Dokonce se v rámci osmnáctého ročníku leteckého dne v Chotči změnil i na kropicí „vůz", kdy při letových ukázkách skrápěl vyprahlou vzletovou dráhu a téměř vysušené diváky.

Letecký potlach

Čmelák však nebyl jediným lákadlem pro návštěvníky chotečského letiště.

Létajících strojů a nástrojů bylo k vidění na pět desítek. „Zajímavá byla například ukázka ultraligtů, kdy tu návštěvníci viděli jejich vývoj od počátků k dnešku," řekl pořadatel setkání Josef Rýdl. Vedle dřevěného stroje z leteckého „pravěku" se tak na trávě chotečského letiště ladně usadil laminátový potomek a také „brus", jak říkají piloti takřka profesionálním ultraligtům poslední generace. Stíny jejich křídel pak někteří využívali k úkrytu před dotírajícími paprsky.

Někteří dokonce usnuli. Neviděli tak parašutisty, které do vzduchu vynesla dodnes populární Andula. Kdo se chtěl podívat na kraj „města pohádek" z ptačí perspektivy, mohl využít přistaveného letadla typu Brigadýr. I přes dotírající paprsky panovala všude dobrá přátelská nálada. Právě přátelství je hlavním hnacím motorem chotečského leteckého svátku.

„Trampové mají potlach, my letecký den," řekl Deníku Josef Rýdl s tím, právě chotečský aviatický den je hlavně setkáním leteckých přátel. „Opékáme prase, vaříme guláš a hlavně si povídáme," řekl pořadatel a dodal, že se do Chotče na toto setkání každoročně slétávají piloti ze všech koutů republiky.

Vzdušná formule

Jeho slova ostatně potvrdili Milan Kobližka a Zbyněk Roztecký, kteří na trávu chotečského letiště dosedli se svými stroji krátce před polednem, když hodinu předtím se odlepili od dráhy ve Strakonicích. Oba piloti hned po dosednutí potvrdili, že podmínky na let byly výborné. „Jen tu máte hrozné horko," řekl Zbyněk Roztecký, kterého poletování vzdušným mořem chytilo před pěti lety. Od té doby má nalétáno 650 hodin.

To jeho kolega strávil ve vzduchu „jen" o chloupek více času. „Mám nalétáno přes tři a půl tisíce hodin," řekl Deníku Milan Kobližka, který poprvé k leteckému benzínu přičichl ve svých patnácti letech. „Dříve jsem lítal jako plachtař v aeroklubu Soběslav. Od devadesátých let jsem přešel na letadla," uvedl pilot, jež si také nedávno vyzkoušel let strojem, který létá v královně leteckého sportu – Red Bull Air Race, přezdívaného též Formule 1 ve vzduchu.

„Byl to nezapomenutelný zážitek a každému to vřele doporučuji. Zažil jsem přetížení osm G a dalších deset dní jsem si připadal jako bych házel celý den lopatou. A to jsem letěl jen deset minut," dodal pilot, spolu s kamarádem dopil kofolu a opět se vydali ke svým strojům.

„To vedro je opravdu nesnesitelné. Otevřu si v kabině větrací okénko a budu mít vlastní klimatizaci. Každých sto metrů totiž teplota klesne o jeden až jeden a půl stupně," uvedl Milan Kobližka s tím, že si „klimatizaci nastaví" na 300 až 400 metrů nad zemí.