VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Letec Jiří Benda: Díky přítelkyni jsem přežil pád rogala

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - Díky duchapřítomnosti přítelkyně Zdeňky Kohoutové Jiří Benda  pád motorového rogala přežil. S následky nehody se nyní vyrovnávají oba.

18.12.2013
SDÍLEJ:

On jí říká záchranářka, to však Zdeňka Kohoutová se skromností odmítá a tvrdí, že by se tak na jejím místě zachoval každý. Foto: DENÍK/Onřej Littera

JIŘÍ BENDA
• 63 let
• rozvedený, dvě děti
• bydlí společně se Zdeňkou Kohoutovou v Týništi nad Orlicí
• v důchodu
• jeho největším koníčkem, ještě než přišel o nohu, bývalo rogalo, plavání a hory

V létě se mu obrátil život naruby. Do té doby aktivní senior, který pravidelně plaval, chodil po horách a létal s rogalem, měl ze dne na den se sportováním utrum.

Jeho velká vášeň – létání – se mu totiž stala osudnou. Letos 10. července se i se svým rogalem zřítil a přišel o pravou nohu těsně pod kolenem. Nebýt jeho přítelkyně, která se 
v tu chvíli projevila jako pravý záchranář, pád by nepřežil.

Dnes to není ještě ani půl roku od pádu, pan Benda už ale chodí o berlích. Ještě před pár měsíci to však vypadalo všelijak.
„Vůbec jsem nevěděla, co se bude dít. Hned po nehodě mi doktoři řekli, že ani nevědí, jestli se dožije rána. Druhý den mi oznámili, že to přežije, ale že bude bez nohy," vzpomíná Zdeňka Kohoutová, přítelkyně pana Bendy, která měla původně letět také. Nakonec si to žena, jež pracuje na hradeckém magistrátu, rozmyslela.
O těžké nehodě, o tom, jak se člověk vyrovnává s tělesným postižením, ale i o krásách létání jsme si za přispění Zdeňky Kohoutové (ZK) povídali s Jiřím Bendou (JB) – další osobností z cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Vraťme se zpátky k nehodě. Jak a kde se to vůbec stalo?
JB: Každý týden jsme chodili létat na letiště v Jaroměři na motorovém rogalu.  V červenci jsem zkoušel dvoumístné rogalo, které byla zkontrolované záletovým pilotem a přesto se mnou zhruba z výšky deseti metrů spadlo. Těžko už se dnes dozvíme proč. Zřejmě vznikla nějaká porucha na motoru.

Co následovalo?

JB: Spadl jsem asi dvě stě metrů za vzletovou dráhou do řepky. Mého pádu si nikdo nevšiml a ze země jsem nebyl vidět. Jen díky tomu, že se moje přítelkyně začala shánět po tom, kde jsem, a zburcovala celé letiště, mě začali hledat i ostatní. Letiště vyslalo cessnu a teprve z výšky mě našli.  Přítelkyně mi zachránila život. Kdybych tam byl sám, tak by vůbec nikdo nevěděl, že jsem odstartoval a že jsem se pak zřítil.

Co přesně se vám stalo?

JB: Měl jsem přeražené obě nohy, nějaké výrony na hlavě a šlo o minuty, abych nevykrvácel. Během cesty vrtulníkem do hradecké fakultní nemocnice mě museli dvakrát oživovat.

Jak se po nehodě změnil váš dosavadní život?

JB: Úplně. Oba máme sportovního ducha. Lezli jsme po horách, chodili jsme často plavat, lítali s rogalem. To už teď nemůžu. I když letecký duch je ve mně pořád, takže doufám, že se jednou rogalem zase proletím. Doktoři mi tvrdí, že se dostanu do takového stadia, že nebudu potřebovat ani hole. Asi to ale nebude na žádné delší výšlapy. Dřív jsme třeba chodili na Sněžku, to už teď nepůjde.
ZK: Na Sněžku přece můžeme vyjet lanovkou.
JB: To je pravda. Stejně už to ale nebude ono. Já v koutku duše pořád doufám, že si jednou zase zalétám, jestli mi to moje záchranářka povolí.
A taky že z toho nebudu mít strach. Ale já z lítání strach snad nikdy neměl, takže to chci zkusit.
ZK: Myslím, že ti to povolím.
(s úsměvem) Když už má někdo takového koníčka, tak se musí počítat s rizikem.

Co vám nyní nahrazuje sport?

JB: Snažím se po chvilkách dávat zpátky dohromady rozbité rogalo. A také znovu sportovat. Už jsme byli v bazénu, chystáme se do sauny. Čekají mě další rehabilitace.

Život s tělesným postižením není jednoduchý. Jak se u nás takovým lidem žije?

ZK: Nikdy jsem nevěděla, že to mají postižení lidé tak těžké. Dostat vozíček do auta, vyjít schody, chodníky jsou rozbité a nedá se po nich jezdit na vozíčku. Pro postižené se dělá dost, i tak je to ale pořád málo. Zkusili jsme zažádat o cedulku pro invalidy do našeho auta. Protože když jedeme do nemocnice, kam musíme poměrně často, tak nemáme kde zaparkovat. Jenže cedulku stále nemáme a čekáme, až nám ji schválí. Přitom právě 
v těch prvních měsících bychom ji potřebovali nejvíce. Celé vyřízení ale 
trvá dva až tři měsíce.
Komplikované je to ale i pro všechny okolo. Lidé často nevědí, co si můžou dovolit, jak se mají chovat, aby nemocného neurazili.

Co vám pomáhá se s celou situací vyrovnat?

ZK: No… Někdy je to tři čtyři dny v pohodě a pak to na člověka padne… Nejtěžší je to po psychické stránce. Když vidím, jak se Jirka se zraněním pere, kolik času mu zabere třeba jen vystoupit z auta a někam dojít. On se cítí méněcenný, protože nic nemůže, a má pocit, že mi přidělává moc práce. Ale tak to není. Když má člověk někoho rád, tak je to o něčem úplně jiném. Také jsme si pořídili pejska. Aby Jirka doma nebyl sám a měl tam nějakého kámoše. Je to půlroční labrador a je s ním pořádně veselo.

Blíží se Vánoce, jak je letos budete slavit?
JB: Letos nebudou po tom úrazu letecké, ale i tak budou hezké. Zkusíme zvládnout naší oblíbenou saunu a za rok třeba i to rogalo. Budou to možná trochu skromnější svátky, ale budeme rádi, že jsme všichni pohromadě a že žijeme. Ale o tom by to přeci mělo být.

Létání bylo jejich největším koníčkem
„Létání nás těšilo oba. Byl to kus krásnýho života, když jsme v sobotu ráno v létě vyrazili. Kolem šesté vycházelo sluníčko, do toho jsme startovali rogalo. Kolem vůně trávy nebo sena…," zasní se Jiří Benda
„Byl to náš koníček. Na letišti už jsme se se všemi znali, někdy jsme tam i přespali, abychom mohli vyrazit opravdu s východem slunce. Před hangárem jsme si dali snídani a pak jsme letěli. Teď nikam moc nemůžeme. Ale musíme si na to zvyknout," dodává jeho přítelkyně Zdeňka Kohoutová, díky jejímuž duchapřítomnému jednání přežil pan Benda pád motorového rogala. „Nebýt jí, tak tu nejsem," přitakává a připomíná, že velký dík patří i letišti Jaroměř a záchranářům ve vrtulníku, který ho po nehodě převážel do nemocnice v Hradci Králové.

Veronika Skřivanová

Autor: Redakce

18.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Opel Insignia Grand Sport.

Francouzi chtějí Opel. Rýsuje se nový automobilový gigant

Žižkovský vysílač v Praze

Nové televizní vysílání startuje od března

Spoření na penzi. Vydělává, ale slabá koruna ho sráží

Penzijní fondy si pochvalují, že spoření na penzi táhne více než v nedávné minulosti. Na přilepšení k důchodu dokonce svým dětem začínají šetřit i někteří rodiče.

EUC koupila od Homolky firmu poskytující nadstandardní péči

Praha - Skupina EUC (dříve Euroclinicum), která v Česku provozuje mimo jiné síť poliklinik a laboratoři, koupila za 50,5 milionu korun firmu Homolka Premium Care, která se specializuje na poskytování nadstandardní individuální zdravotní péče. Prodej akcií firmy je součástí likvidace společnosti Holte, která je dceřinou společností Nemocnice Na Homolce. Ve čtvrtek o tom informovala mluvčí nemocnice Martina Dostálová.

Praha zaplatí na 22 školách výuku češtiny jako cizího jazyka

Praha - Hlavní město zaplatí ve 22 základních školách výuku češtiny pro děti, pro které není mateřským jazykem. Dvě vyučovací hodiny jednou týdně město vyjdou za celý rok zhruba na 620 tisíc korun. Přidělení peněz ve čtvrtek schválili pražští zastupitelé.

Zlikviduje KLDR svého velvyslance v Česku? Prý je na řadě

Paranoidní severokorejský režim v čele s Kim Čong-unem by mohl zlikvidovat svého velvyslance v Česku Kim Pchjong-ila, který patří k členům vládnoucí dynastie. Tvrdí to zahraniční experti na KLDR, podle nichž je ambasador pro režim hrozbou, stejně jako nedávno zavražděný bratr diktátora Kim Čong-una.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies