Tisíce podobných vtipů a vtípků koluje mezi lidmi od doby, kdy v první polovině šedesátých let minulého století vyjel z východoněmecké fabriky v saském městě Zwickau první Trabant.

Skvosty NDR

Sem tam je dodnes od svých známých v plechových autech slýchají i současní majitelé tohoto pojízdného „skladu" na trsátka. A přesto na své bakelitové miláčky nedají dopustit. Ba co víc, stávají se součástí jejich rodin a mnohdy svým vzezřením, které už jen pramálo připomíná tovární nastavení, dávají světu na odiv kousek svého Já.

Vidět to bylo i o uplynulém víkendu ve Vřeštově, kam se sjelo sedmasedmdesát trabantů. Nechyběly však ani další automobilové skvosty z NDR wartburgy, ify, robur či barkasy. To vše v rámci již šestého ročníku Srazu trabantů, který pořádal Podkrkonošský Trabi Klub. Svého „bakelitového" miláčka do Vřeštova přivezla i zakladatelka klubu Šárka „Berušková" Charouzová.

A byl opravdu nepřehlédnutelný a navíc dokresloval i měsíc červen, jehož začátek patří již dlouhá léta dětem celý byl totiž pomalován krtečkem. Ostatně celá víkendová akce se nesla ve znamení dětí. „Chtěli jsme to pojmout jako takový dodatečný Den dětí," uvedl pořadatelka setkání. A děti se opravdu vyřádily. Bylo pro ně totiž připraveno několik soutěží z nichž jedna je již připravovala na budoucí převzetí „trabantího" žezla. Děti ve zmenšeninách trabantíků musely překonat slalomovou dráhu. Jako „malí" si však dokázali hrát i jejich rodiče. To například když soutěžili v nafukování pneumatiky na předepsanou atmosféru od oka, či v jízdě na slepo zdolávali ve dvojici slalomovou dráhu v Trabantu. A dobrá atmosféra by se dala krájet a prodávat po hrstech. Přiživoval ji i zdejší moderátor, který například vypsal odměnu v podobě všech cen za to, kdo jako první nafoukne pneumatiku na dvě atmosféry pusou. Nikdo se však nepřihlásil A to ani nejvzdálenější trabantista, který na sraz dorazil v nablýskaném sporťáku IFA, ani majitelé simpsnovského „bakeliťáku" či raritního šestikolového armádního trabantího speciálu.

Staré, ale dobré

Foukání pneumatiky pusou si nechala ujít i posádka hasičského Roburu, která se svým letitým krasavcem dorazila až z Kutné Hory. „Jeli jsme sem asi tři hodiny a auto je pohodlné a splňuje všechny standardy hasičských vozů. Jen ta spotřeba je trošku větší vezme si až třiadvacet litrů na sto kilometrů," charakterizoval „svého" Robůrka Tomáš Pavlík. Dodal, že v jejich výzbroji, SDH Poličany, je toto auto, které má najeto zhruba 14 tisíc kilometrů, přes třicet let. A i když s ním poličanští dobrovolníci vyjedou tak dvakrát do roka, nedají na něj dopustit. Vůbec jim nevadí fakt, že když chtějí auto rozjet na osmdesátku, musejí buď najít nejbližší kopec, či z auta vyskočit a tlačit. Nevadí jim ani že nemá moderní design. Pro něj je to prostě: „krásný veterán, kterého bychom za nic nevyměnili."