Co bude s areálem bývalé liberecké tiskárny? Otázku si mnozí pokládají již dlouhé roky a stále se uspokojivé odpovědi nedočkali. Rozsáhlý areál v těsné blízkosti centra města nadále chátrá a s každou zimou se jeho stav horší. Takřka bez povšimnutí stojí od devadesátých let. Kolemjdoucí varují cedule přilepené na zdech před padající omítkou, okna jsou často vysklená a za plotem bují nálety. Už je to více než rok, co se naposledy sešli zástupci památkového ústavu s vlastníky areálu. Tehdy se odvrátila hrozba destrukce celého areálu. Namísto toho se památkáři a majitelé dohodli na postupné rekonstrukci. Na první pohled viditelné změny ale dohoda stále nepřinesla.
„Není to tak, že by se vůbec nic nezměnilo, k několika menším úpravám došlo," řekla Alena Řičánková z Národního památkového ústavu. Slavnou minulost jedné z největších tiskařských továren Rakouska-Uherska nepřipomíná areál ani vzdáleně. Pohled na domy ve značně neutěšeném stavu z ulice 8. března nebo ulice Boženy Němcové působí tristně.
INDUSTRIÁLNÍ DĚDICTVÍ
Liberecká tiskárna není jediným industriálním objektem s obdobným osudem. V Libereckém kraji přivedl nezájem odpovědných činitelů i široké veřejnosti desítky dalších areálů do zuboženého stavu. Pro mnoho z nich pak nebylo nalezené jiné řešení než demolice. Situace působí o mnoho zoufaleji při letmém pohledu do historie. Podniky jako tiskárna byly páteří civilizačního vývoje v naší oblasti. „Industriální stavby jsou s naším krajem pevně spjaty. Továrníci navázali na tradici manufaktur a z historického hlediska udělali pro Liberecko hodně. Kraj je na továrnách postavený. Bohužel to nejsou hrady a zámky, jejichž historickou hodnotu nepopře nikdo," řekla Řičánková. Podle ní také hrozí, že dříve než si severní Čechy plně uvědomí hodnotu těchto staveb, bude již pozdě. „Nenávratně mizí," dodala.
V tomto kontextu zřejmě netřeba připomínat demolici bývalé Textilany, po které zůstala děsivá urbanistická jizva jen několik stovek metrů od spodního centra města. Místo, kde dříve stály továrenské budovy, je plné náletových rostlin a odpadků. Demolice areálu proběhla před více než deseti lety, přesto se od té doby dění v areálu pomyslně řečeno nehnulo z místa. Případ Textilany je tedy jakýmsi strašákem v nakládání s rozsáhlými stavbami. Existují ale také případy, kdy se továrenské areály postavené před více než sto lety podařily umně přizpůsobit podmínkám současného města. Často k jeho následnému benefitu. Například areál bývalé továrny na zpracování bavlny se v německém Lipsku přeměnil na kulturní centrum. Ve dvou desítkách budov z konce 19. století nyní návštěvníci místo strojů naleznou přes stovku ateliérů, několik galerií nebo letní kino. Do města to navíc láká mnoho turistů i mladých lidí, kteří se do Lipska stěhují třeba z Berlína. Pro inspiraci ale není třeba chodit až za Drážďany. „Zauhlovací věž ve Vratislavicích je skvělým příkladem konverze," míní Řičánková.
Podle ní jsou industriální objekty díky prostornosti a velkým oknům, tedy výborným světelným podmínkám, ideálním prostorem pro přeměny v galerie, kanceláře či byty. Každá případná konverze má ale svá specifika. Zmíněnou zauhlovací věž dávají dohromady nadšenci vlastními silami, navíc se jedná pouze o jeden objekt vytažený z většího areálu. „Podobné projekty pár lidí jsou jednou z cest, ale dost omezenou. Aby si tři lidi vzali rekonstrukci celého areálu, jako jsou třeba prostory tiskárny, to je hodně velké sousto. Podobné spolky navíc potřebují podporu. Nemyslím jen finanční. Město musí dát najevo, že takové projekty chce," uzavřela.