VYBERTE SI REGION

Smrt je přirozenou součástí života, ví majitel pohřební služby

Počátky - Jaromír Doležal z Počátek na Pelhřimovsku se vyučil automechanikem. K tomuto povolání ale po škole nestihl ani pořádně „přičichnout". Cesty osudu ho zavedly k jiné práci, a to k péči o zesnulé.

9.2.2013
SDÍLEJ:

Zesnulí si zaslouží komfort i při přepravě. Proto má Jaromír Doležal jako jeden z mála v pohřebním voze elektrická světýlka, kterým říká hvězdičky, ty při převozu nebožtíkům svítí nad rakví. Foto: Deník/Nela Kyselová

„K tomuto povolání jsem se dostal náhodou, když jsem 
v osmdesátých letech začal příležitostně pomáhat panu Bejdovi, který pracoval u pohřební služby v Počátkách. To jsem ještě pracoval jako řidič náklaďáku, takže jsem třeba zaparkoval auto před naším domem, šel jsem vypravit pohřeb a pak jsem vezl pivo 
do Chrudimi," začíná své povídání Jaromír Doležal.

Po čase jsem pracoval u pohřební služby nastálo u tehdejšího okresního podniku služeb. V roce 1991 jsem pak začal v pohřebnictví sám podnikat na plný úvazek," vzpomíná Doležal na počátek nové etapy svého života.

Řidič, manažer i psycholog

Někomu může práce v tomto oboru připadat netradiční. Jaromír Doležal ji vnímá především jako poslední službu zesnulým a pomoc pozůstalým. Je připraven zajistit všechno potřebné, a to od převozu těla, nabídky vhodné rakve, smutečních květin, hudby až po zajištění vykopání hrobu.

Jeho povolání v podstatě zahrnuje celou řadu různých profesí - je řidičem, organizátorem, dekoratérem a v neposlední řadě svým způsobem 
i psychologem. „Pro toto povolání je důležité hlavně umět jednat s lidmi. Ke každé rodině zemřelého, se kterou pohřeb připravuji, musím mít individuální přístup. Každé vyřizování je jiné," pokračuje Doležal.

Jak ale dodává, i když je mu každého života, zvláště pokud skončí předčasně, líto, nesmí se nechat pohltit vlastními pocity, ale musí přistupovat 
k celé záležitosti jako profesionál.

„Smrt je přirozenou součástí našeho života. Někdy přijde dříve, jindy později, ale jednou nastat musí a samozřejmě pokaždé je odchod někoho blízkého pro jeho rodinu bolestivý. Proto se snažím všechno udělat co nejlépe 
a nejsvědomitěji a pozůstalým chci co nejvíce vyjít vstříc. Pokud třeba nechtějí přijít ke mně do kanceláře, nedělá mi problém sednout do auta, vzít všechny potřebné vzorníky, počítač, přenosnou tiskárnu na parte a dojet všechny náležitosti vyřídit přímo k nim domů," přibližuje Jaromír Doležal.

Říká, že nezná pojem pravidelná pracovní doba. „V naší profesi se na hodiny nekouká. Když někdo zavolá třeba ve dvě hodiny v noci, že jim někdo umřel, sedám do auta 
a prostě se jede. Neexistují pro mě volné víkendy ani svátky," líčí Doležal.

Když ho zrovna nevolají 
k nebožtíkovi nebo nezařizuje pohřeb, vyplňuje pracovní čas údržbou počáteckého hřbitova. Navíc vlastní malý bagr, takže když s ním město potřebuje někde takříkajíc hrábnout, je k dispozici.

Na dovolenou už Jaromír Doležal nevyrazil několik let. A prý mu to ani nechybí. „Naposledy jsem byl, když jsem měl trochu volněji, na pět dní v Chorvatsku a úplně mi to stačilo. Pořád jsem trnul, jestli je ve firmě všechno v pořádku. Už prostě bez práce asi nemůžu být. Je mi dokonce divné, když delší dobu nezazvoní telefon," tvrdí Jaromír Doležal.

Na Ukrajinu, 
ale i do Německa

Cestování je navíc nedílnou součástí jeho zaměstnání. Nejenže jezdí za klienty po okolí. Pokud je potřeba, vozí zemřelé do zahraničí a naopak.

„Dvakrát jsem jel s tělem až na Ukrajinu. Jednalo se totiž 
o lidi, kteří odtamtud pocházeli a chtěli být pohřbeni ve své vlasti. Se zemřelými jsem za tímto účelem jel i do Rakouska či do Německa. Občas si pro tělo jedu třeba i do Prahy na letiště, to když v cizině zemře někdo, kdo chce po smrti odpočívat v Česku," popisuje Doležal s tím, že na cestování je zvyklý. Za rok mu na tachometrech aut přibude přes šedesát tisíc kilometrů.

Zesnulí v jeho voze cestují stylově. Na stropě převozního prostoru pro zemřelé jsou zabudovaná elektrická světýlka - jak říká - hvězdičky, které nebožtíkům svítí na cestu. „Je to dělané na zakázku 
a je to něco, co mnoho kolegů nemá," upozorňuje Doležal.

Ten zastává názor, že člověk si zaslouží co možná nejdůstojnější rozloučení s tímto světem. Na posmrtný život věří, podle jeho slov cesta z tohoto světa bezpochyby někam vést musí. „Zároveň nejsem ani žádný zastánce duchařských historek, ale držím se toho, že se zemřelým se má zacházet co nejuctivěji," dodává Doležal.

To podle něj obnáší nejen důstojný převoz těla, ale i samotnou výpravu pohřbu a přípravu zemřelých na něj. „To neznamená pouze oblečení zemřelého do smutečních šatů, ale i jeho zkrášlení. Někdy si pozůstalí přejí, zvláště u žen, aby vypadaly dobře, což pro nás znamená, že zesnulou před obřadem nejenom napudrujeme, ale 
i učešeme a nalíčíme," přibližuje Doležal.

Ten na práci v pohřebním ústavu samozřejmě není sám. Jedná se v podstatě o rodinný podnik, což podtrhuje i fakt, že firma sídlí v domě, kde Doležalovi zároveň bydlí.

„S převozy a péčí o těla mi pomáhají dva z mých třech synů. Jeden už pracuje na plný úvazek, druhý bude letos maturovat, takže pomáhá jen občas. Ještě jsem se spojil 
s provozovatelem bývalé místní konkurenční pohřební služby, kterého také zaměstnávám," podotýká Doležal.

„Doménou práce manželky jsou květiny. Ta zajišťuje věnce a celkovou výzdobu, která souvisí s květinami," nastiňuje Jaromír Doležal s tím, že nejstaršího syna toto řemeslo neoslovilo a věnuje se raději práci v lese.

„Víte, stejně jako každé zaměstnání vás i pohřebnictví musí určitým způsobem bavit, jinak byste ho dělat nemohli," doplňuje Doležal. 
A jak vypráví, stejně jako je tomu třeba u nábytku či módy, se i pohřební trendy s léty proměňují.

„Když jsem začínal, tak se třeba nejčastěji používaly dvě barvy rakví - černá a hnědá. Zatímco odstíny hnědé se stále drží, černou už lidé dnes nevolí skoro vůbec," uvádí příklad Doležal.

Jak dodává, výrobci rakví se v současné době nebrání ani tomu, udělat ji zcela podle přání zákazníka. Stejně rozmanitá je podle Doležala 
i hudba, kterou si lidé na pohřbech nechávají hrát. „Záleží vždy na tom, co zesnulý v životě rád poslouchal, takže na posledních rozloučeních zní nejrůznější žánry od dechovky až po rock," říká Doležal.

Rakev? Klidně 
i za statisíce

Mění se i podoby samotných pohřbů. Zatímco dříve převažovaly církevní, dnes si lidé spíše nechají vypravovat civilní pohřeb. Výjimkou nejsou ani ty zcela bez obřadu. Lidé se také stále častěji uchylují ke zpopelnění. „Od roku 2001 už je navíc uzákoněno, že se popel nemusí uchovávat v urně, ale pokud si to zemřelý přeje, může být legálně kdekoliv rozptýlen," upozorňuje Jaromír Doležal.

Ten se občas setkává i s případy, kdy si pozůstalí chtějí popel svého blízkého odnést domů na památku. „K tomuto účelu jsou k mání nejenom běžné urny, ale popel se dá uschovat i do medailonků nebo do speciálních těžítek. 
V tomto ohledu jsou ale moji klienti spíše konzervativní 
a ve většině případů volí klasické urny," přibližuje Doležal.

Podle něj vždy také záleží na tom, kolik peněz chtějí, 
a hlavně mohou lidé do rozloučení se svým blízkým investovat. „Vypravoval jsem například pro jednu rodinu z USA dva pohřby, kdy jen každá rakev přišla na tři sta tisíc korun. Jiní lidé si zase nemohou dovolit zaplatit veškeré výdaje najednou, a tak mi pohřeb postupně splácí. Ne všichni jsou ale bohužel solidní 
a dlužnou částku z nich musím vymáhat přes právníka," povzdechl si Doležal.

Setkává se ale i s případy, kdy pozůstalí o své zesnulé nejeví zájem. „Není výjimkou, že nám tu zůstane urna 
s popelem, ke které se nikdo nepřihlásí. Pokud se jedná 
o nebožtíka, na jehož pozůstalé mám kontakt a chci jim urnu dovézt, mnohdy se tváří jako bych je tím obtěžoval, což je docela smutné," uzavírá povídání Jaromír Doležal.

Jaromír Doležal

- narozen 23. března 1962 v Počátkách na Pelhřimovsku
- vyučil se automechanikem 
v Českých Budějovicích
- v roce 1987 začal pomáhat v pohřebním ústavu, od roku 1991 má na Vysočině - v Počátkách vlastní pohřební firmu
- je ženatý, má tři syny
- k jeho koníčkům patří účast 
na závodu motorobotů a angažuje se i ve Sboru dobrovolných hasičů ve Ctiboři u Častrova

Autor: Nela Kyselová

9.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies