Stará se o své věřící, má rád motorky, moderní technologie, hraje volejbal a chodí do hospody. Je další osobností z našeho cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Začneme popořádku, jak jste se stal farářem?

Pocházím z evangelické rodiny, maminka i tatínek byli a jsou dosud faráři. V sedmnácti jsem chtěl dělat všechno možné, ale moje cesta vedla na teologickou fakultu, tak jsem si nakonec řekl, proč to nedělat.

Máte manželku, děti, to se u vás v církvi může?

Ano, je to jeden z rozdílů, který je mezi evangelickou a katolickou církví. Podle naší církve mám vést normální život a vzdělávat své věřící, v té katolické je to tak trochu o dvojím lidu. Z historického hlediska se v některých věcech dost lišíme a moc velcí kamarádi vlastně nejsme, ale snažíme se hledat to, co máme společné a co je prospěšné a důležité.

Takže si nejdete po krku?

Tady v Hradci vůbec ne, máme skvělé vztahy vůbec se všemi církvemi, i římskokatolickou, i když jsme tak odlišní. Myslím, že je to velká zásluha arcibiskupa Dominika Duky.

Odkud pocházíte? Musíte jít vždy tam, kam vás církev pošle?

Narodil jsem se ve Valticích, ale pak už jsem tam nikdy nebyl. Za svůj život jsem už bydlel v devíti z našich čtrnácti krajů. Jako farář jsem působil v severních Čechách a teď jsem v Hradci. V naší církví si faráře vždy volí sbor (povolává ho) a je jen na něm, jestli ho pak zvolí znovu.

Jak vypadá váš pracovní den, co vlastně kromě bohoslužeb děláte?

Může se zdát, že je to pohoda, ale je to jinak. Kromě bohoslužeb, které připravit také není žádná legrace, mám na starosti vzdělávací programy od dětí až po nejstarší generace, ty probíhají pravidelně jednou týdně. Věnuji se také návštěvám převážně starých lidí, v neposlední řadě je tady administrativa, přece jen máme nějaký majetek a jsme úřad. Často pořádáme i mimořádné kulturní či jiné akce. Mám trochu převrácené dny, pracuji odpoledne nebo v podvečer.

Co dělá vaše manželka?

Moje žena půl dne pracuje ve speciální školce jako asistentka. Vystudovala také teologii, je tedy také farářkou na menší úvazek v Černilově. V naší církvi je dobrou a dlouhou tradicí, že faráři mohou být i ženy (tedy farářky).

Kolik lidí v Hradci patří do vaší církve?

Oficiálně jich máme zapsáno šest stovek, aktivních z nich je tak 300, na nedělních bohoslužbách bývá zhruba osmdesát.

Mluvil jste o vzdělávání lidí, jak jste to myslel?

I ve víře se lidé vzdělávají, na sboru připravujeme vzdělávací setkání pro všechny generace, ale třeba v Litoměřicích jsem chodil také do vazební věznice, ta která je nyní proslulá díky Davidu Rathovi, a mluvil jsem tam s vězni.

Měli o vaši snahu zájem?

Ano, ale nedělám si iluze, nudili se tam a tak to brali jako zábavu. Někteří říkali, že si budou užívat a pak v šedesáti se obrátí na víru a všechno bude v pořádku. Takhle to ale nefunguje (usmívá se).

Jak vysvětlujete víru dětem?

Vyprávím jim biblický příběh, už jen z něj je vidět, co je důležité. Bible není román, je třeba ji číst trochu poučeně, vyprávět biblický příběh je ovšem možné i dětem a cestu k věrouce si najdou později.

Když se budu chtít dát u vás pokřtít nebo pokřtít svoje dítě, je to problém?

No určitě to nejde ze dne na den. Když je křtěno dítě, musejí za něj rodiče a kmotři vzít závazek vést jej k víře, když budete chtít pokřtít vy, pozvu vás nejdříve k několika setkáním, kde v rozhovoru zjistíme například, co vás k tomu vede, možná bude zapotřebí předat vám pár informací o věrouce či tradici naší církve. Je to trochu proces.

Dnes je hodně lidí v depresi, honí se za penězi, za úspěchem, jak ustáváte hektickou dobu vy?

Každý v sobě máme bílou a černou kočku a záleží na tom, kterou z nich více krmíme. Můžeme v sobě živit negativní pocity a pak se dobře mít nebudeme, lepší je upnout se na to, co je dobré… a to určitě nejsou peníze, moc a podobně. Je to láska, ať už k bližnímu nebo k Bohu. Zní to jako klišé, ale je to prostě tak.

Co vás baví, chodíte třeba na pivo?

Mám rád třeba muziku, divadlo, jízdu na motorce nebo sekání trávy, i dobré pivo. A když jdu na pivo, bývá řeč o všem možném, třeba o hokeji nebo klidně o ženách. Občas se ovšem stává, že jsem na pivu i jako farář, ačkoli o to v první řadě nestojím, ono se to nedá odpárat.