Návrhář Ondřej Ludín: Kupuji si už jen spodní prádlo, ponožky a boty

„Na ruční vyrobení šatů je potřeba stejné množství práce jako na předělání koupelny v bytě. Lidé nechtějí dát velký obnos za originální kus oblečení, na kterém krejčí dělal vlastně stejnou dobu jako obkladač nebo zedník v koupelně, ale za koupelnu to dají," říká návrhář a krejčí Ondřej Ludín.

Začínal jako umělecký truhlář a čalouník. Nyní dokončuje bakalářské studium na katedře Designu Technické univerzity. V rozhovoru tento šikovný a talentovaný muž prozradil, jaké je to být v dnešní době návrhářem, které modely ho nejvíce baví zhotovovat, co je u ručního šití nejzásadnější, jaké barvy jsou podle něj moderní a další zajímavé věci ze světa módy.

I když už jsou dnes rozdíly mezi ženami a muži nepatrné a všichni mohou dělat jaké chtějí zaměstnání, setkáváte se s tím, že se lidé pozastavují, že jste návrhář a zároveň velmi zručný krejčí?

Je to nezvyklé. To ano. Ve finále je to jedno. Je hodně profesí, které dělají ženy a nikomu to divné nepřijde. I žena může dělat například automechaničku. U nás na střední jsme měli třeba i truhlářku.

Na umělecké akci DrinkART jsem na chvíli zavítala mezi vaše spolužačky a ty vás moc chválily, že jste pečlivý a precizní. Myslíte, že jsou muži pečlivější krejčí?

Říká se to. Myslím si, když už si muž zvolí takovou profesi, musí jí mít prostě rád, dělat ji s láskou a poctivostí. Je to něco podobného jako když muž vaří. Světoznámí šéfkuchaři jsou většinou muži. To je taky docela zásadní argument. Ale tím nějak nechci samozřejmě tvrdit, že ženy tuhle profesi nedělají s takovým zanícením.

Navrhujete a šijete na ženy i muže? Jaký styl vás baví?

Specializuji se na elegantní pánský oděv nebo sportovně elegantní.

Kde se inspirujete? Vaše pánské obleky mi připomínají módu 30. let, která má ale i kus moderního stylu.

Určitě na mě působí minulost. Líbí se mi móda třicátých let, i starší období – baroko a empír, rokoko, biedermeier.

Napadlo vás někdy šít i na ženy?

Velmi okrajově. Musí to pro mě být výzva. Zaujme mě žena, v které je určitý potenciál a hlavně musí vědět co chce! S tímhle mají některé ženy velký problém.

Je to proto, že ženy lidově řečeno „krev a mléko" nemají v obchodech takový výběr? Takhle to myslíte?

Přesně tak. Je těžké vytvarovat oděv tak, aby ženě s velkými prsy a boky dokonale seděl a zároveň i dobře vypadal. Většina těchto žen nemá moc možnosti si v obchodech vybírat.

Vše je normované velikostmi a když si koupí něco podle té jejich, nesluší jim a nevypadá na nich dobře. Nezdůrazňuje to jejich postavu a mnohdy je to dělá i silnější než jsou.

Pokud má žena postavu, zjednodušeně řečeno, jako přesýpací hodiny, potřebuje, aby jí oblečení zdůraznilo hlavně pas.

Kdybych si u vás někdo chtěl nechat ušít šaty. Jak by to probíhalo? Kde vás má potenciální zákazník kontaktovat?

Určitě nejjednodušší bude na facebooku. Rozhodně je pro mě ale zásadní, aby mi zákazník dal prostor, abych do modelu vnesl nějakou svou myšlenku. Něčím ho ozvláštnit.

Jak často šijete? Jak vypadá váš týden?

Skoro denně. Pořád mám na čem pracovat.

Co si u vás muži nejčastěji nechávají šít?

Košile, kalhoty, sako, vestu. Dělám i tašky a doplňky. Nejvíce pánské tašky – textilní i kožené.

Jak dlouho trvá ušití kvalitního saka s podšívkou? Jen tak pro představu?

Když chcete mít pěkné sako, které má držet ten správný tvar a nedeformovat se, musíte do něj dát vložku, která se skládá z několika vrstev plátna a výztuhu utkanou z koňských žíní.

Celá vložka se pak ručně všívá do celého saka. Právě díky ručnímu přišití pak sako dostane jedinečný tvar, s kterým se v obchodech nesetkáte. Je to proces, který vyžaduje mnoho hodin ruční práce, ale výsledek stojí za to!

Sama se snažím trošku šít, takže vím, že velmi důležité je žehlení. Kolikrát se žehlí sako?

Sako se třeba minimálně čtyřicetkrát žehlí. Sežehluje se, rozžehluje. Prostě složitý a pracný proces, kterým se dá hodně zachránit, ale i dost zkazit.

Mají lidé ještě pořád zájem o práci návrhářů a krejčích nebo to upadá díky velkému množství levného nekvalitního oblečení v obchodech?

Určitě mají zájem. Spousta lidí má zálibu v něčem. Ať je to člověk, co to produkuje nebo ten, co to konzumuje. Pro mnoho lidí je móda koníček. Móda je spojení umění a řemesla. Jedno bez druhého by však nemohlo fungovat.

Kdy jste se dostal k šití a krejčovskému oboru?

Vystudoval jsem dva obory: umělecký truhlář a umělecký čalouník. Z uměleckého truhláře už jsem odbíhal do čalounické dílny, kam jsem chodil za kamarády a pomáhal jsem jim s velkými zakázkami. Za šicím strojem mě to bavilo. Čalouníka jsem si dodělával už při vysoké.

Sledujete módní trendy? Řídíte se podle nich? Jaké jsou teď moderní barvy?

Sleduji jako každý, ale rozhodně se jim moc nepodřizuji. Já osobně mám moc rád tmavě modrou barvu, která se hodí skoro ke všemu. Všechny odstíny černé, šedé. Nepohrdnu ani zemitými barvami. Dost často je pak oživuji v detailu pestrými barvami. A o tom je hlavně pánská móda, o detailu.

Podílel jste se na módní kolekci pro Afriku pro sdružení Kedjom Keku. Tam byly hodně barevné látky. Bavilo vás to?

Ano, tam jsem se s barvami vyřádil. Byly to hodně pestré materiály. Látky byly speciálně dovezeny z Kamerunu.

Až skončíte bakalářské studium, co byste chtěl dělat?

Láká mě design obuvi a doplňku. Chtěl bych pokračovat na magisterském oboru. Uvidím, jestli se zadaří.

Tak to máte vlastně výhodu. Umíte si vyrobit nábytek, oblečení. Potom se i možná obujete a vyrobíte si doplňky. To vám závidím.

No nevím, jestli je co. Jak říká jedno české přísloví: ,,Devatero řemesel, desátá bída." (Smích) Zase když člověk všechno umí, tak to taky není moc dobře. Mám teď docela problém si něco koupit v obchodě.

Kupujete si vůbec ještě ošacení v obchodě?

Jediné, co nakupuji jsou boty, ponožky a spodní prádlo. (Smích.)

Video z módní přehlídku na květnovém DrinkARTu