Příchozím se nad tvorbou malířů tají dech a zároveň se musí obdivovat tomu, jak vnímají Valdštejnovo město a jeho okolí mistři umění, které poprvé pozval do Jičína v roce 2011 malíř a architekt Michail Ščigol společně s Milošem Starým. V minulém týdnu se tu sešli malíři z Česka, Polska, Ukrajiny, Lotyšska, Ruska a Litvy.

Malíři plenéru
Letošního ročníku se zúčastnili Oleksandr Petrovič Milovzorov, výtvarník z Kyjeva, polská umělkyně a pravnučka slavného I.P. Pavlova Katia Sokolowa-Zyzak, fotografka Manija Zyzak, lotyšská malířka, sochařka a keramička Jevgenija Loginova, lotyšský umělec Anatolij Borodkin, český malíř Břetislav Kužel a letos poprvé přijeli litevský umělec Linas Domarackas a polská malířka Lidia Domagała.

 Pátý mezinárodní plenér se tentokrát přestěhoval z ulic do zámku, kde se zrodila unikátní díla. Podle výtvarníka Ščigola tím akce vygradovala a sám se zamýšlí nad tím, zda má smysl ještě pokračovat.

„Letos jsme připravili výstavu prací, které se za pět let v Jičíně zrodily. Vidím ten výsledek a moc se mi líbí, že náš plenér šel za pět let stále nahoru. Letošní ročník předčil všechna očekávání a i očekávání mě samotného. Jsem zaskočen a překvapen. Navíc jsme získali díky městu nádherné prostory na zámku, kde mohly vzniknout velké obrazy a kde jsou nyní díla vystavena, což je podle mého úroveň, důstojná Jičínu," hodnotí s dojetím Michail Ščigol. „Nádhera, nádhera," přitaká při pohledu na tvorbu malířů.

Vzpomíná, že plenér začínal jako menší podnik. „V roce 2011 se uskutečnil první klasický plenér. Malíř, který maluje venku. Postupně za pět let už měli všichni Jičín pod kůži, čerpali ze svých dojmů a pracovali v ateliéru. Letošek je vrchol našeho snažení a měli bychom už přestat," míní Ščigol. Na otázku, zda tedy bude mít plenér pokračování, jeho zakladatel odpovídá:

„To nevím, letos je to opravdu vyvrcholení a každý, kdo má sportovního ducha, by měl být soudný a přestat, když je na vrcholu své slávy a netáhnout dál, když ví, že bude škobrtat a nestíhat za mladýma klukama. Musím si přiznat, že je mi sedmdesát a už musím zpomalit." Na přímý dotaz, zda je letošní ročník posledním, Michail otevřeně přiznává: „Opravdu nevím. Uvidím, čekám na odezvu a reakci Jičíňáků, Jičína, a pak rozhodneme."

Michail Ščigol se vymanil i z dotazu, které obrazy z výstavy se mu dostaly pod kůži: „Jsou tu skvělí autoři, vynikající Milovzorov, klasik ukrajinského umění, z Lotyšska Borodkin, ten maluje svítivé obrazy. Máme i nové krásné autory abstrakce, zachycující dojem z Jičína. Je to Lidia Domagala z Polska. Kdo má rád abstrakce, tak by si to měl donést domů. I já tu mám obrazy, i když si myslím, že Jičín je mnou nasycen a jestli ne, tak ať plenér pokračuje dál."

Všechny obrazy jsou prodejné, ceny jsou přístupné a lidé tak mají vzácnou možnost koupit hodnotná díla. „Je to šance zvlášť pro Jičíňáky, protože od éry malíře Procházky nic tak masivně kvalitního zde nevznikalo," upozorňuje železnický výtvarník.
Některé neprodané obrazy půjdou jako dar jičínské radnici a pak zůstanou součástí sbírky, která je nabízena k zapůjčení.
Sobotní výstavu zahájil Miloš Starý, který přiblížil historii akce. „S malířem Michailem Ščigolem jsme realizovali tuto odvážnou myšlenku, prvního setkání se zúčastnil Oleksandr Milovzorov, všestranně nadaný umělec a Michail Ščigol, přidal se Miloš Šedivý, rok nato přijeli další umělci."

„Za pět let jsme zažili tři starosty, ale prezidenta máme pořád jednoho, i když kvůli tomu má i politické problémy," upozorňuje na vůdčí činnost Miloše Starého jeho přítel Michail Ščigol.

Organizátoři při příležitosti pátého plenéru vydali publikaci, která shrnuje historii akce a představuje i jednotlivé autory.