VYBERTE SI REGION

Daniela Haubertová: Svoje modelky vždycky ráda rozcuchávám

Jihlava - Šestadvacetiletá kráska Daniela Haubertová z Jihlavy, která vystupuje pod pseudonymem Dannie, se prostřednictvím sociální sítě Facebook stala velmi populární jihlavskou fotografkou.

24.12.2013
SDÍLEJ:

Daniela Haubertová (na snímku) začínala tak, že fotila květiny a šneky, k ženám se propracovala až postupem času.Foto: Daniela Haubertová

Její fotografie stejně krásných dívek, jako je ona sama, nyní sleduje přes dva tisíce fanoušků. A to je více, než má třeba oficiální profil města Jihlavy. Jak říká, sama neví, co se lidem na jejích fotografiích líbí. Hlavní trumfem je nejspíše to, že i když její modelky na fotkách vypadají jako víly či éterické bytosti, nechybí jim přirozenost.

Danielo, povězte nám, jak jste se vlastně k focení dostala?
Vlastně ani sama přesně nevím. Když jsem byla na základní a střední škole, hodně jsem malovala a kreslila. Vzpomínám, že jednou se mi do ruky dostala digitální zrcadlovka, se kterou jsem běžela do polí s tím, že si focení pouze vyzkouším. Ale zjistila jsem, že mě to moc baví, a zkrátka mě to chytlo. Potom jsem dlouho snila o tom, že budu mít svůj vlastní foťák. Ten jsem nakonec dostala od táty a začala jsem fotit. Žádné ambice a vlastně ani představu jsem neměla. Fotila jsem venku šneky a kytky (úsměv). Velmi často jsem chodila fotit do jihlavské zoo, kde jsem sama trávila i dlouhé hodiny. A tenkrát mě ani nenapadlo, že budu jednou fotit ženský.

K ženám jste se tedy zřejmě propracovala postupem času. Jak přesně?
Jak jsem se neustále pohybovala po Jihlavě s foťákem, pár kamarádek si všimlo, že foťák mám, a napadlo je, že bychom mohly udělat fotky, že bychom mohly s foťákem společně něco podniknout. Ze začátku jsem se tomu hodně bránila. Moje představa focení byla v té době jiná. Chtěla jsem sedět v lese na pařeze a čekat, až přiletí ptáček nebo přijde srnka. Nakonec jsem ale souhlasila a zalíbilo se mi to. Najednou se chtěla nechat vyfotit druhá kamarádka, třetí a rozjelo se to. Začalo mě to bavit a pomalu jsem začala realizovat různé nápady.

Jak dlouho tedy holky fotíte?
Asi tři roky. Aktivně potom hlavně poslední rok.

Co si myslíte, že stojí za vaším úspěchem? Proč jsou vaše fotky především mezi mladými lidmi tolik populární?
To vůbec nevím, jsem z toho sama překvapená. Když mě lidé osloví s tím, že by ode mě chtěli fotky, většinou zmiňují, že je v mých fotkách naznačen kousek nějakého příběhu. Holky vypadají přirozeně, a to je asi to, co se jim líbí. Ale sama si kladu tuto otázku velmi často. Nepřijde mi, že by moje fotky byly až tak výjimečné. Ohlasy lidí mě ale někdy skutečně chytnou za srdce.

Kdybyste měla svoje snímky čtenářům popsat, jak vypadají?
Chtěla bych, aby moje fotky působily snově, aby na nich byly zachycené pocity, emoce. Nemám ráda pózování a umělost. Chtěla bych, aby ten, kdo se na fotku dívá, vnímal prožitek, který jsem se snažila do fotky vtisknout.

Vyjadřujete fotografiemi kus ze sebe sama?
Určitě ano. Někdy si kladu otázku, jestli se do fotek promítne, když mám nějaké horší období, nebo když se naopak mám fajn. Ale každopádně svoje nitro nějakým způsobem vyjadřuji. Třeba to, jak vnímám ženu… Vždycky modelkám říkám, že do světa nevypustím fotku, o které bych nebyla přesvědčená, že je na ní modelka hezká. (úsměv)

Vím, že fotíte zdarma, focení je pouze vaším koníčkem, jak si tedy vybíráte dívky, které budete fotit?
Přirozenost je pro mě opravdu zásadní. Mám ráda, když na focení přijde slečna jenom s řasenkou a s leskem na rty. Tudíž si vybírám holky, na kterých je z fotek, které mi před focením sami, pošlou, vidět, že jim je přirozenost vlastní. Nevybírám si moc typy, které hodně řeší líčení a záleží jim, aby měly vlas jeden jako druhý, zakládají si na značkovém oblečení a podobně. To mě moc nebere. Stejně je při focení vždycky rozcuchám (úsměv).

Teď už se vám modelky zřejmě tedy samy hlásí a vy máte z čeho vybírat že…?
To ano. Dříve jsem měla vždycky štěstí na krásné kamarádky (úsměv). Těch bylo nespočet, fotila jsem hlavně je, pak se začaly nabalovat kamarádky kamarádek. Teď se mi holky ozývají sami, málokdy se stane, že oslovím holku já, to je třeba tak třikrát za rok.

Fotíte jenom děvčata z Jihlavy nebo i z jiných koutů republiky?
Fotím holky z různých končin. Občas holky přijedou z Prahy či Brna, byla za mnou modelka z Vysokého Mýta, jednou slečna z Břeclavi. Někdy jsou schopny urazit kvůli fotkám docela dlouhou cestu, čehož si vážím. Jsou ale i holky, které očekávají, že pojedu já za nimi, třeba čtyři hodiny, ale samy nechtějí pro fotky udělat nic… Vždycky si vážím těch, které se samy nabídnou, že přijedou, mají nápad, zajímavé šaty… poslední dobou sama vyjíždím už spíše výjimečně. Byly ale doby, kdy jsem každý víkend jezdila po všech čertech.

Zní to tak, že vám focení zabírá spoustu času. Nenapadlo vás někdy fotit za peníze?
Moc o tom neuvažuji. Mám práci, která mě baví a která mě, díky bohu, uživí. Vím moc dobře, že když si člověk z koníčka udělá práci, přestává to být koníček. Už to člověku nedává to, pro co to začal mít tak rád. Stane se to pouze povinností.

Vaše snímky jsou hlavně z přírody, jak si vybíráte místa, kde fotit?
S tím mám trochu problém, protože mě inspiruje v podstatě každé místo (smích). Jedu třeba někam autem na výlet a po cestě vidím zajímavé místo. Hned mě začnou trápit představy, jak skvělé focení by tam bylo, a říkám si, že se tam rozhodně musím vrátit s foťákem. Potom seženu modelku, na místo se vydáme a mnohdy teprve až tam zjistím, že je místo nepřístupné, že se tam nedá zastavit, je tam močál a podobně. Rozhodně upřednostňuji přírodu.

Co vás na focení vlastně nejvíce baví?
Baví mě celý proces vzniku fotky. V podstatě je to pro mě něco jako to malování, akorát je to rychlejší, což mi vyhovuje, protože jsem rychlý člověk (úsměv). Malování a kreslení mě postupem času přestalo bavit z toho důvodu, že než jsem něco namalovala a nakreslila, tak to byla hrozná doba. Fotka je mnohem dynamičtější. Tam se to domluví, vyfotí, potom si k tomu sednu a jenom to dotáhnu. Miluju objevovat v ženách krásu, o které třeba ani samy nevěděly. Líbí se mi, jak jsou často překvapené, kolik tváří mají!

Jak vlastně celé focení probíhá?
Na začátku mi velmi často slečna napíše a pošle fotky. Když se mi zalíbí a mám zrovna čas, napíšu jí, že by bylo fajn se domluvit. Dohodneme se, kde a kdy se bude focení konat. Jsem hodně limitovaná počasím, protože fotím převážně venku. Velmi často se tak stane, že se domluvíme a ten den ráno zjistíme, že je škaredě a nic se nekoná. Někdy si nechám zaslat i fotky oblečení, které si chce modelka vzít na sebe, někdy dokonce půjčuji svoje vlastní oblečení (smích). Potom se sejdeme, pobavíme se a začneme fotit. Vždycky dbám na to, aby se holky nějakým způsobem uvolnily, aby to moc neřešily, aby to braly spíš jako nějakou kratochvíli, aby se mě ani foťáku nebály.

Máte nějakou metodu, jak modelku rozptýlit, když je třeba nervózní?
Určitě ano. Myslím si, že mnohdy při focení působím hodně vtipně a svérázně. Najednou holky vidí, že se nemusí stydět. Kdyby se měly stydět ony, tak potom už nevím, co bych musela dělat já. Na focení totiž chodím oblečená do starých věcí, mám drdol, prostě vypadám fakt blbě (smích). Když se na mě podívají a vidí, že u focení jsem uvolněná já, pak se uvolní i ony.

Co nejhoršího se u focení může stát?
No, já vždycky holkám říkám, že nejhorší, co se může stát, je, že to celý smažeme a půjdeme domů. To většinou působí. To je taková ta moje věta, kterou říkám, když modelku vidím poprvé.

A stalo se vám to někdy? Smazala jste všechny fotky?
Nestalo (smích). Vždycky jsem tam něco našla. Ale nutno říct, že fotky, které jsem vystavovala v začátcích, bych už teď nikdy v životě nevystavila. Podobný proces je asi u všech lidí, kteří se věnují focení. Když svoji práci vidí s odstupem času, tak si řeknou, pane bože, jak jsem tohle někdy vůbec mohl zveřejnit (úsměv).

Upravujete fotky v počítači hodně? Retušujete?
Myslím si, že nijak rapidně neupravuji. Ale základní úpravy typu kruhy pod očima určitě dělám. Jinak si hodně hraji s barvami. Ale snažím se, aby fotka byla pokud možno v základě dobře vyfocená. Potom to nesebere už moc času a nemusí se s ní už moc manipulovat. Nemusím moc fotky, které jsou hodně graficky upravené. Já to neumím a ani mě to nebaví. Nemám ráda fotky, kde holky ztratí svoje rysy. Chci, aby na mých fotkách byly takové, jak je znají jejich blízcí tedy stejný make-up, stejné vlasy.

Máte nějaké ambice, kam byste se ve focení chtěla dostat?
Nemám. Mám svoje povolání psycholožky, které mám ráda, které jsem vždycky chtěla dělat a dělám. Je ale určitě několik tváří, které bych si velmi přála fotit. Že bych ale chtěla mít někde titulku nebo fotit něco speciálního, to asi ne. Ale jak říkám, vždycky čekám, co přijde časem. Ani jsem nikdy nečekala, že by se mnou chtěl někdo dělat rozhovor a teď tady sedím (smích).

Koho byste si tedy přála fotit, prozraďte?
Mně by se moc líbilo, ale je to velmi neskromné, kdybych mohla fotit herečku Vicu Kerekes, také se mi líbí Andrea Kerestešová a pak třeba Tereza Voříšková.

A na závěr otázka, proč vlastně máte fotky i profil na Facebooku pod pseudonymem MyDannie? Proč ne fotografka Daniela Haubertová?
Původně tam bylo jen Dannie. I fotky podepisuji Dannie. Když jsem fotky začínala prezentovat, nevěřila jsem si a nechtěla jsem, aby byly pod mým pravým jménem. To kdyby z toho náhodou byl nějaký strašný debakl, aby se neříkalo Haubertová, co to je… (smích). Tak jsem přemýšlela, jaký si dát pseudonym. A vzhledem k tomu, že mi moji rodiče říkají Daný, tak jsem to pouze trochu poangličtila. Ale protože Dannie se jmenuje jedna zpěvačka, potřebovala jsem se na Facebooku odlišit a dala jsem k tomu to My. V podstatě to tedy nic neznamená. To je dobré, že se mě na to ptáte, nikdy se mě na to nikdo neptal a já jsem to vždycky chtěla říct (smích).

Autor: Dana Křížková

24.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies