VYBERTE SI REGION

Jedna výchovná dítěti neublíží. Nebo ano?

Hradec Králové - Bít či nebít svoje děti? Názory rodičů, pedagogů i psychologů na výchovné metody se různí. Jak se mění tradiční pojetí rodiny? Podle tří čtvrtin českých rodičů je otevřenost mezi nimi a dětmi základem dobrých vztahů.

31.5.2016
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Deník/Alena Burešová

Škoda každé rány, která padne vedle, praví české úsloví. Platí ale ještě v dnešní době? Jak tenká je hranice mezi výchovou a týráním? „Ve výchově dětí je důležité, aby se rodiče domluvili, jak chtějí dítě vychovávat, jasně nastavovali pravidla a laskavě, ale důsledně je vyžadovali. Příliš liberální výchova dle mého názoru dětem neprospívá a mnohdy vede k vnitřní nejistotě dítěte, které se neorientuje 
v požadavcích, jež na něj dospělí kladou," říká pro Deník psycholožka Pavlína Tomášková z Hradce Králové. Fyzické tresty jsou podle ní spíše projevem bezradnosti rodičů. „Přiměřená forma potrestání však má ve výchově své místo, může dát dítěti rychlou zpětnou vazbu. Je však třeba zdůraznit, že by trest neměl 
ve výchově převažovat, naopak ocenění dítěte a pozitivní vzor rodičů jsou důležitějšími aspekty výchovy," dodává Tomášková.

Trest by ve výchově rozhodně neměl převažovat, říká psycholožka

Ilustrační fotografie.Podobně to vidí i řada rodičů. Vyslovené bití ve výchově nezastávají, jedna „výchovná" čas od času však podle nich neuškodí. „Vadí mi rodiče, kteří jsou lhostejní ke skutkům svých drahých dětí, které můžou prakticky cokoliv a když už vysvětlování, argumenty a bonbony dojdou a měla by přijít na řadu jedna výchovná, tak se raději otočí, než aby dál řešili, že jejich Dominiček mlátí lopatkou Honzíka, sype písek Aničce na hlavu, nebo tahá již půl hodiny za ocas Žerika. Výchova je každého věc, ale rozhodně jedna na zadek je podle mě v pořádku a rozhodně to neberu, jako nějaké svoje selhání," myslí si dvojnásobná maminka Simona Bártová z krajské metropole.

Nic se nemá přehánět

Kristýna Fléglová má na věc podobný názor: „Moje dítě je ve vzdorovitém věku, poslední dobou se mu třeba zalíbilo sednout si na zadek uprostřed přechodu, strkat prsty do toustovače, což samozřejmě dávno ví, že nesmí, a podobně. Dostane jednu přes zadek nebo přes prsty, pamatuje si to a pro příště minimálně ví, že je to špatně. Sáhodlouhé vysvětlování uprostřed silnice opravdu praktikovat nebudu. Myslím si, že nic se nemá přehánět a dobře mířená přes zadek z dobrého důvodu nikomu neublíží."

Najdou se ale i rodiče, kteří jakákoli „plácnutí" a jiné fyzické tresty neuznávají. „Podle mého to ve většině případů bez těch tělesných trestů zvládnout jde, ale je tam jedna hlavní podmínka - musí se chtít a člověk o tom musí být přesvědčen, že to půjde. Pokud někdo zastává názor, že bez toho to nejde, tak to prostě nejde," myslí si Karolína Havlická.

Pro mladou maminku Zoru je jakýkoli fyzický trest na dětech nepřípustný. „S manželem jsme si ve výchově vybrali tu těžší cestu nastavování hranic jinak než plácáním nebo planými výhrůžkami. Ta cesta je o to těžší, že jsme ji sami na sobě nezažili. Byla jsem vychovávána klasicky s občasným plácnutím a pocit, který si pamatuji určitě není, že jsem si to zasloužila i když to rodiče mysleli „dobře". Když mě naštve kolegyně v práci nebo kamarádka, že bych ji nejradši jednu vrazila, udělám to? Ne. A svoje milované dítě, které se neumí bránit, plácnout mám a ještě s pocitem zadostiučinění, že to přece dělám z lásky pro něj? To ne."

O bití dětí s Gabrielou Lepkovou

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - K tématu se vyjádřila i vedoucí nízkoprahových a preventivních programů PROSTOR PRO, o.p.s.

Je dobré vychovávat děti i fyzickými tresty?
Na tuto otázku určitě nelze jednoduše odpovědět.  Osobně si myslím, že by si na otázku tohoto typu měl každý odpovědět sám a především by si měl odpovědět, čeho chce trestáním dítěte, ať už je to fyzicky nebo psychicky, docílit a co dítěti trestem způsobuje a co ho tím učí.
Tresty zřejmě dokážou v dítěti vyvolat poslušnost, na druhé straně ho ale také učí strachu, můžou v dítěti vyvolat dojem, že ho trestající osoba nemá ráda. Trestané dítě se také učí poměrně jednoduchý mechanismus, který pak uplatňuje ve svém dalším životě – něco jsem neudělal správně – dostanu trest – vše je vyřešeno. Dítě pak už nemusí více přemýšlet nad důsledky svého jednání. Už dopředu ví, co bude následovat, když něco provede a často je pro něj přijatelné porušovat domluvy i za cenu trestu.
Z mého pohledu, pohledu sociálního pracovníka, který pracuje s dětmi a mladými lidmi, fyzické, ale ani psychické tresty neshledávám jako vhodný výchovný mechanismus. Samozřejmě ale dokážu pochopit, že zkrátka občas ujedou rodiči nervy a k fyzickému potrestání se uchýlí. Důležité ale je, aby si rodič vždy s dítětem, které někde pochybilo, něco provedlo, promluvil a vysvětlil mu, proč se právě k tomuto trestu uchýlil. Předcházet trestům jde, dle mého názoru, nastavováním hranic. Ty vnímám jako základ pevného vzájemného vztahu, kde jsou lidé schopní se respektovat, tudíž neporušovat nastavená pravidla a nemuset se uchylovat k trestu.

Proč se k nim rodiče/učitele vlastně uchylují?
Domnívám se, že každý rodič může mít jinou motivaci k používaní fyzických trestů. Ale věřím tomu, že většina rodičů, kteří je používají, byla stejným způsobem vychovávaná a jsou přesvědčeni, že to je ten nejlepší způsob, jak přimět své dítě jednat a chovat se správně. Jiní se zase k fyzickým trestům mohou uchýlit v afektu, další si myslí, že tím u svých potomků získají autoritu…
Fyzické tresty v dnešním školství nejsou povolené. Pedagogové jednají dle školního resp. sankčního řádu, který daná škola používá. Nejčastějším trestem jsou ve většině škol různé druhy poznámek. Ani ty ale nejsou účinnou formou, což by určitě školy potvrdily. V poslední době jsem zaznamenala, že se i z řad pedagogů ozývají hlasy, které volají po fyzických trestech, což mě trochu děsí. Je škoda, že se obecně nemluví v první řadě o prevenci, která je mnohem efektivnější, než represivní opatření jakéhokoli druhu.
Trest, ať už od rodiče či učitele, také vnímám jako selhání, selhání jednotlivce nebo systému.

Setkalo se někdy vaše zařízení s klienty, které takové výchovné metody ve svém prostředí zakoušeli a jak se situace řešila?
V našich Nízkoprahových programech KLUBÍK a KLÍDEK pracujeme s dětmi a mladými lidmi, kteří prožívají různé obtížné životní situace. Často s nimi hovoříme o jejich rodinném zázemí, o jejich vztahu k rodičům, sourozencům apod. To, jakým způsobem jsou doma trestány, k tomu patří. Určitě jsou mezi našimi klienty i takoví, kteří se s fyzickým potrestáním setkávají, častěji ale mluví o trestech v podobě různých zákazů.
S každým klientem pracujeme individuálně, řešíme tedy konkrétní situaci s ohledem na jeho možnosti, prostředí, ve kterém vyrůstá apod. Vždy s nimi komunikujeme ale otevřeně, citlivě téma otevíráme, podporujeme je, aby s tím, v čem jsou doma nespokojení, s rodiči mluvili, sdělovali jim své pocity a třeba i možnosti, jak si s rodiči stanovit pravidla a případně i tresty, které budou pro obě strany přijatelné.
V případě, kdy jsme zjistili, že klient zažívá dlouhodobě nebo nepřiměřené trestání, tak jsme se obraceli na Oddělení sociálně-právní ochrany dětí, kde jsme upozornili na nestandardní podmínky, ve kterých dítě vyrůstá.

Existují nějaká doporučení, co dělat, když dítě zažívá takové chování ze strany dospělých pravidelně?
V případě, že máme podezření na týrání dítěte, což může být i pravidelné či nepřiměřené fyzické či psychické trestání dětí, máte povinnost tuto věc oznámit, nejlépe na nejbližší Oddělení sociálně právní ochrany dětí. Jestliže jste navíc s takovým dítětem v kontaktu a dítě se vám samo svěří, je vhodné to, co vám říká, nepopírat, spíše dítěti naslouchat, nevést výslechové otázky, můžete mu sdělit, co je ještě normální a co už ne, můžete mu říci, že je potřeba se situací něco dělat a jak mu můžete pomoci vy osobně. No a pokud jste v bližším kontaktu s rodiči, jež podle vás dítě nepřiměřeně trestají, můžete i s nimi promluvit, jak na vás jejich výchovné metody působí a v čem překračují hranice.

Rodiče jsou při výchově stále častěji bezradní

Česká republika /ROZHOVOR/ - Zatímco v západní Evropě jsou například tělesné tresty úplně zakázané, u nás je přístup k nim poněkud tolerantnější. Ani rodiče v tomto ohledu nemají jasno. Jak ukázal poslední průzkum agentury MML - TGI, zhruba třetina dotázaných je proti fyzickému trestání, zatímco pro stejnou část  rodičů do výchovy patří. Za nepřiměřenou výchovu se ale vedle fyzického trestu pokládá i ta, která je příliš liberální. „Rodiče jsou si však stále častěji nejistí a neví, jak chování dětí ovlivňovat," říká před zítřejším Mezinárodním dnem dětí  klinická psycholožka Alena Paloušová, která se zabývá dětskou psychologií  a orientuje se také na rodinnou terapii. Tradiční pojetí rodiny se podle ní v posledních letech sice až tolik nezměnilo, toto téma spíše obklopuje řada otazníků a protichůdných názorů. „Domnívám se, že tradiční rodina nad námi stále visí, a lidé o ní ví a různým způsobem se vůči této představě vymezují," dodává.

Kdo z rodičů přichází častěji k dětskému psychologovi?
V poslední době jsme zaznamenali dobrý trend. Stále častěji chodí oba rodiče. Pokud nepřijdou oba, je mnohem běžnější, než bylo dříve, že s dětmi přicházejí otcové. Samozřejmě stále existují rodiče – a spíše tátové, kteří neuznávají nějakou poradu u psychologa. V zásadě je spolupráce s oběma rodiči dnes už běžná, což je velmi pozitivní.

Změnil se přístup k dětem?
Ze strany rodičů je častěji nejistější, než býval dříve. Je různorodější, akcentuje „osobnost" dětí a jejich neovlivňování tradiční výchovou. Rodiče si myslí, že by měli hodně věcí nastudovat, a méně často řeší situaci přirozeným, instinktivním způsobem. Nic nelze paušalizovat, ale jde o jev častější  než dříve. Navíc kvůli výchovným problémům se dnes chodí lidé radit se stále mladšími dětmi. To ještě před deseti nebo dvaceti lety nebývalo.

V čem je situace jiná?
Dnešní rodiče si při výchově často neví rady. Cosi to vypovídá i o generaci jejich rodičů. Na problémy rodin je třeba se dívat v širším vícegeneračním kontextu. Svou roli sehrála i totalitní společnost, život ve dvou rovinách: bylo jasně rozděleno, co se smí říkat doma a co mimo rodinu. Proto tak široký porevoluční příklon k různým alternativním výchovným přístupům. Svůj vliv měly i pochybnosti o tradiční rodině.

Měla by být nějaká hranice v liberální výchově?
Hranice být určitě musí. Právě proto, že rodiče často neví, kde a jak ji stanovit, mají s výchovou problémy.

A co dnes oněch „výchovných pár facek"?
Právě na tom se nejvíce projevuje rodičovská nejistota. Někdy se bohužel i legislativně až příliš zasahuje do intimity rodin. V zásadě se domnívám, že když rodič plácne dítě přes ručičku, je to pořád nějakým způsobem běžné a často účinnější než dlouze věc vysvětlovat. Dospělí se ale bojí tohle přiznat. Vesměs se předem brání, že oni přece děti nebijí. Pak se ale ukáže, že výchovný pohlavek dá občas téměř každý. To, jak se démonizuje fyzický trest, má své dopady. Když dítě cítí u rodiče nejistotu, o to víc „tlačí na pilu". Hledá své hranice. Dospělí jsou bezradní, když vysvětlování nepomáhá. Když se rodič nebojí plácnout, kupodivu tělesné tresty vůbec nepotřebuje. Hranice je prostě pro dítě srozumitelná v jeho autoritě.   (Zdena Kolářová)

Děti a rodina.

Autor: Michaela Zumrová, Redakce

31.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies