VYBERTE SI REGION

Herec Vyskočil veze dětem v Libereckém kraji hru. Divadla jsou proti

Liberecký kraj - Pražský herec Ivan Vyskočil nazkoušel nové dětské divadelní představení, které bude vozit do školek a škol v Libereckém kraji. Deníku jako prvnímu prozradil podrobnosti o projektu.

13.5.2013
SDÍLEJ:

Herec Ivan VyskočilFoto: Deník/Vít Černý

Hru nazvanou Autobusová pohádka vymyslel herec společně s mimem a pedagogem Martinem Sochorem. Důvod, proč jí nedá na program některého z kamenných divadel, ale bude s ní obrážet školy, je chuť zkusit něco nového.

„V kamenném divadle děti jen těžko zapojíte do děje. My jsme nacvičili hru, kde děti zpívají, hádají zvířata nebo hrají volejbal. Už jsme si to vyzkoušeli a ohlasy byly náramné," tvrdí Vyskočil. Premiéra před „ostrým" publikem má podle jeho slov být ještě před prázdninami.

Školy hercův nápad vítají. Třeba ZŠ Kunratická v Liberci má s představeními hranými přímo ve škole nejlepší zkušenosti. „Děti pak ztratí ostych, jsou v bezpečí ve známém prostředí a víc si to užijí," přitakává zástupkyně ředitele Olga Králová, která má na starost divadelní představení ve škole. „Tahle forma, kdy děti vstupují do děje, by měla dostávat stejný prostor, jako návštěva kamenných divadel," dodává.

Právě kamenné svatostánky jsou k Vyskočilovu projektu zatím spíše skeptické. Není divu kočovná divadla jim berou návštěvníky. Ředitel Naivního divadla v Liberci Stanislav Doubrava si myslí, že divadlo do školy nepatří.

„Divadelní hra je druh umění, na který by se měly děti slušně obléci a přijít na něj do divadla. Ne ho sledovat v místě, kde ještě smrdí pot z tělocviku nebo blízké kuchyně," odmítá ředitel Vyskočilův plán.

Ten se ale brání tím, že hromadné výpravy do divadel mohou děti spíše znechutit a odpor k divadlu si pak nesou celoživotně.

„Ještě jako herec dětského divadla Jiřího Wolkera jsem zažil, jak puberťáci pokřikovali při hře Romeo a Julie na hlavního herce „To je ale ošklivé Romelo," vzpomněl Vyskočil nepříjemnou situaci, kdy se v hledišti mísilo mladé i starší publikum.

Psychologové dávají herci zapravdu. Liberecký klinický psycholog a psychoterapeut Petr Moos je dokonce toho názoru, že výchovné výlety do divadla jsou přežitek.

„Umění není výuka ani didaktika. Stejně tak nerozumím, proč je třeba známkována výtvarná výchova. Vztah k umění si člověk má pěstovat sám, ne pod dohledem školy," tvrdí Moos, který jako podobnou paralelu zmiňuje návštěvu kin se sovětskými filmy za minulého režimu.

„Když přijede divadlo do školy za dětmi, nemá to tak oficiální formát jako výprava do divadla. Kontakt s hercem je pak přirozenější, může je to kultivovat," argumentuje psycholog.

Autobusová pohádka herce Vyskočila má mít podle jeho slov přibližně 50 minut. Kulisy i scéna jsou uzpůsobené tak, aby se dala hrát ve třídách.

Autobusová pohádka od herce Ivana Vyskočila míří do školek na Liberecku

Ivan Vyskočil je nezmar. Nedávno dotočil televizní film Bastardi 3, hostuje v divadle Metro, se hrou Zmýlená platí objíždí česká města a stačí i režírovat hru Oskar na motivy filmu Louise de Funèse nebo hru Mafie a city. Jako by toho neměl málo, přibalil do svého „repertoáru" ještě Autobusovou pohádku. O té jste ještě nikde číst nemohli, neboť Deník je prvním, s kým o ní slavný herec mluvil.

Jak jste se vůbec k tématu pohádky dostal?

Všechno to vlastně začalo, když jsem se svezl autobusem BusLine, který má v sobě dětské sedačky, což na našem trhu dosud chybělo. Viděl jsem tam ty děti, což mi vnuklo nápad vymyslet hru s tematikou dopravy. Autobus zná každé dítě.

Kdo další na tom spolupracoval?

Hlavně já a kolega Martin Sochor, který studoval pantomimu ve Francii a dnes jí i učí. Sedli jsme si, přizvali ještě dramaturgyni a dali dohromady něco, co je trošku inspirované Pošťáckou pohádkou od Karla Čapka.

O čem tedy hra bude?

Vše se točí kolem symboliky cesty. V té Čapkově pohádce jde pošťák hledat odesílatele dopisu, na kterém nebyla adresa. A cestou zažívá dobrodružství. V naší pohádce objeví cestující v autobuse zapomenutého psa. A tomu hledají pána.

Divadla pro děti obvykle počítají s tím, že diváci se zapojí do děje. Bude to i v tomto případě?

Jistě, v pohádce cestujeme po různých městech, kde na děti čekají úkoly. Ve Dvoře Králové třeba hádají, jaké krmivo vybrat pro zvířata v zoo. Navštívíme koncertní síň, kde děti zpívají. Skončíme třeba i na hřišti, kde se hraje volejbal.

Volejbal při divadelní hře? To si nějak neumím představit…

Nám se to taky nezdálo, ale vymysleli jsme to skvěle. Nafoukneme balónky a do nich dáme kapku vody. Ony jsou pak o něco těžší než normálně, nelétají tolik daleko a vysoko a nic nerozbijí. Má to obrovský úspěch. Děti pak ani nevědí, kde přestat.

To vypadá, že už jste si to vyzkoušeli před publikem.

Kulisy jsou vyrobené, máme to nazkoušené. Teď budeme zkoušet scénu a pak už bude premiéra před ostrým publikem. U takového druhu hry se nesmí nic uspěchat, hra musí mít dobře vystavěnou kostru a musí gradovat. Je třeba nejdřív zjistit, jak moc děti do hry zasahují. No a my musíme být fakt dobří improvizátoři.

Když hru hrajete ve školkách a školách, asi těžko budete mít nějaké kulisy?

Naopak, kulisy navrhl profesionální výtvarník. Mají podobu autobusu. Když se scéna odehrává před kulisou autobusu, děti vidí jeho předek. Když se jede, kulisa se otočí a v tu chvíli děti ve třídě sedí jakoby v autobusu.

Jakou roli v té pohádce má hrát ta vámi zmíněná pantomima?

Aby se děti bavily, je nutné některé scény sehrát přehnaně, pantomimicky. Kolega Sochor ztvárňuje několik postav, které třeba při prudkém brzdění autobusu padají na zem. V té hře je vlastně nenásilně adaptováno poselství o tom, jak se mají děti v dopravních prostředcích chovat. Že mají sedět, neběhat po autobusu, nekřičet.

Pro jak staré děti bude pohádka určena?

Nejprve jsem se synem zvažoval, že to bude pro malé i větší děti. Pak mi ale došlo, že to nejde. Nejde udělat hra, aby to imponovalo puberťákům i malým děckům zároveň. Hra je určená pro maximálně děti z druhé třídy ZŠ.

Když srovnáte hraní pro děti a pro dospělé, má tohle nějakou výhodu?

Má a velkou. Obecenstvo se vám obměňuje. Když přijdeme s hrou pro dospělé podruhé do jednoho města, řeknou lidi „To už jsme viděli." Ale děti dorůstají stále nové. Takže se nestává, že byste hrál pro stejné publikum.

Jste sice na volné noze, nemáte stálé angažmá, ale je o vás pořád slyšet. Co teď zkoušíte nového?

Účinkuji v komediích Drahé tety a já a Dostanu tě na jahody. Na Liberecku mě lidé mohou vídat ve hře Zmýlená platí, kde se mnou účinkuje ještě Milena Steinmasslová. A hodně práce mi zabrala režie hry Mafie a city. Ta má podtitul Kterak mám říci svému kamarádovi, že chodím s jeho dcerou, když můj kamarád je kmotr sicilské mafie. Teď to zkoušíme, hraje v tom Pepa Laufer a Lukáš Langmajer. Nenudím se.

Autor: Tomáš Lánský

13.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies