nich. Druhorozený syn mne po 23 letech dovedl zpět ke stolnímu tenisu, takže trénuji děti a začal jsem sám aktivně hrát. Pořád se mi daří vyrazit alespoň dvakrát ročně na nějaký výstup do Alp. Vysokohorská turistika je můj velký koníček, ale co jsem zredukoval z časových důvodů, je běh. Fyzická kondice už není, co bývala. Na tom budu muset zapracovat, rád bych si po dlouhé době zaběhl zase maraton.

Chtěl byste na závěr vzkázat něco občanům Přibyslavi?
Věřím, že žiji v takovém sepětí s Přibyslaváky, že jim snad nemusím nic vzkazovat. Snad jen, pro ty, co by nevěděli, každý člověk má u mne dveře otevřené.

Autor: Štěpánka Saadouni

23.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Policie vyšetřuje učitele, který se ve škole zamykal s žáky

Šumperk – Nestandardní chování pedagoga v Základní škole Sluneční v Šumperku vyšetřují kriminalisté. Učitel se koncem minulého týdne zamkl s několika žáky čtvrté třídy v jedné z učeben. Co se za zavřenými dveřmi dělo, je nyní předmětem dohadů. Údajně si kantor na mobilní telefon fotografoval hochy vysvlečené v prádle. Později měl učitel vysvětlovat, že se jednalo o projekt do hodin anglického jazyka.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies