VYBERTE SI REGION

V Rusku vydělal balík. 'Peníze mě nezměnily,' tvrdí Kudrna

Východní Čechy, Hradec Králové /ROZHOVOR/ - Rozhovor týdne s útočníkem extraligových hokejistů Mountfieldu HK a hradeckým rodákem vedl redaktor Hradeckého deníku Radek Špryňar.

13.1.2014
SDÍLEJ:

Hokejista Jaroslav Kudrna.Foto: Deník/ Ondřej Littera

V Rusku si hokejem vydělal balík, mohl by jezdit v drahých autech, mít všechno v paži, rozhazovat. Jako spousta dalších.

Jaroslav Kudrna má ale jiné priority.

„S rodinou žijeme pořád stejně. Peníze jsou jedna věc, ale pro nás to nikdy nebylo to nejdůležitější. Z Ruska mám vyděláno, pro mě jsou však cennější zážitky a zkušenosti, které mi nikdo nikdy nevezme," říká hokejista, který strávil čtyři vyvedené roky v Metalurgu Magnitogorsk, v jednom z největších a nejbohatších klubů v Rusku.

Loni v létě se po třech letech  strávených v Liberci vrátil na rodnou hroudu. Do Hradce Králové. Mountfieldu se daří, město pod Bílou věží zachvátila hokejová horečka.

I díky Kudrnovi.

Do chvíle než se na konci listopadu zranil, nasbíral v 17 utkáních 19 bodů. Přesto, že skoro měsíc a půl vinou zlomené nohy nehraje, je v osmatřiceti letech třetím nejproduktivnějším hráčem klubu.

Hradecké fanoušky asi nejvíce zajímá, jak jste na tom zdravotně. Blíží se váš návrat na led?
Samozřejmě bych chtěl týmu pomoct co nejdřív. Rád bych naskočil už tento víkend. V mém plánu je páteční zápas s Plzní. Uvidím, jestli mě noha pustí, jak se bude bolest ozývat v brusli. Ještě jsem nebyl na ledě, klidně se může stát, že návrat ještě o týden odložím, což bych ale nerad. Zatím kroutím posilovnu a kolo.

Na sklonku kariéry hrajete hokej v klubu, kde jste vyrůstal a který vás vychoval. Co to pro vás znamená?
Nikdy mě nenapadlo, že by se tady mohla hrát extraliga, takže jsem o budoucnosti v souvislosti s Hradcem moc nepřemýšlel. Jsem rád, že to přece jen vyšlo. Na začátku kariéry jsem si tady k extralize čuchnul, vím, jak tehdy vypadala divácká kulisa, jak to lidi prožívali a fantasticky se bavili. Jen škoda, že se liga nezachránila. Extraligová historie oddílu mohla být výraznější. To se ale nedá nic dělat, takový je život. Snad tradici nastartujeme od letošní sezony. Máme úžasné fanoušky, daří se nám, základ je položený. Nic lepšího se mi, jak vy říkáte na sklonku kariéry, nemohlo stát. I známí, od školy až po vesnici, kde jsem vyrůstal, všichni fandí. Těší se na každý hokej. Je to paráda, euforie. Proto jsem hrozně rád, že jim děláme radost. A ještě jednu věc bych chtěl zmínit.

Povídejte.
Speciální pochvalu a absolutorium zaslouží spíkr na zimáku (Tomáš Borovec, hokejový komentátor Nova Sport – pozn. aut.). Ten má společně s fanoušky obrovský podíl na celkové atmosféře.

Český divák je specifický, mnoho sportovců z různých odvětví se po návratu do mateřského klubu spálilo. Měl jste obavy, jak to dopadne s vámi?
Samozřejmě. Měl jsem obavy, pořádně jsem nevěděl do čeho jdu. Budějovický tým jsem znal, v extralize se nějaký pátek pohybuji, ale každý odborník ho po přesunu do Hradce pasoval do role outsidera, měli jsme hrát baráž a bůhví, jak to mělo dopadnout. To se vám v hlavě usadí. Jsem rád, že jsem se mýlil. Máme silný tým, což jsme opakovaně dokázali, v kabině 
je skvělá parta a všechno klape.

S Hradcem jste od osmnáctého kola nepřetržitě na druhém místě tabulky, porážíte silné soupeře, dokázali jste vyhrát na suverénní Spartě. Má tenhle tým na titul?
(směje se) Třeba jo, ale od toho jsme strašně daleko. Každému hráči se o těchto věcech těžko mluví.

Vy nesníte?
Ale ano. Sny musíme mít. 
Bez nich nemá smysl nic dělat. Ale na druhou stranu jsem realista. Ještě nemáme ani zaručené play off.

Vizitka
Jméno: Jaroslav Kudrna
Bydliště: Hradec Králové
Narozen: 5. prosince 1975
Rodinný stav: ženatý, manželka Gabriela, dcery Eliška (12 let), Victorie (7)
Koníčky: rodina
Oblíbená kniha: Cestopisy Hanzelky a Zikmunda, Kmotr
Oblíbený film: Sedm
Oblíbený sportovní klub: Mountfield HK, „votroci".
Životní krédo: Když něco dělám, tak pořádně.
Nejoblíbenější jídlo a pití: Omáčky, italská kuchyně, voda, pivo
Nejkrásnější místo na Zemi, které jsem viděl: Hory – Alpy, Krkonoše a Svobodné Dvory

S Magnitogorskem jste vyhrál  ruskou Superligu, ale český titul vám stále uniká. Lačníte po něm?
Je fakt, že mám trochu peška. Když jsem odešel z Pardubic, tak kluci ve výlukové sezoně ligu vyhráli. Pak jsem přišel 
z Ruska, odešel jsem do Liberce a v tom samém roce triumfoval Třinec, kde jsem hrál před odchodem do Magnitogorsku 
a nabízelo se, že bych se tam zase mohl vrátit. Říkal jsem si, že mě to asi navždy mine, že to takhle má být. A jestli po něm lačním? Víte, jsem rád, že jsem si na pohár mohl sáhnout 
v Rusku. Pocit vítězství a prvenství je neopakovatelný. Samozřejmě, kdyby titulů bylo víc, tak je člověk radši, kariéru by měl bohatší a zážitků víc. Ale i za ten jeden jsem hrozně vděčný.

Superligu jste vyhrál hned ve své první sezoně v Magnitogorsku v roce 2007. Přitom k tomu vůbec nemuselo dojít. V Třinci jste tehdy zářil a vám se do Ruska moc nechtělo, že?
Když jsem v létě 2004 odcházel po osmi letech z Pardubic, tak se mi taky nikam nechtělo. A ještě do Třince… Byl jsem z toho skleslý. Nakonec to byla nejlepší věc, která se mi v kariéře stala. Nakopla mě spolupráce s Honzou Peterkem, dělali jsme výsledky, zase jsem dostal chuť do hokeje. A do toho najednou nabídka z Ruska. Dost jsem váhal. Na jednu stranu mi dávali o hodně víc peněz, z druhé strany se nám narodila druhá dcera a v Třinci jsem si užíval restart kariéry. Nebyl důvod nic měnit. Nakonec to rozsekla manželka. Řekla mi, ať jdu, že za mnou s holkama za chvíli přijedou a že to v Čechách zvládnou i beze mě. Tak jsem podepsal a jsem za to moc rád. Vyzkoušet si zahraniční štaci je neocenitelné.

Co vám angažmá v Rusku nejvíce dalo?
Čtyři roky v Magnitce mě finančně zabezpečily. Především proto hokejisté do KHL chodí. U mě to nebylo jinak. Poznal jsem mraky známých a kamarádů, s kterými jsem v kontaktu dodnes. Vážím si toho, že jsem mohl být tolik let v organizaci tak velkého klubu jako je Metallurg. Bylo o nás fantasticky postaráno od rána do večera. Před mým příchodem postavili nový stadion se supermoderním zázemím. Všechno jsme měli kdykoliv k dispozici. Přál bych každému hráči, aby si to někdy vyzkoušel. Samozřejmě všechno nebylo jen růžové. Byly na nás obrovské tlaky, hrozili nám výměnou do Chabarovsku, který leží na hranicích s Čínou. Ale to k Rusku patří, od každého cizince chtějí maximum.

V Magnitogorsku jste dostal několikanásobně víc než v Třinci. Co to s vámi udělalo?
Jak bych to řekl… (přemýšlí) Já, ani rodina, nepatříme k těm, kteří by si začali užívat, blbnout a rozhazovat jenom proto, že vydělávám víc peněz. Jistě, dalo by se to. Na mnoha případech jsem to i viděl. Ale my žijeme pořád stejně. Peníze jsou jedna věc, ale pro nás to nikdy nebylo to nejdůležitější. Z Ruska mám vyděláno, ale pro mě jsou cennější zážitky a zkušenosti, které mi nikdo nikdy nevezme.

Peníze vás vůbec nezměnily?
Já nevím, to musí posoudit okolí. Teď třeba můžu vzít novináře na večeři nebo na pivo. (rozesměje se, rozhovor se uskutečnil v jedné z hradeckých restaurací) Ale jak říkám, žijeme rozumně. Nejsme zhýčkaní, stačí nám normálně existovat. Osobně si myslím, že mě peníze nezměnily.

Co kamarádi? Nechtěli vás někdy zneužít?
Jako myslíte půjčit?

Přesně tak.
Oni věděli, že bych se na ně vykašlal, tak nepřišli. (směje se) Ale jo, stalo se to. Někdo to na mě zkoušel, ale zase moc jich nebylo. Jmenovat radši nebudu. Odešli ovšem s nepořízenou. Já tohle nedělám.

V Magnitogorsku jste strávil čtyři roky také s Janem Markem. Jak vás poznamenala tragická událost ze září 2011, kdy zahynul při pádu letadla s ostatními hokejisty Jaroslavle?
Byla to hrozná rána. Strašná hrůza. Prožili jsme spolu krásné sezony, v jedné lajně jsme hráli od začátku do konce. Pak nás doplnil ještě Rolas (Tomáš Rolinek). Zasáhlo to nejen mě, ale celou moji rodinu. V Magnitogorsku jsme bydleli v jednom paneláku. Když jsme byli na tripu, manželky se hodně navštěvovaly. Žili jsme prostě pohromadě.

Jste se ženou Jana Marka pořád v kontaktu?
Ano, holky se doteď navštěvují. Lucka má s Merim malého kluka, byli u nás na návštěvě. Je to smutný, moc smutný… Meriho smrt, i dalších kluků z Jaroslavle, byla naprosto zbytečná.

S kým jste si na ledě nejvíc rozuměl? Bylo to právě s ním a s Tomášem Rolinkem?
V každém klubu jsem hrál v dobré lajně, ale nejvíc musím vyzdvihnout třineckého Honzu Peterka. To byl pan hokejista. Nakonec i ve dvaačtyřiceti letech to pořád dokazuje. Pořád má neskutečný přehled ve hře, uměl mě dostat do šance a mně to tam padalo. V Magnitogorsku jsme hráli skvěle s Honzou a s Rolasem, v Liberci se mi dařilo s Méďou (Petrem Nedvědem), nyní v Hradci zase se Šimánkem a Mertlem. V Pardubicích jsem si sedl s Tomášem Blažkem, také se Standou Procházkou a Tomášem Martincem. S nimi jsme udělali povedenou sezonu. Ale nejvíce bych vyzdvihl Peterka.

V prosinci vám bylo osmatřicet let, blíží se konec kariéry. Zůstanete u hokeje?
Rád bych, ale jedním dechem dodávám, že ještě nechci končit. V létě rozhodně ne. Potom bych u hokeje nejradši zůstal 
a nejlépe v Hradci. Pokud bude zájem, samozřejmě.

Očima blízkých

Tomáš Rolinek, spoluhráč z Magnitogorsku:
„Poprvé jsme se potkali, když jsem se v roce 2000 dostal do   áčka Pardubic. Už na prvním soustředění jsme bydleli spolu na pokoji. Pak jsme se sblížili ještě víc, když jsem za ním přišel do Magnitogorsku. Strašně jsme si sedli lidsky, stejně tak naše rodiny, což trvá dodneška.  V kariéře jsem hrál jen ve dvou útocích, kde jsme si abnormálně rozuměli. Teď ve Spartě s Petrem Tonem a Jardou Hlinkou, v Magnitce to bylo právě s Kudrnkou a Honzou Markem. Proto bych byl strašně rád, kdybychom se ještě potkali v jednom týmu. Myslím, že by to bylo skvělé pro nás oba. Prásknu na něj, že má moc rád pivo. Pije ho každý den, což jsem poznal v Rusku. Objedná si ho v restauraci, doma si otevře lahváče. Když nad tím tak přemýšlím, asi  mu to prodloužilo kariéru. Někdo jede na regeneračních přípravcích, on na pivu."

Libor Hovorka, kustod hokejistů Pardubic:
„Dodneška je mým velkým kamarádem, akorát mě mrzí, že je na druhé straně barikády. Mít Jardu v týmu, je pro každého trenéra poklad. I přesto, že věkově je už malinko jinde, tak je pořád hráčem, který neustále vytváří tlak na beky, dohrává je, strašně nepříjemný je v okolí branky. Je to bojovník, srdcař, v Hradci, kde je doma, si to teď užívá. Klub udělal hrozně dobře, že přes počáteční váhání podepsal.  Dlouhé roky jsem ho měl v Pardubicích v kabině. Nikdy nezkazil žádnou srandu, ale občas, když se to nasměrovalo na něj, tak ji někdy neunesl. Příklad? Říkali jsme mu „čerte", což vůbec neměl rád. Vždycky mi hned opáčil: Buď zticha, ty trpaslíku! Byla s ním velká legrace."

Milan Votava, novinář:
„V Pardubicích začala naše spolupráce, která později přerostla v kamarádský vztah. Činnost sportovního novináře není zrovna příjemná v momentu, kdy má jít do kabiny poraženého týmu sbírat ohlasy. Jsou hráči, kteří toho moc nenamluví, tací, kteří jsou sdílní jen v případě vítězství. Těch, kteří po těsné prohře nebo debaklu překonají zlobu a zklamání, křivdu i emoce, je málo. Do této kategorie ale vždy patřil ochotný a vstřícný Jaroslav Kudrna. Jakoby neměl za sebou nevydařených 60 minut. V rozhovorech bylo znát, jak je každý duel pro něj školou. Vzpomínám na naše setkání po příjezdu z Magnitogorsku, rád jsem naslouchal jeho vyprávění. Dobře věděl, co všechno  pobyt v dálavě obnáší, co vše je nutné oželet, omezit a hlavně vydržet. On to zvládl a za to si ho nesmírně vážím."

Autor: Radek Špryňar

13.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies