VYBERTE SI REGION

Wintonovo dítě Hana Kleinerová: Její životní číslo je 659

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - Hana Kleinerová v takzvaném Wintonově vlaku v srpnu 1939 ujela před jistou smrtí. Byla jedním z posledních židovských dětí.

27.6.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií
Hana Kleinerová.

Hana Kleinerová.Foto: Cedric Isaac

Je vlahý večer 2. srpna 1939. Hana Kleinerová jen před pár dny sfoukla dvanáct svíček na svém narozeninovém dortu. Teď stojí spolu s o dva roky starší sestrou na peronu pražského hlavního nádraží. Loučí se s otcem, známým hradeckým uzenářem, a milovanou matkou.

Za zády je slyšet sykot vypraveného vlaku. Rodiče obě ratolesti uklidňují, že se opět setkají. Už je nikdy neuvidí. Poslední letmé dotyky, poslední zamávání. Cesta sester vede do Londýna. Jejich rodiče jen o dva roky později končí svůj život v Osvětimi. Hana a Soňa Kleinerovy jsou jedny z posledních dětí, které zachránil sir Nicholas Winton. Tak zvanými Wintonovými vlaky odcestuje za životem 669 dětí. Soňa má na klopě numero 658, Hana 659, jen jedenáct čísel od smrti.

Jejich příběh i rodinu  Haně Kleinerové nepřipomínají pouze zažloutlé fotografie, ale i cedule ulice, která byla na konci minulého týdne odhalena v rodném Hradci Králové. Nachází se jen pár metrů od Základní školy Sion J. A. Komenského.

Jaký je to pocit mít v rodném městě připomínku vás a vaší rodiny?
Na jednu stranu krásný a na druhou smutný. Stále myslím na rodiče a sestru. A i když jsem prakticky celý život prožila v Anglii, tak Hradec dál zůstával v mém srdci. Často jsem snila o tom, jak se tu procházím po ulicích a jen tak v trávě sedím u soutoku. Hradec je zkrátka můj. Vždyť moje rodina tu žila už od devatenáctého století. Bylo tu krásné dětství.

To však skončilo Mnichovem 1938. Jak jste se dostala do Wintonova vlaku?
Za svůj život vděčím rodičům. Měli o nás obavy, ale nikdy nám neřekli, co se může stát. Už ani nevím, jak se  dostali k těm, kteří pomáhali organizovat dětské transporty. Měli jsme obrovské štěstí.

V čem?
Jak jistě víte, poslední vlak s 250 dětmi byl vypraven 1. září 1939, ale byl zastaven a poslán zpět, protože ve stejný den vypukla druhá světová válka. Nakonec se tedy podařilo zachránit jen 669 dětí. Já se sestrou jsme měly číslo 658 a 659.

Rodiče jste pak již nikdy neviděla, zemřeli v roce 1941 v Osvětimi. Proč jste se po konci války nevrátila domů? Pokud se nepletu, tak rodné město jste spatřila až po dlouhých sedmdesáti letech.
Sama jsem si netroufala se sem vrátit. Bála jsem se těch smutných myšlenek. V roce 2009 pak České dráhy vypravily Wintonův vlak. Můj manžel mě tehdy přesvědčil, abych tu cestu absolvovala. Odjeli jsme tedy do Prahy. Tehdy jsem zatoužila mu ukázat moje milované rodné město. To město, které jsem měla celou dobu v srdci. Od té doby sem jezdíme pravidelně.

A dokonce jste v Čechách našla i velice zajímavé příbuzenstvo.
Ano, to máte pravdu. Nedávno jsem se potkala s Ivanem Krausem. A přišli jsme na to, že jsme vlastně rodina. Naše babička totiž byla jejich prateta. Tak mám v rodině významné české umělce. Kromě Ivana je to i známý herec Jan Kraus.

Poznala jste se osobně i s vašim zachráncem sirem Nicholasem Wintonem?
Ano. Ale až za hrozně dlouhou dobu. Je známé, že se s tím, co udělal, moc nechlubil a dlouho se o jeho záslužném činu nevědělo. Teprve náhoda v roce 1988 způsobila, že se o transportech ohrožených dětí z Prahy do Londýna dozvěděla jeho žena Greta tím, že nalezla seznamy dětí a příslušné dokumenty na půdě v domě, kde Wintonovi bydleli. Teprve poté jsme se setkali. Měl obrovskou radost, že nás vidí. Od té doby jsme ho navštěvovali pravidelně. Byl to skromný a přívětivý člověk, který vždycky říkal, že dělal jen to, co bylo potřebné. A to v době, kdy se o to většina lidí nestarala.

Autor: Petr Vaňous

27.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies