Na facebooku najdete například skupinu, v níž se shromažďují lidé cestující z Nové Paky do Jičína a zpět. Autorka nabízí pravidelné spojení, prostor zde ale mají i ti, kteří hledají partnera na jednorázovou cestu.

Dělení nákladů

„Autobusy z Paky do Jičína vyjdou draho. Naštěstí jezdí tu samou trasu kolegyně z práce, takže se podělíme o náklady. Za jednu cestu jsem si zprvu říkala dvacet korun, teď jsem musela kvůli benzínu zdražit na 25 korun. Občas se k nám přidá i někdo další," hovoří o spolujízdě zakladatelka skupiny Ilona Jandová.

„Čas od času jsem se takto dopravoval s kamarádem do, nebo ze školy," říká David Dutkovský. „Osobně jsem to ještě nevyzkoušela. Když už, tak by nás určitě muselo být víc, sama bych se asi bála. Ale zrovna včera jsme na to s přítelem koukali na internetu a našli jsme nabídku na spolujízdu do Chorvatska za osm set korun, a pak dokonce do Milána za korunu. To mi ale přijde podezřelé," hodnotí službu Květa Krupičková.

Rizika cest

Riziko je tu pochopitelně vždy, a to i když má spolujezdec na speciálně zřízených serverech kladné hodnocení. Výhodou je jistota, že spoj pojede. Ta například u stopování není. „Nevyzkoušela jsem ani stop, ale mám kamaráda, který takto cestuje pravidelně. Dojel například až na Ukrajinu a moc si pochvaloval, že si během jízdy pokecal a dozvěděl se něco nového o konkrétní zemi," pokračuje v hovoru o zážitcích vysokoškolačka Květa. To středoškolák Ondra Wolf má jasno: „S nikým cizím bych do auta nesedl, to půjdu radši pěšky."

Stejně jako všechny varianty i tato má své klady a zápory. Výhodou je úspora peněz a někdy i času a možnost setkání se zajímavými lidmi. Na druhé straně hrozba, že cesta nebude bezpečná.

Šárka Jebavá