VYBERTE SI REGION

Náchodský jubilant oslavil stovku

Náchod - Velká sláva se konala v minulém týdnu v Domově důchodců v Náchodě. Zdejší obyvatel Antonín Jenka zde oslavoval sté narozeniny. V domově důchodců je už sedmnáctým rokem, ale je stále nešťastný, že už nemůže pracovat.

16.2.2015
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Radek Pavlík

„Co bych nejraději dělal? Tak samozřejmě o železe. Nejraději vzpomínám na období, když jsem dělal svoje řemeslo. Jsem vyučený strojním zámečníkem. Krásné období bylo, když jsem dělal v Hronově v ČKD. Dával jsem dohromady stroje. To bylo vážně překrásné období. Vždy, když jsem dal mašinku dohromady a ona pěkně běhala, tak z toho jsem měl vždy velkou radost. V hronovském podniku jsem strávil přes třicet roků. Tam jsem byl spokojený, protože tam bylo železo. To mě učarovalo a učaruje stále. I po odchodu do důchodu jsem tam ještě chodil na brigády," vzpomínal s nostalgií Antonín Jenka.

Je mu sto a stále by chtěl pracovat

Jak se svěřil, jako malý kluk chodil k místnímu kováři, u něhož ho učarovaly plameny a železo. Tam se do železa zamiloval a nedá na něj dopustit ani v pokročilém věku.

„Tady je nejhorší, že si nemůžu už nic udělat, že prý bych si ublížil. V domově důchodců se jen nudím. Stejně bych nejraději něco dělal, ale tady to nejde, proto se mně tady nelíbí. Doma jsem měl dílničku a tam jsem vyráběl různé věci," postěžoval si oslavenec.

Vzpomínal, jak vyráběl například tříkolku, která měla podle jeho návrhu jezdit sama i bez benzínu. Byl přesvědčený, že to jde udělat, ale na výrobu mu chyběly peníze. Proto celý nedokončený plán zastavil.

„Vyrobil jsem také sekačku. Dnes například dělají žačky s velkými koly. Já jsem měl malé, které běhaly proti sobě a dávaly posečenou trávu do řádků. To jsem měl hotové. Potom to ale zmizelo a kam se to podělo, to už nevím. Mně zůstaly akorát fotografie," vysvětluje Jenka.

Za války přišel o oko zásahem střepiny

Antonín Jenka se narodil 12. února 1915 ve Žďáru nad Metují. Za druhé světové války byl totálně nasazen na práci do říše, přímo do Berlína. Odtud, jak říká, se mu podařilo utéci domů a zpátky se už nevrátil. Sám se dnes diví tomu, že ho nechytili. Pak pracoval v Avii v Letňanech. Když vypuklo Pražské povstání, bojoval na barikádách a byl těžce zraněn. Střepina mu zasáhla oko, které se nepodařilo zachránit. Po válce se vrátil domů a oženil se .

„Po svatbě jsem si koupil barák ve Zbečníku, jiného mně nezbývalo. Tam jsme se potom s manželkou nastěhovali. Když jsem chtěl byt, tak pro mě žádný nebyl, ale pro ostatní jo. Nepřesvědčili mě, abych šel do partaje, tak jsem byl ten nejhorší. Ve Zbečníku jsem bydlel přes padesát roků, než jsem šel do domova důchodců. Po odchodu jsem dům nechal mým dvěma dcerám," vypráví Jenka.

Na své mládí a útrapy, které Antonín Jenka během svého života zažil, nechce už vzpomínat.

„Když vzpomínám na mládí, tak všude jsou a byli lidé zlí a hodní a s tím se musí počítat. Nebudu nikoho kritizovat, jsme jen lidi. Já jsem byl ke každému ale vždy fér. Ze všeho, co mám, už mně zbyly jen fotografie, nic jiného. Mám je schované, ale až tady nebudu, tak to stejně všechno vyhodí. Mojí láskou po celý život bylo železo, jiné koníčky jsem ani neměl. Rád mám také přírodu, venku vydržím trávit za pěkného počasí hodně času," doplnil Antonín Jenka.

Na závěr ještě prozradil, že jeho maminka pracovala jako dělnice. Jeho tatínek musel odejít do války a už se domů nevrátil. Měl také ještě jednu sestru. A rád vzpomíná na manželku, která mu zemřela už před lety. Podotkl také, že v domově důchodců se s nikým moc nekamarádí, je prý spíše samotářský.

Je svérázný a samotářský

Jak uvedl ředitel domova důchodců Václav Voltr, Antonín Jenka je svérázný člověk a museli vypozorovat, co mu bude vyhovovat.

„Zajistili jsme mu jednolůžkový pokoj a program si vede po svém. Je na něm obdivuhodné, kolikrát se dostal po závažném zdravotním stavu znovu do kondice. Je to velký bojovník. Je vitální a stále se zajímá o vše, co se kde děje. Účastnil se i voleb a rád komentuje politické události a čte také noviny," řekl ředitel.

A dodal: „Měli jsme tady několik stoletých mužů, což je vzácnost. Většinou se tohoto věku dožívají jen ženy. Všichni ale byli z dělnických profesí. To je zřejmě utužilo. Oslavu jsme udělali, ale jen pro pozvané hosty bez rodiny, ta si chce udělat oslavu komorně. Má dvě dcery a obě za ním jezdí a snaží se mu pomáhat, jak to jde."

Jubilant je oblíbený i u personálu, který si na něho nemůže stěžovat a všichni si s ním rádi povídají.

Stále je v dobré kondici

„Pan Jenka nás nezlobí. U nás má každý klient individuální péči. Má sám pro sebe svůj pokojíček a může si svůj volný čas trávit podle svého. My mu musíme vyhovět podle jeho přání. Je pro nás překvapením, v jaké je stále dobré kondici. Měli jsme tady více stoletých mužů, ale nikdo z nich na tom nebyl fyzicky tak dobře, aby samostatně fungoval," řekla staniční sestra třetího oddělení Lenka Kylarová.

Ještě dodala, že pan Jenka má hrozně rád, když si na něho udělají chvilku a povídají si s ním. Hrozně rád vzpomíná prý i na léta mládí, kdy to jejich generace neměla zrovna lehké. Vypravoval jim i o obou válkách a vzpomínal na situace, kdy neměli ani jídlo a chodili žebrat. Teď je rád, že se má dobře. Nikdy v životě to tak prý neměl.

„Je celkem soběstačný a hrozně rád chodí ven do přírody, ale také do města. Problémy s ním nemáme, vždy se v pořádku vrátí. Je to ale spíš samotář a s klienty se moc nepřátelí," dodala Kylarová.

Autor: Jiří Mach

16.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies