VYBERTE SI REGION

Houbaři, buďte ve střehu, vrchol sezony by měl teprve přijít

Východní Čechy - Houbaři si své vášně letos zatím moc neužili. Všichni ale věří, že košíky ještě naplní. Až se roznese ono radostné „Rostou!", může se jim hodit pár informací a rad od mykologa Martina Mičky z České Třebové. Od konce srpna do začátku října lze najít i několik set druhů hub.

29.8.2012
SDÍLEJ:

Vrchol houbařské sezony přichází většinou až v září.Foto: archiv

Co jsou houby a kolik jich je?

Houby jsou samostatnou říší v naší přírodě. Nepatří ani mezi rostliny, ani mezi živočichy. Podhoubí (mycelium), které se rozšiřuje v půdě nebo jiném substrátu, vytváří za určitých podmínek (teplota, vlhkost, roční období) plodnice. Každá plodnice tvoří tisíce až miliony výtrusů, které za příznivých podmínek zakládají nové podhoubí.

Podle nejnovějších průzkumů se na světě vyskytuje 300 – 400 tisíc druhů hub, z toho asi 20 tisíc těch, co jsou větší než 1 milimetr.

Kdy a kde? Nejen v lese

Už rostou? Tuto otázku zná snad každý a všichni víme, že nesouvisí z ničím jiným než s růstem hub. Houby rostou po celý rok. Každý druh roste v podmínkách, které jsou pro daný druh optimální. Některé rostou jen v zimě nebo jen na jaře, jiné rostou od jara do zimy a některé jen na podzim. Vrcholem výskytu hub v naší přírodě je konec srpna až začátek října. To je možné najít v lese i několik set druhů hub. V tomto období  se také pořádají výstavy hub, kdy je možné vidět na jednom místě takové množství živých plodnic jako jindy ne.

A kde že rostou? Místa si každý samozřejmě tají a nejčastější odpovědí je… v lese! Jenže houby rostou i podél cest, na okraji lesa, na loukách, ve stromořadích, v parcích, na zahradách, pastvinách a v polích. Každý druh má své oblíbené místo, kde roste a kde se mu daří, a také oblíbenou dřevinu či substrát. Za všechny jeden příklad – klouzek sličný (Suillus grevillei) roste jen a pouze pod modřínem.

Jedlé, nejedlé a jedovaté

Do těchto tří skupin řadíme veškeré druhy hub.

Jedlé jsou mladé plodnice ověřených jedlých druhů, které hned po příchodu z lesa zpracujeme. Nesmějí být zapařené či jinak znehodnocené.

Nejedlé jsou ty druhy, které mají hořkou chuť, jsou tvrdé nebo zapáchají.

Jedovaté jsou ty, které obsahují jed, a to ve všech stadiích vývoje. Pokud si myslíte, že jedovaté jsou pouze velké plodnice, je to omyl. Další omyl je, že houba, která je červivá, je jedlá. I ta nejjedovatější houba je červivá!!! Nesbírejme houby, u kterých si nejsme stoprocentně jisti, o jaký druh  se jedná. Jedovaté můžou být i ty, které krásně voní nebo dobře vypadají. Nesbírejme houby přestárlé či přešlé mrazem. U těchto hub dochází k rozkladu látek a produkty těchto látek jsou smrtelně jedovaté.

V posledních letech je vydáváno mnoho odborných knih, encyklopedií a atlasů hub. Doporučuji, abychom si koupili kvalitní knihu o houbách a naučili se houby poznávat, abychom je zkoumali a objevovali tak nové druhy, které nás můžou obohatit, ale také druhy, které máme chránit…

Jak to vidí mykolog - Porostou?

Martin Mička, Česká Třebová:
Martin Mička.
„Teď si houby daly trošku pauzu. V Chocni v mykologické poradně jsme mívali každý týden v pondělí docela pěkné kousky, ale trend jde postupně dolů. Já doufám, že je to takový nádech k tomu, že na podzim přijde pořádná vlna. Všechno záleží na tom, jestli bude voda.   Předpovědi, i když někdo měří srážky, asi nemá moc cenu sledovat, s tím nic moc neuděláme.
Hlavní houbařská sezona je v září. Doposud to byly takové ty letní vlny, kdy se houby ukázaly a během pár dnů zase zmizely. V září by měla přijít hlavní vlna, která trvá delší dobu, někdy i měsíc a třeba i do prvních mrazíků. Očekáváme, že by mohla přijít."

Chuť a vůně hřibů nejvíc vynikne při sušení

Hřiby rozdělujeme na tzv. bílé hřiby, také jim říkáme praváci, a na modrající. Do skupiny pravých bílých hřibů, které na řezu nemění barvu, patří hřib smrkový (Boletus edulis), h. dubový (B. reticulatus), h. borový (B. pinophilus) a h. bronzový (B. aereus).

Ostatní hřiby patří do té druhé skupiny tzv. modrajících hřibů. Mezi ty nejznámější a nejvyhledávanější patří hřib koloděj (Boletus luridus), h. kovář (Boletus erythropus), h. modračka (Boletus pulverulentus) a další.

Ve skupině hřibů je několik druhů nejedlých a také jedovatých. Nejznámější a nejhojnější z těch nejedlých je hřib žlučník (Tylopilus felleus) a z těch jedovatých hřib satan (Boletus satanas).

Do skupiny hřibů patří i spousta druhů vzácných až velmi vzácných. Patří sem i kriticky ohrožený a zákonem chráněný hřib královský (Boletus regius) a hřib Fechtnerův (Boletus fechtnerii). Hřiby rostou ve všech typech lesa, často pod letitými stromy, duby, buky a lípami , v alejích a na hrázích rybníků od jara do podzimu. Kuchyňské zpracování je široké, hřiby se dají i nakládat do octa. Jejich chuť a vůně však nejvíc vynikne při sušení.

Suchohřib moravský patří mezi kriticky ohrožené houby

Suchohřiby patří mezi oblíbené a hojně vyhledávané houby. Suchohřib hnědý (Xerocomus badius) má spoustu lidových názvů, z nichž nejznámější je podhřib. Je velmi hojný.

Další známé suchohřiby jsou s. plstnatý (X. subtomentosus), s. žlutomasý (X. chrysenteron), s. sametový (Boletellus pruinatus), kterému se lidově říká „babka". Všechny suchohřiby jsou jedlé.

Mezi suchohřiby je i jeden velmi vzácný, kriticky ohrožený suchohřib moravský (Xerocomus moravicus), který roste na jižní Moravě a v jižních Čechách. Suchohřiby rostou ve všech typech lesa od léta do podzimu. V kuchyni se hodí na všestranné použití do směsí a na sušení.

Možná nevíte: Říká se jim podhřib nebo babka.

S kozáky a křemenáči do kuchyně

Tato skupina hub je podle mykologů jedna z nejsložitějších, co se týče určování. Výhodou pro praktického houbaře je to, že všechny druhy kozáků a křemenáčů jsou jedlé. Není mezi nimi ani nejedlý, ani jedovatý.

Mezi nejznámější patří kozák březový (Leccinum scabrum), který roste jen pod břízou, kozák habrový (Leccinum carpini), který roste pod habry, a kozák dubový (Leccinum luteoporum), který roste v teplejších oblastech pod duby a má žlutě zbarvené póry. Mezi křemenáči je to křemenáč březový (Leccinum rufescens), který roste pod břízami, a křemenáč osikový (Leccinum rufum), který roste pod osikami. Doba výskytu je od jara do podzimu.

Kozák a křemenáč patří také do skupiny hub, které mají širokou škálu možností zpracování v kuchyni.

Doporučení: Sbírejte jen mladé plodnice.

I když jsou klouzci mazlaví, chutnají prvotřídně

Klouzci jsou u nás často, a musím říct, že neprávem opomíjenou houbou. Snad za to může mazlavá a lepivá pokožka klobouku, která se dá hned v lese stáhnout a je po problému. Chuťově patří klouzek do skupiny prvotřídních hub. Roste i v době, kdy jiných hub moc není.

Nejznámější je klouzek sličný (Suillus grevillei), též modřínový, a to právě proto, že jinde než pod modřínem neroste. Další z vyhledávaných klouzků je klouzek obecný (Suillus luteus) a klouzek zrnitý (Suillus granulatus). Oba posledně jmenovaní rostou pod borovicí, která má dvě jehlice ve svazečku (b. lesní,b. černá,b. blatka). Klouzek bílý (Suillus placidus) je vzácnější a roste pod borovicí s pěti jehlicemi ve svazečku (b. vejmutovka a b. limba).

Všechny klouzci podobně jako kozáci a křemenáči jsou jedlé houby. Rostou od léta do podzimu. Zpracovat je lze do směsi s jinými houbami a jsou výborní do polévek.

Bedla… je jedlá

Nejznámější jsou bedla vysoká (Macrolepiota procera) a b. červenající (Macrolepiota rachodes). Jsou si velmi podobné b. červenající na řezu červená a pak hnědne a roste spíše v jehličnatých prosvětlených lesích. Obě jsou jedlé.

Bedla roste od léta do podzimu. Bedly jsou vyhledávány pro svoji nezaměnitelnou chuť. Jsou výborné smažené v trojobalu.

Zajímavost: Někteří si rádi pochutnají na syrovém prstenu z bedel, který chutná jako upražený oříšek.

Nejchutnější i nejjedovatější: muchomůrky

Do této skupiny hub patří jak ta nejchutnější muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), kterou poznáme podle růžové pokožky klobouku a růžové báze třeně, tak ta nejjedovatější muchomůrka zelená (Amanita phalloides), která je na řezu bílá a má na bázi bělavou pochvu, které se říká „kalich smrti".

K těm, co se dají sbírat k jídlu, patří ještě muchomůrka šedivka (Amanita spissa), ale ta má často zemitou chuť a ke sběru se moc nedoporučuje. Jedovatých druhů muchomůrek je mnohem více. Zmíním se o těch nejznámějších. Muchomůrka červená (Amanita muscaria), m. panterová (A.pantherina), m. jarní (A.verna), m. jízlivá (A.virosa) a další. Pokud si nejsme stoprocentně jisti, o jakou houbu jde, a zvláště se to týká muchomůrek, tak ji nesbíráme!!! V této skupině hub jsou i vzácné až velmi vzácné. Muchomůrka císařka (Amanita caesarea) je kriticky ohrožený druh, zákonem chráněný, který roste jen v několika málo lokalitách v ČR. Do rodu muchomůrka (Amanita) patří také tzv. katmanky neboli pošvatky. Jsou to bezprstenné muchomůrky. Jsou vesměs jedlé, ale nevyhledávané. Muchomůrky rostou ve všech typech lesa, ty vzácné spíše v teplejších oblastech, a to od léta do podzimu. Muchomůrka růžovka se nehodí k sušení, výborná je upražená na másle s kmínem a na čerstvém chlebu a nebo smažená jako řízek.

Pozor! Nejste-li si jistí, o jakou houbu jde, nesbírejte ji!

Nejbarevnější houby u nás? Holubinky

Holubinky a ryzce patří do skupiny hub, jejímž hlavním znakem je jablkovitě křehká dužina, která obsahuje mléčné váčky. Na rozdíl od ryzců po poranění mléko neroní. Holubinky jsou nejbarevnější houby u nás. Jak napsal v roce 1945 Václav Melzer, „holubinky jsou barevné jak hrdlo divokého holuba". Od bílé přes modrou, zelenou, zlatou až k červené, hnědé a černé.

Popsáno je kolem stovky druhů. Ta nejznámější a nejvyhledávanější je holubinka namodralá (Russula cyanoxantha). Pozná se podle jakoby mastných nelámavých lupenů. Barvu pokožky klobouku má od zelenkavé přes modrající až k fialové. Další výbornou holubinkou je holubinka mandlová (R.vesca) nebo h. nazelenalá (R. virescens). Pro holubinky platí jedno pravidlo. Ochutnej malý kousek plodnice, pokud na jazyku nepálí, je jedlá. Toto platí však pouze u holubinek! Mezi holubinkami jsou i nejedlé a jedovaté, ale ty jsou na chuť palčivé. Mezi jedovaté patří holubinka vrhavka (Russula emetica), která má červenou barvu pokožky klobouku. Zařazená do Červené knihy ohrožených druhů ČR je holubinka olšinná (Russula pumila) rostoucí v podmáčených olšinách. Mezi mykology je rod holubinka (Russula) také známý tím, že se určuje pomocí chemických látek. Roste ve všech typech lesa v létě a na podzim. V kuchyni jsou výborné naložené v octě.

Rada: Pokud holubinka na jazyku nepálí, je jedlá.

Podle barvy mléka poznáte jedlé ryzce

Spolu s holubinkami patří do skupiny hub, jejímž hlavním znakem je jablkovitě křehká dužina, která obsahuje mléčné váčky. Ryzce poznáme podle toho, že po poranění roní mléko. Je různé barvy od čiré, přes bílou a krémovou po tmavě červenou. I zde platí pravidlo použitelnosti či jedlosti daného druhu. Ryzci ronící červené nebo oranžové mléko jsou vynikající jedlé houby. Patří sem ryzec smrkový (Lactarius deterrimus), rostoucí pod smrky a ronící oranžové mléko, a r. pravý (L. deliciosus), který roste na travnatých místech pod borovicemi a roní oranžově-červené mléko. Jedovatý ryzec šeredný (L. necator) roste pod smrky a břízami a roní bílé mléko. I v této skupině je zástupce, který je zapsán v Červené knize ohrožených druhů ČR. Je to ryzec statný (L. repraesentaneus), který má bílé mléko na řezu fialovějící. Je nejedlý, roste v podhorských a horských oblastech ve smrčinách pod břízami. U nejedlých  a jedovatých ryzců je mléko palčivé až velmi palčivé. Výskyt: léto a podzim.

Pro gurmány: Z ryzců dělají gurmáni houbové škvarky.

Žampionů u nás roste přes padesát druhů

Žampionů, nebo chcete-li pečárek, bylo u nás popsáno více než padesát. Nejznámější a vyhledávaná je pečárka polní (Agaricus campestris), rostoucí v zahradách, polích a na pastvinách, a p. ovčí (Agaricus arvensis) rostoucí v zahradách, v parcích a prosvětlených lesích. Mezi nejznámější jedovaté patří pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma) rostoucí na stejných stanovištích jako p. ovčí. Báze třeně a povrch klobouku u p. zápašné po poranění intenzivně žloutne. P. lesní (Agaricus silvaticus) roste v jehličnatých lesích a na řezu intenzivně červená, je též jedlá. Trsovitě rostoucí p. Bohusova (Agaricus bohusii) s hnědě šupinatým kloboukem je vzácná. Pečárky rostou od jara do podzimu. Uměle vypěstovaným pečárkám se říká žampion. V mnoha kultivarech se pěstuje po celém světě a je běžně k dostání po celý rok s širokým uplatněním v kuchyni.

Pýchavky – opomíjené, a přesto výborné

Další opomíjenou, a přesto výbornou houbou jsou pýchavky. Jsou to houby, které nemají klobouk a třeň, ale jen takové „bříško". Patří do skupiny břichatek, kde výtrusy zrají uvnitř plodnice a v pravý čas prasknou a vypráší do vzduchu miliony výtrusů. I u těchto hub platí pravidlo: všechny pýchavky, které jsou na řezu bílé, jsou jedlé. Ty, které žloutnou, zelenají, nebo dokonce černají, už nesbíráme. Nejhojnější pýchavkou je pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum), která roste velice hojně v lese i mimo něj, u cest, na pasekách. Mnozí z nás znají a mají místa, kde roste nejvyhledávanější pýchavka obrovská (Langermannia gigantea), která může dorůst do velikosti kopacího míče a váhy až 10 kg. Roste na pastvinách, polích a v zahradách, ale také v sadech a světlých lesích v porostech kopřiv, a to od léta do pozdního podzimu.V kuchyni z pýchavek připravíme výborné smažené řízky nebo je přidáme do směsi.

Výstavy hub na východě Čech

Městské muzeum Králíky: 31. 8. – 1. 9.
Zámek Choceň: 21. – 23. 9.
předsálí městského sálu Úpice: 26. – 27. 9.
Muzeum východních Čech Hradec Králové: 4. – 7. 10.
Dům chovatelů Rychnov nad Kněžnou: 6. – 8. 10.

Martin Mička

Autor: Redakce

29.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies