VYBERTE SI REGION

Focení je pro mě ventil. Díky němu experimentuji

Kostelec nad Orlicí - Ze záliby se stala jeho profese, která ho stojí mnoho času a také energie.

29.5.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
10 fotografií
Ukázka tvorby fotografa Milana Zářeckého.

Ukázka tvorby fotografa Milana Zářeckého.Foto: Milan Zářecký

Milan ZářeckýUznávaný, oceňovaný a oblíbený svatební fotograf Milan Zářecký žije v Kostelci nad Orlicí.

Svatby fotí jak v Královéhradeckém kraji, tak po celém Česku. Svým fotoaparátem dokonce zvěčnil i svatbu v Tatrách.

Věnuje se však focení nejrůznějšího typu – fotí páry, snoubence, těhotné ženy, miminka, děti, rodiny, ale také krásné ženy.

Vystudoval vysokou školu se zaměřením na informatiku. Za svou kariéru profesionálního fotografa získal řadu ocenění a také se zúčastnil nejrůznějších kurzů. Dle svých slov se snaží stále zdokonalovat a hledá inspiraci u nejlepších světových fotografů.

Na druhou stranu ho focení zase dobíjí a hodiny při něm nepočítá. Je to dnes již desetiletá láska a vášeň, která MILANA ZÁŘECKÉHO přetvořila z amatérského fotografa v profíka, který je uznávaný nejen v našem regionu, ale i za jeho hranicemi. V rozhovoru pro Rychnovský deník prozradil, proč ho focení baví i jak se k němu dostal a že při něm rád experimentuje a nezalekne se žádné výzvy. A mezi řádky bylo znatelné také to, že je opravdovým workoholikem – avšak v tom nejlepším slova smyslu.

Kdy jste poprvé držel foťák 
v ruce?
Jako malý jsem fotil na dovolených, na výletech. Na základce jsem byl na zájezdu v Londýně, i tam jsem fotil na foťák, který jsem si půjčil od rodičů. Dalo by se však říct, že fotím asi deset let, zhruba od svých dvaceti. Opravdu jsem se tomu začal věnovat až na vysoké škole, fotil jsem krajinu, zvířata. Řekl bych, že jsem se k focení dostal tak jako každý jiný – koupil jsem si zkrátka foťák. Kompakt mi však přestal zhruba po roce stačit, potřeboval jsem totiž víc a víc.

Co následovalo?
Amatérský fotoaparát nebyl schopný vyhovět mým nápadům. Pořídil jsem si první zrcadlovku, a ta mi otevřela nové možnosti, dělat jiné a lepší fotky. Z koníčku se stala vášeň a také práce. Dnes se živím jen focením. Ačkoli člověk pracuje mnoho hodin denně, zjistil jsem, že je to opravdu lepší, než dělat práci, která člověka nenaplňuje a nebaví a dělá ji jen pro peníze. Je to velmi důležité. Tohle by nám všem měli říkat už ve škole. Když totiž člověka jeho práce baví, nepočítá hodiny.

Jak začala vaše profesionální dráha?
V roce 2007 jsem fotil svou první svatbu. Byla to svatba mých známých. Moc mě to bavilo a doslova chytlo. Musím říct, že i dnes mě focení svateb baví ze všeho nejvíc.

Proč tomu tak je?
Sice je příběh vždy podobný, místo může být stejné, ale není to připravené, přesně dané. Pokaždé jsou jiné podmínky, jiné počasí, jiní lidé. Člověk se s tím musí poprat, přizpůsobit se tomu.

Musí být navíc krásné sledovat tak dojemný okamžik, kdy si dva lidé říkají ano.
Při focení svateb opravdu přicházejí silné zážitky, na které člověk nezapomene nikdy. Někdy se mi stává, že jsou svatby tak dojemné, že tak zapůsobí i na mě. Například když jsem fotil norskou svatbu v Praze. Člověk se musí stále soustředit na práci, nesmí se nechat zcela vtáhnout do děje, ale tam jsem měl opravdu na krajíčku. Krásná byla kupříkladu také svatba v Neratově, díky prostředí a skvělé akustice.

Pro snoubence je často noční můrou představa, že jim bude ve svatební den pršet. Je to opravdu tak velký problém?
Všem nevěstám na schůzkám říkám: Počasí neřešte, bude jak bude. Za svoji kariéru jsem zažil asi jen dvakrát, že pršelo opravdu celý den. Ale vždy jsme to nafotili – například v interiérech. Většinou jsou však chvíle, kdy doslova neleje jako z konve. Dá se vyběhnout ven, fotku připravit za pomoci asistenta. Snímky v dešti jsou navíc zajímavé, možná i zajímavější než ty za krásného počasí.

Kolik svateb jste od roku 2007 nafotil?
V tuto chvíli mám za sebou asi 120 svateb. Během sezony, která je v jarních a letních měsících, se dá nafotit tak dvacet, třicet svateb. Během léta se fotí navíc i nejrůznější jiné zakázky.

Když si vás tedy chce někdo objednat na focení svatby, musí dát vědět dost dopředu.
Čím dřív, tím líp. Ideálně tak rok dopředu.

Svatby však nejsou jediným tématem, kterému se věnujete.
Fotím v podstatě koloběh života. Páry, zásnuby, svatby, těhotenství, miminka, rodiny – ale nejen to, fotím zkrátka lidi. Fotil jsem například čtyři generace – prarodiče, děti a vnoučata na jedněch fotkách.

Kde čerpáte inspiraci?
Od těch nejlepších na světě. Byl jsem na kurzu focení u fotografa Jerryho Ghionise, který mě velmi inspiruje. Byl to pro mě splněný sen, že ho můžu vidět na vlastní oči. Tak jako má někdo sen vidět sochu svobody nebo jet na severní pól, já měl sen potkat se s ním. Kurz byl velmi intenzivní, každý den trval do noci. Překvapilo mě, že je to obyčejný člověk, a to i přes fakt, že je to jeden z nejlepších svatebních fotografů a fotografů vůbec na světě. Doufám, že se ještě někdy jeho kurzu zúčastním.

Využíváte při focení nové, netradiční nápady?
Je paradoxní, že ve focení mě baví zkoušet a hledat nové věci, přitom v osobním životě je to právě naopak. Jsem opatrnější, rád jdu do jistoty. Focení je pro mě proto ventil, díky kterému mohu experimentovat. Je to práce s lidmi, na jednu stranu také trochu psychologie – člověk musí s ostatními pracovat.

Máte nějakou vizi do budoucna? Kam se díky focení podívat, co vyzkoušet?
Chtěl bych ještě vyrazit na několik kurzů a workshopů, které pořádají fotografové, které obdivuji. Navíc bych chtěl fotit svatbu v zahraničí. Letos jsem jako novinku spustil kurzy focení. Lidé se mě ptali, zda bych jim nemohl ukázat základy, aby věděli, co a jak. Mělo to úspěch, budu to jistě opakovat.

Z našeho povídání vyplývá, že prací trávíte hodně svého času. Co na to říká vaše partnerka, nezanedbáváte jí?
Myslím si, že ne. Chápe mě a také velice podporuje. Je opravdu velmi tolerantní 
a musím říct, že bez ní bych se rozhodně nedostal tam, kde nyní jsem. To vše díky ní a také díky mé rodině, za to jim všem opravdu děkuji.

Autor: Barbora Zemanová

29.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies