VYBERTE SI REGION

'V Ostře sledovaných vlacích neměl hrát Somr, ale Hrušínský'

Východní Čechy, Dobruška /ROZHOVOR/ - Když se Pavel Taussig zavře do archivu, přestává vnímat čas. Jeho vášeň pro filmy 
a vše, co se kolem nich točí, je obdivuhodná. Přestože o filmech toho ví víc než kdokoliv jiný, filmovým kritikem by být nechtěl.

11.6.2012
SDÍLEJ:

Pavel Taussig zachycen na vernisáži výstavy fotografií z tvorby Karla Zemana.Foto: Pavel Šubrt

S mírnou nervozitou a diktafonem v kabelce jsem přicházela na promítání snímku Golet v údolí, jehož projekci při příležitosti Dnů židovské kultury ozvláštnil vzácný host. Pavel Taussig, český publicista, scenárista, ale především filmový historik se do kraje pod Orlickými horami vrací rád. A navíc, když může předat kousek svých znalostí, je to pro něj dvojnásobná radost.

Tento charismatický muž s modrýma očima ve mně zpočátku vzbuzoval velký respekt. Po několika málo otázkách ze mě nervozita spadla. Jeho vyprávění člověka příjemně uvolní, pohltí a dodá mnoho zajímavých informací. Ostatně Pavel Taussig jich má víc než dost. V archivech při bádání dokáže trávit i dlouhé hodiny. „V tu chvíli nevnímám čas," přiznává.

Do Dobrušky jste přijel při příležitosti Dnů židovské kultury, ale máte na tuto oblast i jinou vazbu i s ohledem na to, že máte židovské kořeny?
Já v podstatě do tohohle kraje řadu let rád zajíždím, jelikož tady žijí mí nejlepší kamarádi. Tudíž je to o lidech a vždycky je lepší, když kraj a to dané místo poznáváte přes blízké lidi, jelikož získáváte niternější vztah k historickým událostem. Tady v dobrušském kině jsem byl již několikrát, například i v souvislosti se seriálem o F. L. Věkovi. Navíc ještě v předlistopadovém období tady můj kamarád Pepa Ježek vedl filmový klub a měli jsme tu řadu představení. Já už tedy říkám u nás
v Dobrušce.

Váš otec byl Žid, což pro vaši rodinu nebylo jistě jednoduché. Vnímal jste tuto skutečnost už jako dítě?
To nešlo nevnímat. Pocházím ze Zábřehu na Moravě 
a s mladší sestrou jsme byli vždycky smutní, že nemáme žádné příbuzné na rozdíl od našich kamarádů a spolužáků.V době mého dětství
a mládí byly běžné mnohopočetné rodiny a nám to bylo odepřeno. Takže to byl jeden moment. A druhou skutečností, kdy jsem si uvědomoval, že mám židovské kořeny, byly okamžiky, kdy na mě spolužáci, často aniž by věděli co to znamená, pokřikovali ty židáku nebo žide. Takže skutečně to nešlo nevnímat.

Hovořil s vámi někdy otec zcela otevřeně, jaké to tehdy bylo v době holocaustu a co prožíval?
To víte že jo. Tatínek, čím byl starší, tím víc se vracel i do svého dětství a přemýšlel 
o různých věcech. Ale mě to iniciovalo především k tomu, že jsem si začal sám shánět literaturu zabývající se Židy a touto tematikou. Na střední škole jsem se o to dost zajímal.

Umíte se židovsky pomodlit, nebo dodržujete některé zvyky?
To nedodržuji. Ona ortodoxní pravidla příliš neznám, spíše jsem se zajímal o kulturní a historickou podstatu židovství a Židů. S tím jsem dost obeznámen. Navíc mě jako filmového historika vždy zajímalo především toto téma ve spojitosti s filmovou tvorbou. Oni nejsou natočeny jen snímky o válečném období a z dob holocaustu. Ale zajímavé jsou i filmy mapující události a společenský život ještě před válkou. Což je i případ Goletu v údolí, který jsem v Dobrušce tak trochu lektorsky uvedl.

To, že máte po otci židovské předky, se určitě podepsalo i na vašem zájmu o filmovou historii.
To samozřejmě, ale myslím si, že nebudu lhát, když řeknu, že by mě židovská tematika přitahovala, i kdyby můj otec nebyl Žid.

Čím vás tak láká, možná až magnetizuje?
Já jsem od dětství takový zvídavý. Zajímám se o osudy 
a příběhy lidí, takže v podstatě nejen o židovství, ale vůbec o lidské příběhy. Má to pro mě určité kouzlo. V historii je stále mnoho neobjasněného 
a plno tajemství. A když se zamyslíme, tak si uvědomíme, že přes naši republiku šly největší události světových dějin.
Pokud budu mluvit o Židech, ale i o dalších utlačovaných národech, tak u nich je úžasné, že jakmile dostanou trochu svobody, tak velice rychle „povyskočí", což by měla být inspirace i pro všechny ostatní. Například vždycky se říkalo, že Židé jsou obchodníci a nedokázali by se uživit v zemědělství, ale vezměte si, že Izrael vyrostl na zemědělství. A na jakém. Museli dokázat zúrodnit poušť. Takže oni dokázali v takto nevhodném prostředí žít a stále osobnostně růst. U Židů například v jejich historii nenarazíte na analfabetismus. Vážili si vždy své vzdělanosti. Dokázali si udržet své zvyky, tradice i obyčeje a navíc byli vzdělaní.
Obecně platí, že vzdělaného člověka hůř svrhnete do otroctví a hůře zlomíte.

Vy jste především filmovým historikem. Co vás k této profesi vlastně přivedlo?
Já jsem jako chlapec měl sen, že se stanu hercem. Ten se mi nakonec tak trochu splnil, když jsem měl možnost zahrát si v komparzu nebo v epizodních roličkách v několika filmech a televizních inscenacích. Pak jsem chtěl být filmovým režisérem, ale zlom přišel v roce 1968. Tehdy otevřeli obor dějin a teorie divadla, lireratury a filmu na Filozofické fakultě v Olomouci. Já už jsem v té době zkoušel publikovat nějaké své povídky a film se mi jako každému mladému člověku líbil, tak jsem se tam přihlásil. No a při studiu jsem zjistil, že takové to bádání v archivech a v těchto prostorách mě velice baví. Je to taková velká detektivka. S oblibou říkám, že jsem zadarmo mohl koukat na filmy a dostával za to ještě plat.

Vzpomenete si na zajímavé okamžiky, kdy jste při bádání narazil na kuriozitu, kterou jste nečekal?
Je jich mnoho. Stane se mi to skoro pokaždé. Například jsem pátral po scénářích  k filmům, které byly natočeny, ale pak se nedochovaly ani v jedné kopii. To byl i příklad snímku Zlatý klíček. Původní scénář k němu napsal Karel Čapek. Ten film, který režíroval Jaroslav Kvapil, se nedochoval. Někteří starší kolegové hledali v pozůstalosti Karla Čapka, zda scénář nebude tam, ale nic nenalezli. Mě však napadlo se podívat do pozůstalosti Jaroslava Kvapila a měl jsem štěstí. Opravdu tam byl, dokonce ve dvou verzích. Zachoval se popis filmu a další kritiky. Objevil jsem i dva scénáře Josefa Čapka. Podařilo se mi to ještě jako studentovi, což byl úžasný zážitek.

Jak dlouho vydržíte bádat v archivech?
Skutečně velmi dlouho (smích). Většinou zapomenu 
i na čas a byl bych schopen 
v dokumentech trávit celé dny. Ono je to velice zajímavé. Pokaždé narazíte na překvapivé skutečnosti. Třeba u hereckého obsazení málokdy konečné obsazení herců odpovídá původním představám. Například v souvislosti s Rudolfem Hrušinským. Jiří Menzel si moc přál, aby v jeho snímku Ostře sledované vlaky hrál výpravčího Hubičku, ale on nemohl, takže tehdy obsadil začínajícího Josefa Somra.

Troufnete si o sobě tvrdit, že byste mohl být i filmovým kritikem?
Ne. Tomu já jsem se vyhýbal. V době normalizace to byl taky důvod, proč jsem se s povděkem zabýval spíše historií. Já jsem velmi skeptický 
k těmto kritikám. Film je uměním kolektivu. Herci to musejí dobře odehrát, režisér to musí dobře natočit a mnoho dalších osob se na tom konečném výsledku podílí, Jsou to profesionálové, kdy každý umí něco jiného z oboru. No 
a pak si tento film v polospánku prohlédne nějaký rozumbrada na novinářské projekci a do druhého dne o tom má něco napsat. To se už rozumově vzpírá hodnověrnosti.

Jaký druh filmu máte rád?
Velice rád se podívám na veselohru nebo na western. Ty sice v kinech již příliš často nedávají, ale televize je uvádí. Rád se podívám ještě na dokumenty. A také na sport. Jsem totiž vášnivý fanda.

Čím si umíte vyčistit hlavu?
Opravdu tím sportem. Mám velice rád hokej. Až do juniorského věku jsem navíc dělal atletiku, byť mi to dnes již málokdo věří díky mé nadváze (smích). Ale chodím velmi rád plavat. Kromě sportu mám rád svá dvě vnoučata, to je opravdu úžasná radost. Každému to vřele doporučuji. A já jsem ještě pořád takový ten typ, že umím víkend strávit 
s knížkami, být sám a zabavit se četbou. Nejspíš po rodičích mám bohatý vnitřní život 
a umím vše prožívat velmi niterně. Například ze svých cest si nevozím žádné fotografie ani pohlednice, jelikož já si všechno uchovávám ve své mysli. A když už to pak má vyprchat, tak to vyprchá.

Máte rád židovské vtipy?
To víte že jo. A jak. Ty jsou totiž skutečně vtipné. Mám navíc to štěstí, že se často setkávám s Tomášem Töpferem, který je umí znamenitě vyprávět. Já mám i jeden zamilovaný vtip, který přesně vyjadřuje takovou tu židovskou opatrnost: Pana Kohna se ptají, kolika kostkami cukru sladí kafe. No tak podívejte, přátelé, na návštěvě samozřejmě třemi kostkami, doma jednou, ale nejradši mám dvě.

Očima blízkých

Josef Ježek, kamarád:
„Pavel Taussig je skvělý člověk a výborný kamarád. Známe se již řadu let a velice si ho vážím jak po stránce lidské, tak i po stránce profesionální. O českém filmu a historii toho ví skutečně mnoho. Řekl bych, že mnohem víc, než doposud lidem odhalil a sdělil. Přeci jen v tomto ohledu je trošičku lenoch. Jakmile něco vypátrá, k sepsání a vydání se již musí přinutit. Myslím si, že stále má mnoho co říct. Já jsem se s ním seznámil díky společnému koníčku, kterým je právě historie filmu. No a běžné setkávání přerostlo v přátelství, které trvá již řadu. A za to jsem velmi rád."

Pavel Štěpán, kamarád:
„Pavel Taussig je fenomenálním filmovým historikem s neuvěřitelnými znalostmi. Znám ho už více než dvacet let a musím říct, že je neuvěřitelně charismatický člověk. Když se zaposloucháte do jeho vyprávění, je natolik zajímavé a poutavé, že se ani nechcete na nic ptát. Díky němu jsem měl možnost se setkat se známými lidmi. Jeho bádání ve filmové historii je obdivuhodné. Každopádně ale má velmi přísně nastavené své osobní etické mantinely, za které neikdy nejde, byť by se mohl dozvědět sebezajímavější informace. Já mám velice rád i jeho humor. Umí se smát od ucha k uchu a já bych mu přál, aby mu ten úsměv vydržel co nejdéle. Jsem strašně rád, že jsem měl možnost ho poznat a že jsme se stali přáteli."

Autor: Silvie Špryňarová

11.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies