Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Při volném pádu směle konkurujete ptákům

Vokšice - V hangárech zdejšího letiště zakončili přípravu parašutisté. Kluci z Liberce tu trénovali na závod O pohár města Jičína, který se tu uskuteční od 25. do 27. července. Soutěží se na přesnost přistání.

25.7.2014
SDÍLEJ:

Parašutisté na vokšickém letišti.Foto: DENÍK/Iva Kovářová

Vedoucím instruktorem je František Turcmanovič. Na jeho bedrech leží zodpovědnost za všechno, co se odehrává na zemi i ve vzduchu.

Protože jsme seskok padákem nikdy neabsolvovali, zajímá nás, jak bychom se to nejrychleji naučili. „To není problém. Je potřeba absolvovat prohlídku u lékaře, který má aprobaci na letecké sporty. Poté přijdete na jedenáctihodinový výcvik a jdete do vzduchu. Dostanete zabalený padák, před tím vám řeknu, co budete skákat a z jakého letadla. Jako váš instruktor vás ustrojím a zkontroluji, pak nasedneme do letadla. Poté vystoupáme do určité výšky, kterou máme ke splnění vaší úlohy, já vás vysadím nad určeným bodem a poté vyskakuji za vámi. Padák si do začátku neotevíráte sama, otevírá se pomocí lana, které vám upnu v letadle. Vy na můj povel vyskočíte a výskokem si ho otevřete. Lano zůstane viset za letadlem. Na první tři seskoky základního výcviku dáváme lidem do přilby vysílačku a na zemi stojí zkušený instruktor, který človíčka ve vzduchu naviguje," poučuje mě jako by šlo o tu nejbanálnější věc na světě.

Ale když si představím, že se otvírají dveře anduly a přede mnou se rozprostře volný prostor, do kterého bych měla vykročit, jímá mě hrůza.
„Na první tři seskoky vám stačí jedenáct hodin výcviku, pokud se ale rozhodnete pokračovat dál, tak budete dostávat další informace. Naučíme vás řídit padák, přistávat, vyskakovat z letadla," pokračuje s úsměvem na rtech Turcmanovič.

Zkoumám, zda na svých svěřencích pozná, kdy mají strach a jak reaguje. „Ten, kdo má strach, tak do toho nejde a klidně mu řeknu, ať zůstane raději na zemi. Za pětatřicet let instruktorské činnosti dokážu u člověka odhadnout, zda na seskok má nebo nemá. Taky se nám stalo, že jsme vyletěli do vzduchu a dotyčný si to rozmyslel a neskočil."

František Turcmanovič mám za sebou přes čtyři tisíce seskoků. Pro skákání se rozhodl v roce 1977. „Bydlel jsem na intru, kde vychovatele dělal parašutista a v té době byly různé nábory, tak jsem šel mezi prvníma," vzpomíná.

Na svůj první seskok si nepamatuje ani tak dobře, jako na druhý, třetí. Při prvním prý nevěděl, co ho čeká. „Bál jsem se, ale nebyl to strach, byl to respekt. Strach a respekt, to jsou dva odlišné pojmy. Na seskoku padákem je nejnebezpečnější cesta autem na letiště," vtipkuje.

Přiznává, že v dnešní době je tento sport hlavně o penězích, takže zájem o něj není tak velký jako dříve. Padák si můžete půjčovat stále, ale kdyby se vám skákání zalíbilo, tak si pořídíte svůj. Lepší i se zabezpečovacím přístrojem vyjde do 140 tisíc korun.

Dotazuji se, zda se naučím také skládat padák. „Pokud budete mít zájem, tak vás to samozřejmě naučíme, ale začátečníci od nás dostávají padák složený od zkušeného instruktora. V případě, že by člověk kolaboval ve vzduchu a nebyl by schopen padák ovládat, tak by začal v určité výšce nad letištěm pracovat zabezpečovací přístroj," uklidňuje nás.

Než se otevře padák

Obracíme oči k nebi a sledujeme seskok kluků. „Na seskoku je nejhezčí volný pád, než se otevře padák, kdy konkurujeme volným ptákům. Ten si vychutnáme při disciplíně, při které vyskočíme současně z letadla a během volného pádu se pochytáme a děláme různé obrazce. Pak přijde výška otevření, takže vedoucí skupiny řekne rozchod a my otvíráme padáky. Jinak padák řídíte jako auto, akorát máte místo volantu dvě řídící šňůry."
Vrtalo mi hlavou, jak mám poznat, v jaké výšce otevřít padák. „Máme výškoměr. Dřív jsme skákali na stopky. V tisíci metrech letíte pět vteřin volným pádem, což je dost krátká doba. Pak musíte padák otevřít," poučuje nás instruktor.

Při své práci musí František Turcmanovič vše dokladovat včetně ústroje, balení padáků, pilota letadla, zajištění náhradního vozidla. Na letišti to přesto pro něho není stres, ale hra a odpočinek.

František Turcmanovič má i zajímavé povolání. „Když budete sedět v restauraci, dáte si dvojku vína, budete autem a budete se bát řídit, tak nám zavoláte a my vás vašim autem odvezeme domů. Tato služba funguje nejspíš jenom v Praze a je hodně využívaná. Ani ne tak od cizinců, jak od Čechů. Nejzajímavější je na této práci asi to, že se každou chvíli svezete v jiném autě," přibližuje své povolání.

Jubilejní seskok

To už do vymezeného prostoru přistává Josef Kožený z Paraklubu Liberec, který tu oslavil svůj třístý seskok. „K parašutismu mě přivedla láska k létání. Už před vojnou v jednadevadesátém jsem si chtěl udělat předvojenský parašutistický výcvik, což jsem zvládl. Bohužel jsem se pak na vojnu k výsadkovým vojskům nedostal, a tak jsem s tím na dlouhá léta přestal. Poté jsem v zaměstnání potkal kolegyni a před šesti lety jsem se k parašutismu vrátil a začal jsem zase aktivně skákat. Doporučuji vám tandemový seskok, až si skočíte jeden volný pád, buď se do toho na celý život zamilujete nebo k tomu budete mít odpor," říká zaníceně propagátor tohoto koníčka. Připomíná nám rčení: Jenom parašutisté vědí, proč ptáci zpívají a pokračuje.

„Na první seskok si pamatuji, na to člověk nezapomene. Když jsem šel poprvé do letadla, tak mi instruktoři říkali: Vzpomeň si na nás, až vyskočíš, zavřeš oči. A já tvrdil, že ani náhodou nemůžu zavřít oči, protože já miluji výšky i ten pocit. Když jsem vyskočil, tak při výstupu do toho volného prostoru, jak se vám zvedne bránice a zatlačí vám na plíce, tak jsem vydechl a ty oči na okamžik zavřel. Ale nebylo to ze strachu, ale z toho, že tělo jde do jiného prostředí než do toho, na který je zvyklé. Když děláte ten krok do neznáma, tak je to něco nového, takže obavy převládají pokaždé, ale to je to krásné na tomto sportu," uzavírá zkušený František Turcmanovič.

Autor: Iva Kovářová

25.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve vyškovských kasárnách vybuchly granáty, jednoho vojáka roztrhaly a další dva zranily.
AKTUALIZOVÁNO
10 6

V dědických kasárnách údajně vybuchly granáty. Jeden voják zemřel

Dívčí Hrad. Ilustrační foto.
7

Zámek Dívčí Hrad je opět na prodej, okleštěný od původních pozemků

O Krejčířovu vilu neměl nikdo zájem. Do dražby půjde znova za půl roku

V úterý proběhla první dražba černošické vily uprchlého Radovana Krejčíře. Žádný zájemce se ovšem nepřihlásil. Dražba se zopakuje ještě za půl roku, ovšem za nižší cenu. O výsledku aukce v úterý informoval server Irozhlas.cz.

Drzá krádež a pád mostu ze špejlí: nejlepší videa z 18. září

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 18. září 2017.

Chybí posudkoví lékaři a co je zlé: třetina jich za rok skončí kvůli věku

Lékařské posudkové službě chybí lékaři a situace se na konci příštího roku může ještě zhoršit. Kvůli věku skončí třetina doktorů, bude jim přes 70 let. Ministerstvo práce chce, aby administrativu za "posudkáře" začali vyřizovat v příštím roce asistenti. Na volná místa chce díky zvýšení platů přilákat nové lékaře.

Připravte se na topnou sezonu: Některé obce žádají revize plošně

/INFOGRAFIKA/ Než si necháte vystavit revizní zprávu, ověřte si, kdo vám ji zpracovává, radí ředitel topenářské asociace Mojmír Krátký.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení