VYBERTE SI REGION

Školní družiny v Jihlavě hlásí: Dětí máme moc

Jihlava - Obliba školních družin mezi rodiči narůstá. Většina oslovených základních škol na Jihlavsku potvrdila, že mají buď plný stav, anebo byly nuceny přidat další oddělení. Rodiče své děti mnohdy vozí do školy už na šestou a vyzvedávají si je v pět odpoledne. Většinou ani nemají jinou možnost, z práce totiž oba jezdí až pozdě odpoledne.

17.4.2013
SDÍLEJ:

Školní družina. Ilustrační foto.Foto: DENÍK

„Manžel jezdí do práce na sedmou a domů se vrací většinou kolem šesté. Já budu chtít jít do práce a školní družinu vidím jako jednu z možností, jak to zvládnout," vysvětlila mladá maminka Zuzana, která žije s rodinou v Jihlavě. Oba dva s manželem mají rodiče mimo město, takže není reálné, aby je do hlídání více zapojila. „Maminku bych o pomoc požádala, když budou například nemocné, ale jinak bych ji nechtěla příliš zneužívat," poznamenala Zuzana, která si nepřála uvést celé jméno.

Ředitel Základní školy Otokara Březiny v Jihlavě Pavel Říha potvrzuje, že zájem o služby družiny převyšuje možnou kapacitu. „Ta je u nás 210 dětí. Zkoušeli jsme navýšit, ale nakonec jsme zjistili, že je to maximum, které můžeme mít," potvrdil Říha.

Odkladiště dětí

Družinu otvírají už v šest hodin ráno a odpoledne zavírají v pět. V pátek se končí o něco dříve. „Na žádost některých rodičů jsme v minulosti upravovali otevírací dobu. Dříve odcházeli poslední žáci nejpozději v půl páté," doplnil ředitel. Rodiče platí za družinu sto padesát korun za měsíc, takže se z ní stává i poměrně levné odkladiště. „Složení dětí je různé, jak od dlouho pracujících rodičů, tak i od těch, kteří by si děti mohli brát domů dříve," myslí si ředitel Říha.

O toto školní zařízení mají zájem i v jiných městech na Jihlavsku. Například v Telči slouží školní družina i jako taková čekárna na odjezdy autobusů. „Jsme extrémní případ, protože máme 180 dojíždějících dětí, které jsou závislé na odjezdech autobusů a vlaků. U nás v družině máme plno, a je to stálý trend," poznamenal ředitel Základní školy Masarykova v Telči Karel Navrátil. Děti proto zůstávají v družině tak dlouho, dokud jim nejede autobus domů. „Děti se začínají sjíždět od půl sedmé a poslední odchází kolem čtvrté odpoledne. Stěžejní je pro ně půl třetí až třetí hodina, kdy odjíždí většina spojů," dodal Navrátil. Potom už je totiž hluché místo a domů by se dostaly většinou až kolem šesté večer.

Tlak na to, aby nechali družinu otevřenou déle, v Telči nepociťují. „Nezaznamenal jsem žádosti rodičů, abychom dobu prodloužili. Přeci jenom je tady situace jiná než ve velkých městech," myslí si ředitel telčské školy.

Také v Třešti museli kvůli vysokému zájmu o družinu přidat dvě oddělení. „V minulosti jsme zaplnili tři oddělení, nyní v době největšího náporu přidáváme dvě oddělení. Zapsaných je zhruba 130 dětí, přičemž v jednom může být nejvíce třicet žáků," vypočítal ředitel třešťské základní školy Václav Trnka. V třešťské družině jsou nejdéle do půl čtvrté, protože kolem druhé hodiny děti začínají odcházet na autobusy. Situace je tu tedy podobná jako v Telči. V Třešti by se nebránili ani tomu, mít otevřenou družinu déle, ale rodiče prozatím úpravu otvírací doby nežádají.

Autor: Dana Křížková

17.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies