VYBERTE SI REGION

Jak automechanik cestuje Evropou na kole

Třebihošť - Ivoš si kdysi koupil levné kolo, chtěl jezdit jen na koupaliště. Ale byl s ním už na osmi výpravách, mimo jiné i v Norsku, Itálii či Izraeli.

1.6.2014
SDÍLEJ:

Ivoš JanečekFoto: Archiv

Třicetiletý automechanik Ivoš Janeček z Třebihoště nedaleko Dvora Králové se rozhodl cestovat na kole. Začalo to jízdami na koupaliště. Dnes má projetých už osm států a dvacet sedm měst v Evropě.

Jak Vás napadlo takhle cestovat? A proč na kole?
Asi ve dvaceti, když kamarádi jezdili na koupaliště na kole a já vedle nich na motorce, přišlo mi to hloupé. Tak jsem si šel koupit úplně obyčejné kolo za 7 000 korun. Původně jsem na něm chtěl jezdit jen na to koupaliště. Dnes s ním mám projetou polovinu Evropy. Postupně jsem zkoušel kolik ujedu za den, týden a třetí rok od koupě kola jsem na něm jel za kamarády do Chorvatska.

Co Vám na první cestu říkala rodina? Bála se?
Doma jsem pochopitelně všem řekl, že jedu k Brnu, aby se o mě nebáli. A kamarádům, že maximálně na Slovensko.

Kolik váží brašny?
Na prvních jízdách jsem to nevážil. Předloni nad 55 kilo mělo kolo se všemi věcmi. Loni už kolo s vybavení vážilo 68 a půl kilo. Ale vozím s sebou dvě kamery, foťák, mobil a to něco váží. Jinak v průběhu cesty váha kolísá, jak odpíjím a odjídám zásoby, ale zase všechno dokupuji.

Kolik toho vypijete?
Na cestě jsem loni vypil 147 litrů. Jsou dny, kdy vypiju 8 a půl litru, jindy zase jen 2. Průměr je ale asi kolem 4 a půl. Záleží i na počasí. Jakmile mám u sebe méně, jak 3 litry pití, hned přikupuji. Třeba v Norsku jsem s sebou musel vozit velkou zásobu.

Vaříte?
Maximálně instantní polívky, jako nouzovku. Jinak se na jídlo občas stavím po cestě.

Máte nějakou speciální výživu?
S sebou si vezu musli tyčky a jiné trvanlivé potraviny, které pochopitelně po cestě taky musím dokupovat. Jinak speciální jídlo na cestách nemám. Loni jsem zkoušel hranolky, čím jsem ubral u jídel na kvalitě a pak jsem se párkrát dostal do stavu, kdy jsem si říkal, že bych rád zabral, ale prostě už jsem neměl kde vzít sílu. A čokolády po cestě taky spotřebuji hodně.

Na cestu vyjíždíte vždy z domu, tady z Třebihoště? A používáte pro přesuny někdy jiný dopravní prostředek?
Jó, tady od baráku jedu. Tam a zpět, pokaždé jinou cestou. Né, používám jenom kolo. Kde je to nevyhnutelné, jako při cestě do Norska, tam jsem musel použít trajekt, jinak jedu pořád jen na kole.

Kolik průměrně má ta vaše cesta kilometrů?
Loni jsem za měsíc najel asi 4700 kilometrů. Denní průměr byl 165. Ale záleží podle toho, kolik mám dovolené a tedy času. Mívám průměr asi 4450 kilometrů.

Měl jste při přechodu hranic někde problém?
Většinou to bylo bez problému. Ale v Turecku mi prohrabali batohy a tašky. Na Ukrajině mi chtěli kontrolovat bágly, ale jak viděli solární panely, ptali se spíš na ně a už je nezajímal obsah tašek. Loni jsem měl problém na Ukrajině, jel jsem přes přechod, který je určený pouze pro automobily, kamiony a motorky. Já jsem ani nevěděl, že něco takového existuje. Tak mě tam nechtěli pustit. Ale potkal jsem tam velice ochotný Slováky, kteří se nabídli, že mi kolo nacpou k sobě do auta a převezou mě. Začali jsme tam dávat kolo, ale nemohlo se tam vejít. A zrovna okolo projížděl Ukrajinec, jejich známý, tak ho stopli, vysvětlili mu situaci, ten mě naložil do dodávky i s kolem a převezl. Za což jsem mu vděčný, jinak bych si musel udělat zajížďku asi 100 km.

Máte na cestách technické problémy s kolem?
Běžně mi praskají dráty, to se pak udělá z kola osmička. Samozřejmě si vezu náhradní duše, záplaty a vozím i dráty. Jenže, když mi prasknou a dá se s tím jet, neřeším to a jedu.

Kam pojedete letos?
Láká mě Finsko. Už jsem ho jednou v plánu měl, ale nakonec jsem si říkal, že si potřebuji ještě pár věci ověřit a líp se připravit. Trasu mám vykreslenou a chci do Helsinek.

Jak se na cestách orientujete?
Dřív jsem jezdil podle měst vypsaných na papíře, protože mít s sebou mapy všech státu je dost nereálné. Teď už mám navigaci. Jenže zas třeba při cestě do Španělska mi navigace odešla a tak jsem si pak musel koupit rozkládací mapu, ale to je šílené. Jsou tam cesty, kam nemůžu s kolem a převážně velké tahy.

Jak a kde si nabíjíte mobil, foťák a navigaci?
Mám solární nabíječku. Nejprve jsem měl malou jen na mobil. Postupem času jsem dokoupil součástky a celý ten přístroj upravil. Teď v něm nabíjím mobil, kameru, foťák, GPS-ku. Už mám velký panel a jde mi z toho 230 voltů. Energii si uchovávám v bateriích. Všechno můžu dobíjet i po cestě, protože mám ampérmetr i měnič napětí.

Na kolik korun vyjde taková vaše cesta?
Loni mě to vyšlo na 10 a půl tisíce korun i se suvenýry, pohledy a trajektem. Předloni dokonce jen na 9 tisíc. A to je vždycky na měsíc.

Jak to děláte s různými měnami, které potřebujete?
Než vyjedu, už mám alespoň nějaké peníze od každé měny u sebe. Většinou si na ně ještě píšu cedulky, kterými se kde platí. Protože když pak člověk pospíchá, dojde k různým zmatkům, což už se mi stalo. A jinak si vedu záznamy, něco platím kartou, něco hotovostí.

Jak to děláte se spaním?
Spím pořád venku pod širákem, někdy na lavičkách, jindy na zemi. Za deště v zastávkách, nebo kde se dá a co kde najdu. Problém jsem s tím nikdy neměl.

Co děláte za deště?
Mám pláštěnku a jinak si dávám na bágly igelity. Nejhorší to bylo po cestě do Španělska. Celý Švýcarsko mi propršelo. Takže jsem jel celý den v mokrém oblečení. Večer jsem si vzal suché, v něm šel spát. Ráno jsem zabalil, na poslední chvíli se převlékl do mokrého cyklo, suché uložil a zase jel dál. Takhle jsem přejížděl hranice z Německa do Švýcarska, tam bylo v Alpách asi 12 stupňů.

V jakých botách jezdíte? Máte nášlapy a speciální oblečení?
Ne, ne. Jezdím úplně normálně a to v sandálech. Jsou pro mě nejpohodlnější a dobře větrají. Speciálního nemám nic. Jezdím s helmou, rukavice nemám. Dřív jsem neměl ani funkční prádlo, teď mám aspoň trička.

Jak dlouho trvá příprava cest?
Vždycky ve chvílích volného času během roku si vypisuji, co by mě tak zaujalo. Ale stává se, že když se z jedné cesty vracím, už přemýšlím, kam pojedu další rok.

V jaké zemi se vám nejvíc líbilo?
Těžko říct, všechno má svoje pro a proti. Nejlepší krajina byla asi v Norsku. S lidmi jsem byl spokojený ve státech jako Bosna, Hercegovina a Kosovo. Tam mě i spousta známých odrazovala, ať tam nejezdím. Já byl nadšený. Jo pravda je, že někdy je to na tamějších silnicích šílený. V noci jsem potkal úplně neosvětlené auto. A běžně tam auta nemají ani SPZ značky. Super byla ochota lidí, ale respekt jsem měl před policií. Jednou jsem si právě v Kosovu fotil krajinu. Už jsem uklízel foťák, oni to viděli a museli si prohlédnou všechny snímky na foťáku, aby se přesvědčili, že tam nemám něco. Nevím co hledali.

Jakým jazykem se na cestách domlouváte?
Bohužel, umím jenom česky, takže tak a rukama a nohama. Ale vždycky jsem se domluvil.

Vozíte s sebou lékárnu?
Nějaký drobnosti tam mám. A mamka mi s sebou něco vnutí. Hlavně léky na bolest, kdyby náhodou. Občas si beru vitamín C, ale zapomínám na to.

Byl jste na cestě někdy nemocný?
Právě, že ne. Je to zajímavé. Člověk si asi získá odolnost. Protože podávám i velký fyzický výkon, jezdím v dešti, stravě taky nevěnuji nijak extra péči a nikdy mi nic nebylo. A to jsem kolikrát byl i dost zmrzlý. Jednou jsem problémy měl. Jel jsem do Atén a to byla chyba, jedl jsem sýr, který už byl jaksi přezrálý.

Proč jezdíte sám?
Ne každý na takovéhle cesty je. Pár lidí říkalo, já bych s tebou jel, ale když jsem jim řekl, že denně ujedu víc jak 100 kilometrů, už se nikomu nechtělo.

Přepadl vás někdo na cestě?
Jednu kuriózní situaci jsem tedy měl, pak jsem z toho byl úplně KO. Fotil jsem si noční Koloseum, na zábradlí nedaleko mě seděli dva kluci. Pořád po mě divně zahlíželi, ale říkal sem si, že si to namlouvám. Pak jsem se přesunul a oni se přesunuli taky. To už mi přišlo podezřelé, raději jsem si vyndal pepřák. Za chvíli se na mě vrhli, začali se vydávat za policii, chtěli pas a další věci. Zkoušel jsem se s nimi domluvit, ale nešlo to. Tak jsem jim stříkl do očí a ujel. Trochu jsem si toho nabral i sám. Ale slzeli mi oči ještě 3 hodiny, tak nevím, jak dlouho pak slzeli těm klukům.

Jedl jste po cestě místní ovoce?
Jo, třeba meloun jsem si koupil. V přepočtu na naše to vycházelo asi 3 koruny za kilo. Nevěděl jsem kam s ním, tak mě nenapadlo nic lepšího, než, že jsem vzal helmu, šel s ní ke stánku a vybral si meloun, který do ní pasoval.

Cesty v číslech

8 mezinárodních výletů – Chorvatsko 2006, Francie 2007, Itálie 2008, Velká Británie 2009, Švédsko 2010, Španělko 2011, Řecko 2012, Izrael 2013. 27 hlavních měst Evropy, 33 států, 83 hraničních přechodů. Celkem Ivoš Janeček ujel 28500 kilometrů a v sedle kola byl 1666 hodin a 35 minut. Nejvíce kilometrů za 24 hodin najel v roce 2009 a to 342,5. Nejvíce kilometrů na jeden zátah ujel v roce 2012 a to 470. Jízda trvala od úterý 6.15 do středy 20.00 hodin.

Autor: Redakce

1.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies