VYBERTE SI REGION

Boj s rakovinou? Člověk se musí naučit mít sám sebe hodně rád

Jablonec n. N. /ROZHOVOR/ - Když si budeme nejen navzájem, ale i sami sobě ubližovat, ztratíme nad sebou moc a potom přijde odpověď a tou je ne-moc. Po roce a dni se rozhodla rekapitulovat pocity, tehdy lékař vyřkl verdikt: „Zhoubný nádor!"

24.8.2013 1
SDÍLEJ:

Helena Ungermannová, srovnávací fotografie.Foto: Deník/ Lenka Klimentová

Několik let potkávali lidé nejen v Jablonci u řady společenské charitativních akcí energickou blondýnku Helenu Ungermannovou. Rozevláté přírodní lokny byly její velkou chloubou. Téměř ze dne na den o ně přišla a po chirurgickém zákroku nejen o ně.Vlasy ale časem narostou. Ty ano.K lékařům přišla včas, ale nádor bujel neuvěřitelným tempem. Dnes se usmívá a hrdě říká: „Mám markery na nule… Dala jsem to." Změnila ale svůj život od základu.

Když jsme dělaly vzpomínkové fotografie. Chystala jste se na operaci?

Rok zpátky … 20. července před rokem mi řekli, že ten nádor je zhoubný. Vlastně až nyní jsem si uvědomila, že vlastně nemoc přišla jako pomoc. Doslova a do písmene. Vůbec jsem si neuvědomovala některé věci v životě a díky tomu jsem dostala hodně jasně nastavené zrcadlo.

Prvopočátek byl vzdor, šílený vzdor proč já. Vztek. Jak je to možné – jóga, ajurvédská strava – kam se to všechno podělo. Byla jsem jak to malé dítě, vzdorovité: „Já ne, mě se to netýká!!!!" Pak přišlo přijetí. Tak je to tady. A co s tím???? Jak se s tím vypořádat????"

To byly otázky zhruba na půl roku. Zajímavé bylo, že zhruba po půl roce už jsem víceméně tušila, co s tím. Tak dušička zevnitř začala ťukat, a já ji začala hodně silně poslouchat. Ona křičela.

V řadě rodin při této diagnoze se vztahy nabourají. Nemocní viní i ty nejbližší a obrací na ně zlost. Jak to máte vy? Máte rodinu, máte děti?

Mám dvě děti. Nemohu ale za ně mluvit. Mluvím za sebe, já jsem si to víceméně prožívala sama, protože žiji sama v Liberci. Syn s rodinou žije v Praze a dcera v Jablonci. Naše komunikace byla spíš sporadická. Jednoznačně jsem jejich podporu měla, ale nebyla ve formě denního kontaktu. Samozřejmě mi pomáhali jak psychicky, tak i spoustu věcí spojených s léčbou.

Měla jsem prostor o sobě přemýšlet a hlavně si uvědomovat, co mi ta nemoc říká. Nemusím vědět, proč přišla, to není úplně podstatné, ale důležité je, co mi přinesla. Po půlroce jsem si najednou uvědomila, že nemoc mi přišla říci, že mít se rád neznamená si načančat obličej, koupit hezké šaty, nalakovat nehty a chodit na kosmetiku. Naučila jsem se mít ráda bezpodmínečně. Cesta, kterou jsem nastoupila, stále trvá. Neskončila. Přijetí pozornosti sama sobě a i přijetí daru života – to je vlastně ten život.

Některá dědictví od rodičů jsou jakoby lichá. Patří sem, že mít se rád je jakési sobectví. Vy to míníte zřejmě jinak?

Sobec je slovo. Ale co se skrývá za tím slovem sobec? Proč jsem sobec, když mám rád sám sebe? Ano, samozřejmě jsem tento názor slyšela. I moje maminka měla tři dny před mou operací pocit, že je ten nejdůležitější člověk na světě. Stále ten pocit měla. Mám svou maminku moc ráda, jsem vděčná, že právě ona je moje máma, ale není na tom prvním místě.

Preventivně bych do toho nešla

Není to tak příliš dávno, co americká herečka podstoupila operaci prsů právě pod vidinou hrozby zhoubného nádoru. Jak se tuto otázku díváte teď?

Nemohu posoudit, co ona cítí, proč to udělala, to jsou její pocity a přístupy. Mohu mluvit o svých pocitech. Také jsem podstoupila operaci. Nebylo to preventivně, ale protože v tu chvíli jsem měla jasnou diagnózu. Necítím, že bych tuto operaci podstoupila preventivně. Na tomto světě si nemohu pojistit vůbec nic. Ani žádnou operací. Právě při sebepřijetí jsem si uvědomila kolik věcí ve svém životě změnila v důsledku nemoci. Hlavně přístup sama k sobě. Předtím jsem dělala spoustu věcí a vůbec o nich neuvažovala.

Ale určitě by ženy neměly podceňovat preventivní návštěvy u lékaře.

Když už se na to ptáte, tak já mám v historii chorobopisu napsáno, že pacientka odmítla další chemoterapii a radioterapii. Nešla jsem na další, protože jsem věděla, že to nepotřebuji. Moje tělo má neskutečné schopnosti a uzdraví se samo. Pochopila jsem, že se ne já starám o mé tělo, ale tělo se už mnoho let stará o mne.

Teprve nyní po roce mi dává tělo jasné signály. Předtím bylo zahlušeno množstvím špatně strávených věcí – jídla, emocí, čehokoliv. Bylo plné toxického odpadu mých myšlenek. Je potřeba ho vyčistit.

Poslední půlrok se věnuji tomu, že své tělo sytím jinak, přemýšlím jinak a pozoruji, jak přemýšlím. Měním spoustu věcí ve svém životě – partnerské vztahy, vztahy s rodinou, s dětmi, s vnoučaty. Nechávám lidem velký prostor, a samozřejmě očekávám, že oni ho nechají i mně. A když ne, tak si dnes umím velmi jemně, ale přesto velmi razantně svůj prostor chránit.

Jsou kolem vás noví lidé, skupiny, přátelé. Zřejmě vás něco jednotně spojuje.

Pokud jsem změnila přístup, něco jiného vyzařuji, přitahuji jiné lidi s jiným, podobným přístupem. Dnes mám kolem sebe spoustu nových lidí, někteří lidé z mého života odešli, ale nových lidí je víc. Z toho mám obrovskou radost.

Vedu kurzy živé stravy a tak tvořím vědomě takové skupiny. Na otázku, proč teď vypadám úplně jinak než předtím, kterou dostávám od spousty lidí, odpovídám, že jím živou stravu. Dnes už to nevysvětluji, pokud mají zájem poznat „živou stravu", mohou přijít na můj kurz. Ale pro úplnost většinu jídel nevařím. Myslím, že téma dnešní lidi hodně zajímá a starají se své tělo. Právě ti chodí na mé kurzy.

Helena Ungermannová.

Helena Ungermannová v roce 2008

Neschopenka, pak invalidní důchod

Jak je to s ekonomickou stránkou? Návrat do práce? Nebo změna?

Mám invalidní důchod a uvědomila jsem si, že mé potřeby nejsou už tak vysoce materiální. Věci, o kterých jsem si myslela, že nezbytně patří do mého života, až tak nepotřebuji.

Věřím, že to, co dnes dělám pro sebe, mě bude posléze živit a sytit. Dnes mě tedy „jen" sytí, ale věřím, že mě budou i živit. Život se prostě opět jen promění. Sbírám ještě síly, rok je takový přelom, kdy tělo bylo hodně nemocné a začalo se uzdravovat. Naučila jsem se na tělo „netlačit", nepospíchat, nechvátat.

Blíží se doba, kdy mě pozvou ke komisi, k posudkovému lékaři. Končí takové mé hájení, kdy mám čas na regeneraci, relaxaci, uzdravování. Snažím se nepodlehnout tlaku, nedávám si žádné limity. Přijímám jen to, co čas přinese a určitě se něco objeví. Nejsem člověk, který by seděl s rukama v klíně a vzpomínal na to, co bylo. Naopak, já se těším z toho, co se děje teď. Věřím, že se v budoucnu bude dít ještě něco mnohem lepšího.

Chystáte tedy veřejně kurzy? Jak to probíhá a co je vlastně ta živá strava?

Zatím mám v kurzech přátelé, přijdou a vaříme. Zpracovala jsem projekt a začínám od září v jabloneckém studiu FIT. Zkusím, jak veřejnost bude reagovat, zda budou lidé chodit, to ukáže čas. Tvořím koncept tak, aby byl pro lidi zajímavý a aby věděli, že tyto možnosti tady jsou. Když se o tom jen mluví, tak si člověk nedokáže vše představit.

Jídlo nás nejen sytí, ale má i takový sociální kontext. Pokud zvu návštěvu, tak si spolu vytvoříme náš plný stůl. A při společném tvoření si užijeme spoustu legrace, vyprávíme si historky. Ráda sdílím s lidmi příběhy, bavím se s nimi, poslouchám je. Umím naslouchat a mám ráda, když někdo naslouchá mě. I takovou funkci má mít jídlo.

Příprava jídla v nás probouzí kreativitu. Tvořit a připravovat krásné, voňavé, barevné, chutné jídlo, aby nás nasytilo a dalo nám to pozitivní. Ne jen tak stravu slupnout a jít, bez ohledu, co jsme snědli a jaké to bylo kvality.

A na závěr. Co říká ne vaše tělo ale kontrolní testy?

Nechala jsem si udělat testy a vím, že rakovinné markery jsou v absolutním pořádku. Aktuálně v mém těle nic není a je to více než rok poté. Samozřejmě mám obrovskou radost. Potvrzuje mi to, že tělo má obrovskou regenerační schopnost. Je potřeba nechat mé tělo dělat to, co umí, a to, co zná. Jen mu v tom pomáhat.

Autor: Lenka Klimentová

24.8.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies