VYBERTE SI REGION

Proč na Zámostí nepřijedou Chinaski? Prozradí Dan Janík

Třebíč – Když se v červnu roku 1997 konal v areálu bývalé Subakovy továrny v třebíčské Židovské čtvrti první ročník festivalu Zámostí, bylo Danu Janíkovi jedenáct let. „Byl jsem první ošetřovaný člověk na Zámostí, protože jsem si rozedřel obě ruce a kolena. Doteď mám doma žluté pořadatelské tričko z prvního ročníku, ve kterém jsem po fabrice běhal a pořád ho rád nosím," usmívá se Janík, jenž s festivalem prakticky vyrůstal. Další rok se Zámostí přesunulo na Podzámeckou nivu, kde vydrželo doteď.

9.5.2015
SDÍLEJ:

Pětice organizátorů stojí za třebíčským festivalem třetím rokem. Zleva stojí Milan Maxa (doprovodný program), Dan Janík (celková koordinace), David Šťastný (finance), Vladimír Novotný (technické zabezpečení) a Radek Nezval (dramaturgie).Foto: Jan Slavíček

Dan Janík v průběhu let působil na festivalu hned v několika funkcích, na starosti měl ochranku, dobrovolné pořadatele nebo catering. A před dvěma lety se postavil do čela nového organizačního týmu, který převzal štafetu od svých otců a jejich známých. Na pětičlennou partu tak letos čeká jejich třetí ročník. „Myslím si, že organizátorsky pro nás bude hodně zlomový. První rok jsme do toho vlítli, ani jsme pořádně nevěděli, co děláme. Druhý jsme se už docela naučili produkci a v řadě věcí se poučili a letos už víme, do čeho jdeme a jaká jsou rizika. Taky se snažíme udělat nějakou rezervu kvůli počasí. Oba ročníky, které jsme zatím dělali, jsme měli štěstí a nepršelo, ale každý rok ho prostě mít nebudeme," ví Janík.

Prošel jsem si staré programy a i z oněch pár vět, které na stránkách máte, se dají vyčíst zajímavé věci. Třeba že v roce 2004 Zámostí propršelo a festival se ocitl ve velkých problémech. O co šlo?
Festival je rozpočtově úplně napjatý. Rozpočet je miliónový, ale rozhodují desetitisíce, každá prodaná vstupenka a každý prodaný drink. Jakmile se stane, že prší, a ještě k tomu dva roky po sobě, rozpočet začne jít do červených čísel. Celý rok pracovat ani ne za nulu, ale i za cenu toho, že je člověk v osobní ztrátě a od začátku být demotivovaný tím, že mu za krkem visí dluh, musí být strašně těžké. My jsme dva roky měli na počasí štěstí a povedlo se nám to uhrát na nulu s tím, že se podařilo udělat malou rezervu na déšť. Pokud by letos nedej bože pršelo, tak nám to nezlomí vaz. Jsme ve fázi, kdy jsme schopní přežít jeden deštivý festival.

Ale ne tři.
Ne tři. Ani nevím, jestli dva. A nikdy se do takové situace dostat nechci. Starou partu organizátorů obdivuju, že to zvládli a znovu do toho šli. Motivace, sil i lidí ubývalo. Přitom Zámostí je služba celému městu, je to kultura, kterou se tu snažíme dělat a to, že jsme zatím schopní dělat festival s nulou, beru já osobně jako úspěch.

Třeba Václav Koubek říká, že nula už je byznys.
Přesně tak. Děláme to po večerech po práci a podobně. Ale rozhodně nechci, aby to vypadalo, že si stěžujeme, my děláme Zámostí s radostí. Myslím, že všichni v týmu to tak máme, kdyby tam nebyla radost a nadšení, nemělo by to vůbec cenu. Nadšení je alfa a omega celé organizace.

Děláte sice teprve třetí ročník, ale nebojíte se, že to vaše nadšení jednou opadne? I původní organizátoři do toho určitě šli podobně jako vy.
Sice máme za sebou teprve dva ročníky a ne šestnáct, ale já se demotivace ze své strany nebojím. Zadostiučinění pro mě je, když slyším pozitivní reakce. Kdyby pršelo a lidi stejně odejdou spokojeni, budu spokojený i já. Na Zámostí mám nejradši neděli, když si uvědomím, že se nestal žádný velký problém, povedlo se nám to, co jsme chtěli, dám si pivo a vím, že to mám za sebou v tom dobrém slova smyslu. Pro mě je Zámostí od čtvrtka do neděle jeden velký průlet, kdy mám za tu dobu jenom párkrát světlý moment, kdy si uvědomím, co se kolem mě vlastně děje. Až s odstupem dnů a týdnů mi pořádně dojde, že se to vlastně povedlo. A kvůli těm světlým momentům během festivalu a tomu, jak se cítím potom, to já dělám.

Nynější organizační tým dělá Zámostí potřetí. Když jste jej po staré partě přebírali, mluvilo se o tom, že bylo hodně na hraně, jestli Zámostí vůbec přežije. Byl takový moment, kdy hrozilo, že pokud se organizace nechopíte vy, festival zanikne?
Bylo to úplně na hraně. Před prvním ročníkem jsme na nás Zámostí přepsali až v lednu a celé to bylo šité totálně horkou jehlou. S Vláďou Novotným jsme o tom, že chceme dělat Zámostí, mluvili už dlouho. Chtěli jsme do toho tátům mluvit, ale jim se to moc nelíbilo a já jim rozumím, od mladých kluků si nechtěli nechat radit, protože mají svoje zkušenosti. Pak to ale dopadlo tak, že si řekli, že už festival dělat nechtějí a na mě bylo, abych dal dohromady novou organizační strukturu. Ve dvou jsme to s Vláďou dělat nechtěli a měli jsme velké štěstí a radost, že se toho chopil i David Šťastný. K nám třem se přidal Radek Šejk Nezval a Milan Žížala Maxa, kteří se kolem Zámostí coby skauti točili jako dobrovolníci od začátku. My jsme si převzali koncept, ořezali ho až na kost a začali na to nabalovat svoje kontakty a zkušenosti. Já i Vláďa máme pětiletou praxi v produkci a spoustu modelů, které používáme na Zámostí, jsme okoukali na festivalech, ve kterých jsme byli zainteresovaní jako produkční, stage manažeři nebo cateringová produkce. Když se na přechod ze Zámostí 2012 na Zámostí 2013 dívám zpětně, musím říct, že to bylo ušité horké jehlou. To, že to dopadlo tak, jak to dopadlo je… Nechci říct zázrak, ale prostě si to sedlo. Navázali jsme na tradici a jenom jsme ji vdechli něco navíc.

S jakou představou jste do Zámostí 2013 vůbec šli?
Původní plán byl, že uděláme takový mezistupeň. Vstup zadarmo a lokální kapely, tím se jenom představíme a natvrdo Zámostí uděláme až v roce 2014. Během tří schůzek jsme zjistili, že všechno bude úplně jinak, jakmile už postavíme pódium, nemá cenu to neudělat naplno. Najednou se z toho stalo jen velmi lehce ořezané Zámostí a loni už to bylo se vším všudy. Vrátilo se třeba Zámostí v modrém v židovské čtvrti. Zjistili jsme, že Milan Maxa se obrovským způsobem dokáže v Židech realizovat a právě Židovská čtvrť Zámostí dodává takovou přidanou hodnotu, kterou žádný jiný festival nemá.

Je pravda, že loni byly v Židech davy lidí.
Někdy se může stát, že vyhánět si lidi z louky je trošku kontraproduktivní, ale my to bereme tak, že festival děláme proto, aby město žilo. Teď trochu odbočuju, ale nejvíc bych chtěl, aby lidé pochopili, že když si koupí za 250 korun pásku na Zámostí, neznamená to jenom festival na louce. I když budou jenom v Židech a na louce je nic zajímat nebude, je to pořád součást té pásky, co mají na ruce. Zámostí není jenom louka, ale díky ní může být všechno okolo, protože bez louky by se to jinak nikdy nemohlo zaplatit.

Zapojit do Zámostí celé město je ten model, kterým chcete jít i dál?
Mně se vždycky na Zámostí líbilo, že to nebyl jenom loukový open air festival, ale festival, který oživí úplně celé město. Když si jde člověk sednout do jakékoliv hospody, jsou tam rozjetí kamarádi nebo úplně cizí lidé z jiných měst, ale to město prostě tepe úplně celý víkend jako netepe nikdy jindy v roce. Tepe kvalitní kulturou a tepe celý víkend. Vždycky říkám partnerům, že nechci být ve škatulce letní open air festival, protože si myslím, že díky lokalitě a tomu, co se děje kolem, máme mnohem víc atributů. Chci, aby Zámostí bylo kulturní festival.

Součástí Zámostí v modrém jsou sice nyní vystoupení hudebníků z umělecké školy, ale dříve bývaly před hospodami v Židech regulérní koncerty, spousta lidí pamatuje třeba na Koubka před Trumpetkou. Plánujete je znovu zavést?
Na každé hospodě je, jakým způsobem si ona uchopí svůj program. Všechny hospody to už nějak dělají a využívají toho, že lidé během Zámostí v ulicích jsou. My máme rozpočet na Zámostí v modrém našponovaný. Chceme oživit Židovské město jako takové a to, jestli budou koncerty před hospodami, už je na nich. Jediná oficiální stage mimo louku bude Na Barborce. To je z toho důvodu, že se na ni točí stejné pivo, jaké bude na festivalu. A pivovar je pro nás alfa a omega ve sponzorských penězích. Bez financí, které nám dává, by nepřežil ani jeden ročník. To je tak stěžejní částka, že není žádný jiný partner, který by nám dával alespoň zlomkově tolik.

Jakou částku v rozpočtu hraje příjem ze vstupenek?
Procentuálně to bude v desítkách procent. Maximálně třicet procent.

Ptám se proto, že když jste se chopili pořádání Zámostí, razantně jste vstupenky zlevnili. A příznivou cenu pořád držíte.
My ji taky chceme držet. Chceme, aby lidi přišli na louku a nemuseli řešit peníze. Má to dva důvody. První vlna předprodeje, která byla do konce dubna, byla za 250 korun, což tady stojí kdejaký večerní koncert. V našem balíčku toho přitom je hromada. Jenom kino stojí běžně stovku a během Zámostí může jít návštěvník do kina čtyřikrát. A to nepočítám těch padesát interpretů a tak dále a tak dále. Když mi někdo řekne, že ho na Zámostí nic z programu nezajímá, ale stejně tam půjde, dá si drink s kámošema a nakonec odejde s tím, že u jednoho dýdžeje nebo kapely si řekne, že to bylo fakt dobrý, tak mi to úplně stačí. Nějakým způsobem jsme ho vzdělali. Důležité pro nás je, aby člověk prostě přišel, aby neseděl doma a nebylo pro něj rozhodující vstupné. Nedávno jsme řešili, jaká je naše cílovka a cíl celkově. Jsou dva až tři, ale nejdůležitější je to, že chceme v Třebíči budovat kulturu. Už teď máme základnu fandů, kteří za nás dýchají stejně jako my za ně. Pro nás je nejdůležitější člověk, který přijde, bude spokojený a přijde zas. A bude to mít tak, že si doma na dveře nebo na auto nalepí nálepku, protože tomu věří a je součástí festivalu. Další pól je takový, aby byl festival ekonomicky zdravý. Pokud nebude, můžeme se bavit, o čem chceme, ale fungovat to nebude.

A ten druhý důvod?
Na festivalech jsem hodněkrát dělal catering, pomáhal s fungováním barů na velkých Majálesech a podobně. Když jsme Zámostí převzali, tak první věcí bylo, že jsme odřízli veškeré subdodavatele a veškerý catering jsme si začali dělat sami. Mimo piva máme pod kontrolou veškerý alkohol, který se na louce prodá. Příjem z barů je pro nás velmi důležitou položkou v rozpočtu. Teď trošku odbočím.

Povídejte.
Hrozně hezky to loni řekl Pavel Heřman, když jsme u něj byli na schůzce. Řekl, že Zámostí je o kultuře, u které se i pije. To se mu na tom prý libí, protože nemá rád festivaly, které jsou o pití, a je u nich trochu kultury. My se snažíme být kulturní festival, ale rozhodně neříkám, že se tam nepije. Večírek na louce bude každý rok a patří to k tomu. Pro spoustu mých kamarádů, kteří jsou dávno pryč z Třebíče, je Zámostí důvod, proč se sem vrátit a sejít se se známými. Teď se někdo smál, proč už jsme to dávno nepřejmenovali na Známosti (směje se). Na festivalu se všichni sejdou, což je další důvod, proč nás to hrozně baví.

Jak funguje komunikace s městem? V roce 2000 zastupitelé neschválili pronájem louky, byla proti tomu petice a nakonec se Zámostí odehrálo na svém místě. Vy takové potíže nemáte, že?
Teď je to super. Město nám vychází vstříc, dovolí nám na louce být za nějaký nájem, který je formou podpory neziskovky. Místo nájmu louky vlastně podporujeme skauty. To že, nám Třebíč nehází klacky pod nohy je obrovské ulehčení, na druhou stranu by to ale měla být úplně základní věc ve všech dalších městech, což určitě není. Byl bych hodně rád, kdyby to takhle fungovalo i dál.

Táborský festival Mighty Sounds má zaplatit půlmilionovou pokutu za překračování hlukových limitů. Jak jste na tom s hlukem a při jednání s hygienou vy?
Je to o komunikaci. Myslím si, že když se člověk k ostatním chová nějakým normálním způsobem a vyjde jim vstříc, vyjdou vstříc i oni nám. Hygiena loni na Zámostí byla, udělala hloubkovou kontrolu všech barů. Měli nějaké drobné připomínky k obsluze, chtěli po nás tekoucí vodu na veškerých prodejních místech, což není legrace. Vyřešili jsme to dvacetilitrovými barely s kohoutky, na hygieně byli nadšení a s akcí jako takovou problémy neměli. Hlukové limity se u nás snad ani nikdy neměřily, ale každopádně se snažíme jít naproti tomu, abychom se jich drželi.

Pojďme k hudebnímu programu. Jak jste s letošním lineupem spokojený?
Já osobně jsem s letošním programem spokojený nejvíc za tři roky, protože mi přijde, že oslovuje obrovsky širokou škálu lidí. Máme tam jedno mainstreamové jméno, které vlastně není až tak mainstreamové. My totiž řešíme takové dilema: nechceme být jako český Majáles, který do programu naseká všechno z české scény, co každý slyšel už milionkrát. Chceme být festival, který lidi nějakým způsobem vzdělá a nezabřednout do úplně brutální komerce. Na druhou stranu tam chceme dostat nové lidi, aby viděli, jak to vypadá. Takže letos máme Mig 21, který máme rádi, ale je to i tahák. A kompromis. Program je vždy nějaký kompromis, ale jsou kapely, které my tam nikdy mít nebudeme. Festival děláme my, máme nějaké přesvědčení, a kdybychom se pod program nemohli podepsat, tak bychom to ani nemohli dělat.

Takže Chinaski, Kryštof nebo Tomáš Klus se na Zámostí neobjeví?
Právě tohle úplně nechceme.

Kdyby vám někdo dal pár milionů a mohli si pozvat vlastně libovolnou kapelu, druhý Vysočina fest by ze Zámostí nebyl?
To rozhodně ne. Kdybych dostal tyhle peníze, snažili bychom se sem dostat něco, co tady nikdy nebylo. Třeba ze zahraničí. První rok se nás na Zámostí povedlo dostat maďarskou kapelu Brains. Výnosy versus náklady byly úplně neporovnatelné, ale dostali jsme sem něco, co tu nikdy nebylo. Určitě bychom měli nějakou českou pecku, jako jsou Mig nebo Wohnouti, čímž natáhneme širší publikum. Jak jsem říkal, potřebujeme ekonomicky fungovat a na alternativních věcech se festival utáhnout nedá. Člověk musí sklonit hlavu a občas udělat něco komerčnějšího. Zatím se nám ale daří, že ji nemusíme sklonit moc často. My jsme prostě Zámostí a nechceme být Vysočina fest. I když je to koncept, který funguje, a já ho nechci hanit. Ale my takoví být nechceme.

Jaké je tedy dramaturgické směřování Zámostí?
Zámostí bylo vždycky alternativní festival. My se ale snažíme dostat přesně na tu hranu, aby festival nebyl úplně striktně alternativní, ale aby nebyl ani komerční. Aby vedle sebe mohl stát člověk, co poslouchá popovější věci a vyhraněný pankáč, mohli si spolu dát pivko, vzájemně si poslechnout svoje kapely a ani jeden se neurazil.

Já si třeba dovedu představit, že až zahrají Dva, kteří jsou známí po celém světě, a u nás je moc lidí nezná, bude spousta lidí koukat s otevřenou pusou.
Rozhodně. Oceňuje je kritika, fanoušci a mají obrovský dosah, když se koukám na nějaký snowboardový film, v soundracku je song od Dva. A to je to, proč je tu chceme mít. Třeba na ně přijde padesát lidí, kteří o nich nikdy neslyšeli, a fakt je to bude bavit. A já budu úplně spokojený, proto se sem snažíme takové projekty dostat. To, že je na Vysočině nikdo nezná, neznamená, že jsou špatní.

Velký důraz kladete také na taneční stan. Teď víc než kdy dřív, proč?
Na Zámostí bylo vždycky hlavní pódium a pak něco v šapitó. My jsme po prvním ročníků zjistili, že před pódiem bylo dost podobně lidí jako ve stanu. Pořád tak máme plnohodnotný program na hlavním pódiu, ale docela dost investujeme do tanečního stanu. Nejsou tam jenom nějací pouštěči, ale opravdu dobří dýdžejové, kteří jsou schopní odhadnout, co lidi bude bavit. Do tanečního stanu se totiž lidi chodí bavit, nezajímá je, jak moc to je nebo není kultura. Když se baví, znamená to, že DJ je dobrý. Navíc tu máme hned pět třebíčských dýdžejů, kteří jsou dost dobří, aby tam mohli hrát.

Úplně na začátku jste zmínil, že letošní ročník pro vás bude zlomový. V čem?
My se snažíme každý rok o trochu vyrůst. To se dá lehce spočítat prodanými vstupenkami a podobně. Znamená to, že se rozpočet rok od roku snažíme mírně navyšovat. Byli bychom rádi, kdyby se to dařilo i s partnery, ale vždy není situace úplně ideální. Dostali jsme se trošku do situace, že máme udělat víc muziky za míň peněz. Na poslední chvíli se nám ale podařilo oslovit další partnery, kteří letošní Zámostí podpoří, a povedlo se nám tak dostat na ta samá sponzorská čísla, jaká jsme měli v roce 2014. Pro nás je teď zlomové, že musí všechno vyjít. Do festivalu investujeme, snažíme se to dělat dobře a teď se ukáže, jestli Zámostí bude mít rostoucí tendenci i v počtu návštěvníků. Až po třech letech se uvidí, jak dobře to bylo nastavené. A jednou nás déšť čeká (usmívá se).

Autor: Tadeáš Mahel

9.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies