V jeho slovech je rozpor: V jedné výpovědi říká, že při zásahu na Národní třídě v Praze 17. listopadu 1989 byl připraven jen jako posila, v druhé popisuje, co měl s ostatními členy pohotovostního pluku na starosti.

„Z Bartolomějské jsme slyšeli, jak to na Národní třídě vře. Asi po dvaceti minutách jsme šli posílit jinou část pořádkové jednotky, když jsme slyšeli, že je dav agresivní," popsal Zdeněk Ondráček v rozhovoru pro Mladý svět v prosinci roku 1989.

V úterý však tvrdil, že přímo na Národní třídě nebyl. „Byl jsem vlastně tiskovým mluvčím oddílu," vysvětloval svou funkci nazvanou agitátor čety. „Dotazy na tu dobu jsou směšné. Chtěl jsem být kriminalista, a proto jsem musel nastoupit na policejní školu."

Jako agitátor se však projevil i v jednom z televizních rozhovorů té doby. Jeho vystoupení dokonce využili i autoři seriálu Vyprávěj.

Národní třída rozhodně není jediným místem, kde se angažoval. Společně s plukem zasahoval i v lednu 1989 během takzvaného Palachova týdne. Tehdy bezpečnost drsně napadala odpůrce režimu na Václavském náměstí. „V tu chvíli bylo potřeba splnit rozkaz. A platí to i dnes," řekl.

Obuškem jsem praštil i ženu, ohrožovala mě

Ještě v prosinci 1989, v době, kdy běžela sametová revoluce, promluvil v rozhovoru pro Mladý svět. Zdeněk Ondráček 
v něm popisoval, v jakých situacích může použít obušek. A k tomu další zajímavosti…

„Je-li dav agresivní, velí se: Za použití obušků, vpřed, ale vůči ženám se obušky nepoužívají. Celkem jsem jej proti ženě použil dvakrát, to když jsem byl ohrožen. Ta dívka na mě plivla a dala mi facku."

„Kluci od nás mají holky na vysokejch školách a ty prostě říkali, jsme na vás připravený, máme biče, klacky, všechno. Já holku na vysoký nemám a jsem rád, že nemám. 
V týhle situaci to není dobrý."

„Jednalo se o to, že nás lidi měli za gestapo, že nejsme lidský. Rozkaz je nepustit nikoho, nepůjde tam nikdo. Starej, mladej, těhotná nebo tak. Rozkazy se mají plnit, ale když přišla těhotná ženská, příslušník ji prostě vzal a převedl přes uzávěru."

„Myslím, že dělnická mládež chodí přece jen občas do práce a práce je lék na lidi. Nemusím nikde vyřvávat, je pro mě důležité, abych měl práci, zázemí. Tihle studenti se vlastně učej, ale po škole nemají co dělat. Vím, že o některých přednáškách si řeknou, že to je zbytečné. Taková branná výchova. Toho volnýho času mají děsně moc, seděj po hospodách…"

„Chci dosáhnout alespoň toho, čeho dosáhl můj otec. On je dělník, hrdina socialistické práce."

Rozhovor s nadstrážmistrem Ondráčkem otištěný v časopisu Mladý svět v prosinci 1989 (fotokopie):

Rozhovor s nadstrážmistrem Ondráčkem otištěný v časopisu Mladý svět v prosinci 1989.