VYBERTE SI REGION

Opera hledá jazyk, kterému současný divák rozumí

Liberec /ROZHOVOR/ - Rozhovor s Tomášem Pilařem, režisérem chystané inscenace opery Giuseppe Verdiho Síla osudu, která má premiéru v pátek 24. května.

19.5.2013
SDÍLEJ:

OPERA ZKOUŠÍ Verdiho Sílu osudu. Na snímku herci Věra Poláchová, Pavel Vančura a klečící režisér Tomáš Pilař.Foto: Petr Zbranek

Opera Giuseppe Verdiho Síla osudu (La forza del destino) míří do Liberce. Dílo, které mělo premiéru pro Verdiho netypicky mimo Itálii až v dalekém Petrohradu, patří bezesporu k vrcholným operám italského tvůrce. V Divadle F. X. Šaldy ho mohou diváci poprvé vidět v pátek 24. května od 19 hodin. Pod Ještěd ji přináší tým vedený šéfem opery a dirigentem Martinem Doubravským a mladým režisérem Tomášem Pilařem. Nejen o novince v rozhovoru s ním.

Co dnes přivede mladého člověka k tomu, aby se věnoval operní režii?

Především opera samotná. Já o režii snil už od předškolního věku a čím dál více se utvrzuji v tom, že to je povolání, ve kterém mě každá nová práce obohatí o něco překvapivého a zajímavého. S každou operou prožívám nové dobrodružství, a pokud bych měl zavzpomínat, tak většinu těch opravdu silných zážitků jsem prožil právě v opeře.

Jaký máte názor na operu jako útvar?

Opera je pro mě koncentrát toho nejsilnějšího z hudby, dramatu a výtvarného umění, který mi umožňuje zažít takřka rituální okamžik oproštění se od všedního časoprostoru a splynutí s uměním ve své nejvrcholnější podobě. Opera je pro mě „tady a teď", do kterého se promítá poselství třeba stovky let mrtvého génia, zároveň s poselstvími desítek umělců na scéně nebo v orchestřišti.

Proč si myslíte, že dnes lidé chodí či nechodí na operu?

Myslím, že opera byla v Česku v posledních dvaceti letech dost ochromená zamrzlým inscenačním přístupem předrevolučních dob, kdy se jaksi pozapomnělo, že opera je vlastně divadlo. V porovnání s činoherní, ale i například s populární kulturou opeře jaksi ujel vlak, který teď těžko dohání. Opera musí stále hledat jazyk, kterému současný divák rozumí, musí mu nabízet odpovědi na jeho otázky a hlavně ho nesmí nudit. Operní postava musí být rovnocenně zpěvákem i hercem a stejně tak opera musí být koncertem i strhujícím dramatem.

V Liberci režírujete operu Síla osudu od Giuseppa Verdiho. Jaký máte vztah k Verdiho operám?

Shodou okolností byl Verdiho Maškarní ples první operou, kterou jsem ve čtyřech letech viděl. Verdi je pro mě výjimečný zejména šťastnou rukou při výběru nadčasových a lidských operních témat, dále obrovskou citovou angažovaností, která ovšem neklouzá jen po povrchu a do třetice skvělou schopností nasadit a udržet dramatický rytmus. Jeho opery mají spád a nenudí ani v dnešní době rychlých střihů a zkratkovité dramatické řeči, na kterou jsme nyní zvyklí.

Kdyby někdo řekl Verdiho Síla osudu a požádal Vás o komentář co byste řekl?

V první řadě je to velká romantická opera se vším všudy. Osobně mě na ní nejvíce zajímá téma hledání vlastní zodpovědnosti, viny, a dále dějový rámec temného společenského ovzduší plného válek a náboženského fanatismu. Dohromady je to velká dramatická freska plná rozsáhlých sborových scén, ale i vyostřených osobních konfliktů, to vše podtržené Verdiho výsostně romantickou hudbou.

A jaká bude Vaše inscenace?

Ve své koncepci hledám rovnováhu mezi velmi křehkou, osobní linií příběhu, ve které se tři mladí lidé snaží vypořádat se svojí vinou, a mezi rozmáchlými obrazy velkých společenských zvratů napoleonské Evropy, které jsou v této opeře zachyceny v šesti velkých sborových scénách. Vzhledem k tomuto konkrétnímu společensko-historickému kontextu, který považuji pro vývoj děje za důležitý, jsem se rozhodl pro kostýmy v duchu historického minimalismu odkazující ke konci osmnáctého století. Na výtvarném vyznění inscenace se bude zásadně podílet také náročný světelný design a scénografie snažící se konzistentně zachytit hned deset různých prostředí, od lesní jeskyně přes válečné pole, až po klášterní klauzuru. Z režijních prostředků jsem pro tuto operu zvolil co možná nejdetailnější psychologickou práci se zpěváky, fyzické herectví a proměňující se dynamiku jevištního rytmu.

Na závěr obligátní otázka je podle Vás důležitější hudba, nebo slovo (děj…)?

Jsou si rovnocenné a do triumvirátu bych přidal ještě vizuál, který v mém pojetí není ve službách dramatu, ale tvoří z nich organický celek. Ale i přesto bych dodal, že s dobrou hudbou, ale špatným dějem máte šanci vytvořit pěknou inscenaci, ale naopak už jen těžko.

Autor: Redakce

19.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
5 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
1 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Vicekancléř Gabriel: AfD se radikalizuje, měla by ji sledovat kontrarozvědka

Berlín - Německý vicekancléř Sigmar Gabriel navrhuje, aby německou protiimigrační stranu Alternativa pro Německo (AfD) sledovala tajná služba. Reaguje tak na hojně kritizované výroky představitele AfD Björna Höckeho, který vyjádřil nelibost nad přítomností památníku holokaustu v Berlíně.

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies