Jdete si takhle po městě a naproti vám maminka s kočárkem venčí na vodítku svého mazlíčka. Není to ovšem pes. Prase jménem Holinka má padesát kilo, vlastní pelíšek, ve kterém si s ní někdy hoví i kočka Ema. Černá prasečí dáma vyvrací mýty o prostoduchosti a špíně. Nesmrdí, majitelka by si ji prý nebála pustit i do postele, kdyby to nevadilo příteli. Už jako malé selátko prý Holinka odmítala mít záchod bedýnku s kočkolitem, vedle misky s jídlem. O venčení si sama řekne a mazlí se prý jen s paničkou. Holi má dokonce svou hospodu. Její majitelka totiž provozuje bar Prasečinky.

Na úvod klasická otázka. Jak vás napadlo, že budete mít doma místo jiných zvířat prase?

Prase není tak náročné na čas. Holi jsem dostala k narozeninám. Psa jsem měla, takže mám srovnání.

V čem vidíte největší rozdíl?

Psi podle mě více trpí tím, když jsou doma sami, a musíte s nimi chodit častěji ven. Díky miminku teď mám více času, tak s ní chodím vícekrát, ale stačí jí venčení jednou denně.

HOLINKA. Čtyřletá prasnice má padesát kilo, venčí se jednou denně, je velice čistotná a domácnost obývá s kočkou Emou, se kterou se kamarádí.

Myslíte, že je prase chytřejší než pes?

Říká se, že má inteligenci pětiletého dítěte. Šoupací skříň otevřela hned, nezastavily ji ani dětské pojistky. Další den nás viděla, jak je otvíráme, a bylo hotovo.

O venčení si sama řekne?

Určitě. Jde ke dveřím, ale když už je dlouho bez vyvenčení, tak je i docela protivná, takže s ní člověk musí dojít.

Co výchova, výcvik? Je to obdobné jako u psů?

Učený z nebe nespadl. To je zásadní problém u prasat. Kdyby dostal člověk další šanci, tak už by věděl, jak to mládě vychovávat, ale protože není tak časté mít doma prase, nikdo moc neví, jak ho vycvičit. Měla jsem ji od chovatelů, u kterých nebyla zvyklá na lidi, a to nám dalo dost práce. Uplácela jsem ji jídlem. Pro jídlo by si nechala koleno vrtat. Kdybych měla prase znovu, už to neudělám.

Když už jsme u toho jídla? Co jí?

Všechno. Jídelníček od chovatele obsahoval jen rajče k snídani a k večeři. Pak by možná zůstala i malá, ale nevím, jak by na tom byla zdravotně. Nejlepší je dávat hodně zeleniny a ovoce. Ale dáváme jí všechno. Chroupe i kosti. Má pestrou stravu, aby měla zdravé klouby a kosti.

Zmínila jste velikost. Podle mě je mezi lidmi fáma, že prasata zůstanou maličká. Ještě jsem takové v dospělosti neviděla.

V Americe jsou tea pig, které šlechtí, aby zůstala maličkatá. Když jsem si Holi pořídila, tak byla taky do dlaně. U nás taky tvrdí, že bude mít pět až deset kilo, ale když se podíváte na net, tak vám je jasné, že je to blbost. V Americe mini stojí osmdesát tisíc a to tady nikdo nedá. Další liberecké prase Boženka má mnohem víc. V Praze v Holešovicích známe Hektora, který má 120 kilo. I kdyby Holi přerostla, tak bych ji pryč nedala, ale musí to být něco.

Co na Holinku říká váš partner?

No, teď jsme měli trošku problém, když jsme se sestěhovali. Ona ho absolutně nevnímá jako páníčka, ale jako kance. Prasnice mají své dny každý měsíc. Ne jako feny dvakrát do roka. Pro ni to byl samec, kterého nutně potřebuje. Nakonec jsme se přiklonili ke kastraci. Veterináři to prý stejně ze zdravotních důvodů doporučují všem.

Jak je to s čistotností. Prase je takový ekvivalent ke špíně?!

Prasata žijí ve chlívku dvakrát dva metry, takže jim nezbývá nic jiného, než se vyprazdňoval pod sebe. Když jsem ji dostala, tak se bála a chtěla jsem, aby měla všechno při ruce, tak měla mističku a záchod u sebe a ona sama už po 14 dnech odmítala chodit na záchod u misky s jídlem.

Setkala jste se s negativním názorem na to, že máte prase jako domácího mazlíčka?

Ano, například sousedka na Pražské ulici s námi odmítala bydlet. Nejdříve ani nevěděla, že Holinku máme, protože se moc zvukově neprojevuje. Po čtyřech měsících nás potkala na chodbě a už začaly chodit emaily pronajímateli, že nebude bydlet v domě s prasetem. Nakonec jsme se radši odstěhovali, než to snášet.

Převládají ale spíše pozitivní ohlasy, ne? Lidi to jen překvapí.

Přesně tak. Většina se ptá, co jí, jak se chová. Zajímají se.

Jak to zvládáte s miminkem? Většina psů třeba žárlí na nového potomka v domě.

Zatím dobrý. Vlastně má výhodu, že když jsem na mateřské, více se jí věnuji, dřív byla častěji sama doma. Špatně skousla akorát to, že s miminem přišel nových chlap do bytu. To nesla hůř. Ale samozřejmě si dávám pozor, stejně jako u psa, prase je těžkopádné, nebudu riskovat, že dítě zašlápne, zavalí… Ale když jsem ji dostala, měla jsem potkana a ona k němu byla hrozně ohleduplná.

I děti v parku ji kolikrát krmí. Třeba ji i tahali za ocas nebo jí rvali trávu do pusy a ona byla v klidu. Zvířata to cítí, že je to mládě a musí se chovat jinak. Lepší si dát ale pozor, než pak litovat. Prasečí zuby jsou jako drtič odpadu. Třikrát cvakne a rozmělní kosti od kuřete nebo kachny.

Kde spí? Vyskočí třeba i někam?

Dřív měla pelíšek, který jí pes sežral. Jednu dobu spala i se mnou v posteli. Divila byste se, ale vyskočí i na zídku. Nejsou zase tak neohrabaná. Teď má takový svůj kout.

Jednou jsem vás viděla někde na procházce, přišlo mi, že je dost samostatná.

Někdy až moc. Jsou to chytrá zvířata. Má venku svoje oblíbená místa, kam chodí na záchod. Když někde najde žaludy, tak si přesně pamatuje, kde je příště najde. Jsme třeba v restauraci na zahrádce, tak se na nás ohlédne, jestli může jít přes silnici, a když ji neokřikneme, tak si přejde a jde si na ty svoje žaludy. Na jídlo hodně reaguje. Říká se, že by se prasata neměla krmit z ruky, protože potom to vyžadují a jsou otravná.

Vy provozujete bar Prasečinky, pojmenovali jste ho po ní?

Je to naše taková chodící reklama. Holince jsou čtyři roky. Hospodu máme dva roky. Moc ji tam ale nebereme, protože opilým lidem nevysvětlíte, že na ni nemají sahat a jí zase, že jim nemá ukousnout prst.