VYBERTE SI REGION

Módní návrhářka: Muži se často nechovají galantně. A můžeme si za to samy

Východní Čechy - Rozhovor týdne s módní návrhářkou Jitkou Šedovou o ženských úletech, mužském perfekcionismu i inspiraci stresem vedla redaktorka Deníku Ivana Fričová.

10.2.2014
SDÍLEJ:

Módní návrhářka Jitka Šedová ve svém salonu.Foto: Deník/ Ondřej Littera

Ruku na srdce: máloco ženskou duši potěší tak, jako občasná hodinka strávená probíráním nejnovější módy, hadříků, barev a jejích odstínů… A samosebou kabelek, prádla a ozdůbek, pro které muži často ani neznají název.

Rozhovor s módní návrhářkou Jitkou Šedovou, která v Hradci Králové úspěšně tvoří už od poloviny devadesátých let, byl proto čirou radostí. Sešly jsme se v jejím novém království na břehu Labe, s nádherným výhledem na Muzeum východních Čech a zimním sluncem zalité nábřeží. Tady už několik měsíců tvoří, šije a prodává modely podle vlastních návrhů, schází se se zákaznicemi a také čas od času pořádá různé společenské akce.

Znám tuhle ulici, ale vůbec si nevybavuji, že by na tomhle místě  byl tak krásný a světlý prostor…
Spoustu let tady byla prodejna asijských oděvů. Když jsem zjistila, že je obchod volný, šla jsem se sem podívat. A byla jsem strašně zklamaná. Bylo to tmavé, všude až ke stropu police nebo obrovské díry po nich… Tak jsem si svoje království opravdu nepředstavovala. Ale pak se potvrdila stará známá pravda: když člověk vyhází všechno harampádí, opraví a vymaluje zdi a udělá hezkou podlahu, je všechno jinak. Dýchá to tady a jako bonus mám krásný výhled.

Na dveřích máte vizitku a před jménem titul inženýrky. Těch mezi módními návrhářkami moc neznám.
Vystudovala jsem Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. Je to pro mě dobré vzdělání – naučila jsem se spoustu užitečných věcí o technologiích a možnostech materiálů 
a zpracování, ale i třeba spočítat statistickou pravděpodobnost počtu chyb na kilometru látky, což tedy využívám spíše výjimečně. K oděvnímu návrhářství mě ale táhla vášeň 
a zaujetí už od dětství.

Takže vaše panenky byly nejlépe oblečené ze všech.
To ani ne. Já byla vždycky spíš klučičí typ. Nesmírně mi vadila jedna červená sukně 
s volánem a laclem, kterou mi maminka nutila. Tak jsem se do své garderóby pustila sama. Navrhovala a šila jsem si pro sebe a postupně  začala zkoušet nové věci i na mamince. Otec odolával, ten měl jako státní zaměstnanec svoji uniformu a žádná vylepšení nepřipouštěl. Bavilo mě to tak, že jsem si ani nepřipustila možnost jiné profese. V době, kdy 
u nás ještě trh a nabídka byly 
v žalostném a šedém stavu, vymýšlela jsem pro sebe i kamarádky opravdu ulítlé kreace. Když už byl model hotový, ještě jsem přemýšlela, kde co utrhnout a obarvit, aby byl efekt co nejdokonalejší.

Když se podívám na vaše modely na štendrech, žádný úlet nevidím. Spíš eleganci.
Však to už je historie. Řekla bych, že jsem si dostárla k jednoduchosti.

K té si věkem většinou docházíme. K pochopení toho, čemu ve dvaceti při vší snaze nerozumíme: že totiž méně je více. Je to tak?
Přesně. Dřív jsem potřebovala mít na sobě a na svých modelech všechny trendy, všechny barvy, které se nosily a které jsem chtěla vyzkoušet, kombinace… Dnes je pro mě podstatná kvalita materiálu i zpracování a určitá jednoduchost, která nechá vyniknout osobnosti. Nerozptyluje.

Zákaznice, které k vám přicházejí, jsou ovšem různé. S jakými představami k vám přicházejí?
Jak říkáte – s různými. Nejrušněji je tady před společenskou sezonou, to je logické. Vymýšlíme a šijeme plesové šaty… To je krásná práce. Při ní člověk může opravdu pustit uzdu fantazii a hrát si s možnostmi, materiály, doplňky… 
A pak se často zákaznice během roku vracejí pro civilnější modely – pro kostýmy, padnoucí šaty, kalhoty – a třeba 
i šortky na dovolenou.

Jak vlastně dochází k propojení představ zákaznice a těch vašich?
Nejdůležitější se pro mě poznat osobnost zákaznice. Zjistit nejen její představu dejme tomu o šatech, ale dozvědět se 
i něco o její povaze, životním stylu… Řeknu vám to na příkladu. Když mi nějaká žena řekne, že by si představovala nějaký úlet, extravaganci, musím vědět, že ji unese. Něco jiného je hrát si tady v ateliéru, a něco jiného je pak vynést ty šaty ven, mezi lidi, do společnosti. Mnohokrát se mi stalo, že zůstalo jen u přání. Na originální šaty s nějakým extravagantním prvkem pak některé dámy v reálu nemají dost odvahy… Stejně tak představy o eleganci se různí. Podle povahy, věku. Co je pro jednoho konkrétního člověka elegantní, to může být na jiném usedlé. Je to taková malá věda, alchymie, která mě ovšem nesmírně baví.

Mluvíte o ženách, ale já tady na věšáku vidím i rozpracovaný pánský oblek.
Ano, mám mezi zákazníky 
i muže.

Jak jsou na tom s fantazií oni?
Muži jsou zvláštní zákazníci.  Buď chtějí klasiku, dokonale vypracovaný a padnoucí oblek na míru, nebo naopak – nějaký úlet, originální model.

Jaký třeba?
Donedávna to ještě byly kalhoty se sníženým sedem, které tedy sluší jen někomu. Muž na ně musí mít figuru, výšku a styl. Na ostatních takový model vypadá spíš jako omyl, ke kterému by potřebovali kšandy.

Jsou muži dobří zákazníci?
Jsou, ale především jsou jiní než ženy. Ty mají někdy sklon směřovat spíše k efektu a na materiálu jim příliš nezáleží – hlavně že to jde hodit do pračky a nežehlit. Jenže – víte jak to je. Luxusní materiály, jako je třeba kašmírová vlna nebo hedvábí, vyžadují láskyplné 
a speciální zacházení, ty nejdou jen tak vyprat na čtyřicet a hodit přes šňůru… Ale ten komfort a životnost, které nabízejí – ten je k nezaplacení.

A muži to tedy mají jak?
Když sem přijde muž, stráví spoustu času osaháváním látek a zkoušením, jak se materiál chová ke kůži. Muži jsou velmi alergičtí na cokoliv, co kouše, škrábe a podobně. Pro muže je materiál velmi důležitý. A pak také pečlivě zkoušejí. Všímají si každého detailu 
a troufám si tvrdit, že pokud jde o oblek, jsou perfekcionisté.

Řekla bych, že je to lepší varianta než ta, že je přece úplně jedno, co máme na sobě.
Souhlasím. Nechci si hrát na nějakou módní policii, ale moc mě třeba mrzí, jak se u nás spousta žen obléká spíše jako na horskou túru. Do města i do zaměstnání nosí kapsáče 
a rozšlapané kecky… Často slyším, že se k nám muži chovají málo galantně, ale myslím, že si za to můžeme samy.  Žena oblečená jako atletka 
v tréninku v mužích nevzbuzuje potřebu podržet dveře 
a pomoci z kabátu…

Docela často zažívám překvapení na koncertech: řeším, jestli dlouhé šaty nebo jen po kolena a tak… A pak zjistím, že většina lidí sedí v hledišti v tom, v čem ráno vyrazili do práce, a navíc si přinesli nákup. Přijde mi škoda neužít si hezký večer takříkajíc se vším všudy.
Strávila jsem před časem dovolenou v Belgii, u moře. 
U přátel. Jeden den, když pršelo, vzala jsem si na procházku po městě džíny a musím říct, že to byl jeden z nejdelších dnů v mém životě. Z reakcí lidí jsem pochopila, že mé volbě tak nějak nerozumějí. Kamarádi mi to pak vysvětlili. Tam se džíny prostě nosí jenom na práci na zahradě. Nepatří ven, mezi lidi. Tam chodí ženy 
v hezkých šatech nebo v sukni, elegantních botách a s malou kabelkou v ruce, jsou pečlivě upravené. I malé holčičky. Mají sukýnky a ve vlasech ozdůbky a jsou krásné. A muži se k nim opravdu podle toho chovají. Na tyhle zážitky si vždycky vzpomenu, když ráno nestíhám a ráda bych ten spěch vyřešila džínami a mikinou. Někdy to udělám, ale trochu se stydím.

Někdy to uděláme všechny. 
I Dagmar Havlová. A zaklínáme se pohodlím.
Já vím. Ale kdybychom chtěly prožít život pohodlně, 
v podstatě bychom nemusely vylézt z pyžama.

Lidé, kteří vás dobře znají, tvrdí, že vaší klíčovou vlastností je pracovitost. Máte čas při té pracovitosti užívat si života a třeba hledat a nacházet inspiraci?
S tou pracovitostí mám možná ještě rezervy. Bývám tady v ateliéru a v prodejně dlouho do večera. Kolikrát i v deset, když kolem lidé chodí na procházku nebo z koncertu ve Filharmonie, tady někdo otevře dveře… Ale nedávno mi s humorem vyčetla jedna paní, že šla v pět ráno kolem se psem, dívala se do výlohy a ráda by zašla, ale já měla ještě zavřeno.

Nepřeháněla bych to, na vašem místě…
To mi nehrozí, já mám v pět ráno ještě půlnoc.

Utekla jste mi od té banální otázky pro všechny módní návrhářky – kde hledáte inspiraci?
Mojí nejlepší inspirací je stres. Když třeba chystám módní přehlídku a nestíhám 
a všechno se komplikuje, napadají mě ty nejlepší věci. Ale jinak ve filmech, na ulici, na cestách… Všude potkávám nápady, které mě ohromí a musím si je okamžitě zapsat. Nosím s sebou proto takové ty lístečky s lepícím proužkem. Když pak mám najednou čas, třeba když nechám doma auto a jedu autobusem do Prahy po galeriích a za přáteli, lepím si ty lístečky před sebe na sedadlo a když už tam není místo, tak i na okno, a pak si kreslím, usmívám se a jsem šťastná. Ovšem kdo toho kdy byl svědkem, tak si spíš myslel, že jsem blázen na útěku.

Vizitka - Jitka Šedová
Datum narození: 29. ledna 1969
Rodinný stav:
Svobodná
Rodina:
Maminka, tatínek, přítel, bratr s rodinou, dvě kočky 
a spousta dalších, mně velmi blízkých osob.
Vzdělání:
Vysokoškolské (VŠST Liberec, obor oděvnictví)
Koníčky:
Sběratelství. Sbírám staré kabelky a vše, co souvisí 
s módou první poloviny minulého století.
Oblíbená kniha:
Taková normální rodinka od Fan Vavřincové a třeba ještě Bubáci pro všední den od Karla Michala.
Oblíbený film:
To je stejné jako 
s knihou, oblíbenost se řídí náladou. Někdy sjíždím „pamětníka" – Někdo to rád horké – a jindy sci-fi, krimi…
Oblíbený televizní pořad:
Partička
Oblíbená muzika:
Lucie, Adele
Životní krédo:
Když nejde o život, tak…
Nejoblíbenější historická osobnost:
Charlie Chaplin . I teď je 
s ním legrace.
Osobnost, kterou pohrdám:
Takovou asi nemám.
Nejoblíbenější jídlo a pití:
Čokoláda. Ať už v tuhé formě nebo
v tekuté.
Nejdůležitější rada, kterou jsem v životě dostala:
Nedej se!
Čím vždy potěším svoje blízké:
Když přijdu domů.
Nejkrásnější místo, které jsem 
v životě navštívila:
Bruggy
Co jsem se dodneška pořádně nenaučila:
Říkat v některých případech slůvko NE.

Očima blízkých

Ivana Lukavská, fotografka:
„S Jitkou Šedovou nás dohromady svedl  společný  zájem o výtvarničinu  již před  mnoha lety. Několikrát  mi  pomohla ozvláštnit vernisáž svou  neotřelou  přehlídkou. Nejednou obětavě  přispěla  ke vzniku  fotografií  zapůjčením originálních šatů mým modelkám. Je pro mě umělkyně v pravém slova smyslu. Nespokojí se s málem.  Využívá   nadčasových  materiálů nejvyšší kvality. Je dokladem toho, že špičkový design lze uplatnit i při výrobě módního oblečení. Jitka je křehká bojovnice, která se nezalekne ani velkých projektů. Rozdává kolem sebe optimismu a pohodu. Vždycky, když se za ní stavím na kávu, její nápaditost a energie mi dodá chuť do další tvorby. Od Jitky se prostě nechce odcházet."

Martin Buchta, přítel:
„S Jitkou sdílím její životní i pracovní dráhu už hodně dlouho. Je to velká bojovnice, pro kterou není žádná bitva předem prohraná. Její schopnosti a vytrvalost z ní v mých očích dělá atraktivní módní návrhářku, ke které si nachází cestu stále více žen a mužů, kterým není jedno, jak vypadá jejich šatník. U Jitky jsem si mnohokrát ověřil, že jen talent pro úspěch nestačí. Energie a kreativita, kterou vkládá do vzniku každé nové autorské módní kolekce, organizace přehlídek a času, který věnuje jednotlivým dílům celé skládanky, ze které potom vznikne ucelená prezentace, je pro mě neustále udivující. Jako každý člověk, který něco umí, o sobě i Jitka občas pochybuje, ale v ten  moment přicházejí na scénu její přátelé a rodina, kteří vždycky dokážou říct ta správná slova a Jitku povzbudit do dalších „bojů".  Přeju Jitce, aby jí kreativita a energie vydržely ještě hodně dlouho, protože si myslím, že  to co dělá, má smysl a význam."

Autor: Ivana Fričová

10.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies