Psychicky nemocná žena vtrhla do budovy střední školy a nožem napadla studenty. Šestnáctiletý chlapec následkům zranění podlehl. To je ve stručnosti případ, který v první polovině loňského října otřásl nejen Žďárem nad Sázavou, kde k tragédii došlo, ale v podstatě celou republikou.

Jeho dozvuky panují dodnes. A to i v Hradci Králové. „Místo toho, aby tato událost vedla k diskuzi o reformě psychiatrické péče, na kterou již mnoho let marně čekáme, tak nyní veřejnost ještě více vnímá duševně nemocné, jejichž život je i tak mimořádně těžký, jako nebezpečné a potenciální vrahy," upozorňuje Jana Kučerová, předsedkyně občanského sdružení Soutok. To v Hradci Králové sdružuje rodinné příslušníky a přátele osob s psychotickým onemocněním.

Soutok už v listopadu poslal otevřený dopis ministru zdravotnictví Svatoplukovi Němečkovi. Odpověď? Dodnes žádná. Sdružení v textu reagovalo na ministrovi výroky ohledně události ve Žďáru, kterými bylo pobouřeno.

„Vaše vyjádření, jako ministra zdravotnictví a současně lékaře, považujeme za nekompetentní a duševně nemocným v očích veřejnosti velmi ublížilo. Vy jako lékař musíte přece dobře vědět, že problém případné agresivity u schizofreniků je velmi složitý a určitě ho nevyřeší zvýšená restrikce, ale naopak prevence," píše se mimo jiné 
v dopise adresovaném na ministerstvo.

Co není v pořádku?

Němeček tehdy například kritizoval postup opavského okresního soudu, který schválil propuštění nemocné ženy z psychiatrické nemocnice i postup lékařů. „To, co se stalo, evidentně dokumentuje, že ten postup není v pořádku," prohlásil v říjnu v České televizi ministr zdravotnictví.

Mimo jiné také podotkl, že věří, že případ povede ke změnám. Ani čtvrt roku poté se však nic neděje. „Celé to vyšumělo do ztracena," krčí rameny Jana Kučerová. Lék je podle ní jasný: reforma psychiatrické péče.

„Tragédiím může zabránit především prevence. To znamená vytvořit síť center péče o duševní zdraví, která by umožňovala častý a pravidelný kontakt s pacientem, včas rozpoznala zhoršení nemoci a předešla jejímu ataku. Tak to také funguje v jiných zemích. Například v Holandsku, které s tím má výborné zkušenosti," naznačuje možný postup předsedkyně sdružení Soutok.

V současnosti pacienti docházejí do ambulance, pokud se ale rozhodnou tam nechodit, nic se neděje. Nikdo je nehlídá. Když se pak nemoc naplno projeví – pacient končí v psychiatrické léčebně. To znamená až v Havlíčkově Brodě – právě tam totiž pacienti z Hradecka spadají. Nemocný zde pobude několik měsíců a vrátí se domů. Situace se zanedlouho opakuje…

Prevence chybí

„Hlavním cílem zdravotnictví by měla být trvalá komplexní péče o pacienty s vážnou duševní chorobou, především schizofrenií a psychotickými poruchami, a trvalý kontakt s pacientem, což by umožňovala právě zmíněná centra duševní péče," myslí si Jana Kučerová. Smyslem podle ní v žádném případě není represe a zavírání za mřížemi, ale prevence a včasná léčba. „O reformu budeme usilovat dál," uzavírá rozhodně.

Běh na velmi dlouhou trať
„Po události ve Žďáru to duševně nemocní mají ještě těžší. Lidé se na ně dívají skrz prsty," říká předsedkyně sdružení Soutok, které sdružuje rodiče a přátele psychiatrických pacientů v Hradci, Jana Kučerová. Tragédii se přitom podle ní dalo předejít – a to prevencí a pravidelným kontaktem, která v našem státě chybí. „Schizofrenici nemusejí být svému okolí nebezpeční, ne všichni jsou agresivní, jak si okolí často mylně myslí. Někteří jsou schopni chodit do práce, žijí běžný život. Jde vždy o to, aby byli správně léčeni," dodává energická dáma, která se dlouhodobě snaží o destigmatizaci psychiatrických pacientů. Je to však – dle jejích slov – běh na dlouhou trať. Město podle ní nemocným poskytuje dobrou péči a snaží se v této oblasti dělat maximum. Stát však v tomto výrazně zaostává.