VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na nošení 'důchodcovských' bačkor se zatím necítím, říká 74letý muž

Havlíčkův Brod - Rodák z Nového Města na Moravě Aleš Kadlec, který ale už dlouhá léta žije v Havlíčkově Brodě, boří představu o důchodci jako o člověku, který by měl na „stará" kolena odpočívat v bačkorách a sedět na gauči, nebo maximálně okopávat zahrádku.

10.10.2013
SDÍLEJ:

Za paracovním stolem. Aleš Kadlec začal po svých studiích pracovat v roce 1962 ve žďárském Žďasu, ale v průběhu let se přesunul do Havlíčkova Brodu. Mnoha mladším kolegům ve své profesi, jíž je stavebnictví, stále profesně stačí.Foto: Deník/Jakub Janáček

Přestože navlékl už 74. korálek na náhrdelníku svého života, je neustále velmi aktivní. Je zaměstnán v havlíčkobrodské společnosti Automatizační technika, která patří do skupiny Puschel Group, je předsedou občanského sdružení Lyžař, které provozuje sjezdovku na Vysoké, a věnuje se včelaření.

„Nerad mluvím sám o sobě v pozitivech, ale lidé o mně říkají, že jsem na svůj věk hodně aktivní. Pravda je, že v porovnání s některými svými vrstevníky se cítím lépe, i když v mém věku už nikdo není prorokem," říká nesmírně sympatický a nonšalantní muž, který se narodil v roce 1939 a do dnešní doby se téměř jakoby nehodí.

Z jeho vystupování máte spíše pocit, že by se lépe hodil do doby prvorepublikových gentlemanů. Je vždy zdvořilý a působí velmi skromným dojmem. Svoji pracovní kariéru začal už před více než padesáti lety, a jak se zdá, skončit ji stále nehodlá.

Začal ve Žďasu

„V roce 1962, kdy jsem dokončil studia na Vysokém učení technickém v Brně, jsem začal pracovat ve Žďasu v odboru investiční výstavby, poté jsem přešel do Havlíčkova Brodu do Stavebního podniku. Tady jsem vystřídal několik řídících funkcí a poté jsem spoluzakládal Stavounii, kde jsem pracoval jako jednatel dvacet let. V roce 2001 jsem se podílel na výstavbě v současné Automatizační technice a vloni jsem byl vedením společnosti požádán, zda bych nepomohl zajistit rozšíření závodu. Nu a pracuji tu stále," říká Kadlec ve své prostorné kanceláři za počítačem, kterou také často vyměňuje za zahraniční cesty.

Ve své práci zajišťuje mnohé od zahájení projektů až do jejich dokončení. „Ale pro stavařinu jsou poslední roky velmi těžkým obdobím, asi nejtěžším, co za svou kariéru pamatuji. Ukázalo se, že světové trhy jsou zkrátka spojité nádoby," zamýšlí se jednonásobný dědeček.

Domluví se hned pěti jazyky

Stavební inženýr zároveň jedním dechem přiznává, že se musí snažit, aby stačil sledovat všechny novinky ve svém oboru nebo ve světě techniky. Ale jak se zdá, svým mladším kolegům stále celkem s přehledem stačí. „Ale musím studovat, abych vše nové dostal pořádně do krve. Ale rovnat se většině mladších kolegů asi nemohu, nicméně uživatelsky se snažím vše co nejlépe zvládnout," říká.

Ostatně studium rozhodně nedělalo Kadlecovi v životě žádné velké problémy. Třeba, co se týče jazykového vzdělání. Na Vysočině asi není zase tolik lidí, kteří by, minimálně na velmi slušné úrovni, mluvili kromě své mateřštiny hned pěti světovými jazyky.

„Němčinu ve společnosti,  kde pracuji, samozřejmě potřebuji, je mým denním chlebem (frázi pronese Kadlec v němčině; poznámka autora) a moje maminka byla vídeňská Češka, takže jsem se ji mohl učit odmala. Na svých cestách po zahraničí jsem se pak naučil francouzsky, italsky, rusky a anglicky. Nemluvím samozřejmě plynně, ale na komunikativní úrovni, prostě se domluvím," říká Kadlec po další kratičké ukázce - tentokráte italštiny.

Ale nejen prací živ jest člověk a stejně tak i Aleš Kadlec. Jeho velkou vášní jsou totiž lyže. Ale nejen tak, že si je několikrát za zimu nasadí a jede si sjet sjezdovku.

Mimochodem, Kadlec neváhá vzít několikrát za zimu auto a vyjet ráno do rakouských Alp. „Lyžuji tam třeba od jedenácti do čtyř a na večeři jsem zase doma," usmívá se. Ale to není jeho jediná lyžařská vášeň. Vždyť mezi příznivci sjezdového lyžování je minimálně v okolí Havlíčkova Brodu dobře znám.

Lyžařem už od raného mládí

Jako předseda občanského sdružení Lyžař u sněhového děla. Lyžování je Kadlecovou velkou vášní už odmalička Aleš Kadlec tak na svahu u Vysoké, spolu s dalšími členy sdružení, tráví mnoho a mnoho hodin.„Asi myslíte hlavně moje působení na sjezdovce na Vysoké. Na přelomu let 1968 a 1969 jsem patřil mezi sedm zakládajících členů Tělovýchovné jednoty Lyžař. Bohužel, dnes už jsme jen dva. Ale práce tady je absolutně dobrovolná, u které musíte mít k lyžování vřelý vztah. A ten já mám, vždyť pocházím z mekky lyžování na Vysočině, z Nového Města, a od mládí jsem jezdil na běžkách i sjezdovkách. Ale je to také dost náročné. Neustále se snažíte shánět různé dotace a granty," upozorňuje letitý činovník.

„Ale musím se také jedním dechem přiznat, že už je třeba poohlížet se po nějakém nástupci. Ale beru to spíše jako takové poslání, je to prostě služba veřejnosti, aby se měla kde bavit, kde si zasportovat. Je potřeba mít chuť dělat něco pro ostatní. S kolegy máme vždy velkou radost, když vidíme malé děti, s jakým zápalem se u nás učí lyžovat," popisuje se zasněnýma očima Kadlec.

Co už ale naplno neřekne, je to, že je provoz lyžařského vleku dost náročnou záležitostí. A to i přesto, že vše samozřejmě nedělá sám, nýbrž má okolo sebe tým spolupracovníků. No, když se ptáte, tak musím říci ano, někdy to je na psychiku hodně náročné. Několikrát za zimu zasněžujete svah, aby vám pak sníh zase roztál. Ale nedá se nic dělat, to k tomu prostě patří," tvrdí smířeně předseda občanského sdružení Lyžař.

Po zdravotní stránce se přece jen už musí více hlídat. „Mám svého lékaře, za kterým chodím pro radu. Hlídám se víc, ale žádné velké problémy zatím nemám. A hlídá se samozřejmě i moje paní," ťuká Kadlec s úsměvem prstem o stůl.

Baterky si Kadlec dobíjí i u včel

Kadlec si samozřejmě ve svém věku potřebuje dobít „baterky" i jinak a síly načerpává také díky dalšímu svému koníčku - včelaření.

„Mám třiatřicet včelstev u Ronovce. K této zálibě jsem přišel během svého života až díky shodě okolností, ale začalo mě to postupem času fascinovat. Vždyť třeba organizace včelího společenství je zkrátka hodna obdivu a v mnohém bychom se od nich mohli učit," podotýká Kadlec se zřejmým zápalem pro věc. Kadlecovým dalším velkým koníčkem jsou ještě dějiny umění a historie.

„Prostě na bačkory se ještě necítím," dodává Aleš Kadlec s energií v hlase.

Autor: Jakub Janáček

10.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miloš Zeman
42 7

Chováš se jako svině, vzkázal Zeman Sobotkovi

Šeberák.
26

Teplý víkend je tu. Přírodní koupaliště v Česku mají většinou čistou vodu

AKTUALIZUJEME

Hasiči měli kvůli bouřce 800 výjezdů, lidé jsou bez proudu

V noci na pátek se nad Českem přehnala silná bouřka. Na mnoha místech v jižních a severních Čechách zůstala řada domácnosti bez proudu. Zatím nejsou hlášena žádná zranění.

Konec televize Al Džazíra a podpory IS, žádají arabské země po Kataru

Čtyři arabské státy bojkotující Katar kvůli údajné podpoře terorismu poslaly Dauhá seznam třinácti požadavků, včetně uzavření televize Al Džazíra a omezení vazeb na jejich regionálního protivníka Írán.

Ochránci přírody na Valašsku kroužkují novou čapí populaci

Každoroční kroužkování mláďat čápů bílých v tomto týdnu zahájili meziříčští ochránci přírody.

Trump se brání: Tajné nahrávky rozhovorů s Comeym jsem nepořídil

Není den, aby nebylo slyšet o novém americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi. Tentokrát se vyjádřil k ostře sledované kauze, kdy se měl pokusit ovlivnit vyšetřování možného zásahu Ruska do volební kampaně. A to především odvoláním šéfa FBI Jamese Comeyho, jehož rozhovory měl tajně nahrávat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies