VYBERTE SI REGION

Návrhářka: Šaty by měly zdůraznit osobnost člověka

Bystřice nad Pernštejnem - Modely ze salonu Hana Baxantová s. r. o. už patří ke stálicím bystřických plesů, srazu veteránů i nejedné svatby. Příští rok oslaví půjčovna a zakázkové šití, které Hana Procházková založila se svou maminkou, desetileté výročí „Baví mě plnit lidem jejich sny," říká pětatřicetiletá návrhářka. Než někomu navrhne šaty, ráda s ním promluví a trochu ho pozná.

18.8.2013
SDÍLEJ:

Snímek ze svatby manželů Procházkových. Foto: archiv Hany Procházkové

Jak jste se k módě a návrhářství dostala?

Ve světě módy a šití se vlastně pohybuji celý život. Moje maminka byla skvělá švadlena, takže jsem v krejčovské dílně nad panenkami, šatičkami a různými časopisy vyrostla. Možná právě proto jsem to nikdy nechtěla dělat. Ale můj tatínek si předtím, než umřel, přál, abychom společně s mámou vybudovaly vlastní salon. Vrhly jsme se tedy do toho, a i když mi potom umřela i maminka a zůstala jsem na všechno sama, už jsem do toho byla ponořená se vším všudy.

Modely tedy sama navrhujete i šijete?

Navrhování je převážně moje záležitost, ale na výrobě a ladění se podílí i jiní pracovníci firmy. Šaty si ale většinou sama stříhám a odzkouším, takže u procesu výroby jsem vlastně celou dobu. Právě zkoušení se zákaznicí je velmi důležité. Není možné okamžitě říct: Tohle vám bude slušet. Je to o rozhovoru, o poznávání člověka. Mám ráda, když se v šatech promítne osobnost a přání zákazníka, protože potom je na sobě daleko lépe prodá.

Stává se vám, že jdete po ulici a vidíte na někom oblečení od vás?

Stává se mi to poměrně často. Většinou je to ale tak, že si nejdřív všimnu, jak to někomu sluší, že má na sobě něco hezkého, a teprve potom mi dojde, že jsme to šili my. Jednou jsem zahlédla kamarádku a řekla si ta má ale pěkné tričko. A až po chvíli jsem si uvědomila, že jsem jí ho sama ráno předávala. Je to hezký pocit.

Vy sama nosíte jen vlastní oblečení?

Ano, chodím zásadně a jedině v modelech, které ušijeme u nás v salonu.

Své modely předvádíte také na různých přehlídkách. Jak často se konají?

Velkou přehlídku děláme v Bystřici pravidelně jednou za rok. Bývá zaměřená na nějaké téma, takže už jsme měli například čtvero ročních období, letem světem, módu v rytmu tance nebo z pohádky do pohádky. Kromě toho pořádáme ještě menší přehlídky, například minulý týden jsme byli na srazu veteránů v Bystřici, předtím v Dalešicích, kde jsme ukázali zámecké modely laděné do roku 1850.

Jak dlouho trvá připravit velkou přehlídku?

Je to celoroční práce. Sotva skončí jedna, už začínáme plánovat další. Udělat celou novou kolekci je dost náročné a i to je jeden z důvodů, proč letos přehlídka v Bystřici nebude. Potřebuji si zkrátka odpočnout. Příští rok ale chystáme k příležitosti desátého výročí salonu větší a takovou průřezovou přehlídku. Nápad už mám v hlavě, ale prozrazovat jej zatím nebudu.

Retro přehlídky děláte už řadu let. Kdybyste si měla vybrat, do jakého období se narodit, jaké by to bylo?

To nedokážu říct, každá doba má něco do sebe, mám je ráda všechny. Možná právě tím, že mám možnost mezi styly jednotlivých období přebíhat, tak se nechci nijak vyhraňovat.

Kde sháníte na přehlídky modelky?

Většinou to jsou zákaznice. Na první akce jsem oslovila kamarády a známé, ti pak přivedli další kamarády a dohromady vytvořili úžasnou partu lidí. Teď už nám samy holky volají, že chtějí na přehlídkové molo. Ne že bych nechtěla profesionální modelky, ale mám ráda, když jsou holky usměvavé a z masa a kostí. Šijeme oblečení pro všechny, takže i na přehlídce jsou modelky s velikostí třeba i 52.

Co vás nejvíc baví navrhovat?

Je to různé a hodně záleží na zákazníkovi a jeho osobnosti. Nejvíc mě ale asi baví zákaznice, která ví, co chce, a má odvahu jít do úplně jiného a netradičního stylu. Která ví, že ten den nemusí to být zrovna den svatební patří hlavně jí a jejímu partnerovi, a chce „prodat" sama sebe, a ne šaty. Každé šaty, každá nevěsta i svatební šaty, co jsem navrhovala, byly specifické a z jiného soudku, a na všechny si pamatuji. A troufnu si říct, že na všechny jsem hrdá.

Máte možnost doladit i doplňky nevěsty jako je kytice a podobně?

Ano, máme v salonu kvalifikovanou květinářku, takže jsme schopní zajistit vše od šatů pro nevěstu a družičky přes kytici a výzdobu sálů až po mašle na židlích. Dále úzce spolupracujeme s kadeřnictvím Katky Skalníkové, kde vám vykouzlí na hlavě i nemožné. Asi už není nic, co bychom nemohli nabídnout. Možná jedině odvoz, ale i ten by šel zařídit.

Na kolik takový svatební servis se vším všudy vyjde?

To nelze obecně říci, záleží na tom, jaká je představa zákazníků. Dá se začít relativně nízko a končit velmi vysoko. Ale když přijde nevěsta, že chce ušít šaty, které musí vyjít do tří tisíc, tak ušijeme svatební šaty do tří tisíc. Je možné to zvládnout, ale musím tu finanční hranici znát. A nesmí na nich samozřejmě být půl milionu kamínků od Swarovskiho.

Kde hledáte pro své modely inspiraci?

Úplně všude, kdykoliv a kdekoliv. Jsem pořád učněm a snažím se neustále vstřebávat věci kolem sebe. Inspirovat mě může píseň, rozkvetlá zahrada, příroda, prostě vlastně cokoliv. Člověk neustále nasává tisíce informací, a i ty tisíce informací potom může dát do jedněch šatů. Samozřejmě sleduji trendy, co se nosí a co je „in", ale moc na to nehraji. Upřednostňuji osobitost zákazníka, a nejradši mám, když k nám přijde a sám přesně ví, co by chtěl, jen to sám nedokáže zrealizovat. A od toho jsme přece tady my. Abychom dokázali lidem splnit jejich sen.

Máte nějaký návrhářský vzor?

„Vzor" je zavádějící slovo, ale pokud mám někoho jmenovat, tak asi Blanka Matragi. Její modely jsou nositelné, a když se na ně člověk podívá, řekne si: Tohle bych si na sebe chtěl vzít. Jinak mám ale ráda všechny návrháře, každý mě něčím může oslovit. Často ale až na „druhou dobrou", až když si model důkladně prohlédnu včetně technologického postupu ušití a podobně. Na první pohled bych se často do jejich modelů neoblékla.

Dostala jste se někdy krize, kdy už jste nevěděla, co vymýšlet?

Krizi v tomto smyslu jsem asi nikdy neměla. Studnice otevřeného rozhledu je veliká a věčná, a já z ní mohu neustále čerpat. Hodně mi pomáhá rovněž můj manžel, který mě inspiruje, a má hodně podobný vkus. S manželem tvoříme sehraný tým. Je úžasné, když máte někoho, kdo vás doplňuje.

Musela jste ušít šaty, které se vám opravdu nelíbily?

Asi ani ne. Většinou uděláme tolik zkoušek, že nakonec nějakou společnou představu se zákaznicí najdeme. Častěji se stává, že si třeba zákaznice vybere šaty z půjčovny, které jí prostě nesednou. Ne že by nebyly pěkné, ale ona se v nich ztratí. Člověk by neměl být jen figurínou pro extravagantní modely, naopak šaty musí zdůraznit jeho osobnost. Vždycky říkám, že vám nikdo nesmí říct, že máte hezké šaty, i když pro nás jako firmu je to vlastně poklona, ale důležité je, když řekne, že vám to sluší. Proto se občas snažím některé zákaznice krotit, aby si vybraly třeba méně extravagantní model a byly schopné jej pak unosit víckrát než jednou a pak jej po dvaceti letech vyhodit.

Vám se nikdy nestalo, že by vám ve skříni visel kousek, který jste na sobě měla jen jednou?

To ano, ale takové věci potom visí u nás v půjčovně. Je pravda, že hlavně dřív bylo běžné, že jsem si za jednu plesovou sezonu ušila třeba čtvery šaty. Ale to už byla taková prestiž švadleny, aby ukázala, co umí, a šla na každý ples v novém.

Co považujete za největší úspěch svojí kariéry?

Doufám, že ten vrchol teprve přijde. Ale když se ohlédnu do minulosti, tak to bylo asi to, že jsme byli pozvaní na otvírání náměstí v Bystřici nad Pernštejnem. Úspěch je však těžko měřitelný. Svou práci neberu jako byznys, vlastně ani nejsem moc dobrá podnikatelka, na to jsem moc srdcová. Velice mě baví, že můžu svým zákaznicím pomoci se splněním jejich přání, a ony mě pak za to na oplátku neskutečně nabíjejí jejich vlastní energií.

Jaké máte v profesi cíle do budoucna?

Jednu metu už jsem si splnila, a to je půjčovna. Takže takovým nekonečným cílem je udržet ji na trhu a uživit zaměstnance. Nyní náš salon najdete už i v Čechtíně kousek od Třebíče. Máme tam krásný historický dům z roku 1644, který plánujeme celý zrestaurovat a udělat z něj muzeum. Chtěla bych tam mít stálou expozici starých svatebních šatů, oznámení a všeho, co ke svatbě patří.

Z čeho máte v životě největší radost?

Určitě z toho, že jsem se vdala, že mám krásné děti a partnera, o kterého se můžu opřt, a že jsem šťastná. Je to vlastně docela obyčejná věc, jaké si spousta lidí neváží nebo ji ani nechce mít. Já ale jsem si hlavně potom, co mi odešli rodiče, uvědomila, jak hrozně to chci. Spokojenost v osobním životě pro mě znamená nejvíc.

Autor: Redakce

18.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies