VYBERTE SI REGION

Tři sta osmdesát dnů Aleše Rybky strávených v Antarktidě

Hradec Králové - Vojenský lékař dostal výjimečnou příležitost ve francouzsko-italské výzkumné stanici Concordia. Vybrala ho Evropská kosmická agentura.

5.7.2013
SDÍLEJ:

Aleš Rybka.Foto: archiv A. Rybky

Dnes je mu dvaatřicet let. Vojenský lékař Aleš Rybka žil jako polární výzkumník od prosince 2009 do prosince 2010 na výzkumné francouzsko-italské stanici Condordia. V Antarktidě si „odsloužil" tři sta osmdesát dnů. Byl v týmu jediným Čechem, spolu s ním tu pracovalo i šest Francouzů a šest Italů.

Podílel se tu na několika vědeckých projektech, které souvisejí s dlouhodobými lety do vesmíru. Zajímal se tak například o vliv lidské psychiky a zdraví při dlouhém odloučení člověka od civilizace. Jak uvedl, Antarktida je ideálním prostředím, protože ze stanice se hlavně při polární noci vlastně nelze dostat.

Jak jste na polární  stanici dostal?
Kamarád mne upozornil, že Evropská kosmická agentura vypisuje výběrové řízení na funkci lékaře – výzkumníka. Zkusil jsem to. Napřed jsem poslal motivační dopis a životopis. Pak následovaly pohovory, psychologické, zátěžové a lékařské testy. V konečné fázi jsem měl pouhé dva dny na to, abych souhlasil, nebo řekl ne. Jenže taková nabídka přichází jednou za život. Podruhé bych se tam nemusel dostat, u nás je jen doporučení agentury výjimečná příležitost.

Co jste si s sebou vezl?
Měl jsem limit sto až sto dvaceti kilogramů. Ale jen si představte, že si balíte věci na rok. Vezl jsem pochopitelně osobní potřeby i třeba oblečení na sport, ale také například dva notebooky, elektronické knihy, sušenky, čokoládu a přiznám se, že také šest litrů slivovice.

Stýskalo se vám?
I když jsme měli perfektního kuchaře, vzpomínal jsem na český chleba. Ten se prostě nedá ničím nahradit. Vzpomínal jsem i na přítelkyni a rodinu. Chyběla mi také samotná čeština, i když jsme si psali mailem a volali si. Není to prostě ono, jako když  s někým a zvlášť blízkým hovoříte přímo z očí do očí.

Vánoce pro většinu z nás mají svoje kouzlo. Nechyběl vám obyčejný stromek s rybou nebo řízkem a bramborovým salátem?
Měli jsme úplně jiný režim. Na stanici bylo jídla hodně, vytvořila se taková vřelá atmosféra, ale slavilo se až 25. prosince, ne čtyřiadvacátého, a to jsem měl ten den na starosti myti nádobí. Ani se mi nestýskalo, přece jen jsem tam byl sotva tři týdny, v plném pracovním zápřahu. Poznával jsem nové prostředí, jazyk a lidi.
Druhé Vánoce jsem prožil na lodi vleže během rozbouřené plavby a dárky jsem už neřešil. Nebylo to pro mne ani pro rodinu tak důležité. Navíc jsem věděl, že se 26. prosince konečně setkám se svojí přítelkyní v Tasmánii… To byl ten nejkrásnější dárek, co jsem mohl dostat. To samé, ale o měsíc později, bylo setkání s rodinou v Trutnově.

To jste měli pravidelné služby?
Uklízečky na polární stanici opravdu nebyly. Musel jsem si uklidit pokoj jako chlap, když to bylo potřeba. Ale pral jsem si i prádlo a při službách myl nádobí ostatních, nebo jsem čistil toalety.

Měli jste samostatné pokoje?
Ano, soukromí je v tomto případě důležité. Musíte si od lidí odpočinout, hovořit s blízkými, přečíst si knihu, prostě někdy potřebujete být sám a ne obklopen  každou minutu stejnými tvářemi řadu měsíců.

Zkoumal jste psychiku lidí v izolovaném prostředí. Zažili jste „ponorkovou" nemoc?
Ale jistě. Každý si prošel svým dílem depresí. Takový je život. Ale musíte vážit každé slovo i intonaci. Například náš instalatér se za ten čas pohádal na stanici s každým.
Sice jsme byli před misí na školení a simulaci konfliktních situací, ale to se prostě nacvičit nedá. To musíte na vlastní kůži zažít.

Zůstali vám kamarádi, se kterými si i po misi píšete nebo setkáváte?
Ne s každým. Přátele a kamarády si přece také vybíráte, někdo vám sedne víc, někdo míň. Ale například na svatbu mi přijeli čtyři z nich a bylo to fajn.

Měl jste sám nějaké problémy?
Vlastní neopatrností jsem omrzl. Venku byla nádrž na rozpouštění sněhu na pitnou vodu, takzvaný melter. Především v létě jsme se tam mohli koupat, voda měla okolo 40 stupňů, venku bylo mnohem hůř. V lednu, když venku bylo minus 45 stupňů, jsem si neponořil hlavu a omrzlo mi ucho. Tělo se totiž musí zahřívat pravidelně. Nic dramatického, ještě dnes to občas cítím.

V červeném Aleš Rybka.

Aleš Rybka
• Narodil se v roce 1981 v Trutnově.
• Zhruba rok bydlí s manželkou v obci Kratonohy.
• Absolvoval Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové a Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
• Podle potřeby pracuje střídavě v Centru biologické ochrany Těchonín a na Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

„Antarktida je jako droga," říká lékař

Nejnižší teplota tu v době jeho stáže dosahovala minus 84,7 stupňů, nebo naopak nejvyšší minus sedmnáct. Ale Aleš Rybka tvrdí, že práce v Antarktidě je jako droga. „Můžete pozorovat noční oblohu, je plná hvězd. Za pár týdnů to berete jako samozřejmost. Ale na druhé straně vám to chybí. Nikdy neříkejme nikdy, lákalo by mne vrátit se. Ale spíš jako lékař stanice na tři čtyři měsíce. Mám nyní své závazky a vůči manželce by to nebylo férové. Čekáme rodinu.

Autor: Drahomíra Považanová

5.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Policie vyšetřuje učitele, který se ve škole zamykal s žáky

Šumperk – Nestandardní chování pedagoga v Základní škole Sluneční v Šumperku vyšetřují kriminalisté. Učitel se koncem minulého týdne zamkl s několika žáky čtvrté třídy v jedné z učeben. Co se za zavřenými dveřmi dělo, je nyní předmětem dohadů. Údajně si kantor na mobilní telefon fotografoval hochy vysvlečené v prádle. Později měl učitel vysvětlovat, že se jednalo o projekt do hodin anglického jazyka.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies