VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hazdra: Betlémy jsem s dětmi ve škole vyměňoval za angličáky

Trutnovsko - Tradice betlémů, především tady v Krkonoších, je velice významná. Je to především díky řezbářům v Podkrkonoší.

16.12.2012
SDÍLEJ:

Karel HazrdaFoto: Archiv

V dalším díle našeho seriálu jsme vyzpovídali člena spolku českých betlémářů a sběratele Karla Hazdru.

Jaký byl první impuls, který vás přivedl k tomu, abyste začal betlémy sbírat?
Doma za války jsme měli takové ty vystřihovací jesličky z papíru a jeden můj kamarád, jmenoval se Robert Chocholouš, měl trojrozměrné durolinové, což je hmota složená z pilin, sádry a lepidla. Z toho se pak ve formách lisují krásné figurky. To mi bylo asi pět roků a já jsem mu je strašně záviděl. A nějak to ve mně zůstalo. Nicméně velká vášeň pro sbírání betlémů na mě přišla až po univerzitě, kdy jsem se přesídlil do Hostinného. Tady se totiž nachází obrovské množství betlémů nejen durolinových, ale také dřevěných.

Kolik kusů betlémů v současné době obsahuje vaše sbírka?
Přesné číslo nedokážu říct, ale pokud do toho započítám nejen trojrozměrné betlémy, ale i ty skládací papírové, tak se to pohybuje v několika stovkách. Sbírám betlémy jak historické, tak současné. Můj nejstarší kousek pochází z počátku 18. století.

Z jakých různých zdrojů jste k nim přišel?
Ze začátku to bylo snadné. Chodil jsem po vesnicích s batohem na zádech a zkoušel se v domácnostech ptát. Od Černého Dolu až po Čistou u Horek. Také mi některé betlémy děti nosily do školy. Ty za ně chtěly vždy něco výměnou, například angličáky. Jednou jsem se třeba dohodl s maminkou mé žačky, že mi po ní pošle její starý betlém. Ona se ovšem styděla, protože ležel zaprášený na půdě, a tak se ho rozhodla omýt. Ovšem tím pádem z něho umyla polychromii a postavičkám se odlepily ručičky a nožičky. Druhý den mi tedy holčička do školy přinesla dva pytlíčky. V jednom byla jenom tělíčka a v druhém to ostatní. Tento kousek jsem dohromady dával dva roky. Také si vzpomínám na příhodu, kdy si ze mě děti v Čermné vystřelily. Smály se mi a říkaly „betlémák". Jednou mi proto poslaly postavičky z betlému po potoce a hrozně se chechtaly, když jsem pro ně do toho potoka skočil. Ovšem chytl jsem jenom dva panáčky a tři mi uplavali do Chotěvic (smích). Samozřejmě dnes používám i moderní technologie, jako internet.

Jakým způsobem přivedete zpět k životu nějaký starý poškozený betlém?
Mě samotnému sice nebylo naděleno trojrozměrné vyjadřování, ale za ta léta jsem se naučil alespoň restaurovat a panáky si opravím. Dodávám chybějící části, opravuji polychromii nebo dělám přemalby.

Co přesně táhne sběratele právě k betlémům?
To je právě to, na co asi nikdo z nás nedokáže odpovědět. Už jsem vám pověděl, jak jsem se k betlémům dostal. Ale jak se dostal k betlémům například můj kamarád, předseda Spolku českých betlemářů v Praze, Milan Zábranský, což byl vedoucí katedry analytické chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, Bůh suď. Ve spolku je spousta dalších podobných. Jsou tam doktoři, vědci, inženýři různého zaměření a milují betlémy stejně jako já. Moc krásně si tam vždy popovídáme. A nikdo z nás to nedokáže pořádně vysvětlit, proč zrovna ty betlémy a ty panáčci nás tak strašně berou.

Proč si myslíte, že by se i mladí lidé měli o betlémy zajímat a sbírat je?
Jedná se o artefakt, který je nespornou součástí našeho kulturního dědictví. Je bohužel velká chyba, že dnešní mladá generace k tomu tak velký vztah nemá. Já to samozřejmě chápu, že je zajímají jiné věci. Nicméně tradice betlémů, především tady v Krkonoších, je velice významná. Je to především díky řezbářům v Podkrkonoší. Lidé se o betlémy zajímali na Novopacku, v Čisté u Horek i Hostinném. Bylo jedno, zda se jednalo o etnikum české či německé, ale velice intenzivně se tu tím zabývali. Je zajímavé, že vlastnili betlémy vždy lidé žijící na horách. Například na Hané žádné betlémy nikdy nebyly. České etnikum si nicméně v pozdější době nevědělo s betlémy moc rady, a proto jich bylo mnoho spáleno. Odhaduji, že nejméně 30 procent betlémů mělo žalostný osud. Proto je důležité si těch, co zbyly, vážit a udržovat je. Pevně doufám, že po mně někdo zodpovědný mou sbírku převezme..

Vladimíra Junková

Autor: Redakce

16.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
10

Chyba za miliony. Pojišťovny platily za léky i dvojnásobek

Jan Klička
12

Pohledem Jana Kličky: Akademie českých prezidentů

Úkol pro exekutory: vymoci tolik, jako je čtvrtina státního rozpočtu

/INFOGRAFIKA/- Políčeno mají hlavně na lidi mezi 28 a 47 lety. Těch je mezi dlužníky víc než polovina. Převažují muži.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

Legendy vzpomínají na derby: Vítězství 5:0, prohry i plný dům

Včera tomu bylo na den přesně 121 let, kdy se proti sobě poprvé postavili fotbalisté Sparty a Slavie. Nikdo tehdy ještě netušil, že se zrodila největší fotbalová tradice a zároveň také rivalita na našem území. Od 29. března roku 1896 se bitva dvou nesmiřitelných soupeřů odehrála již téměř třísetkrát. Pokračování s pořadovým číslem 287 je na programu v Edenu již tuto neděli.

Poslední rozloučení s loutkoherečkou Helenou Štáchovou, "maminkou" Hurvínka

Ve velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze se dnes rodina, přátelé a veřejnost rozloučí s ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka Helenou Štáchovou. Loutkoherečka, scenáristka, režisérka a dabérka zemřela po těžké nemoci 22. března ve věku 72 let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies