VYBERTE SI REGION

Nejtěžší trek Ivana Pírka po ostrově Napoleona Bonaparteho

Jičín – Ani v letošním létě známý cestovatel neodpočíval. V minulých dnech zvládl putování napříč Korsikou pěšky po legendární Grande Randonnée 20 neboli GR 20.

17.7.2012 1
SDÍLEJ:

Celkem 3560 kilometrů, z toho 955 vlakem, 280 lodí, 17 autostopem, 385 autobusem a 183 pěšky, zvládl Ivan Pírko.Foto: archiv

Korsika je nazývána „pohořím v moři", zelený smaragd Středomoří, nejhornatější ostrov Středozemního moře; průměrná výška 568 m. Korsický národní park „Parc Régional de la Corse" zabírá více než čtvrtinu ostrova. Je to hluboko rozeklané, ostré a divoké pohoří, skalní věže, křišťálově čistá jezera, ale i rozsáhlé lesy, malebné zátoky a  kilometry písčitých pláží. Dravé řeky a horské potoky tvoří hluboké kaňony, soutěsky, kaskády a vodopády.

Na Grande Randonnée 20 neboli GR 20 se vydal Ivan  z Jičína vlakem do Prahy, autobusem do Strakonic a dále kamionem Autospolu Strakonice do Bologni. Bohužel zde strávil skoro celý den navíc, když pomáhal zajistit řidiči opravu kamionu (utržený nárazník a všechny kabely tam vedoucí). Dalším kamionem se přesunul do Florencie a vlakem do Livorna, odkud trvala plavba už jen 4 hodiny na lodi do Bastie na Korsice, která má 60 000 obyvatel, což je skoro čtvrtina obyvatel celého ostrova (270 000). V podvečer odtud ještě stihl cestu přes horský hřeben ve výšce asi 1000 m po úzkokolejné trati s nádhernou vyhlídkou na druhou stranu opět k moři do menšího lázeňského města Calvi. Železnice vede fantastickou krajinou s 38 tunely a 46 mosty,  je to jeden vagon motoráku zvaný „Trinichella", který byl zcela zaplněn turisty.

Potom už z Calvi začala „Velká cesta" pěšky přes městečko Galenzana po červené značce až do Vizzavona, dlouhá 170 km, trvající devět dní při celkovém převýšení 8800 m s batohem na zádech vážícím 19 až 21 kg!

První etapa vedla od moře do závratných 1560 m n. m. a byla obklopena vinicemi a vonícími keři. Slunce celý den nemilosrdně pálilo a jen občas byl možný odpočinek v lese s překrásnými borovicemi. Cesta byla nejen strmá, ale i obtížná lezením po skalách, občas horolezecké obtížnosti 1 až 2, některé úseky jištěné lany. První chata Refuge Ortu di Piobbu, kde bylo možné postavit vlastní stan a občerstvit se, byla až po 24 km.

Druhý den, už společně asi s 50 Francouzi a dalšími 10 cizinci, se pokračovalo brzy ráno po 6. hodině stoupáním na Bocca di Stagnu (2020) po skalní stezce mezi jalovci velmi členitým terénem a bylo nutné si pomáhat rukama, neboť bylo ještě více lezení než včera. V některých místech by mnozí lano rádi uvítali. Následoval 300 m sestup a poté znovu nahoru na Bocca Avartoli (1898), a toto se opakovalo ještě dvakrát. Sedm a půl hodiny trvala cesta na Refuge Caruzzo (1270), při které bylo třeba vystoupat 900 m a sejít dolů 1200 m; délka trasy asi 16 km. Láhev s vodou nestačila na doplnění tekutin, neboť slunce celý den pálilo, a bylo nutné využít každý pramínek nebo čistý potůček s pramenitou vodou k osvěžení a chránit obličej kloboukem a ochranným krémem. Odměnou bývá na chatě chlazené pivo v ceně 6 € za plechovku nebo těžké korsické červené víno – láhev za 10 €. Na chaty se vše dopravuje helikoptérou nebo na hřbetech koní a tomu odpovídají i vysoké ceny. Za snídani požadují až 8 € a večerní menu 20 – 25 €. Ivan však měl sebou vařič a všechno jídlo si připravoval sám, stejně jako asi čtvrtina ostatních turistů.

Třetí den v neděli opět překrásné ráno a cesta začala stoupáním po granitových plotnách, které byly naštěstí jištěné řetězy. Ještě těžší terén a náročné lezení s občasnými výšvihy až 3 m vysokými, kde hůlky překážely a těžký batoh ještě více. Mladé Francouzky však pokaždé zlepšovaly náladu a stále se ptaly: „jak se máš"? Výstup na Bocca di Stagni (2010)  dal všem zabrat a ani sestup na chatu Haut Asco (1422) nebyl snadný. Za den to bylo opět 16 km, stoupání 1050 m a klesání 950 m. Odměnou bylo levnější kaštanové korsické pivo jen za 4 € a hlavně sprcha, i když jen studená.  Krásné byly pohledy na okolní štíty, kde ve žlabech ještě ležel sníh. Většina turistů přicházela do chaty či do kolem chaty postavených stanů sloužících k pronájmu mnohem později a značně unavena. Všichni se spolu zdraví a stávají se postupně kamarády, neboť takto postupují každý den, ale každý jiným tempem. Večeře zakončena opět lahví červeného korsického vína.

Další den byl svátek Ivana. Francouzští přátelé Antoine a Fabrice chtěli začít túru již před šestou hodinou, neboť je čekalo stoupání na Bocca Tumasgine (2183), odkud byl strmý sestup o 250 m níže celý jištěný řetězy. Odtud se muselo pokračovat po řetězech a obtížném lezení na Bocca Minuta (2218), kde začal silný nárazový vítr. Při sestupu na chatu Tighjetu (1640) vítr dokonce shodil Ivana mezi pichlavé trní a kameny, ale bylo to jen pár odřenin a krve v obličeji. Tentokrát bylo třeba zajistit stan proti větru velkými kameny.

Cesta vedla do samého srdce trasy GR 20 k impozantní granitové rokli obklopené skalnatými vrcholy. Po dnešním dnu nejvíce bolely ruce, nohy jako vždy byly super (až na malou odřeninu). Dva úseky délky cca 600 m po řetězech daly ale pěkně zabrat! Bylo to mnohem těžší než lézt po italských feratách s lehkým batohem nebo jít po vysokohorských stezkách v Nepálu. Po této etapě se většina rozhodovala, zda skončí po dvou třetinách treku, nebo se pokusí dojít až na konec do Concy. Po večeři bylo příjemné setkání a povídání s lékařem z Milána, který pěkně mluvil o Česku, obdivoval a vzpomínal na krásnou Prahu a její památky. Dnešní etapa byla 17 km dlouhá se stoupáním 1150 m a klesáním 950 m.

V úterý již pátá etapa patřila mezi nejdelší a nejtěžší; 24 km dlouhá se stoupáním 800 m a klesáním rovných 1000 m! Začala proto již v půl šesté sestupem se sympatickou Francouzskou dolů k salaši. Odtud byl náročný výstup lesem s překrásnými korsickými borovicemi starými minimálně 200 let.

Obdobně pokračoval přechod plných devět dní do Vizzanova (915), odkud bylo možné vystoupit na Monte Cinto (2706).  Náročný sestup o 1200 m níže vedl kolem 24 kaskád Anglais ve stinných bučinách, zázračného díla přírody podél potoka Agnone se skalními jezírky a křišťálově čistou horskou vodou s možností koupání.

Dohromady to bylo 170 km s celkových stoupáním 8800 m za 9 dní. Celý přechod GR 20 je ještě o 5 dní delší, ale dokončí ho jen málo turistů. Prohlídka měst a přírodních krás pokračovala už dále vlakem do velkého města u moře Ajaccia, kde však byla teplota skoro 40 °C ve stínu. Následoval přejezd autobusem opět přes horský hřeben do Porto Vecchio s prohlídkou překrásného starého města, které leží skoro 150 m nad mořem.

Rychlý už byl návrat autobusem do Bastie, lodí do italského Livorna a nakonec nočním vlakem přes Pisu, Genovu a Milano k přátelům v Cologni a přátelské setkání v mnohých rodinách. Cesta domů opět kamionem do Strakonic a nakonec vlakem do Jičína.

Ivan nakonec řekl: „Pětkrát jsem absolvoval trek v nejvyšších horách v Nepálu a Sikimu, jednou v africkém Réunionu, ale opravdu nejtěžší byl trek napříč Korsikou GR 20. Lituji, že jsem ho nešel dříve, neboť nyní už byl skoro nad mé síly. Ale jsem nesmírně spokojený, že jsem jej zvládl, díky francouzským přátelům, kteří mě podporovali a fandili mi každý den, i když ne až do konce do Concy, skončili o dva dny dříve. Bylo to překrásné putování nádhernou přírodou a přitom nedaleko od moře. Cesty jsou náročné, vyžadují fyzickou kondici a též zkušenost a obratnost při lezení ve skalách."   (jipi)

Autor: Redakce

17.7.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies