VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poutní místo u Přepych získává opět na lesku

Přepychy - Asi kilometr od Přepych se uprostřed lesů ukrývá kouzelná oáza klidu, kterou znají mimo zdejších obyvatel většinou pouze věřící.

29.5.2015
SDÍLEJ:

KVĚTNOVÁ MŠE před kaplí Panny Marie Lurdské v Dříznech.Foto: Dana Ehlová

Jedná se o mariánské poutní místo Dřízna. Odkud pochází nebo jak vznikl místní název Dřízna je opředeno tajemstvím. Nikdo to prý neví a spolehlivou odpověď nelze nalézt ani v historických pramenech.

Pramen, který nikdy nevyschne

Tajemné pocity se tak trochu zákonitě dostaví i při prvním sestupu do údolí po starých pískovcových schodech – genius loci místu nelze upřít, spíše naopak. Dokud totiž nevyjdete z lesa na louku, vůbec netušíte, co vás zde čeká.
Těžko také uvěřit, že za vším stojí v podstatě jediný člověk – P. Alois Mádr. Kaplan pocházející z Bohdašína přišel na farnost v Přepychách v roce 1875.

Psal se rok 1888, když Mádr zinicioval stavbu kaple uprostřed lesů. Lokalitu si jistě nevybral náhodou, protože na začátku údolí vyvěrá vydatný pramen, který údajně nikdy nevyschne, a není zdaleka jediný, v jeho okolí jsou další.

Kaple s oltářem Panny Marie Lurdské vznikla u příležitosti 40. výročí panování Františka Josefa I. V přilehlé lesní stráni byly pak v roce 1891 vybudovány kapličky křížové cesty a do skály vytesán Boží hrob. Většinu nákladů – 3328 zlatých 72 krejcarů na kapli a 2000 zlatých na křížovou cestu – financoval sám iniciátor kaplan Alois Mádr, zbytek věnovali věřící.

Už předtím stál v údolí dřevěný kříž, který byl právě v 80. letech 19. století nahrazen litinovým. Vztyčení se dokončilo o půlnoci před svátkem narození Panny Marie 8. září 1883 a o den později, v den dvoustého výročí osvobození Vídně od Turků, ho posvětil spolu s jeskyní, v níž je studánka, Antonín Flesar, farář z Přepych.

Škoda, že člověku, který nejen v Dřízenském údolí, ale také v samotných Přepychách (či chcete-li Přepyších) zanechal nesmazatelné stopy, bylo dopřáno pouhých 41 let života. Zemřel v roce 1892 v Praze, ale pochován je na starém hřbitově v obci, pro niž toho stihl tolik vykonat. Náhrobní desku, stejně jako Mádrův památník v Dříznech, uhradili občané, o čemž svědčí nápis: „Kaplanu přepyšskému na věčnou památku věnují vděční ctitelé roku 1897".
Do původní podoby
podle pohlednice

Dřízenské údolí spolu s celou obcí prochází v současné době viditelnými změnami k lepšímu. Starostka Zdeňka Seidelová, která se ujala řízení obce teprve v listopadu 2014, se všemi svými silami zasazuje o to, aby Přepychy znovu začaly naplňovat význam svého názvu, aby to byla „ves přepychů, to je lidí, kteří převyšují pýchou ostatní". Tou pýchou je především myšlena hrdost na místo, kde žijí.
„Obdivuji, co všechno dokázal P. Alois Mádr. Byl to v dnešním slova smyslu mecenáš. Před školou je sousoší Cyrila a Metoděje, které zafinancoval, v Dříznách zafinancoval téměř vše – kapličku, křížovou cestu, kříž," řekla hned na začátku našeho setkání starostka a vzápětí prozradila, že „odjakživa" spolupracuje s Ing. arch. Josefem Mádrem, jeho vzdáleným příbuzným.

Během cesty na poutní místo pak zdůraznila: „Snažíme se vrátit lokalitu do původní podoby podle staré pohlednice z roku 1925. Na jaře jsme u kaple upravili terén a vysázeli novou zeleň. Rozbahněné okolí jsme zpevnili štěrkem a opravili také cesty."

Potomek rodu navštívil Dřízna

Dřízenské údolí každoročně nejvíce ožívá v květnu a říjnu, kdy se tady konají nedělní odpolední mše. Církevní obřad 17. května, celebrovaný Mons. Josefem Kajnekem, měl obzvlášť slavnostní charakter – pozvání starostky Seidelové přijal Josef Mádr.
„Do rodiny P. Aloise Mádra patřím velmi vzdáleně, protože to byl bratr mého pradědy. Je to už přes 160 let, co se narodil," vysvětlil a pokračoval „Poprvé jsem tady byl díky paní starostce asi před třemi týdny. Obdivoval jsem, jak lokalita vypadá, jaké úsilí to muselo stát a jakou energii byl kaplan schopný do budování vložit. Jsem rád, že se současnými úpravami dává údolí nová dimenze."

Po ukončení mše se ještě světila nově instalovaná dřevořezba. Jejím autorem je místní řezbář Radek Křivka. Obnovila se tak prastará tradice, která trvá s menšími či většími přestávkami více než dvě stě padesát let. Býval tu kdysi obraz Matky Páně na dřevě s letopočtem 1764.
Slavnostní odpoledne zakončila Zdeňka Seidelová velice stylově: „Úplně nakonec jsme s panem Ing. arch. Mádrem zapálili svíčky u hrobu pana Aloise Mádra na starém hřbitově u kostela," byla její poslední slova.

O dalších událostech a změnách přímo v Přepychách bude Deník v rozhovoru se starostkou obce informovat v příštích dnech.

Dana Ehlová

Autor: Redakce

29.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies