VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Staněk: Snažím se vést s koněm partnerský rozhovor

Potštejn - Rovnocenné vzájemné partnerství člověka a koně. To je krédo muže činu PETRA STAŇKA, který se před časem rozhodl pro těsnější návrat k přírodě a spojení svého života se čtyřnohým přítelem. Koně ho přivedli ke změně životní filosofie. Nechává se inspirovat indiánským stylem života a sám ho v domácích podmínkách žije.

6.7.2014
SDÍLEJ:

TEN, KTERÝ SEDÍ POD KONĚM, tak zní indiánské jméno Petra Staňka, jenž se mimo jiné účinkující představí publiku zítra na Vochtánce v rámci letošního prvního Westernového dne. Foto: Zdroj redakce

Jak se člověk v Čechách dostane k indiánům?
Samozřejmě že pro mě, jako pro každého malého kluka,  byly prvotní zážitky načerpané z literatury. Přečetl jsem řadu mayovek s Vinnetouem a dalších dobrodružných knih s tématikou Divokého západu. Chtěl jsem se tehdy prohánět na koních po prériích, ale posléze mě podobné sny opustily. Zcela se ovšem z mojí paměti nevytratily. Vrátily se,  když mně táhlo na třicet. Tehdy jsem se opět potkal s koňmi a vznikla z toho láska na zbytek života. Začal jsem se jim vážně věnovat. Koně se dají dělat různými způsoby. Mně okamžitě naskočila paralela s indiány, což znamená přistupovat ke koním stejně  přirozeným způsobem, jak to dělaly indiánské kmeny. Chtěl jsem s nimi dělat 
něco jiného než sport.

Co si pod tím máme představit?
Po revoluci u nás došlo k boomu hledání nových přístupů člověka ke koním. A to mě začalo velmi zajímat. Začalo se hovořit o přirozenějším přístupu původních kultur ke koním a já si uvědomil, že právě to jsem nosil v srdci. Rozhodl jsem se co nejužším způsobem provázat svoji lásku – koně – vlastním životem.

Děláte koně jiným způsobem, než je běžně zažité?
Ano. Dělám koně jinak, než je v Čechách obvyklé, ovšem nejsem sám. Lidí, kteří se vracejí k alternativním technikám či přirozenému způsobu chování koní, u nás rychle přibývá.

Přibližte detailněji váš přístup ke koním.
Snažím se vést s koněm partnerský rozhovor, tak jako si my dva nyní spolu povídáme. Kůň je pro mě rovnocenným spoluhráčem. Z mojí strany neexistuje žádná drezúra, snažím se zvířeti naslouchat. Zároveň se sám snažím naučit přirozenému chování, které koně v sobě mají. My lidé se snažíme napodobovat způsoby našich předků a jejich tradice a bohužel se přestáváme chovat přirozeně. Moji komunikaci s koněm bych přirovnal k tanci, k němuž ho vyzývám, a on se přirozeně přidá.

Takže čekáte na okamžik, kdy 
s vámi chce spolupracovat?
Ideální je, když spolu najdeme společný jazyk. Když cítím, že se mnou sám chce spolupracovat, což zahrnuje také  jízdu na jeho hřbetu bez použití sedla. Myslím si, že k ideálu našeho vzájemného vztahu se blížíme víc a víc, ale stále je to o hledání společných slov, protože koňské řeč je trochu jiná než ta naše. Myslím si, že právě indiáni společnou řeč s koňmi našli. Já se o to snažím. Někdy se mi to daří, někdy méně, protože každý kůň má jinou výslovnost. Neustále se od nich učím. Myslím si, že jsem na dobré cestě…

Překvapují vás často?
Neustále. Stokrát mi něco naznačují, ale mně to dojde až po sto padesáté (smích). Ovšem jsem jim stále blíž a blíž.

Kolik koní vlastníte?
Dvacet. O další čtyři pečuji. Jedná se o plemeno Appaloosa, což je stejně jako mustang potomek koní, dovezených do Ameriky Španěly v 16. století. Na kraji vesničky na Ústecku jsme jim pořídili útulnou salaš, kde mají dostatečný prostor. V letních měsících děláme pro lidi vandry na koních po republice. Rád mám putování Vysočinou nebo přejezd Orlických hor.  Nejdelší vandr měřil osm set kilometrů, ale to byl spíš extrém.

Povídáme si na Vochtánce – v malebném Anenském údolí pod zříceninou středověkého hradu Potštejn. Na břehu Divoké Orlice v lůně neporušené přírody nedaleko od nás stojí velké stany – indiánská týpí – v nichž přebýváte. Utíkáte před civilizací?
Zcela ne, jen hledám víc klidu a chci být co nejblíže přírodě. V týpí spíme na podlaze pod kožešinami.  Moje rodina se snaží chodit v indiánském oblečení. Cítíme se v něm více uvolnění. Civilizačních výdobytků se však nevzdáváme. Tady na Vochtánce přes léto využíváme sociální zázemí. Mám mobil i počítač. Trochu s tím bojujeme, ale především za dlouhých zimních večerů při domácích pracích společně často zasedneme k televizi a podíváme se na dobrý film či dokument. Současná televizní produkce je však velmi pokleslá. Doslova mě sžírá.

Kouříte indiánskou dýmku?
Často a rád. Dýmka je pro indiány posvátná. Její kouření je rituálem, při němž dochází ke zklidnění člověka. Často se dnes používá slovo meditace, ale já bych to popsal srozumitelněji. Řeším s ní věci či problémy, které nás zajímají nebo trápí. Během obřadu musíte pečovat o kouř, aby nevyhasla. Dýmka jde z ruky do ruky a každý si přidá to svoje. Povídáme si o různých věcech a dýmka společné rozmluvě dodává na vážnosti. Když s ní v ruce něco pronesu, 

tak si za tím skutečně stojím. 
Pokud kouřím sám, dochází ke spojení s Velkým duchem. Jde o určitou formu modlitby.

Autor: Miroslav Sixta

6.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vztek, údiv, pobavení i pohrdání se včera zračilo v tváři Jiřímu Zimolovi při jednání krajského zastupitelstva o kauze Lipno.
1 6

Sobotka: Svolat rozhodčí řízení kvůli Zimolovi neumožňují stanovy

Místo, kde se v berlínském parku Teirgarten scházejí mladiství prostituti.
5 7

Prodáváme se, abychom přežili, říkají mladí uprchlíci - prostituti v Německu

DOTYK.CZ / AKTUALIZOVÁNO

Australané řeší, co s místními žraloky

Mnoho Australanů se donedávna usmívalo nad pověstí své země jakožto rejdišti světově obávaných zvířat. Byla to ale smrt místní surfařky Laeticie Brouwerové, která odstartovala zájem státních orgánů ohledně řešení, které by eliminovalo riziko útoků a zároveň nevedlo k drastickým opatřením.

Zpěvačka Špinarová byla uvedena do Síně slávy cen Anděl

Do Síně slávy hudebních cen Anděl byla dnes in memoriam uvedena zpěvačka Věra Špinarová. Majitelka nenapodobitelného hlasu zemřela letos v březnu ve věku 65 let. 

Muž se přiznal, že vláčel ženu na laně za autem

V listopadu 2016 šokoval německé městečko Hameln případ brutálního násilí kurdského muže, který se pokusil zabít bývalou přítelkyni mimořádně krutý způsobem. Uvázal jí lano kolem krku, lano pak přivázal k autu a vláčel ženu po silnici.

Odpad třídí stále více lidí. Radnice je motivují i dárky

Rok od roku Pardubice rozšiřují území, na němž mohou obyvatelé rodinných domů odkládat do samostatných kontejnerů biologicky rozložitelný odpad. Od roku 2007, kdy město s odděleným ukládáním bioodpadu začalo, ho separuje 2750 domácností. Letos byl sběr rozšířen i do okrajových částí města – do Lánů na Důlku a Opočínku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies