VYBERTE SI REGION

Rodinné tradice jsou čím dál větší vzácností, lidé o ně rozhodně nechtějí přijít

Trutnov - Také vás chytá amok, když se rodinná sešlost nebo jen obyčejná večeře promění v nepřítomné zírání do mobilu, cvakání zpráv a projíždění novinek? Obličeje zahleděné jen na displej telefonu?

22.9.2016
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Archiv

Místo, aby se lidé bavili mezi sebou, komunikace nástupem online techniky rapidně upadá. Stačí se zajít podívat do kterékoliv restaurace. Kolik lidí v ruce nebude svírat mobil?

NEJVĚTŠÍ TREST? BEZ TELEVIZE A MOBILU

Aby tímto způsobem upadaly tradice? Tohle přeci není poselství předků, hodné následování.

„To opravdu ne," přikyvuje Petra Vrbenská. „Čtyři sedí v hospodě u stolu, každý vytáhne mobil. Nepovídají si, jen jsou na síti. Tak si člověk říká, proč tam chodí. Mohli být doma a bylo by to stejné," nechápavě kroutí hlavou a dodává: „Je to taková doba. Lidi by měli najít cestu, jak spolu normálně mluvit, to se nedá ničím nahradit. Doba je uspěchaná, svátky jsou ve stresu, což není dobře. Mělo by to být klidnější a prožít to pořádně. Lepší je být spolu, užívat si společné chvíle a povídat si. Jakmile mladí nemají televizi a mobil, tak to nezvládají."

Přidává ještě jeden příklad: „Za nás bylo největším trestem, že nemůžeš jít ven s kamarády. Dnes je to tak, že to je zákaz mobilu a televize."

AMERIKANIZACE SVÁTKŮ A STRES

S tím, že sváteční chvíle už nejsou tím, co bývaly, souhlasí Slávka Křížková. „Přebíráme amerikanismus, reklamy na Vánoce nám firmy cpou do hlavy už tři měsíce předem. To už je fakt moc, člověk už je toho přesycený. Vytrácí se klasické kouzlo a tradice, je to už komerční svátek. Děti se předhánějí, kdo má lepší mobil, tablet, vychytávky, ale podstata uniká. Důležité je být pohromadě, být šťastní a radovat se z přítomnosti a rodiny. To by měl být základ."

Těžko se smiřuje rovněž se zhoršenou komunikací. „Upadá to, je to díky internetu a novým technologiím. Komunikace probíhá jen přes sociální sítě, kde se cítí silnější, než by se měli bavit s někým napřímo. To si najednou nemají co říct. Raději si to napíšou a to není dobré. Děti to vidí u dospělých a pak to kopírují, to se asi nelze divit. Berou to jako normální věc a ztrácejí sociální kontakt, nebudou se umět mezi sebou bavit."

KOMUNIKACE PROBÍHÁ Z POKOJÍČKU

O tom, že se vyplatí najít čas na společné setkání, ví Kateřina Koutová: „Já jsem se snažila držet v rodině v týdnu společné večeře, fajn je i společná procházka. Má to smysl, aspoň u toho jídla, když se všichni sejdou, můžete si promluvit, co se dělo ve škole, v práci a podobně. Bohužel, přes den děti nejsou schopné říct kloudnou větu. Pokud to jde, je hrozně důležité, aby se držely tradice, aby to viděly i děti a měly příklad k následování."

Michaela Perutková má obdobný názor. „Rodiče jsou rozvedení, ale snažíme se s bratrem s oběma při svátcích setkávat. Je to pěkné a mělo by to tak být," říká. Za smutné ovšem považuje, jak se vytrácí vzájemná komunikace. „Znám to na vlastním příkladu. Syn místo toho, aby šel ven s kamarády, tak s nimi komunikoval přes počítač a byl zavřený celý den v pokojíčku. Takhle to dneska bohužel funguje," povzdechne si.

VYMIZELO I TLACHÁNÍ PŘES PLOT

Petra Vrbenská doplňuje: „Vymizelo už i takové obyčejné sousedské tlachání přes plot. Ale aspoň, že u nás v rodině tolik dramaticky mobily nefrčí a není na nich taková závislost, to je skoro zázrak v dnešní době," ulevuje si. Oceňuje každou chvíli, strávenou u rodinného ´krbu.´"S manželem děláme na směny, takže je to dost komplikované, nicméně jsme se snažili najít den, kdy bychom se společně všichni setkali u jednoho stolu."

Nejlepší večeře? Doma s rodinou, říkají Češi. Vychází to ale jen necelé polovině

Večeřet doma, s dětmi a partnerem, zkrátka v rodinném kruhu, je ideálem pro tři čtvrtiny Čechů. Vyplývá to z průzkumu mezi tisícovkou Čechů pro Plzeňský Prazdroj, který uskutečnila agentura ppm factum research.

Nicméně večeřet doma každý den se poštěstí jen necelé polovině z oslovených. Nejvíce v Karlovarském a Olomouckém kraji. Naopak nejméně v Praze.

A když už jsou Češi doma, zasednou ke stolu skutečně všichni pospolu? Alespoň pětkrát týdně se to podaří jen třetině respondentů. Šťastnější jsou v tomto ohledu v Libereckém nebo Středočeském kraji.

PŘI ZAPNUTÉ TELEVIZI

K velmi podobným závěrům dospěla před rokem v průzkumu Nadace Kooperativa. I podle ní u večeře společně zasedne přibližně třetina tuzemských domácností.

Hlavní příčinou odděleného stolování je logicky fakt, že jednotliví členové domácností přicházejí domů v různý čas.

Třetina rodin má také při jídle jako kulisu zapnutou televizí. „Výsledky potvrzují rostoucí individualismus uvnitř rodin. Společné stravování u televizního programu navíc vyvolává otázku, zda lidé v domácnosti večeří spolu, nebo spíše vedle sebe," komentovala to socioložka Jiřina Šiklová.

POCTIVÁ VEČEŘE

Více než polovina Čechů podle průzkumu pro Plzeňský Prazdroj považuje poctivou večeři s rodinou za pravou odměnu za celodenní práci. Ale jak taková „poctivá večeře" vypadá?

Zatímco podle žen je to především teplé jídlo, vlastnoručně nebo doma připravená strava, která je pestrá, vyvážená a s více chody, pro muže je podstatné maso steak či řízek a mělo by se jednat o teplé, chutné a dobré jídlo.

Rozdíly v chutích lze najít i mezi jednotlivými regiony. Nejvíce „masožravců" je podle průzkumu v Královéhradeckém a Karlovarském kraji, zeleninu a salát si dopřejí nejraději opět v Karlovarském kraji a na Vysočině.

Teplé jídlo pak k večeři nejvíce vyžadují v Moravskoslezském, Jihomoravském a Pardubickém kraji.

ŘÍZEK A PIVO

Jídelníček tuzemských domácností je dominantně postaven na českých receptech, které jsou oblíbené i při výjimečných příležitostech.

Čtvrtina českých rodin označila jako slavnostní jídlo smažený řízek a téměř stejně velká skupina uvedla svíčkovou, vyplývá z průzkumu Nadace Kooperativa.

A nebyla by to večeře bez českého národního nápoje piva. To si večer k jídlu občas dopřeje pětaosmdesát procent Čechů. A když se zeptáte třeba Plzeňanů, skoro deset procent z nich odpoví „pivo" i při dotazu, co se jim vybaví pod pojmem „poctivá večeře".

„Poctivá večeře nemusí být velká, bohatá nebo se skládat z několika chodů. Spíše než gastronomický zážitek je podle mého názoru důležitá příjemná atmosféra a klid, během kterého vás nic nepřekvapí. Pro mě je to důležitý okamžik, který strávím s rodinou, vypnu a odměním se za celodenní práci," shrnuje sládek Velkopopovického Kozla Vojta Homolka, který si k večeři rád dopřeje také dobře vychlazené pivo.

NEJDŘÍVE JEDÍ V HRADCI

Co se týče času večeře, v menších městech se hoduje v průměru o půl hodiny dříve než ve větších.

K večeři se tak nejčastěji zasedá kolem osmnácté hodiny. Nejdříve v Královéhradeckém kraji, kde je polovina obyvatel v šest večer už po jídle. Naopak v Praze si ho nejvíce lidí dopřává mezi půl sedmou a sedmou, nemálo z nich až po deváté.

Mimo domov večeří Češi 3,5krát do měsíce. Více než polovina z těch, kteří už vyrazí jíst „ven", s sebou vezme rodinu.

Jan Braun, (red)

Autor: Redakce

22.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Polský nejvyšší soud odmítl vydání Polanského do USA

Varšava - Polský nejvyšší soud dnes odmítl žádost o vydání světově uznávaného režiséra Romana Polanského do USA, kde mu hrozí trest kvůli sexu s nezletilou dívkou. Soudci zamítli stížnost podanou generálním prokurátorem a potvrdili verdikt soudu nižší instance. Dnešní rozhodnutí je konečné a není proti němu odvolání, informovala agentura PAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies