VYBERTE SI REGION

Kostelec nad Orlicí: Zámek se oblékl do výtvorů Zdeňka Šindlara

Kostelec nad Orlicí - Vystavoval v Anglii, Japonsku či Mexiku. Teď jeho obrazy ovládly galerii kosteleckého Nového zámku.

16.5.2014
SDÍLEJ:

Výtvarník procestoval mnoho zemí.Nejvíc ho ovlivnila Anglie, kde žil pět let. Foto: Deník

Úspěšný výtvarník ZDENĚK ŠINDLAR se rozpovídal o své tvorbě a inspiraci i o tom, proč se vrátil z milované Anglie. Prozradil také své názory na současné vnímání umění.

Žil jste v pět let v Anglii, co vás tam přivedlo?
Jel jsem tam v době  takzvaných zlatých let šedesátých. Bylo velké štěstí, že jsem se dostal do tak fantastického prostředí. Pracoval jsem jako architekt a dostal místo na pracovní povolení.

Co to přineslo vaší tvorbě?
Pro mě byla tato země nesmírnou inspirací. Samotná Anglie a tamní výtvarné umění mají obrovský náboj. To, co byla z hlediska kumštu Paříž před válkou, byl Londýn po ní. Pobyt tam pro mě znamenal velké postrčení. Setkal jsem se s mnoha lidmi z různých zemí. Žil  jsem tam pět let, domů jsem se vrátil na začátku sedmdesátých let. To musel být docela velký skok. Vrátil jste se ze západu rovnou do normalizace. Byl to až příliš velký skok, ale nedalo se nic dělat. Měl jsem dvě možnosti: buď v Británii zůstat, požádat tam o politický azyl a věnovat se stále těm krásným věcem, které jsme tam tvořili, nebo se vrátit domů.

Proč jste o azyl nepožádal?
Nechtělo se mi a ani jsem nemohl. Měl jsem sestru a bratra a ti měli děti. Všichni víme, jak to dříve chodilo. Kdybych v Británii zůstal, poznamenalo by je to. To jsem  nemohl dovolit. Navíc se tehdy říkalo, že Rusové v Československu zůstanou tak dva roky, vrátí se domů a opět zavládne „dubčekovská" atmosféra. Tak o tom informovali i angličtí žurnalisté.

Británie rozhodně nebyla jedinou cizí zemí, kterou jste navštívil. Kde se vám líbilo nejvíce, když pomineme právě vaši milovanou Anglii?
Hned v závěsu je rozhodně Francie. Nebyl problém si tam z Británie odskočit. Francie má tu výhodu, že tam víc svítí slunce. Byl jsem i v Provence. Pochopil jsem, proč tam jezdili francouzští impresionisté. To světlo je jedinečné.

Poznával jste i další země. Vaše kroky vedly například do Mexika, co vás na něm lákalo?
Vždy jsem se tam chtěl podívat. Mexická kultura je úžasná. Vyrazil jsem tam ještě před revolucí. Tvořil jsem však i v Itálii, Španělsku či Turecku. Líbí se mi historie těch zemí i způsob života v nich.

Vydal jste se ale i do naprosto odlišných končin, do velkoměst ve Spojených státech. Proč?
Zavedla mě tam soutěž, kterou vyhlásilo město New York. Zadáním bylo vytvořit plakát na téma Jedno lidstvo, jeden svět, všichni jsme si rovni. Poslal jsem svůj návrh a soutěž jsem vyhrál. Díky tomu pak přišlo pozvání do Ameriky.

Pro vaši tvorbu to musel být velký kontrast. Fascinují vás stromy, příroda, jižní země. Najednou jste se ocitl v moderních velkoměstech.
Jsou to krásná, výstavní města. Člověk ohodnotí úžasnou schopnost amerických inženýrů postavit mrakodrapy a podobné stavby, ale upřímně – žít bych tam nechtěl.

Na výstavě je k vidění mnoho vašich děl. Tvoříte stále v tak velké míře jako dřív?
Tvořím více méně pořád. Například už nyní se věnuji přípravě novoročenek na příští rok. Dělám je pro lidi, kteří chtějí mít toto přání reprezentativní.
Mají Češi podle vás vás zájem o výtvarné umění? Vy přece musíte umět posoudit, jak se situace vyvíjí.
Dá se mluvit o útlumu. Poptávka je poměrně nízká. Lidé často říkají: Líbí se nám to, ale nemůžeme si to dovolit. Doba se na výtvarném umění podepsala.

Jak to myslíte?
Osvěta je minimální a je jí nedostatek. Televize prezentuje „pseudokumšty" a pseudohodnoty. Výtvarné kultuře se stát věnuje strašně málo. Je to škoda. Tvoří tu celá řada velmi schopných lidí, kteří by byli schopni svou prací svět přikrášlit. Člověk nemá dobrý pocit z toho, co prezentují média a televize.

Jste z toho smutný?
Spíš naštvaný. Například mladí umělci se do povědomí dostávají jen těžko.

Myslíte, že se to změní? Vyrůstá nová generace, která se bude více zajímat o umění?
Byl bych rád. K tomu však musí přispět média. Musí být řečeno: Máme tu výborné umělce, ale ti lidi nemají pomalu co jíst. Vraťme se k příjemnějšímu tématu. Prozradil jste mi, že letos slavíte pětasedmdesátiny a výstavu na kosteleckém zámku berete jako dárek k narozeninám. Mám radost, že výstava mých prací může zahájit sezonu v galerii kosteleckého zámku. Ta je podle mého názoru tou nejkrásnější ve východních Čechách.

Úspěšný umělec a architekt, 
ale také cestovatel celým srdcem

Rychnovsko – Zdeněk Šindlar se narodil v roce 1939 ve Vysokém Mýtě. Na Vysokém učení technickém studoval šest let Fakultu architektury, posléze jeden rok postgraduálního studia na Akademii výtvarných umění.

Během studií se živil návrhy plakátů, ilustracemi a karikaturami pro československý tisk. I ty jsou na kostelecké výstavě k vidění. V roce 1964 byl přijat do Svazu českých výtvarných umělců.

V druhé polovině šedesátých let pracoval pět let jako architekt ve Velké Británii. Projektoval především nová satelitní města na sever od Londýna. Byl prvním Čechem od roku 1948, který získal od vlády jejího Veličenstva pracovní povolení pro práci architekta ve Velké Británii. V Anglii také vystavoval svá díla. V roce 1991 vyhrál první cenu za návrh plakátu na Graph Expo New York. V letech 1990 až 1996 vedl své dvě vlastní galerie.

Jednu na Pražském hradě a druhou v Jičíně. Zde také během šesti let uspořádal na čtyřicet výstav a vernisáž předních českých a evropských umělců. Svá výtvarná díla vystavoval v Anglii, Finsku, Holandsku, Japonsku, Mexiku, Portugalsku, Tunisku, Spojených státech, Německu i na Kubě, Kypru a Maltě. Šindlarova díla se nacházejí v četných sbírkách nejen v Evropě. Jeho cyklus litografií vlastní například Britské muzeum v Londýně.

Americké kulturní centrum v Praze využilo jeho obrazy k výzdobě interiérů. Při návštěvě amerického prezidenta Billa Clintona v Praze použilo americké velvyslanectví Šindlarovy kresby na všech tiskovinách.

Od roku 1984 je Zdeněk Šindlar členem Mezinárodního svazu výtvarných umělců se sídlem ve Stuttgartu. Je také členem mezinárodní humanitární organizace Rotary International. Jako architekt v současnosti spolupracuje s katolickou církví. Žije a pracuje dílem v Praze, dílem na své čtyři sta let staré chalupě poblíž Jičína. Je svobodným umělcem v oborech grafika, malba a architektura.

Autor: Barbora Zemanová

16.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies