VYBERTE SI REGION

Čechy jsou značkařskou velmocí již přes sto let

Liberec - Obejdou přes 40 tisíc kilometrů značených tras, ročně odpracují přes 65 tisíc hodin. Zdarma. Republice tak ušetří na 10 milionů korun a do tržeb v turistickém ruchu díky nim plynou až tři miliardy. Řeč je o značkařích. Lidech, kteří se starají, abychom došli ke svému cíli. Po červené, modré či zelené.

16.1.2013
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Karel Rozehnal

Když se rok po založení Klubu českých turistů před 125 lety objevily na oblíbených turistických, tehdy spíše vycházkových, trasách první značky, nikdo netušil, že se České země stanou svým dokonale propracovaným značením turistických cest světovým unikátem.

Ačkoliv se podle turistických značek vydávají na cesty i turisté v Rakousku či Německu, náš přehledný a hlavně jednotný systém s uznáním chválí všichni. Přestože je založený na dobrovolnictví, jde o vysoce profesionální činnost. Rozhodně to není žádná zábava pro důchodce, kteří nemají co dělat, a tak tu a tam namalují značku.

Klub českých turistů

Klub českých turistů (KČT) sdružuje turisty už od roku 1888. V letech 1918 až 1938 byl nahrazen Klubem československých turistů, v letech 1948 až 1990 byl zakázán a nahrazen sjednocenou tělovýchovou. V roce 1990 činnost obnovil. Předsedou je někdejší ministr dopravy a zdravotnictví Jan Stráský.

„V současné chvíli evidujeme 41 865 kilometrů značených pěších tras. K tomu je třeba přičíst cyklotrasy a nově i trasy pro turisty na koních. Celkem se o ně stará 1431 značkařů pro pěší trasy a 418 pro trasy cyklistické," přiblížil některá čísla šéf českých značkařů Karel Markvart z Klubu českých turistů.

Každý rok přibude zhruba padesát nových značkařů. A vůbec podle něj nejde o seniory, jak se většina veřejnosti domnívá. „Jejich věkový průměr je 55 let. Značkování totiž kromě dobrých nohou vyžaduje i určitou fyzičku. Nejen že si po celé trase nosí barvy, ale jejich úkolem je kromě obnovy samotného značení tu a tam například prořezat větve, aby bylo na značky dobře vidět, donést a osadit informační tabule a mnohé další," vysvětluje. Musí si také nosit speciální nosiče na barvy. V nich jsou skleničky s barvou tedy červenou, modrou, zelenou nebo žlutou, bílou kontrastní a hnědou, s níž se zamalovávají značky, které se už nehodí. K tomu štětec, hadr, samolepicí značky, hliníkové značky a sešit na zaznamenání kvality směrovek a map.¨

Několik čísel

Ještě před pěti lety bylo v KČT celkem 1384 aktivních značkařů pěších tras, dnes jich je 1431. Dalších 418 značkařů se věnuje značení cyklistických tras. Roste ale také počet značkařů tras cest pro turisty na koních (hipoturistika). Celkem udržují značkaři 41 865 kilometrů pěších tras, téměř stejný počet cyklotras, přes 400 km lyžařských tras a 1300 km hipotras.

„Rozhodně bych ale nechtěl být značkařem v úplných začátcích, na konci 19. století, kdy se cesty značily žulovými patníky, na které byl vytesaný znak a teprve na něj se nanášela barva," doplňuje se smíchem nejvyšší šéf libereckých značkařů Zdeněk Rajsigl. Zato před válkou to byl podle něj luxus. „To měl značkař k ruce nosiče barvy i proviantu," pokračuje v barvitém vyprávění. Dodává, že první dálková značená turistická trasa vznikla v letech 1902 až 1908 a vedla ze Sněžky přes Ještědský hřeben až na Růžový vrch v Česko-saském Švýcarsku. Do roku 1938 bylo vyznačeno přes 46 tisíc kilometrů tras. Včetně Slovenska a Zakarpatské Rusi.

Dnes patří do rajónu libereckých značkařů nejen Jizerské a Lužické hory, Ještědský hřeben a Podještědí, ale také okolí Rokytnice a Harrachova a navíc turisticky velmi exponovaná část Českého ráje. Celkem 2709 kilometrů.

Jak se stát značkařem

„Musí ho to bavit a musí přijmout to, že to není práce, za kterou dostane zaplaceno," vysvětluje Zdeněk Rajsigl. Jediné co Klub hradí jsou cestovní výlohy a speciální venkovní písmomalířské barvy té nejvyšší kvality.

„Ročně se na značení cest vydá asi 14,5 milionu korun. Kdybychom měli značkařům platit byť jen minimální mzdu, vyšlo by to na dalších 10 milionů. Tolik každý rok vlastně věnují turisté této zemi. A další přínos je v rozvoji turistického ruchu. Turisté, kteří se pohybují na vyznačených cestách, utratí ročně na tři miliardy korun," zdůrazňuje Karel Markvart.

„Já sám jsem se značením začal před patnácti lety. Do té doby jsem po značených trasách jen chodil. Pak jsem si ale řekl, že je také čas něco vracet," odpovídá na otázku Zdeněk Rajsigl.

Jan Buchar

Velkou zásluhu na rozvoji turistického značení měl také Jan Buchar, český učitel, spisovatel, ale především průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. Měl podíl nejen na rozvoji turistické infrastruktury, včetně zřizování turistických ubytoven, ale i na rozvoji kartografie pro turistické účely a byl při začátcích turistického značkování. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky.

Základní kritéria tedy splnil, ale pak se dostanete do procesu, za který by se nemusela stydět žádná skvěle prosperující firma.

„Nejprve musíte prokázat určitou fyzickou zdatnost, ono sice nachodit za den osm kilometrů nevypadá tak hrozně, ale když přitom lezete do škarpy, zastavujete a obnovujete značky, tak aby turistu dobře vedla, není to tak úplně jednoduché," pokračuje Zdeněk Rajsigl.

„Do terénu se poprvé vydáváte se zkušeným značkařem. S ním byste měli nachodit a vyznačit 10 kilometrů tras a teprve po tomto zácviku se z vás stane zaučený značkař. Teprve po roce, když u této činnosti vydržíte, můžete absolvovat školení a zkoušky na opravdového, tedy vedoucího značkaře," říká a sahá do knihovny pro čtyři silné sešity. Skripta. Tam jsou vědomosti pro začátečníky. Pokud se chcete stát vedoucím úseku, musíte prokázat znalosti z dalších deseti.

„Musíte znát grafické prvky, směrovky a tabulky, znát předpisy i základy kartografie. Značkaři jsou totiž také často spolutvůrci turistických map. Z leteckých snímků modrou pro turisty zkrátka nepoznáte! To musí udělat lidi," vysvětluje Zdeněk Rajsigl.

Barevné členění značených tras

Červená dálkové

Modrá regionální

Zelená místní trasy

Žlutá trasy spojovací

Vzhledem k hustotě turistické sítě už tato členění dnes ale zcela neplatí.

A zhruba pětihodinové školení musí značkaři absolvovat každoročně. Systém tras se obnovuje každé tři roky a je pečlivě rozpracovaný. Jednotlivé úseky si značkaři navzájem kontrolují, aby se doladila každá maličkost a aby nedošlo k „provozní slepotě" na trase, kterou dvojice značkařů dostane přidělenou a důvěrně ji zná. „Základ je představit si na kterémkoliv místě, že jsem tam v životě nebyl a vžít se do pocitů turisty," zdůrazňuje Zdeněk Rajsigl.

V Libereckém kraji působí 101 značkařů. Když se ptám na věk, směje se Zdeněk Rajsigl: „Spodní hranice je dána 15. rokem, kdy může člověk dělat asistenta, horní hranici neomezujeme. Rád říkám, že značkařství je recept na dlouhověkost. Je mezi námi i několik aktivních osmdesátníků." Jedním z nich byl i jeho předchůdce, František Koral, který se této činnosti v rámci Klubu českých turistů věnoval dlouhých čtyřicet let. A vedoucího značkařů dělal až do svých pětaosmdesáti.

Autor: Jana Švecová

16.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kamil Brabenec starší.
7

Legendární Brabenec: Děti jsou zaostalé. Trenér jim musí ukázat, že to jde

Britská premiérka Theresa Mayová.
AKTUALIZUJEME
1 3

Tvrdý brexit! Mayová chce úplné oddělení Británie od EU

VIDEO: Bezva finta? Řidiče načapali se „schovávací“ SPZ

Možná jste si taky někdy chtěli připadat jako James Bond, jehož otáčecí SPZ na autě se stala legendární vychytávkou. Podobné pocity nedávno zažíval jistý řidič z americké Floridy. I když… Vlastně se chtěl jen vyhnout placení mýtného.

Po pohřešované dívce z Ústí se pátrá i v schengenském prostoru

Ústí nad Labem - Policie stále neúspěšně pátrá po dvanáctileté Michaele Patricii Muzikářové z Ústí nad Labem. Dítě je nezvěstné pravděpodobně od 11. ledna. Policie dívku hledá nejen v celé České republice, ale i v schengenském prostoru.

Stát pátrá po majitelích čtyř tisíc domů. Když se nepřihlásí, přijdou o ně

O vydání nemovitostí po sedlácích, emigrantech či obětech války žádají tisíce Čechů ročně. Uspějí jen stovky z nich.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies