VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kroupa: 'Samopaly jsem nekoupil, poznal mě pumpař'

Východní Čechy - Novinář Janek Kroupa. Známe ho díky investigativním repotážím o kauzách Berdychova gangu, Zdeňka Doležela „Pět na stole v českých“ – Budišov, poslance Jana Moravy, nevěstince Miloslava Mrštiny, či vládní nákup transportérů Pandur.

26.3.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií

Janek Kroupa besedující v Hradci Králové.Foto: Deník/ Jan Jelínek

Se svým kolegou Josefem Klímou mají na svědomí scénář k seriálu Expozitura, spolu dělají i televizní pořad Soukromá dramata. A právě o své práci – investigativní žurnalistice přednášel Janek Kroupa svým příznivcům na královéhradeckém krajském úřadu. Při té příležitosti vznikl i tento rozhovor pro Deník.

Práce, kterou děláte, je někdy poměrně nebezpečná. Nebylo by lepší v poklidu psát běžné, normální články?
Pro mě určitě ne,  nikdy mi  nestačilo napsat například jenom o tom, že se někteří dva politici pohádali. Zajímalo mě, který z nich lže a nebo rovnou který krade. A po tom už se musí pátrat. Dříve, než jsem začal s investigativní novinařinou, jsem dělal válečného zpravodaje, to mě taky bavilo.

Stalo se vám někdy, že jste něco zjišťoval a nakonec z případu nic nebylo?
To je v investigativní žurnalistice poměrně běžný jev. Nezbytná je důvěra zaměstnavatele a hodně času. Samozřejmě, někdy se stane, že půl roku na něčem pracujete a pak zjistíte, že je všechno jinak a nejde to zveřejnit.

Zločiny vidíte hodně zblízka, stojíte tváří v tvář lidem, kteří
k nějaké morálce mají hodně daleko. Líbí se vám ještě na světě?
Tomu není možné podlehnout. Stále si uvědomuji, že to, co vidím, je jen část světa, vím, že existují i věci příjemné a krásné. Kdyby novinář měl pocit, že je všechno na houby, měl by svou práci přestat dělat.

Vaše tvář je díky televizním pořadům, které tvoříte, už poměrně „profláknutá“. Nevadí to, když splétáte sítě a potřebujete vyjednávat s potenciálními hrdiny svých reportáží?
No, to už je trochu problém. Jednou na mně například asi osm hodin makalo několik vizážistů, barvili mi vlasy, tvarovali vousy, obočí a já nevím co ještě. Když jsem dorazil do vesnice, kde jsem chtěl fiktivně nakoupit asi sto padesát samopalů, zastavil jsem u benzinky, kde mě obsluha spiklenecky oslovila jménem s tím, co pěkného budu u nich natáčet. Takže jsem to otočil a z obchodu nebylo nic. Naštěstí mám kolem sebe spolehlivý tým a do terénu už můžu vyslat někoho méně známého.

Zarazilo vás někdy vedení novin nebo televize, když jste se ve svých reportážích dotkl třeba významného inzerenta?
To se mi skutečně nikdy nestalo. To prostě není možné.

Radek John byl váš spolupracovník, co říkáte jeho politické dráze?
S Pepou Klímou jsme mu říkali, ať do politiky nechodí, že to blbě skončí. No …on to udělal a … skončilo to blbě. Nejsme nějací blízcí přátelé, ale velice si ho vážím, nechci ho pomlouvat. Je to talentovaný novinář, volit ho však nebudu.

Měsíce pátráte po zločinu, sledujete souvislosti, víte, že máte pravdu, případ zveřejníte a pak přesto všechno skončí ve ztracenu. Není vám to líto?
Vůbec. To už je odpovědnost policie, našeho systému.  Mojí odpovědností je, abych to, co jsme napsal nebo natočil, byla pravda. Nemám radost, že lidé končí ve vězení,nikomu to nepřeji, vím, že to není nic příjemného.

Stalo se někdy, že jste až po tom, co jste kauzu zveřejnil, zjistil, že to bylo jinak, že to pravda nebyla?
Ano, jednou jsem pak zjistil, že to mělo jiný kontext. Bylo to v případu jednoho agenta zpravodajské služby, který nastoupil do firmy, kde se pak dělo něco nekalého. Po zveřejnění jsem se dozvěděl, že tam nenastoupil z vlastní vůle, ale z donucení. Prostě to celé bylo jinak. Omluvil jsem se mu a nabídl zveřejnění jeho verze, to však on odmítl. Nechtěl už, aby se o tom cokoliv natáčelo. O jiném případu nevím.

Díky své práci máte poměrně blízko k policii, jaký je váš vztah k mužům zákona?
V podstatě stejný jako kohokoliv jiného. Doufám, že pokud se dostanu do potíží, snad mi pomohou, i když po pravdě…moc tomu nevěřím. Naštěstí policii ke své práci nepotřebuji, nemám mezi policisty své zdroje. Ale abych jen nepomlouval: tak jako všude jinde i mezi policisty je hodně inteligentních lidí a samozřejmě i těch druhých.

V „oboru“ trestná činnost se pohybujete už dlouho, můžete srovnat zločiny i policii dnes a před deseti lety?
Je to docela velký rozdíl. Galerka je úplně jiná, její zvyky jsou jiné. Dříve si vyřizovali účty formou brutálního násilí, unášelo se, vraždilo. Dnes se především perou špinavé peníze, a  když dojde k vraždě, je jisté, že je za ní opravdu velký finanční obnos. Problém policie vidím v tom, že zamrzla právě v té dřívější  době. Vyšetřovatelé jsou jednak tvrdí chlapi, fyzicky zdatní, vhodní do terénu, kteří i podobně jako zločinci přemýšlejí a pak ti, co rozumějí účtům a počítačům. Průšvih je, že se tyto dvě složky mezi sebou nenávidí a nespolupracují. Z toho pramení zkažené a nedotažené případy.

Co Jiří Kajínek, je vinen, spáchal vraždu na objednávku?
Tak o tom už se s Klímou hádáme deset let. Neřeknu vám, kdo co tvrdí, ale oba se shodujeme na tom, že se to všechno odehrálo jinak, než bylo odsouzeno.Byla do toho zamotaná plzeňská policie a vůbec celá ta objednávka vraždy byla jinak. Stalo se to však už hodně dávno, těžko se to zjišťuje a dokazuje.

Kauzy, které odhalujete, jsou kolikrát hrozně moc zamotané a složité. Vylíčit je v několika minutách, aby bylo řečeno vše důležité a přitom to každý pochopil, určitě není jednoduché.
To je strašně těžké, hlavu máte plnou informací, navíc si musíte dávat sakra pozor, co vyleze ven. Ty texty si prohlédne několik právníků, bez toho to nejde.

Poměrně často využíváte skrytou kameru, jde to ve všech případech? Není to z legislativního hlediska problém?
Používáme ji pouze v nezbytných případech. Jedině, když to slouží k odhalení něčeho velkého, nemůžeme ji používat jen tak.Právě tak nejde natáčet třeba svědka bez jeho souhlasu.

Lidé hodně nadávají na politiky, na jejich bezcharakternost a honbu za koryty. Jaký na ně máte názor vy, přece jen jste řadu z nich poznal blíže.
Politici jsou úplně stejní lidé jako kdekoliv jinde, takže se mezi nimi najdou poctiví lidé i lumpové. Je to stejné jako v jakékoliv jiné skupině lidí, vždycky tam najdete vzorky různých povah.

V souvislosti s předchozím dotazem bychom mohli oprášit kauzu poslance Jana Moravy z roku 2008, která poměrně rozvířila stojaté politické vody u nás.
Tak tato aféra patří mezi mé oblíbené. Všechno začalo tím, že se ke mně začaly donášet drby z Poslanecké sněmovny, že tu a tam někomu přijde vyděračský dopis nebo nábojnice v obálce. Říkal jsem si, že by tento vnitřní svět sněmovny mohl být zajímavý. Pak po různých dohodách vznikl materiál, kdy se zvěčnil politik Vlastimil Tlustý (ODS) ve vířivce s mladou dámou a pak už jen stačilo kompromitující fotografie někomu nabídnout. Chytil se hned první oslovený poslanec Jan Morava (ODS). To by nám ale ke zveřejnění nestačilo, přece jen jsme to narafičili my. Potřebovali jsme, aby poslanec přišel s nějakým svým nápadem. A on přišel. Chtěl po naší fiktivní detektivní kanceláři, aby sledovala dceru  poslankyně Strany zelených Olgy Zubové a našla něco kompromitujícího. A to už nám stačilo. Samozřejmě už jsme dceru poslankyně nesledovali, nemohli jsme dopustit, aby se nevinná dívka dostala do tohoto soukolí. (pozn. redakce: Morava tehdy ze sněmovny odešel)

Už jste řadu lidí za mříže poslal, vyhrožují vám?
Pár vzkazů jsem už z vězení dostal, to je pravda. Mám však možnost zajistit si v poměrně krátkém čase dostatečnou ochranu.

Už jste někdy byl přímo ohrožen,dostál někdo svým výhrůžkám?
Ne, zatím ještě ne.

Janek Kroupa, novinář

Janek Kroupa je český novinář, syn Daniela Kroupy.

Je znám svými investigativními reportážemi o kauzách Berdychova gangu, Zdeňka Doležela „Pět na stole v českých“ – Budišov, poslance Jana Moravy, nevěstince Miloslava Mrštiny, či vládní nákup transportérů Pandur II.

Od roku 1996 pracoval v TV Nova v pořadech Občanské judo a především od roku 1997 Na vlastní oči a Natvrdo, jeho reportáže rovněž vysílá Česká televize a otiskuje Mladá fronta DNES. Nyní působí na FTV Prima v pořadu Soukromá dramata. Spolu s Josefem Klímou napsali scénář k seriálu Expozitura.

Jedná se o držitele Ceny Elsa (2005), Novinářské křepelky (2007), Ceny Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za své válečné reportáže. Je autorem knihy Zločin jako profese.

Za své působení v kauze Jana Moravy byl kritizován za porušení novinářské etiky a jeho postup vyvolal širší diskusi o této otázce.

Příští pondělí si můžete přečíst rozhovor s režisérem Fero Feničem. Mluvili jsme s ním nejen 
o 19. ročníku festivalu Febiofest, který začátkem dubna se svými ozvěnami dorazí i do východních Čech. Řeč byla také o ztracených iluzích a cestování po světě.

Autor:

26.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Budova Národní galerie. Ilustrační foto.

Národní galerie je zavřená i dnes, otevřít zkusí příští týden

MAJITELKA pivnice U Hnáty Dana Zikmundová.

Ceny jídel a pití v restauracích v prosinci stouply o tři pct

AKTUALIZOVÁNO

FOTO, VIDEO: Tatečtí připravili veselý masopust

Tatce – Pěkné, téměř jarní počasí již jen s lehkým větříkem přálo v sobotu tradičnímu masopustu v Tatcích.

Krpálek při premiéře ve vyšší váze porazil světovou dvojku Nateu

Judista Lukáš Krpálek hned při premiéře v nejvyšší váhové kategorii ukázal, že bude znovu patřit mezi hlavní favority. Olympijský vítěz porazil na Grand Prix v Düsseldorfu světovou dvojku Daniela Nateu, Rumuna vážícího přes 170 kilogramů, a je ve čtvrtfinále.

DOTYK.CZ

Deset filmů, které měly získat Oscara

Největším poctou, jaké se může filmařovi dostat, je bezpochyby Cena Akademie neboli Oscar. Letos se bude konat již 89. ročník. O rozdělení cen rozhoduje americká Akademie filmového umění a věd, předávání poté obvykle probíhá koncem února v hollywoodském Dolby theatre. Hlavní cenu si během let odnesly slavné snímky jako Lawrence z Arábie, Kmotr nebo Titanic. Najdou se ale úspěšné filmy, které takové štěstí neměly. Dotyk.cz vybral deset z nich, které si sošku Oscara určitě zasloužily.

V Emauzích byla zahájena výstava o osudů Němců bojujících s nacismem

Praha - V Emauzském klášteře v pražském Podskalí byla v sobotu zahájena výstava mapující osudy sudetských Němců, kteří se z křesťanského přesvědčení postavili nacismu a zaplatili za to životem. Úvodní slovo pronesli kardinál Dominik Duka a ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). Expozice nese název Svědkové lidskosti - Odpůrci nacismu z řad sudetoněmeckých křesťanů v letech 1938 - 1945 a je součástí víkendové konference Ackermannovy obce, která se snaží o rozvoj česko-německých vztahů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies