VYBERTE SI REGION

Jaromír Joo: Cirkus je poslední romantikou

Rychnov nad Kněžnou - Úžasná atmosféra, která diváky naprosto pohltí. To je cirkus Jo-Joo, který právě v těchto dnech hraje svá představení v okresním městě poblíž supermarketu Billa.

29.8.2014
SDÍLEJ:

Jaromír Joo.Foto: Jaromír Šimek

Zavítat na ně můžete ještě dnes od 17:30, zítra ve stejný čas a v neděli od deseti dopoledne. Jeho ředitel JAROMÍR JOO v sobotu dokonce oslaví své narozeniny, a to ve městě, kde před devětapadesáti lety poprvé spatřil světlo světa – v Rychnově nad Kněžnou. Rychnovský deník vám tohoto rodáka a cirkus Jo-Joo přiblíží v rozhovoru.

V čem je cirkus Jo – Joo jedinečný a originální?
Nabízí tematicky zaměřený program o třech dějstvích s velkou kostýmní výpravou a scénickou choreografií a nezapomíná na tři základní pilíře tradičního cirkusu, jakými  jsou artistika, drezérství a klaunerie.

Jak se život v cirkuse vyvíjí 
v průběhu posledních let?
Podepisuje se na něm nějak „moderní" doba?
Podepisuje. Zatím jsme si k divákovi cestu vždy našli, respektive on k nám. Jde o to nezakrnět a nabídnout trendy program, který nenudí.

Jak vypadá běžný pracovní den váš i vašich přátel v cirkuse, co všechno musíte udělat a jak trávíte volný čas, máte-li jej vůbec?
Myslím, že „nonstop" je správná odpověď. Cirkus není jen práce, ale především styl života se vším všudy.

Kam jste se s cirkusem podíval nejdál, do jaké cizí země?
Asi do Murmansku, kdy jsme se přiblížili k polárnímu kruhu, při turné po Finsku 
v letech 1991-1996.

Které zvíře v cirkuse máte nejradši a kolik zvířat máte?
Jsou to šelmy. Byla to má leopardice Nova, se kterou jsem strávil osmnáct let života, a nyní jsou to tygři a mládě pumy americké.

Byla někdy doba, že jste chtěl se vším praštit, nebo naopak jste byl rád, že jste u cirkusu?
Vždy se najde hraniční moment. Ale je to skutečně jen moment. Pak si uvědomíte, že máte štěstí, když řídíte podnik z odvětví, jež je téměř poslední romantikou na světě.

Se zvířaty prý pracuje jako psycholog

„My komedianti jsme poslední svobodní lidé na světě. Cirkus je poslední romantikou na světě. Můj život je krásný život. Já kdybych měl celý život bydlet v jednom okně a čtyřicet let chodit do stejné fabriky a jednou za rok vyjet na čtrnáct dní na dovolenou – já bych se asi oběsil," tvrdí Jaromír Joo, jehož cirkus se pyšní velmi dlouholetou tradicí. Kořeny cirkusu sahají až do roku 1792 a v 50. letech byl zabaven a znárodněn. Jaromír Joo splnil sen svého otce a po Sametové revoluci rodinnou tradici opět obnovil. V současné době vede cirkus Jo-Joo pevnou, ale ochranářskou rukou a společně se svojí rodinou a zaměstnanci pořádají zábavná představení takřka po celém světě.

Charismatický muž milující historii a literaturu sice respektuje pravidla dnešní společnosti, jeho duše je však divoká a nezávislá. Hluboce ho zajímá téma holocaustu, příroda či klasická literární díla českých i světových autorů. Věří v mystično, dobrotu a laskavost a svůj kočovný život by, podle vlastních slov, za nic nevyměnil. Ten je, jak se dá od rozeného „cirkusáka" očekávat, barevný, plný zážitků a zkušeností. Při svých cestách vyhledává nejrůznější zákoutí světa, snaží se vzdělávat sebe i své potomky. Těm také předává svá životní moudra.

Mimořádně velký důraz klade na jejich vědomí o světové historii, nejvíce o válečných zločinech spáchaných na židovském národu za druhé světové války. Podle jeho slov je to jedna z nejdůležitějších věcí, které by všichni lidé měli vědět. „Sbírám všechny knihy o koncentračních táborech a všechny je také navštěvuji. Svá vnoučata vodím na tato místa, na židovské hřbitovy, do bývalých ghett… A tam jim předčítám z těchto knih. Protože národ, který si nepamatuje svoji historii, je odsouzen k tomu prožít ji znovu."

Ze svých cest po světě si přivezl nejen svoji současnou ženu, ale také vzpomínky na různé dobrodružné výpravy. Tak jako někdo sbírá poštovní známky, sbírá pan Jaromír Joo cestovatelské zážitky, které pramení z jeho zájmu o přírodu a mystično. S nadšením líčí svoje noci strávené na zajímavých místech celého světa, i když ne vždy se jeho vášeň pro poutní místa setkala s pochopením či dovolením. „Já už jsem spal v Údolí králů v hrobce, v Jordánsku ve skalním chrámu, na obětištích a můj zlatý hřeb je v Jeruzalémě v rotundě, kde údajně našli Ježíšovo tělo. Tedy, do té doby, než mě vyhnali a moc mi nadávali (smích). Z chrámu sv. Barbory na mě dokonce zavolali policii, že jim to tam chci vykrást. Všude na světě, kde jsou taková mystická místa, tam se snažím vyspat nebo aspoň strávit pár hodin se zavřenýma očima. Věřím, že se všechno vrací, že jsou věci mezi nebem a zemí."

Na diskutabilní otázku týkající se snad každého cirkusu na světě, a to – jestli je chov divokých zvířat a jejich následné cvičení v zajetí zároveň týráním zvířat, odpovídá Jaromír Joo klidně a vyrovnaně. „Pokud pracujete se zvířaty jako já, tak musíte být trochu psycholog. Nesmíte je k ničemu nutit násilím. Jen hloupí lidé si myslí, že z těchto zvířat něco vymlátí. Jednou tygra praštíte, okamžitě má zakódováno v mozku, že jste jeho nepřítel. To není člověk, kterému se omluvíte a jste opět kamarádi."

Linh Giang Pham Thai

Autor: Barbora Zemanová

29.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies