VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Úpravce tratí Holemář: Člověka hřeje, když se na něj lyžaři usmívají

Žďár nad Sázavou - Už je to více než deset let, co milovníci běžeckého lyžování mohou u Žďáru nad Sázavou využívat rozsáhlou síť strojově upravovaných turistických tratí.

5.12.2015
SDÍLEJ:

Když je sníh, potkáte Josefa Holemáře, jak upravuje běžkařské tratě kolem Žďáru nad Sázavou. Foto: archiv

V poslední době se žďárské stopy staly i určitou zárukou kvality při špatných sněhových podmínkách. Bývají k dispozici, i když se jinde v regionu pro nedostatek sněhu strojově neupravuje. Svoji zásluhu na tom má lyžařský nadšenec a pracovník žďárské městské organizace Sportis Josef Holemář. Sám říká, že je potřeba se sněhem hospodařit. Při své práci také často improvizuje. Díky tomu lze ve Žďáře lyžovat i ve chvílích, kdy počasí a okolní krajina vybízejí spíše k letnímu sportování.

Nemáte občas, mírně řečeno, mrzutou náladu z toho, že už zimy opravdu nejsou, co bývaly?

Samozřejmě. Vzpomínám si na skvělou zimu v sezoně 2005/2006. Tehdy jsem poprvé ve Žďáře lyžoval už 14. listopadu. A když jsem docela nedávno pracoval venku jen v tričku, vzpomněl jsem si i na sezonu 1998/1999. Tehdy jsem byl na vojně v Dukle a v Harrachově se tehdy dalo lyžovat už od začátku listopadu. Na krkonošské Dvorské boudě bylo sedmdesát centimetrů sněhu. Současné zimy jsou prostě špatné.

Není to paradox vzhledem k tomu, že lidé čím dál víc sportují a běžky jsou stále oblíbenější?

Ano a je to paradoxní i vzhledem k tomu, jak se modernizujeme my, organizátoři veřejného lyžování. Jako kluk si pamatuji, že byly ve Žďáře metry sněhu, a přitom existoval jen jeden skútr, který toho moc neuměl. Dnes je naopak dostatek techniky, máme i solidní finanční rozpočty, a hlavně zájem lidí o lyžování je obrovský, jenomže sníh chybí. Příroda je základ, my úpravci tratí jsme jen takový kosmetický salon, a když nenasněží, tak nám ani pozlacený stopovač nepomůže.

Myslíte, že zimní mizérie je jenom výsledek nějaké dočasné klimatické vlny, anebo už zimy lepší prostě nebudou?

To nedokážu posoudit. Moc rád bych věřil, že se to jednou zlomí, a třeba už tu letošní zimu bude sněhu dost. (úsměv) Polovina mě věří, že sníh bude, a tak se stále věnuji modernizaci našich tratí a celkového zázemí, a druhá polovina říká: Co blbneš, stejně pořádně nenasněží.

Myslím, že máte rok co rok pořádné dilema, když se připravujete na zimy, které možná, nebo spíše pravděpodobně, nesplní očekávání.

Jenomže my připraveni být musíme. Je to stejné, jako když silničář dává k vozovkám zábrany proti závějím. Dát je tam musí, protože kdyby to neudělal a pak by nachumelilo, měl by velký problém. Takže i my, úpravci tratí ve Žďáře, přestože jsou zimy špatné, se intenzivně věnujeme veškeré předsezonní přípravě. Nesmí se na ní nic změnit, jinak by se nám to vymstilo. Když už napadne, musíme být připraveni včas reagovat.

Vy jste pověstný tím, že vyjíždíte upravovat tratě i po drobných nadílkách sněhu. Žďárané díky vám mohou lyžovat ve strojově upravených stopách i v době, kdy to třeba ani v Novém Městě není možné.

A to je ta připravenost, o které mluvím. Snažím se, abych byl schopen u Žďáru využít i minimální přísuny sněhu. Vrstva vhodná k lyžování může vydržet třeba jen týden, a je potřeba tu krátkou dobu využít. Když totiž napadne, lidi vylezou snad ze všech možných děr, seberou lyže a chtějí jezdit. (smích)

Není přeci jen trochu zbrklé či netaktické upravovat tratě, když je sněhu málo?

Jsou situace, kdy vypadá opravdu nelogicky, že vyjíždím. Když třeba hodně chumelí. Ale může to mít svůj důvod. Za mnou sice trať hned zapadává, ale tím, že ji projedu, zpevním podklad pro další úpravy.

Za ty roky praxe už člověk ví, jak má se sněhem hospodařit, kdy upravovat a kdy ne. Na podzim, když ještě jezdím na kole nebo běhám, mapuji si místa, kudy vedeme tratě a zapisuji si o nich poznatky, dokonce si některá kreslím.

Zkrátka o nich přemýšlí a pak vím, kde mohu upravovat třeba za silného větru, když se sníh sprašuje, anebo kde mohu najet alternativní trasy, pokud je sněhu v okolí opravdu málo.

To vysvětluje, proč jsou ve Žďáře připravené tratě, i když jsou louky, jak se říká, jen pocukrované.

Ano, ale vyžaduje to neustálý boj s počasím. Opravdu není jedno, kdy se do sněhu vjede. Proto si neustále hlídám i předpověď počasí, abych věděl, kdy a jak moc se ochladí, kdy bude sněžit a podobě. Podle toho se pak i rozhoduji, jestli mám vyjet do stopy ráno, nebo večer. Manželka by vám k tomu řekla své. (smích) Třeba loni nastala situace, kdy během dopoledne napadlo asi dvanáct centimetrů mokrého sněhu, a hlásili, že přes noc bude mrznout. Řekl jsem si, že musím počkat na správnou chvíli, protože mokrý sníh by se ještě příliš přimáčkl k podkladu. Vyjel jsem proto až navečer a podařilo se mi chytnout ten nejlepší okamžik, kdy jsem ujížděl ještě mokrý sníh, ale za mnou už mrznul.

Vaše improvizace mě zajímají, vzpomenete si ještě na nějakou?

Třeba letos v únoru napadlo asi sedm centimetrů sněhu. Rozhodl jsem se projet trasu na bruslení a použil jsem křídlo ze starého stopovače. Zpevnil jsem podklad, na který v dalších dnech dál postupně drobně sněžilo, až bylo nakonec asi patnáct centimetrů sněhu. To bylo v době závodu Žďárské ligy mistrů. Díky tomu, že se ta trať neustále šetrně upravovala, zůstala kvalitní i přes nízkou vrstvu sněhu. Všichni se tenkrát divili, jak dobrá stopa pro závod může v tak špatných podmínkách vzniknout.

Nezpůsobuje ale improvizace i to, že pak zejména turistické tratě neodpovídají tomu, co je zakresleno v mapách?

My máme kolem Žďáru zhruba 130 kilometrů tratí, fungujeme v trojúhelníku od Nového Veselí po Škrdlovice a Tři Studně a trasy se snažíme opravdu dodržovat. Už kvůli těm mapám, ale také kvůli značení přímo v terénu. Na druhou stranu, ne vždy opravdu můžeme jet úplně přesně, a to jednak kvůli zmíněnému nedostatku sněhu, anebo v situacích, kdy se na trase objeví nějaká nová nepřekonatelná překážka. To může být třeba nově oplocená pastvina nebo i naskládané balíky slámy z léta. Pokud to jde, řešíme věc dohodou s majiteli pozemků, a pokud ne, snažíme se najít nějaký krátký objezd. Samozřejmě se k cizím pozemkům chováme šetrně. Jejich majitelé do nich investovali peníze i síly, a my jim je nemůžeme poničit. Můžeme být jen vděční za to, že nás na ně pouští.

Vy pracujete pro žďárskou městskou organizaci Sportis jako takzvaný koordinátor úpravy tratí. Je to vaše hlavní zaměstnání?

Samozřejmě ne. Mám i své běžné povolání. Ovšem na rozdíl od kolegů, se kterými se o žďárské lyžování starám, jsem ve výhodě, protože opravuji střechy, a to je sezonní práce. Díky tomu mám v zimě na tratě maximum času.

Jakou techniku při tvorbě lyžařských tratí používáte?

Máme rolbu Pisten Bully 240D. To je stroj, který má za sebou frézu a je schopen vytlačit dvě stopy najednou. Po jedné straně jsou dvě stopy na klasiku a vedle je pás na bruslení. Rolba ale potřebuje aspoň třicet centimetrů sněhu, aby mohla vyjet. Za horších podmínek proto používáme čtyřkolku na pásech, která může pracovat na loukách již od nějakých osmi centimetrů. Za sebou táhne stopovač, který jsme si svépomocí vyrobili. Můžeme ho i zvednout na kola, takže není problém s ním projet městem. Díky tomu mohu například pro školy najíždět okruhy na atletických stadionech.

Jaký je vůbec zájem lyžařů o tratě kolem Žďáru nad Sázavou?

Obrovský. Když je dobré počasí, vyrojí se ohromné počty lidí a přijíždí i z daleka. Jezdí k nám z Bratislavy, Olomouce, Prahy , Brna, Hradce nebo Pardubic, dokonce i z Břeclavi nebo Znojma.

Proč je po lyžování na Vysočině taková sháňka?

Vysočina je pro běžkaře prostě skvělá oblast. Je tady atraktivní mírně zvlněná krajina, neexistují tu velikánské kopce, a to je pro rekreační běžkování ideální. Nedivím se, že to tu lidé mají rádi. Jednou mi volala paní z Olomouce, jestli může přijet na Vysočinu, a já se ptal, proč nejede třeba do Jeseníků. A ona na to, že tam jedou deset kilometrů do kopce, zato u nás mají za těch deset kilometrů pět kopců a pět sjezdů. A když jsme u těch hor, tak jednou, to je taky zajímavé, jsem se dozvěděl, proč někteří lidé nedají přednost třeba takovým Krkonoším. Tam prý jsou hospody po třiceti kilometrech a tady jen po třech. (smích)

Co vás na to tvorbě tratí baví nejvíc? Je to pohled do zasněžené přírody, práce na čerstvém vzduchu, anebo prostě fakt, že děláte něco dobrého pro sportovce?

Je to asi všechno dohromady. Ale nejvíc mě hřeje pocit, že dělám užitečnou věc. Když potkávám lidi, kteří mi děkují za to, že si pěkně zalyžovali, tak vím, že má moje práce smysl. Člověka hřeje, když vidí, že jsou lidé ve stopě spokojení, že se usmívají.

Autor: Ondřej Švára

5.12.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neil Armstrong, muž na Měsíci
5

Muž na Měsíci se objevil před 56 lety

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
18 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Chovanec popírá, že by útočník z Manchesteru letěl přes Prahu

Útočník z Manchesteru Salman Abedi (v arabském přepisu Salmán Abádí) neletěl před útokem přes Prahu. Na twitteru to dnes oznámil český ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Ministr to uvedl na základě poznatků, které dnes tuzemské bezpečnostní složky získaly od zahraničních partnerů. Podle Chovance není pravdivá informace, kterou přinesl německý list Der Tagesspiegel.

Černý den pro biologického otce z Nigérie. Ústavní soud mu neuznal otcovství

Občan Nigérie se u Ústavního soudu nedomohl uznání otcovství k dítěti, jež zplodil s Češkou. Ta byla v době intimního vztahu v manželském svazku, a právě proto – dle verdiktu nejvyšší soudní instance – nelze uznat stěžovatelovo otcovství.

Ruské velvyslanectví: Růžový tank pošpiňuje vzpomínku. Podpořilo přemalování

Členy vojenského klubu, kteří se o víkendu pokusili vrátit růžovému tanku IS-2 před červeným kostelem v Brně původní zelenou barvu, ve čtvrtek podpořilo velvyslanectví Ruské federace v České republice. Jeho zástupci se ohradili proti tvrzení Davida Černého, který tank přetřel na růžovo, že se jedná o symbol okupace z roku 1968.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies