VYBERTE SI REGION

Památník obětem komunismu v Liberci se často sám stává obětí

Liberec - Naposledy ho poničil neznámý vandal těsně před koncem roku. Nebylo to první a zdá se, že ani poslední narušení pietního prostoru.

24.1.2014 2
SDÍLEJ:

Vzpomínkového aktu u příležitosti dvacátého výročí sametové revoluce se u libereckého památníku obětem komunismu sešlo několik desítek vzpomínajících.Foto: Deník/ Petr Šimr

Památník obětem komunismu, který stojí od roku 2006 v parku v Jablonecké ulici je nejen zajímavá architektonická stavba, ale také objekt, který se postupně sžívá s okolím. Památník je symbol, který má v prvním plánu připomínat hrůzy a nespravedlnost komunistického režimu, který parazitoval na obyvatelstvu České republiky velmi dlouhou dobu. Zároveň je místo, kde památník stojí, spojeno s určitými pietními akty. V druhém plánu by možná mohl vzbuzovat emoce a vyzývat lidi k zamyšlení nebo třeba vlastní aktivitě, která by vycházela z původního konceptu pietního místa.

Projekt architektonického studia Sporadical plní svou jednoduchostí a zároveň absolutní nadčasovostí oba plány. „Byl to nový nápad, který využil starou ideu," řekl o liberecké realizaci architekt Petr Janda.

S konceptem skleněného objektu se zrcadly, který odráží to, co se právě děje v jeho blízkosti se snažil architekt uspět už v Praze. Zde probíhala soutěž o návrh na památník obětem totality, který měl být umístěn na Újezdě. Z důvodů, které architekt nechce komentovat, s návrhem neuspěl. Vítězem se stali sochař Olbram Zoubek s architekty Zdeňkem Hölzeml a Janem Kerelem. Jejich památník má podobu rozpadajícího se, kráčejícího člověka, který pomalu koroduje.

Architekti ze studia Sporadical se ale nevzdali a stejnou ideu použili v soutěži na památník obětem komunismu v Liberci a vyhráli.

Ačkoliv počítala původní projektová dokumentace s jiným umístěním, podle Petra Jandy funguje koncept bezvadně i v Jablonecké ulici. Obyvatelé města ho přijali za svůj a jako by jim skleněná konstrukce uprostřed cesty z centra k harcovské přehradě dala důvod se tu zastavit a zamyslet se. Zrcadlo, ve kterém každý vidí něco jiného, je tím nejjednodušším návodem, jak lidi donutit k reflexi, ať už jakékoli.

Podoba reflexe je u každého jiná. Někdo je třeba znepokojen tím, co vidí, a odejde. To v lepším případě. V horším případě může být obrazem, který se v zrcadle objeví, tak frustrován, že vezme kámen, násadu od koštěte nebo ulomený výfuk a památníku se pomstí.

To může být i případ dvou různých incidentů, ke kterým v loňském roce u památníku došlo. Nejdříve se někdo pokusil poškodit jižní stranu stavby směrem k Liebigově vile. Svou nežádoucí aktivitou způsobil škodu asi 150 tisíc korun.

Na konci roku se někdo pravděpodobně v silvestrovském opojení rozhodl, že památník je proste nejlepší rozbít, a neznámým předmětem rozbil skleněnou plochu. Na straně z Jablonecké ulice tak vznikl tzv. pavouk a díra hluboká jako po vystřelené kulce. Oprava, kterou konečně schválilo na svém zasedání zastupitelstvo města, vyjde Liberec na 300 tisíc.

Památník stál 1,2 milionu korun

Komu se mstili ti, kdo ho poškodili, nevíme. Jestli to bylo těm, kteří ho dali postavit, nebo snad těm, kteří se zasloužili o to, že po komunismu zůstaly oběti, které se v demokratické společnosti snažíme rehabilitovat, je nejasné. Rozpor, který vychází z idey, která stála za jeho vznikem.

„Památník reflektuje rakovinný charakter komunismu, jenž během 40 let svého trvání prorostl celou naší společností. Hlavním motivem památníku je zrcadlení. Tíha rozhodování, kdo je obětí a kdo tyranem, je přenesena na každého, kdo k památníku přijde. Každý sám je nucen rozhodnout, jakým člověkem je, pohlédnout sám sobě do očí. V apelaci na osobní zodpovědnost je přesah do současnosti a budoucnosti," popsali vlastní nápad architekti ze studia Sporadical.

Do dlažby u paty památníku je vsazen zrcadlově převrácený nápis čitelný v odrazu jako: „Sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ." Explicitně je tedy vyjádřena možnost volby, kterou jako lidské bytosti máme.

Jak na tuto výzvu reagovat kreativně, a nikoli násilně předvedl student Technické univerzity. Ten v rámci školního úkolu s tématem Parazit v městském prostoru popsal skleněnou plochu básněmi, slogany a hesly, které ho jako člověka oslovují.

„Já za největšího parazita považuji člověka a tady se může podívat do zrcadla a zamyslet se nad celým lidským bytím. Pomník jsem si vybral proto, že komunismus bylo jedno ze zvěrstev, kdy společnost sama na sobě navzájem parazitovala. A vlastně se tomu tak děje dodneška," vysvětlil novinářům Čermák.

Přesah památníku jako statického objektu, který pouze zaplní místo, jistě ocenila i porota Mezinárodní ceny za architekturu. Soutěž, kterou organizuje skupina BigMat, udělila libereckému pomníku cenu za Národní stavbu České republiky, celkovým vítězem se nakonec stali architekti ze studia Xaveer De Geyter Architects s projektem výškové budovy se školou pro kuchaře Elishout Kitchen Tower Campus COOVI.

Porota ocenila stavbu Sporadicalu mezi 868 pracemi z pěti evropských zemí, které se dostaly do užšího výběru. Českou republiku v hodnotícím procesu zastupoval Zdeněk Lukeš.

„Jedná se o jednoduchý a velmi působivý projekt, který prostřednictvím plochy z pochromované oceli umístěné v optimistickém prostředí parku připomíná tragickou minulost. Ozvěna minulosti a přítomnosti se vytváří v zrcadlení, které kombinuje pohled a světlo ve vzpomínce parku. Toto zrcadlení a jeho materiálnost se velmi dobře snoubí s důvodem existence tohoto architektonického díla," znělo hodnocení poroty.

Zástupci odborné veřejnosti ocenili také fakt, že stavba má mimořádnou hodnotu formování času, ke kterému v tomto prostoru dochází. „Památník je vytvořen z materiálu, který kombinuje stálé a neměnné pochromovaná ocel s proměnlivým a pomíjivým, kdy do odlesků vstupují další krajiny, další světla parku, návštěvníci, dojatí tímto citlivým a intelektuálním dílem," dodala porota.

Při další procházce okolo památníku si sami můžete zkusit, zda-li ve vás objekt vzbuzuje intelektuální impulsy. Pokud vás něco napadne, zapiště si to. Jestli ne, proveďte hluboký nádech a výdech a jděte dám. Hlavně neberte do ruky žádné potenciálně nebezpečné předměty a nemstěte se na památníku. Stejně by to nebyl hezký pohled.

Autor: Petr Vodseďálek

24.1.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies