VYBERTE SI REGION

Rodokmen není jen o číslech. Z rukou malířky má šmrnc

Šediviny /ROZHOVOR/ - Malovat začala Janka Schmidtová z Sedivin už jako dítě, ale k životní vášni – podmalbě na sklo se dostala až ve třiačtyřiceti letech.

17.3.2013
SDÍLEJ:

V PLNÉM NASAZENÍ. Jedna malba je během na dlouhou trať. Nejprve vše musí být načtrnuto tužkou na papír, poté přeneseno na pauzák a teprve poré přichází malba na sklo. Navíc postupně schnou jednotlivé vrstvy a nelze nic uspěchat. Foto: Foto: Deník/ S. Špryňarová

Když jsem se vydávala na rozhovor za JANKOU SCHMIDTOVOU, věděla jsem, že se jedná o nadanou malířku a ženu, která pochází z hereckého rodu Kronerů. Avšak při odjezdu jsem byla bohatší nejen o řadu zajímavých informací, ale také o poznání milé a úžasné dámy.

K malbě se dostala až ve svých třiačtyřiceti a oporou v její velké zálibě jí je i manžel. Ten pro ni vyrábí rámečky a ochotně nařeže sklo. Známí a sousedé již vědí, že při výměně oken ty stará nemusejí vyhazovat. Stačí je donést ke Schmidtům. „Jen nesmí být poškrábaná. Manžel je pak diamantem nařeže. Přivezla jsem mu ho ještě v 88 roce z Ruska při zájezdu ROH," směje se.

Jak jste vlastně k malířství potažmo podmalbě na sklo, která je vaší specialitou, dostala? Vystudovala jste výtvarnou školu?
Kdepak. Mám vystudovanou střední školu všeobecnou, dnes bychom řekli gymnázium a poté už jako dospělá jsem si udělala dvouletou nástavbu pedagogiky pro mateřské školy. Byla jsem tedy učitelkou ve školce. Ale malovala jsem už od dětství, jelikož výtvarně nadaná byla moje maminka. Sedívala jsem vedle ní a napodobovala to, co dělala ona. Kromě podmalby na sklo se věnovala malbě krajinek, portrétů a využívala řadu technik.

Takže i k podmalbě na sklo jste se dostala přes svou maminku?
Ano, přesně tak. Ona se k této technice dostala úplně náhodou, když se jí dostala do ruky knížka od paní Pišutové. Nejvíce ji uchvátila věta, že podmalba na sklo je jako písnička. Velice jí to inspirovalo, jelikož pocházela z kraje, kde si její kamarádi a známí často prozpěvovali, a tak začala na sklo malovat právě tyto lidové písně. To bylo v roce 1986 a já jsem to začala zkoušet rok na to. Na Slovensku je jediná, kdo ztvárňuje písně podmalbou na sklo.

To znamená, že vám bylo třiačtyřicet let, což bývá věk, kdy lidé zas až tak často nezačínají se zcela novými věcmi.
To je sice pravda, ale nejspíš jsem nadání zdědila v genech. A tak jsem se začala také pokoušet malovat. Navíc jsem to měla lehčí, jelikož maminka už přišla na tu nejlepší techniku, jak se vyvarovat co nejvíc chybám. Ale taky jsem jich pár zažila…

Co byla vaše první kresba?
Vzhledem k tomu, že jsem učila v mateřské školce, tak takové dětské říkanky a písničky. Třeba Holka modrooká nebo Halí, Belí, ale neuměla jsem z počátku napsat celý text. Nezdá se to, ale je to velice obtížné. Musíte psát krasopisně, v podstatě jako prvňák, což už málokdo umí. Navíc všechno je potřeba dělat zrcadlově, tudíž to je také trochu problém a člověk si na to musí zvyknout. Já jsem se to velice dlouho učila a stále se mám v čem zlepšovat.

Vy jste ale přešla k malbám nejrůznějších patronů a svatých.
Ano. Prvním obrázkem byla Madona Pomocná. Stále ji mám tady v kuchyni na zdi. Je to pro mě také velmi symbolické. Naučila jsem se malovat od své maminky a na obraze je matka s dítětem v náručí. Poté jsem už začala malovat i další svaté. Ale nebylo to nic snadného. Už ne ani tak kvůli technice malby, ale spíše z pohledu, jak daného svatého ztvárnit. Musela jsem se o nich něco dozvědět.

Takže malba není jen o štětcích a barvách, ale také o dobrém nastudování vašich postav, než se do jejich kresby pustíte.
Musí to tak být. Když vám někdo řekne, že chce obrázek svaté Lucie, tak musíte vědět, jak ji ztvárnit, jaké jsou její atributy a příběh. Velmi mi v tom pomohl zdejší farář, který je z Bystrého. Přinesl mi knížečku, v níž byly uvedeny příběhy svatých a jejich atributy. Vždycky si ale vybírám tu méně drastickou variantu.

Co to znamená?
No někteří svatí jsou znázorňováni podle legend dosti surrealisticky. Třeba svatá Lucie. Podle legendy jí vypíchli oči a tak ji většina malířů vykreslí s talířkem, na němž jsou právě ty její vydloubnuté oči. To se mi ale nelíbilo, takže v mém pojetí je to žena se zavřenýma očima, co drží v ruce knihu.

Dnes už to bude šestadvacet let, co se tomuto umění věnujete. Troufáte si říct o sobě, že jste v tom již mistr?
To asi ne. Pořád si myslím, že maminka je v tom lepší.V létě už jí bylo 90 let a ještě dokázala malovat.

Své podmalby na sklo máte vystavené v Rychnově nebo Novém Městě nad Metují. Nese to své ovoce a ozývají se vám lidé, že by chtěli nějaký obrázek anebo spíše malujete pro příbuzné či přátele?
Občas se také ozvou lidé, většinou chalupáři, že by chtěli namalovat některého z patronů nebo nedávno jsem malovala i selské jizby. Kromě podmalby na sklo také maluji portréty tužkou. Zatím ale spí pro svou rodinu. Ztvárnila jsem takto například své rodiče.

Co považujete za své největší dílo?
Asi opravu všech čtrnácti zastavení křížové cesty tady v našem kostelíku v Šedivinách. Postupně jsem je opravovala čtrnáct let. Původně se mi nelíbilo jen jedno z nich, kde již opadávala malba a časem by bylo velmi obtížně rozpoznatelné, jak to bylo ztvárněno. Tak jsem se rozhodla jej přemalovat. No a když jsme obraz do kostelíka umístili, strašlivě „křičel". Bylo poznat, že se jedná o nový kus a tak jsem postupně přemalovala všechny.

Jak dlouho vám to trvalo?
Devět let. Malovala jsem jen přes zimu. Zbytek roku jsem chodila do práce a poté pomáhala tady s hospodářstvím. Nebyl čas. Jedině v zimě.

Tak to vám musí být pan farář velmi vděčný.
Udělala jsem to ráda.

Další vaší specialitou je i malba rodokmenů, což je velmi zajímavé, jelikož pocházíte ze slavného hereckého rodu Kronerů.
Ano, je to tak. Maminka byla za svobodna Kronerová. Pocházela z dvanácti dětí a mým strejdou tak byl i Jozef Kroner. Herecké vlohy však měli i další strýcové – Ján a Lud´vík. S těmi byla i velká legrace. Mě i sestru často pobavili. Vzpomínám si, že jednou nás měli hlídat a strejda Ján nám měl zatopit, jenže se mu moc nechtělo a tak sestře povídal: „Když dojdeš pro dříví, dám to něco s hnědou hlavičkou." Ona myslela, že dostane panenku – byla to sirka.

Pojďme ještě k těm rodokmenům. Jaký byl největší, co jste namalovala a co k tomu vůbec potřebujete?
Lidé mi musejí dodat všechny informace a pak také popis jednotlivých osob. Nemaluji jen bubliny se jmény a daty, ale ztvárňuji i dané osoby, takže je třeba znát, zda je blonďák, silný hubený, brýlatý… Tím největším rodokmenem s více než sto lidmi je právě ten Kronerovský. Jsou v něm zaneseny lidé od roku 1700.

Vizitka

Janka Schmidtová
* 21. 5. 1944, Púchov (SK)

• Do České republiky se dostala 
v roce 1976 po svatbě s manželem.

• Jejím strýcem byl slavný herec Jozef Kroner, který si zahrál v mnoha snímcích. Jedním z posledních byl film Dědictví aneb Kurvahošigutntag, kde ztvárnil pana Košťála.

• Specializuje se na podmalbu na sklo, stejně jako její maminka.
• Má dvě děti a dvě vnoučata. Ve volném čase luští křížovky a sudoku.

Autor: Silvie Špryňarová

17.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Na pohádky se o Vánocích dívá 83 procent Čechů

Praha - Na pohádky se během Vánoc dívá v televizi 83 procent Čechů. Třetina lidí kvůli návštěvám ale televizní program nestíhá. Vyplývá to z průzkumu agentury ipsos pro O2. Zážitek ze sledování pohádek až 95 procentům diváků kazí reklamní přestávky. Kolem 70 procent lidí by chtělo sledovat program v televizi bez reklam nejen o Vánocích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies