VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pes připomíná vojákovi domov. Nejhorší byly písečné blechy

Liberec - Rozhovor se Stanislavem Hněličkou o knize Byl jsem tobruckou krysou, filmu Tobruk, druhé světové válce, branné službě i psech ve válce.

10.5.2015 1
SDÍLEJ:

Stanislav Hnělička.Foto: Jan Král

Oslavy konce války ve čtvrtek odstartoval seskok parašutistů a autogramiáda ke knize Byl jsem tobruckou krysou, která poutavě vypráví životní osudy libereckého rodáka Stanislava Hněličky (na snímku), legionáře od Tobruku a Dunkerque.

Kniha o vašem životě vznikala jako rozhovor, dokonce v takové formě i vyšla. Kolikrát jste se autorem a novinářem Janem Šebelkou museli sejít, to musela být dlouhá sezení?

Asi pětkrát nebo šestkrát. Kniha vznikala v zimě a na jaře v roce 2008.

Ve Varšavě se promítaly dva dokumenty, jeden s hodně cennými fotografiemi, které jsou součástí i knihy. Jak se vám podařilo tyto snímky nashromáždit? (odpovídá vnuk Jan)

To bych asi odpověděl já, protože jsem dával fotografie dohromady. Většina je z knihy Naši v poušti, která vyšla v roce 1946, když se vrátili vojáci do Československa. Ostatní jsou od sběratelů, kteří je sháněli už za komunistů. Jezdili po veteránech, takže na ně máme kontakty a jsou rádi, když je o ně zájem.

Jako milovník psů jsem nemohla přehlédnout fotografii s pejskem, kterého jste pojmenovali Tobruček. Jaký byl jeho osud?

Našel jsem ho v italských zákopech. Myslel jsem si, že je pod pytli schovaný Ital, tak jsem zařval „Avanti!" a už jsem chtěl jít pryč. A najednou jsem viděl, že se pod tím pytlem něco pohnulo. Tak jsem se vrátil a vyvalilo se maličké štěně. U uniformy jsme měli velké kapsy, tak jsem ho tam strčil a koukala jenom hlavička. Byl se mnou asi přes půl roku. Pak už se nevešel do kapsy. V Bejrútu jsme ho pak nechali jedné libanonské křesťanské rodině.

Autentické foto z války.

Pes jako nejlepší přítel člověka určitě byl užitečný i ve válce. Byl Tobruček jediný váš válečný pes?

Vždycky jsem měl rád psy. Měl jsem pak ještě jednoho, ale toho jsem také nechal místním. Pes ve válce vojákovi připomíná hlavně domov.

Jak se díváte na brannou povinnost v současnosti? Vypadá to, že ji vláda zase nastolí.

Ano, už se na tom pracuje. Já bych ji zavedl alespoň na tři měsíce. Mladí dostanou alespoň malý dril. I celková situace to vyžaduje. Kdyby dnes mladí měli nastoupit ve větším počtu, tak nemají ani základní výcvik.

Jak jste spokojený s celovečerním filmem Tobruk?

Já jsem byl hlavní poradce u tohoto filmu. A jestli se mi líbí? Když jsem u něj radil, tak by se mi asi měl líbit,ale každý režisér si do toho pak přidá něco svého. Nakonec jsem Václavu Marhoulovi řekl, že pět procent je blbost.

Přestože je kniha Byl jsem tobruckou krysou hlavně o válce, najde se tam i hodně světlých míst. Prý jste si dost užívali ve Francii, jezdili fiakrem a užívali si v Paříži a na Středním východě.

V Paříži jsem utratil dvaatřicet tisíc franků. Od brigády vybrali nás tři, abychom dostali dovolenou do Paříže. Prošli jsme si celé město. Byli jsme i v divadle. Samozřejmě jsme si užívali i barové záležitosti. Ale stálo to hodně peněz. A kde jsme je získali? Při útoku 28. října 1944 jsem zajal německé družstvo. Museli složit všechny peníze. Zrovna byl i velký vítr, tak si museli nohama stoupnout na bankovky. Jeden z nich to sebral a pak mi je dal. Vypadá to asi zlodějsky…

Ne, to mě nenapadlo…

Kdybych jim je nevzal já, který jsem je dobyl, tak by je prošacovali další vojáci.

Na co nejraději vzpomínáte?

Asi na bojové záležitosti. Nejhezčí vzpomínky jsou pro mě průšvihy. Třeba jedna rvačka, které jsme se s kamarády zúčastnili. Nejdřív jsme prohrávali, ale pak jsme zvítězili a bohužel to odnesl hotel. Napáchali jsme tam velké škody. Potom nám to strhávali z platu.

A co pro vás bylo naopak nejvíce nepříjemné?

Víte co? V Tobruku rozhodně mouchy a písečné blechy. Hlavně ty blechy, to je něco hrozného…

První náklad knihy se vyprodal a museli jste tisknout další várku. Čekal jste takový úspěch?

Moc si z toho neslibuju. Těší mě to, ale budu rád, když zaplatíme náklady.

BYL JSEM TOBRUCKOU KRYSOUKniha představuje plukovníka Stanislava Hněličku, který byl vyznamenán dvěma Československými válečnými kříži, nejvyšším státním českým vyznamenáním Řádem Bílého lva a mnoha dalšími medailemi. Publikace přibližuje osudy plukovníka od jeho narození v severočeské metropoli, přes útěk do čsl. armády na Západě, jeho bojovou činnost i pestré a často trudné osudy po ukončení války. Nejde o přísně historickou studii. Život legionáře se před čtenářem odvíjí ve formě rozhovoru, který s ním vedl spisovatel Jan Šebelka.

Liberec slavil konec války

Sedmdesát let od konce války oslavil Liberec ve velkém.

Již ve čtvrtek se na náměstí Dr. Eduarda Beneše snesli tři parašutisté a děti si mohly prohlédnout výstavu vojenských vozů. Program pokračoval v kině Varšava autogramiádou knihy Byl jsem tobruckou krysou a promítáním dvou válečných dokumentů.

Kladení věnců na hřbitově v Ruprechticích.

V pátek ocenil záslužnou medailí hejtman Martin Půta šest válečných veteránů: brig. gen. v. v. Stanislava Hněličku, pplk. v. v. Josefa Vyletěla, mjr. v. v. Milana Kulíka, npor. v. v. Alexandra Hrona, magistra Františka Hercla a Vladimíra Vaňouse.

„U příležitosti oslav konce války zavítali do Liberce ruský konzul Igor Melnik, ruský konzul a Nikita Barsukov, atašé Generálního konzulátu Ruské federace v Karlových Varech," připomněla mluvčí magistrátu Zuzana Minstrová. Závěr oslav bude patřit v pondělí 11. května dětské opeře Brundibár. V 15 hodin ji v ZUŠ provede Dismanův rozhlasový dětský soubor. Operu zkomponoval Hans Krása a nastudoval ji s dětmi v Terezíně. Sám zahynul v roce 1944 v Osvětimi.

Autor: Hana Langrová

10.5.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
5

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Donald Trump
AKTUALIZOVÁNO
2 4

Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Pohledem Davida Vagadaye: Babiš se naštval

Miliardáře a ministra financí Andreje Babiše naštval komentář našeho redakčního kolegy. V reakci pak jeho styl psaní nazval amatérským a přidal hodně dlouhý výčet počinů, které se mu ve vládě povedly.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Spartě hrozí kolaps. Fanoušci napsali Křetínskému: Ukončete chaos

Kdyby mohly fotbalové kluby mluvit, Sparta by si asi teď postěžovala: Jsem jako fackovací panák. Ano, bez přehánění se dá říct, ženejúspěšnější celek v české historii dostává jednu ránu za druhou. Neustálé výměny trenérů, krach v Evropě, vzdalující se vidina titulu a také lapálie Tomáše Rosického.Může být hůř? Odpověď zní: samozřejmě. Poslední políček dostala Sparta od vlastních příznivců. Před nedělním derby se Slavií se ozvala nejvěrnější skupina: oficiální fankluby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies