VYBERTE SI REGION

Filip Bitnar: Je to až neuvěřitelné, jaké nové triky vznikají

Náchodsko - Jedním z dynamicky se rozvíjejících sportů je tzv. Slackline, což je balancování, chození a trikování na popruhu upevněném mezi dvěma pevnými body, většinou stromy.

9.1.2015
SDÍLEJ:

FILIP BITNAR na waterline ve Francii, kde se spolu se svou přítelkyní zúčastnil festivalu Natural games, který se konal v Millau.Foto: Filip Bitnar

Tomuto sportu propadl už před pár lety i Filip Bitnar z Teplic nad Metují, který se pravidelně účastní nejen soutěží, ale hlavně meetingů, kde se setkávají lidé se stejnou vášní k tomuto sportu.

Filipe, vraťme se v bilancování dnes už loňské sezóny na její úplný začátek. Co se týče trickline, kdy jste absolvoval první závody sezóny 2014?
První závod sezóny se konal v Praze, kde se jednalo zároveň o první závod Českého poháru v trickline pro rok 2014. Tyto závody se konaly v rámci outdoorového a sportovního veletrhu Sport show a musím přiznat, že to v Praze letos byl můj první a zároveň poslední větší úspěch s trickline, když jsem skončil třetí.

Jaká se vůbec v Praze sešla konkurence?
Vůbec nebyla špatná, bylo nás tam kolem patnácti nebo šestnácti.

Zmínil jste, že jste hned v Praze dosáhl na své letošní maximum. Jaká byla ta další umístění?
V trickline jsem v Českém poháru sbíral dělená čtvrtá až osmá místa. Je ale pravda, že třeba na dvou zahraničních slackline festivalech závody v trickline, oproti minulému roku nebyly a celkově lze říct, že to se závody letos bylo trochu slabší.

Kolik jich tedy nakonec bylo?
Co se týče Českého poháru, tak pět a z toho jeden hlavní, označený jako mistrovství republiky. Potom záleží na člověku, kam vyrazí za hranice.

Moc se neřeší, kolikátý kdo je

Zmiňoval jste, že bylo pět závodů Českého poháru v trickline. Jak jste dopadl v celkovém pořadí?
Tak to ani nevím. U nás se moc neřeší, kolikátý kdo je. Tam to je spíš o tom, že se potkáme a společně si zaskáčeme, zachodíme, dáme pivko a moc se neřeší, kdo koho porazil, nebo kdo je lepší.

Něco málo jsem si o slackliningu zjistil a vím, že se nejedná pouze o závody v trickline, ale že tento sport má více disciplín a konají se jakési meetingy, kde se potkávají lidé se společným zájmem. A několik podobných meetingů se koná i u nás v broumovském výběžku. Také se jich účastníte?
No jasně, meetingy mám na slackliningu moc rád, protože to je možnost setkání se super lidmi se společným zájmem. Co se týče našeho výběžku, máme tu opravdu ideální podmínky a oficiálních slacklinových akcí se tu koná hned několik, např. v Teplicích nad Metují, na Bišíku (Bischofstein – pozn. autora) nebo v Adršpachu.

Kolik se těch oficiálních meetingů účastní lidí?
To je hodně různé, protože záleží, jakého je ta akce charakteru. Některý meeting je například součástí jiného festivalu, některý je brán více domácky a sejde se tam pár desítek lajnerů z naší scény a některá akce nese status mezinárodního setkání a tam je počet účastníků o poznání větší.

Můžeme se tedy postupně vydat po stopách meetingů a soutěží, které jste v roce 2014 absolvoval?
Jasně. První akcí, které jsem se zúčastnil, byl outdoorový veletrh ISPO v německém Mnichově. Zde se každoročně konaly i závody na stánku značky Gibbon slacklines. Tento rok sice bez závodů, to ovšem neměnilo nic na tom, že tam byli pozvaní nejlepší tricklineři světa a já, jako hlavní kameraman akce, jelikož se kromě lajny věnuji i točení.

A jak jste si to užil?
Bylo to super. Být s těmi nejlepšími ve vašem sportu je vždy obrovský zážitek a udělat z této akce oficiální video, byla pro mě velká výzva a určitě skvělá zkušenost, která mě posunula zase o krok dále.

Udělal si chvilku
i na služební cestě

Co bylo po Německu?
Po Německu jsem se na konci února zúčastnil longline meetingu v polské Wrocławi a pak to byla už ta zmiňovaná Sport show v Praze, a to třetí místo. Poté jsem jel pracovně na pár dní do Milána do Itálie na veletrh, kde jsem si ve volných chvílích neodpustil chodit na lajnu s místními a vytvořil si díky tomu další kontakty.

A jak jste v konkurenci Italů obstál?
V těchto případech nejde ani tak o konkurenci, jako o přátelské mezinárodní setkání, ze kterého mají radost obě strany. Jeden den jsem potkal partu kluků, kteří se v parku učili skákat, další den jsem se ve skupině na Facebooku domluvil s jinými a napli jsme longline. Po Itálii jsme s přítelkyní vyrazili do polské Bitomi na slet superhrdinů, kde jsme měli na této akci, kde se celé město převléká do kostýmů, exhibici na trickline.

A po návratu opět Čechy?
Přesně tak. Další festival se konal v Ostrově u Tisé. To je kousek od hranic s Německem a jedná se o jednu z největších akcí u nás, mezinárodní highline meeting, kde se tahají vysoké lajny mezi skalami. V Ostrově to bývá vždy skvělý zážitek v krásné přírodě, ale tento rok tam bylo na mě možná už moc lidí.

Takže se slacklining dostává do povědomí lidí stále více?
To rozhodně ano a myslím si, že v posledních dvou letech stále více a více. Lidi jednoduše začínají vědět, že něco takového vůbec existuje a viděli tento sport například v parku, na nějaké akci a nebo třeba v televizi. Na ty meetingy jezdí prakticky vždycky takové to tvrdé jádro, ale začínáme tam vídat čím dál víc nových a nových tváří, což je naprosto super. To potvrdila i účast na tradiční Garden slackline party v Sobotce, kde jsou skvělé longline a dobrá party. Mile překvapený jsem byl i z Dobruška festu, což je akce, která se věnuje různým hrám a volnočasovým aktivitám, kde tvoříme s teamem Gibbon součást programu. Další z českých klasik je akce v Hejnicích u Liberce. Tam se to pořádá v areálu koupaliště, takže se chodí i nad vodou tzv. waterline, což každá akce rozhodně nenabízí. No a pak přišla ta naše Francie.

Jaká?
No, je to trošku na delší povídání, napsal jsem o tom dokonce i článek. Začalo to tak, že jsem se já i moje přítelkyně účastnili celosvětové internetové soutěže King & Queen of slackline.

A v čem to spočívá?
Spočívá to v tom, že na internet je nahrané video s nějakým trikem a účastníci soutěže se natočí, jak ten trik udělají a svoje nahrané video zašlou do soutěže. Pokud ten trik udělají čistě, postupují do dalšího kola, kde je čeká další, těžší trik, nebo kombinace.

A jak daleko jste se s přítelkyní dostali?
Já do třetího kola.

Třetí kolo bylo velkým sítem

To není moc daleko.
To ne, ale po třetím kole už tam bylo takové kombo se salty, že už jsem to nedal a z několika stovek lidí po celém světě jich najednou zůstalo po třetím kole už jen pár.

To se to tak rychle vyvíjí?
Hrozně rychle. Člověk se až nestačí divit, jak rychle jdou dopředu ti nejlepší na světě, je to až neuvěřitelné, jaké nové triky a kombinace vznikají.

Ještě jsme zamluvili vaši přítelkyni. Jak dopadla ona?
Justýnka skončila druhá na světě.

To je tak dobrá nebo je ten rozdíl mezi muži i ženami tak velký?
Je pravda, že mezi holkami není konkurence až tak vysoká, ale ona je opravdu hodně dobrá.

Abychom se vrátili zpět. Zamluvili jsme totiž i tu Francii?
No jasně. Díky tomu, že Justýnka skončila druhá, tak byla pozvaná jako speciální host slackline části francouzského festivalu Natural games, který se konal v Millau, což je městečko uprostřed údolí a krásných hor i skal. Taky jsem se tam přihlásil do závodů, jenže problémy začaly, když si Justýnka pár dní před odletem, právě v Hejnicích, zvrtla kotník, což se stalo v nejhorší možnou chvíli.

Takže jste nejeli?
Jeli. Ve středu jsme měli z Wrocławi letět do Španělska a odsud dostopovat do Francie do místa festivalu, takový byl plán. Jenže v úterý, když jsme už jeli vlakem do Wrocławi, tak nám přišla SMS zpráva, že náš let byl odvolaný. Až pak jsme zjistili, že ve Francii stávkovali dispečeři letového provozu a že se přes Francii nelétalo. Nevěděli jsme, co máme dělat, ale nakonec jsme se domluvili, že se tam prostě pokusíme dostat jinak. Podařilo se nám sehnat spolujízdu do Basileje ve Švýcarsku. Tam jsme přespali na bytě u Indů, kam jsme dostali pozvání od spolucestujícího, který k nám přisedl cestou.

Na festival ve Francii přijeli pozdě

To zní dobrodružně.
A to není všechno. Ráno jsme vyrazili na stopa do Francie. Podařilo se nám dojet do Lyonu, kde jsme museli přenocovat před nádražím. Další den už jsme přes Montpellier dojeli autobusem až do samotného Millau, do dějiště festivalu. Jenže jsme přijeli až odpoledne a nestihli dopolední kvalifikaci do závodů, takže jsme se bohužel nemohli zúčastnit. Ovšem cesta, setkání se známými a festival samotný nám i tak přinesl spoustu zážitků. Druhý den bohužel přišel takový déšť, že byl zbytek programu zrušen, a tak jsme se vydali alespoň na jeden den k moři. Tam se nám, ještě společně s jedním kamarádem z Čech a jedním z Anglie, podařila natáhnout fajn waterline. Zpátky jsme pak už letěli letadlem…

…a pak hurá do Ádru.
Jasně, pak přišel na řadu mezinárodní highline meeting v Adršpachu, na který přijelo mnoho lidí z různých zemí. V Ádru je skvělé zázemí na hřišti, stany, bar, promítají se filmy, hraje tam kapela. Přes den se chodí na „lajny" do skal, v podvečer na waterline. Po Ádru pak přicházejí festivaly v polském Lublinu a pak u nás na Bišíku. V Lublinu jsme součástí festivalu žonglérů a artistů. Uprostřed náměstí jsou z oken budovy soudu natažené highline a všude kolem spousta lidí. Jedná se vždy o perfektní zážitek. Z Lublinu jsme se pak přesunuli domů na Bišík, což je nejstarší slacklinový festival u nás. Týden po Bišíku byl festival tady v Teplicích nad Metují, takže vlastně zase doma, což je super.

V úvodu jste se zmínil, že jeden závod českého poháru trickline je hlavní, označený jako MČR. Kde vlastně se tento závod konal?
Tento závod se konal v Praze v rámci Ladronka festu, ale já jsem se ho nemohl zúčastnit, jelikož už jsem byl s přítelkyní na cestě na sever Polska k moři, do městečka Hel. Nebyl to jen slacklinový výlet, ale lajnu jsme měli samozřejmě sebou. Nejdříve jsme cestou pochodili s místními v Gdaňsku a potom se nám podařilo natáhnout i zajímavou waterline v samotném Helu. Nebylo jednoduché tam takové místo najít, ale nakonec jsme našli železné konstrukce, pravděpodobně po starém molu a za ty jsme lajnu ukotvili.

Jak tam na vás Poláci koukali, když jste tam chodili nad mořem na „lajně"?
No, jelikož to bylo v září, nebylo moc teplo a nikdo už se nikde nekoupal, tak docela koukali.

Teď mě tak napadá, neměli jste někdy problém třeba s policií?
Mně se to osobně ještě nikdy nestalo, ale občas jsem o nějakém problému slyšel nebo četl. Také k řešení podobných problémů a k lepší komunikaci s městy a orgány u nás vznikla Česká asociace slackline, takže je vše v tomto směru teď mnohem jednodušší.

Pojďme dojet tu sezónu?
Jasně. Závěr sezóny většinou bývá na hradě Kost, kde je přímo v areálu hradu jeden z vyhlášených mezinárodních highlinových meetingů. Jsme i součástí programu pro turisty a předvádíme různé exhibice přímo na nádvoří. Úplně poslední oficiální akcí, kterou jsem v roce 2014 navštívil, byl highline meeting v Sokolikách v Polsku, což je v údolí na druhé straně Krkonoš. To místo má své kouzlo a okolní příroda je opravdu krásná.

Posunutý osobní rekord na longline

Když vás tak poslouchám, tak to je prakticky víkend co víkend nějaká akce?
Je pravda, že když by člověk chtěl a doplnil mezi ty české i více zahraničních akcí, tak by opravdu mohl být víkend co víkend někde jinde. Ještě jsem si vzpomněl, že se mi vlastně podařilo v roce 2014 zlepšit svůj osobáček na longline…

…ale, povídejte?
Dal jsem to v Adršpachu na hřišti, kde jsem přešel 120 metrů dlouhou lajnu, takže jsem si svůj rekord překonal o třináct metrů.

A další meta je?
Další meta je cokoliv delšího, klidně 121.

SLOVNÍČEK POJMŮ

Slackline nebo také zkráceně slack je balancování, chození a trikování na 2,5 – 5 cm širokém popruhu upevněném mezi dvěma pevnými body, nejčastěji stromy. Na rozdíl od chození po provazu není popruh na slackline natažený napevno, ale je více nebo méně pružný.

Longline je slackline delší než 30 m. Čím větší vzdálenost, tím se musí popruh ukotvit výše, aby se slackliner při chůzi v půlce nedotýkal země.

Highline je slackline natažená výše než 10 m nad zemí mezi stromy, domy, skalními masivy nebo věžemi. Jako jištění se používá sedák, který je spojen tzv. odsedkou (lano s ocelovými kruhy) s hlavním, zdvojeným popruhem.

Waterline je slackline natažená nad vodní hladinou.

Autor: Michal Rojšl

9.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies